Ne rok, ale dva roky se spolu sešly a proto si pojďme udělat malou aktualizaci původního článku věnujícího se spolehlivosti speciálů třídy R5 a potažmo S2000. Budeme pokračovat tam, kde jsme v roce 2015 skončili a podíváme se na to, jak za další dvě sezóny doznala spolehlivost vozů vývoje plus statistiku doplníme o počty vítězství v jednotlivých soutěžích, takže fajnšmekři si budou moci udělat poměr výher na odstoupení a říct si, které auto je pravděpodobně doveze k poháru, aniž by je někde cestou vypeklo a zůstalo stát. Jedno lze předestřít hned na úvod, jak v tabulkách ukazují počty startů, kategorie R5 se ukázala být vpravdě úspěšným nástupcem násilně ukončené třídy S2000 a v posledních letech měly nejoblíbenější Fiesty a Fabie tolik startů, jako všechny R5 v roce 2014 dohromady.

Než se pustíme do přehledu jednotlivých vozů, sluší se zopakovat menší metodickou poznámku k výkladu tabulek. Odstoupení byly rozčleněny na ty, které způsobila havárie (dohledatelná v databázi pod heslem havárie, následky havárie atp., nelze tedy uvažovat, že byly obsáhnuty úplně všechny havárie, některé se mohou skrývat i pod heslem odstoupil, ale alespoň pro menší ilustraci to sloužit může). Aby mohly být výsledky porovnány mezi jednotlivými speciály, které každý absolvovaly jiný počet startů, tak došlo k relativizaci údajů a tím je lze pak porovnávat. Sloupec startů asi není potřeba dále vysvětlovat, odstoupení je podíl všech odstoupení na všech startech, technika ukazuje, jaké procento ze všech startů skončilo dříve než v cíli z jiného důvodu, než havárie a havárie ukazují, jaký podíl startů končil poruchou karoserie. Nově byl doplněn sloupec výhry, jenž ukazuje jaký podíl startů skončil prvenstvím vozu. Vzhledem k tomu, že na jedné soutěži zpravidla startuje více exemplářů daného vozu, nejde o všeříkající statistiku, protože vyhrát může jen jeden, ale pro zajímavost si tento ukazatel uveďme též.

Ford Fiesta R5

Už v první verzi článku z před dvou let byla autorem použita formulace, že M-Sport seká Fiesty R5 jak Baťa cvičky a na tom se nic nemění, protože Fiest R5 je na světě už více jak 250 exemplářů a pro M-Sport jde o nejúspěšnější vůz v historii. Z počtu vyrobených vozů je však potřeba již minimálně 22 vozů odečíst, protože tyto padly za oběť boji s chronometrem a po různých nehodách již byly dále neopravitelné. Z hlediska statistiky nadále roste počet startů vozů spolu s tím, jak vznikají další a další exempláře, loni se počet startů zastavil na čísle 1707, což je pro představu více jak o třetinu více, než kolik posádek letos dohromady odstartovalo do všech soutěží MČR a RSS v České republice. I při nárůstu počtu startů v posledních dvou letech došlo u Fiest k výraznému zvýšení spolehlivosti (ta oproti sezóně 2015 klesla o 10 procentních bodů), podobně pak došlo k poklesu odstoupení kvůli technice, protože výrazný nárůst zaznamenaly poruchy karoserie. Jediný ukazatel, který se meziročně zhoršil je počet vítězství, ale zde je nutno vzhledem k relativizaci na počet startů mít v paměti fakt, že na velkém množství soutěží startuje více Fiest, ale vyhrát může jen jedna.

