Jakub "kuře" Kura - eWRC.cz
28. 12. 2017 20:22 − 4079× − 3

Z. Hrabec: Mrzí mě, jak zeslábla konkurence v devítkách

Zbyněk Hrabec se letos postavil na start většiny letošních sprintových závodů a výsledkem bylo vítězství v třídě 9.

Máme tu konec roku a kdy jindy bilancovat, hodnotit či spřádat plány na nadcházející sezónu, než teď? Proto jsme opět udělali se Zbyňou Hrabcem malé zhodnocení roku, který mu přinesl celkové vítězství ve třídě 9 v RSS a další zahraniční start plus jsme krátce nakoukli na to, co může přinést nový rok.

Rok se s rokem sešel a ty máš za sebou úspěšnou sezónu, kdy kromě českých startů přišla další výprava na zahraniční soutěž. Vše začalo na Kopné, kde jsi vyhrál v devítkách stylem start-cíl. Jak náročný byl rozjezd po zimní pauze?

Nevím, jestli můžu říct, že už nějaký ten pátek závodím, ale určitě nezávodím první rok a tak za těch pár let, co mám odjeto, už mi delší pauzy mezi závody nějak moc nevadí a až na pár výjimek nebývá problém jet rychle hned od začátku závodu. Každopádně na Kopné se hned od rána spustil déšť a já do poslední chvíle před odjezdem na startovní rampu nevěděl, jak nám to pude. Přeci jen na vodě jsem naposledy jel na Vsetíně 2015.

Zvolili jsme strategii, jet si v první rundě svoje a že uvidíme, co z toho bude. A musím říct, že v prvním servisu, jsme oba s Kubou byli mile překvapeni, co se výsledků týče, když jsme hlavně na prvním Kameňáku a Kopné byli i před „osmičkama“, dokonce i nějakou tou „šestkou“ a ve dvoukolkách jsme se vlezli do první dvacítky. Každopádně nic nás netlačilo, jeli jsme si dál svoje tempo, ale ke konci soutěže už déšť ustal, voda z trati postupně vysychala a silnější auta, které jsme zpočátku dokázali držet za sebou, nás postupně předjela. Ve třídě jsme vyhráli až moc suverénní způsobem, ale tomu taky napomohl fakt, že Pavel Řihák musel po technických problémech odstoupit. Na druhou stranu bylo potěšující to, že do jeho odstoupení jsme mu dokázali na rychlostkách ujíždět, což u takové zkušené soutěžácké legendy potěší. Každopádně Kopná jako celek byla z mého pohledu super, jednoznačně nám to sedlo a závod jsme si od začátku až do konce užívali a pohár za první místo moc potěšil.

Zatímco na Kopné jsi nad Pavlem Řihákem až do jeho odstoupení vítězil, ve Vyškově se karta obrátila a prvenství bral brněnský jezdec. Pohledem na výsledky to vypadá, že vše rozhodla úvodní sekce, kde jsi posbíral největší časovou ztrátu. Jak Vyškov probíhal a kde se zmíněný čas ztratil?

K vyškovskému závodu musím hned na začátek říct, že jeho tratě se mi v posledních letech příliš nezamlouvají a moc mi nesedí. Kde jsou ty časy, když jsme ve Vyškově jezdili i po úzkých lesních technických cestičkách apod. Každopádně nenamítám nic proti pořadatelům. Chápu, že není vůbec jednoduché v dnešní době soutěž uspořádat a jsem rád, když se nějaká vůbec jede. Holt s vyškovskýma rychlostkama v současné podobě příliš kamarád nejsem. A od toho se taky odvíjel začátek závodu. Nebylo to ono, na začátku jsem od Pavla dostal velký obklad a dohnat se to už nedalo. Nějaké rychlostky jsme ještě dokázali nad ním vyhrát, ale ztráta byla už moc velká a dohnat se to už nedalo. Za daných okolností jsme s druhým místem ve třídě byly nadmíru spokojení.

V Mostě jsi absentoval, co rozhodlo? Náklady a vzdálenost na nejmladší sprint?

Na začátku roku jsme v podstatě žádný plán neměli. Dohodli jsme se s Kubou, že se podle aktuální situace před každým závodem pokusíme společnýma silami odjet a zajistit sprinty alespoň na Moravě s tím, že se po každém závodě uvidí, jak to vyjde s financemi na ten další. Reklamního partnera jsme žádného na letošek bohužel neměli, a tak hlavní sponzoři prvních dvou závodů byli na obou zadních blatnících mojí Hondy :-)

O Mostu jsme nepřemýšleli ani na začátku roku a bylo tedy jasné, že tam nepojedeme. Kuba navíc po Vyškově dostal takovou nabídku na spolujezdecké angažmá od stáje Orsák Rally Sport, která se hned tak nikomu nenaskytne a podle mě se ani neodmítá. Společně jsme to konzultovali a já mu hned řekl, ať to bere a na mě se neohlíží. Každopádně mu chci ještě jednou moc za společnou spolupráci poděkovat, všechno fungovalo na jedničku a myslím, že má ještě hodně před sebou a má šanci postupovat stále výš.