Z hlediska titulů se M-Sportu nedaří ve světě, kde nenachází recept na tovární Fabie R5, ale zásluhou Kajetana Kajetanowicze vládne Fiesta R5 již třetím rokem evropskému šampionátu. Letos pak další titul přidal na blízkém východě Nasser Al Attiyah, který se po startech se Škodou vrátil zpět do Fiesty. Z národních šampionátů se Fiesta nejvíce nadřela ve Velké Británii, kde pilot M-Sport Keith Cronin vybojoval titul až na poslední vložce poslední soutěže, která se jela na ostrově Man. Rally Isle of Man měla dvojnásobný bodový příděl, Cronin potřeboval k předstižení Švéda Ahlina vyhrát obě dvě samostatně hodnocené etapy a o triumfu rozhodl až na poslední vložce. Když už jsme u národních mistrovství, zajímavý průběh měl i slovenský mistrák, kde se po loňském titulu rozešly cesty Pavla Valouška a jeho tehdejšího týmu, pilot shodou okolností nakonec získal angažmá ve Fiestě R5 a ač lepil rozpočet soutěž od soutěže, v Košicích si po první etapě vyjel dostatek bodů ke korunovaci.

Tituly:

• 2016 – Kajetan Kajetanowicz (FIA ERC), Anders Grondal (Norsko), Simone Tempestini (Rumunsko), Sebastien Carron (Švýcarsko), Elfyn Evans (BRC), Giandomenico Basso (CIR), Grzegorz Grzyb (Polsko)
• 2017 – Kajetan Kajetanowicz (FIA ERC), Nasser Al Attiyah (FIA MERC), Keith Cronin (BRC), Sam Moffett (Irsko asfalt), Eyvind Brynildsen (Norsko), Euan Thorburn (Skotsko), Pavel Valoušek (Slovensko), Bogdan Marisca (Rumunsko), Sebastian Carron (Švýcarsko),

Škoda Fabia R5

Jestliže Petr Zelenka byl režisérem úspěšného filmu Rok ďábla, po loňské sezóně by se dalo říct, že Michal Hrabánek byl režisérem Roku Fabie. To proto, že mladoboleslavské speciály vyhrávaly skoro všude, kam přijely, oproti roku 2016 se počty startů více jak zdvojnásobily a většinou platilo, že tam, kde je na startu nějaká Fabia, jedná se o žhavého kandidáta na vítězství. Vůz se ukázal celkem 1337, což bylo vůbec poprvé, kdy startoval více jak tisíckrát v jednom roce, jak ukazuje statistika spolehlivosti, tento nárůst počtu přejezdu přes startovní rampu neměl výrazného vlivu na spolehlivost, když odstoupením končilo jen necelých 12 % startů, což je pro Fabii spolu s druhou Fiestou jednoznačně nejlepší statistika ze všech vozů R5. Stejně to dopadá když se podíváme na odstoupení jinak, než havárií, kde je výslednou hodnotou 7 % startů. Naopak v čem zřejmě jezdci Fabií excelují je podíl havárií na celkový počet odstoupení, protože ten dosahuje téměř 40 %, což je nejvíce ze všech sledovaných vozů. Z hlediska vítězství na start je na tom Fabia se 17 % nejlépe ze všech, takže kdo chce mít statisticky největší šanci na vítězství, měl by jet Fabií. Ale na druhou stranu mohou jeho naděje pohořet při havárii, ke kterým mají zjevně jezdi Fabií sklony.

Když se podíváme na výčet úspěchů, tak ten je opravdu dlouhý a zejména loni ovládly Fabie polovinu regionálních šampionátů, když opět kraloval Gaurav Gill v asijsko-pacifickém šampionátu, kde Škoda vládne už od dob Fabie S2000, Gustavo Saba obhájil prvenství v jihoamerickém CODASUR a premiérově se Škoda radovala v Africe zásluhou Manvira Baryana. Nelze opomenou obhajobu prvenství ve WRC2, kde po Esapekkovi Lappim slavil loni titul Pontus Tidemand. V národních šampionátech se často jednalo o obhajoby, což byl případ Jana Kopeckého, Gustava Saby, Fabiana Kreima, Norberta Hercziga či Kalleho Rovanperä. Fabie R5 nadále vládne i v Belgii, avšak po odchodu Freddyho Loixe do důchodu zůstal tamní trůn uvolněn a nakonec na něj usedl s privátním autem startující Vincent Verschueren. Českou stopu pak měl triumf Filipa Nivetteho v Polsku, jemuž auto chystal luhačovický Kresta racing a zajímavostí může být, že by Polák rád po vzoru předchozích šampionů Kajetanowicze, Habaje i Grzyba rád vyrazil v letošní sezóně do ERC.

Tituly:

• 2016 – Esapekka Lappi (WRC2), Nasser Al Attiyah (FIA MERC), Gustavo Saba (FIA CODASUR), Gaurav Gill (FIA APRC), Jan Kopecký (Česká republika), Desi Henry (Irsko šotolina), Kalle Rovanperä (Lotyšsko), Gustavo Saba (Paraguay), Pavel Valoušek (Slovensko), Sylvain Michel (Francie asfalt), Fabian Kreim (Německo), Norbert Herczig (Maďarsko), Freddy Loix (Belgie), Esben Hegelund (Dánsko)
• 2017 – Pontus Tidemand (WRC2), Marijan Griebel (FIA JERC U28), Gustavo Saba (FIA CODASUR), Gaurav Gill (FIA APRC), Manvir Singh Baryan (ARC), Jan Kopecký (Česká republika), Fabian Kreim (Německo), Norbert Herczig (Maďarsko), Kalle Rovanperä (Lotyšsko), Gustavo Saba (Paraguay), Vincent Verschueren (Belgie), Teemu Asumnaa (Finsko), Filip Nivette (Polsko), Socratis Tsolakidis (Řecko), Burak Çukurova (Turecko), Hermen Kobus (Nizozemí Open), Roger Feghali (Libanon), Simos Galatariotis (Kypr)

Pohled na francouzská dvojčata začneme Peugeotem 208 R5, který na rozdíl od DS3 R5 mohli ještě letos vidět čeští fanoušci při Barum rally, když se tovární Peugeot Rally Academy vrátil do mistrovství Evropy. Ale ani start ve Zlíně moc pověst vozu nevylepšil, když dvojice dravých mladíků Suárez a López bojovala statečně, ale lépe než na druhou desítku to nebylo. Pohledem na počty startů lze vidět, že loni jich bylo o nějakou desetinu méně než v roce 2016, čímž se nabízí otázka, zda už je vůz definitivně na ústupu ze slávy, protože v již zmíněném ERC jej nikdo z dalších pravidelných účastníků nepoužíval a ani v národních šampionátech to není dvakrát velká sláva. V meziročním srovnání se alespoň P208 R5 o něco zlepšila spolehlivost, když dříve než v cíli loni končila necelá čtvrtina soutěží, přičemž výrazně vzrostl podíl havárií, naopak technika zlobila méně než dříve. Pozitivní pro vůz je, že po nejúspěšnější Fabii R5 si navíc připsal nejvíce vítězství k odstartovaných rally.

Z hlediska jednotlivých šampionátů nedokázal loni obhájit ve Finsku Juha Salo, když jej porazil s Fabií R5 startující Teemu Asmunmaa, naopak další domácí (jubilejní desátý) si loni připsal Paolo Andreucci, jenž spolu s týmem Peugeot Italia patří mezi jedny z mála, jimž 208 funguje. Perličkou je, že za stejný tým loni sbíral na Apeninském poloostrově zkušenosti mladý Kalle Rovanpera, avšak příliš se mu nevedlo a nejsvětlejším momentem byla čtvrtá příčka v rámci klasifikace CIR při evropské Rally di Roma Capitale a ještě lepší výsledek mohl být v Rally San Marino, kde však mladý Fin kousek před koncem odstoupil kvůli technickému problému. V sezóně 2017 na P208 R5 přezbrojil i Rok Turk a po zásluze se stal slovinským mistrem. Letos ještě Peugeot dovedl k vítězství v Balkam Rally Trophy Yagize Avciho, který však na finále European Rally Trophy přezbrojil na Fabii R5 a ta jej při finále na Rallye Casinos do Algarve dovezla k výhře.

Tituly:

• 2016 – Juha Salo (Finsko), Yagiz Avci (Turecko)
• 2017 – Paolo Andreucci (Itálie), Rok Turk (Slovinsko)

Citroen DS3 R5

Druhé z dvojčat koncernu PSA už stříhá metr, než jej naplno zastoupí mladší bratříček v podobě C3 R5, kterou chystí Citroen racingu a jejíž premiéru v roli předjezdce viděla francouzská Rallye du Var, kde ji pilotoval čerstvý asfaltový šampion své země Yoann Bonato. Ten se stejným vozem působil ve stejném šampionátu i předloni, ale tehdy to na lepší jak páté místo nebylo. Bonato také oba dva roky působil ve WRC2, ale tam mu moc pšenka nekvetla, loni byl až 28., v sezóně 2016 pak 12. a v tomto roce si taky připsal jediné pódium ve WRC2, když byl třetí na Tour de Corse. V loňské sezóně dovezla DS3 k titulům ještě Thomase Thunstroma ve Švédsku v hodnocení Group A, na severu se pak Citroenu dařilo zásluhou Ib Kragha i v Dánsku, v jižní Americe vyhrál Cristóbal Vidaurre v rámci chilského šampionátu a jednou ze tří zón, kde letos netriumfovala Fabia R5 byla zásluhou Ricarda Triviňa NACAM, která se loni skládala z pětice soutěží v Mexiku, Kanadě a Venezuele.

Když se podíváme na úspěšnost startů Citroenů DS3 R5, tak lze vidět, z hlediska počtu samotných obsazených soutěží setrvale roste počet startů, avšak loni došlo opět k poklesu spolehlivosti, čímž se DS3 R5 stala nejméně spolehlivou R5 s fabrickým rodokmenem, protože hůře je na tom už jen Mirage. Poměrně úspěšná je DS3 je statistice výher v soutěžích na start, kdy je za Fabií a P208 třetí, tohle můžeme přičítat například právě Portugalsku, kde tamní tým Sports&you patří mezi jedny z mála, kteří naučili vůz fungovat, za což se jim loni i předloni odvděčil mistrovským titulem. Na závěr jen doplňme, že z českých tratí definitivně zástupce francouzských dvojčat zmizel, když zlínský Gemini Clinic RT svůj exemplář prodal do Itálie a nahradil jej mnohem spolehlivější Fiestou. Bývalý zlínský vůz nyní funguje na Apeninském poloostrově, ale přesun do teplých krajin mu ke spolehlivosti nepomohl.

Tituly:

• 2017 – Carlos Vieira (Portugalsko), Thomas Thunstrom (Švédsko Gp. A), Ib Kragh (Dánsko), Ricardo Triviňo (FIA NACAM), Cristóbal Vidaurre (Chile)
• 2016 – Keith Cronin (Irsko asfalt), José Pedro Fontes (Portugalsko)

Mitsubishi Mirage R5

Další dva roky uběhly, ale mezinárodní homologaci Mirage stále nemá a asi nikdy nezíská. Ale když už byla zařazena do statistiky, tak ji tu ponechejme, navíc lze dodat, že nadále roste počet jejích startů a zejména v domovském Švédsku jde nadále o relativně populární auto. Tvůrce vozu, tým MPart AB se letos rozhodl vyrazit i do asijsko-pacifického šampionátu, kde s Mirage startoval zkušený Jari Ketomaa, kterého doplňoval Robert Blomberg, avšak na polotovární MRF Škoda, který šampionátu šest sezón kraluje, si švédští soukromníci moc nadějí dělat nemohli a nejlepším výsledkem tak bylo druhé místo Roberta Blomberga na Rally Hokkaido v klasifikaci APRC. V celkové klasifikaci skončila dvojice jezdců Mirage za piloty Fabií R5, navíc celá asijsko-pacifická mise byla ukončena soutěž před koncem APRC. Proti předchozímu roku, kdy tým Spencer sport nasazoval Mirage R5 na Britských ostrovech, došlo v sezóně 2017 k ústupu ke slávy, když se vůz ukázal příležitostně v rukou dvou pilotů. Zajímavostí pak je, že jeden exemplář vozu byl jmenovaným týmem přestavěn na použití při rallycrossu. Naopak Mirage prorazila do Itálie, kde ji na regionálních soutěžích pilotoval Davide Giordano.

Hyundai i20 R5

Zatím nejnovější "erpětkou" je ta od Hyundai, která si debut odbyla předloni v Yperu, avšak tehdejší tovární jezdec Kevin Abbring s vozem startoval mimo celkovou klasifikaci, protože vozu ještě chyběla homologace. Tu i20 dostala až na podzim a právoplatný debut přišel na Tour de Corse, kam se vydala hned trojice vozů – Abbring, Andolfi, Sarrazin, avšak cíl spatřil pouze Ital, který dojel 6. ve třídě RC2. Na první absolutní vítězství si vůz musel počkat jen necelé další dva týdny, protože na lokální belgické soutěži Rallye de Tournai dokázal Guillaume Dilley zvítězit a připsat tak první výhru vozu, kdy šlo konkrétně o karoserii #3 First motorsportu. No a pro danou karoserii to byl jeden ze dvou spatřených cílů, protože v půli loňského roku ji na Joule Donegal International Rally zničil Robert Barrable. Loni si i20 R5 připsala oproti debutantské sezóně více jak desetinásobek startů a také první tituly, když ji ve Španělsku přivedl k národnímu primátu Iván Ares a v mezinárodním šampionátu TER Giandomenico Basso.

Z hlediska statistiky je vidět, že na špičku kategorie v podobě dua F+F to zatím tým z Alzenau nedotáhl, protože spolehlivost Hyundai je jen o několik procentních bodů větší, než je tomu u francouzských dvojčat, na výhry si vůz nevede zas až tak špatně, protože proti konkurenčním vozům na výrazně menší počet startů. Zatím nebylo ani vyrobeno příliš vozů, když světlo světa spatřilo 35 karoserií (plus jedna náhradní za zničenou) a z tohoto počtu byly tři zničeny. Uvidíme, co přinese letošní sezóna, protože minimálně na Iberijském poloostrově chystá tamní zastoupení Hyundai velkou ofenzivu, když by se s oficiálními i20 R5 měl ukázat úřadující mistr Portugalska Carlos Vieira a návrat do rally plánuje Armindo Araujo.

Tituly:

• 2017 – Iván Ares (Španělsko)

A na závěr pár grafů:

Obr. 1.: Srovnání podílu odstoupení na startech jednotlivých speciálů v roce 2015

Obr. 2.: Vývoj podílu odstoupení na startech jednotlivých speciálů v letech 2014 až 2017

Obr. 3.: Kolik startů jednotlivých vozů skončilo v letech 2015 – 2017 havárií

Obr. 4.: Kolik startů jednotlivých vozů skončilo v letech 2015 – 2017 vítězstvím

A co přinese rok 2018? Již nyní víme, že se na tratě vydají další tři nové modely vozů R5, když Citroen dolaďuje k homologaci C3 R5, která by měla napravit poněkud pošramocenou reputaci předchůdce, Volkswagen plánuje při Německé rally nasadil Polo GTi R5, avšak jak tým proklamuje, rád by jej až na debut nasazoval pouze prostřednictvím klientských týmů a zatím hannoverští nemají v plánu provozovat tovární tým podobně jako to dělá sesterská značka v rámci koncernu VAG Škoda motorsport. Třetím do party je pak Proton Iriz R5, který chystá britský MEM, jenž stál už za Protonem Satria Neo S2000. Vůz si zatím bez homologace odbyl tři starty na regionálních soutěžích, kdy syn majitele týmu Ollie Mellors pokaždé dokázal obsadit stupně vítězů a za zmínku stojí vítězství na cumbrijské Grizedale Stages Rally, kde za sebou nechal Fiesty WRC v rukou účastníka JERC U28 Joshe Moffeta a Stephena Petche.

Zdroje informací:

eWRC-Results.com (2016): Historie vozů, http://ewrc-results.com/cars.php (19. 3. 2016)
eWRC-Results.com (2016): Sezóna, http://ewrc-results.com/season.php (19. 3. 2016)