Do Pačejova jsi dorazil po tříleté pauze, soudě dle časů jsi nic z tratí nezapomněl. Jak tento u posádek velmi oblíbený podnik hodnotíš? Navíc v polovině roku došlo k opětovnému složení posádky Hrabec – Hlavatý, co k těmto krokům vedlo?

Pačejov jsem taky neměl vůbec v plánu, jenže už nějaký čas před ním bylo jasné, že mé domácí Rally Jeseníky se nepojedou, do toho mě už zase celkem dost svrběly ruky. Od Vyškova už nějaký čas uplynul, nějaké peníze se mi podařilo našetřit a tak jsem se v den uzávěrky přihlásil, ale bez spolujezdce. Začal jsem psát několika lidem, jenže Pačejov je uprostřed velkých prázdnin a když někdo nejede, tak je na dovolené. S Hlavou (Martin Hlavatý) jsme v kontaktu neustále, takže slovo dalo slovo a byli jsme dohodnuti, že se spolu po nějaké době zase svezeme. Pořadatelé mi vyšli vstříc, a my jim až v úterý na jisto potvrdili, že jedem. Ve středu jsem na „rychlovku“ prošel a nachystal závodničku, no a ve čtvrtek odpoledne už jsme byli na cestě do jižních Čech.


Foto: rallyservice.cz

Závod jako takový, jsme si od čtvrtečního odpoledne až do sobotního příjezdu domů náramně užili. Pačejov, to je prostě klasika, hlavně co se rychlostek týče. I přesto, že dvě jsem jel poprvé obráceně, vůbec mi to nevadilo. Jde spíš o to kudy vedou, hlavně dlouhá Čečelovická je prostě jedna z nejlepších rychlostek u nás. Velmi kladně hodnotím i pořadatelský přístup a vůbec jak se o soutěž celkově starají. Počasí vyšlo parádně, na obloze ani mráček, my si jízdu užívali každým metrem. Časy tam padaly pěkné i v absolutním pořadí a odměnou bylo převzetí poháru za první místo v naší třídě.

Po zrušení Jeseníků zbýval Vsetín, kde jsi si dojel pro třetí letošní primát a obhájil tak výhru v „devítkách“ z loňska. Jak tento tradiční podnik na závěr sezóny probíhal?

Už po Pačejově bylo jisté, že nás nikdo v hodnocení třídy nemůže předběhnout a my se tak s velkým předstihem stali vítězi. Ale už po cestě z Pačejova, jsme se s Hlavou dohodli, že když budou peníze, tak spolu pojedeme i Vsetín. Je to prostě srdcovka na Valašských kotárech. Pauza mezi těmito závod byla zase větší, tak se něco našetřilo, navíc byla ještě šance zabojovat v rámci hodnocení Pirelli Cupu. Na startu jsme bohužel byli jen tři ve třídě. V sobotu ráno před startem jsme nastavili klasickou strategii, „pojedeme si svoje a uvidíme“. Bohužel, už před startem první rychlostky nás dost psychicky zasáhla zpráva o nehodě a následném stavu Radka Kupce. Musím na rovinu říct, že se mi vůbec nechtělo jet dál a zvažovali jsme to odstavit. První Semetín jsme „na silu“ jaksi projeli a po servisu následovala moje oblíbená Jabloňová. Tam se nám jelo už lépe, zajetý čas byl pěkný, nálada v autě se zlepšila, ale pořád jsme jeli s myšlenkami na Radka a na každém přejezdu jsme to probírali. Závod jsme dojeli, ve třídě vyhráli, ale musím říct, že takhle divně se mi nikdy nezávodilo. Každopádně držím pořád Radkovi pěsti, ať se mu daří co nejlépe.


Foto: rallyservice.cz

Jak sezónu korunovanou ziskem tvého prvního titulu v podobě celkových vítězů třídy 9 v RSS hodnotíš?

On to vlastně titul není, je to jen vítězství a k němu jsme ještě přidali celkové druhé místo v Pirelli Cupu v rámci RSS. Vyhrát za celou sezónu je moc pěkně, mě ale víc mrzí fakt, že za rok a něco tak moc zeslábla v devítkách konkurence. Pevně doufám, že do devítek pár lidí zase přibude. Ostatně když se člověk podívá, tenhle podobný propad nastal i ve třídách 8, 7 a 5. Když jsme se v roce 2014 v devítkách naháněli s ostatníma a na závodě startovalo ve třídě přes 15 aut a člověk dojel o desetiny druhý nebo třetí, bylo to daleko víc vydřené a potěšující umístění, než vyhrát ve slabé konkurenci o pět minut za závod.

Sezónu jako takovou hodnotím za velmi povedenou a vydařenou. Na to, že na začátku roku byly úplně jiné plány a pak nebyly zase vůbec žádné a po Vyškově jsem myslel, že už letos vůbec nepojedu, když jsem neměl spolujezdce, tak to dopadlo velmi dobře. Za nejlepší a nejvíc povedené závody považuji zcela jednoznačně Kopnou a Pačejov. Naopak za ty horší, z mé strany, beru Vyškov a Vsetín.

Na závěr roku přišel další zahraniční start, když jsi po loňském Lausitzu protentokrát vyrazil na Rajd Cieszyńska Barbórka. Co tě k tomuto rozhodnutí vedlo a jak hodnotíš porovnání s polskou konkurencí? Jak by si Barborka vedla ve srovnání s Lausitzem nebo našimi soutěžemi?

Cieszyńskou Barbórku pozorně sleduji na internetu už asi pět let, ať jsou to videa nasazení polských střelců a nebo jejich výsledky. Předloni jsme si konec roku zpestřili na Slovakiaringu, loni na Lausitzu a tak jsem se ještě před Vsetínem rozhodl, že to pojedeme zkusit tentokrát do Cieszyna.

Byl to poslední závod jejich pětidílného mistrovství Ślaska, takže o žádný volný podnik se nejednalo. S naší eNkovou Hondou jsme na nějaký extra výsledek nepomýšleli. Jednak odhodlání a nasazení mají polští jezdci trochu jiné než u nás a za druhé jsme měli asi jedinou eNkovou dvoukolku ve startovním poli. V jejich Open třídách mají hodně benevolentní předpisy co se úprav aut týče. Brali jsme to prostě jen tak, že se na konec roku svezeme a poznáme zase něco nového. I přesto, že to byl zahraniční závod, měli jsme to z domova asi 100 km, takže blíž než třeba do Pačejova. Závod měl necelých 50 ostrých km, jely se dvě RZ třikrát a nebyly to vůbec lehké a jednoduché rychlostky. Každá měla okolo osmi kilometrů a jejich charakter se nám moc líbil a zamlouval. Myslím, že některé soutěže u nás by za takové rychlostky byly rády. Závod jsme si za oba dny moc užili, líbil se nám i přístup pořadatelů a jestli bude za rok s čím a za co, rádi by jsme tady zase startovali

Obligátní otázka na konec, spřádáš plány na příští rok, kde tě budeme moci vidět nebo kde by jsi se rád ukázal?

Kde mě uvidíte, to fakt nevím, nedokážu vůbec říct. A jestli někde ano, tak ani před tím konkrétním závodem to nebudu asi vědět ani ještě 14 dní před startem. Člověk si pořád říká, jestli to má smysl a nevykašlat se na to. Jenže když máte doma v garáži auto a závody se blíží, člověku to prostě nedá. Rally je prostě velká droga, ale myslím, že na jednu stranu zase lepší, než alkohol, cigarety, výherní automaty apod. Je to můj velký koníček, bez kterého nejde delší dobu být a rally a vše okolo ní mě baví.


Foto: rallyservice.cz

Velký mistrák není stále v mých silách, lepší auto taky ne, takže moje Honda je zase jistá soutěžní technika. Přáním by bylo jet první rallysprint, Kopnou. Po jednorázové zkušenosti s velkým mistrákem v Hustopečích 2015, bych na tomhle dvoudenním závodě rád opět startoval, hlavně kvůli páteční etapě, která se jede ve tmě, což se mi tenkrát moc a moc líbilo. Rád bych se taky zase vydal na tratě pačejovských pořadatelů. Takže uvidíme, co z těchto přání, se stane realitou.

Komentářů celkem: 3
29. 12. 2017 01:17
0 0
No az tak slabsi ucast v ala honda civic vti cupu divaka az tak nemrzi pokud je to vykompenzovano prechodem do sestek.
30. 12. 2017 13:38
0 0
Zbyňo budu držet palce! smajlík
1. 1. 2018 16:22
0 0
Devítky byla vždy líheň talentů a dostupné závodění pro mladé. Taky mě mrzí, že už tam nejede tolik aut. Ono taky už pořádně není s čím.

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama