A poslední léta už začala soutěž postrádat i svůj prapůvodní charakter zaměřený na náročné navigační úseky v pouštích. Dost možná právě jubileum přimělo organizátory podniku vrátit v co největší míře původní charakter. Po pěti letech posádky znovu zavítají do Peru, na jehož území se odehraje úvodních šest etap a ty hned pořádně protřídí startovní pole. Odehrají se totiž v tom správném maratónském terénu na dunách, kde to budou všichni mít s navigací hodně obtížné. Celkem polovina závodu, sedm etap, se odehraje v takovém terénu a to je obrovská pozitivní změna oproti předešlým pár letům. Ty se odehrály hlavně na kamenitých úsecích typu argentinského podniku WRC a třeba vloni místo písku, prachu a obrovských teplot všechny včetně organizátorů potrápily zejména přívalové deště.

V podstatě jedinou opravdovou výzvou posledních ročníků se tak stalo zavedení soutěžících do obrovských nadmořských výšek v Bolívii. Útrapám způsobeným náporem nadmořských výšek na lidský organismus i soutěžní speciály se maratónci nevyhnou ani letos. V Bolívii se budou pohybovat během pěti dnů a právě tam do města La Paz je umístěn i den volna předělující první a druhou polovinu rally. Z Bolívie se tou dobou už zřejmě dosti prořídlá karavana přesune do třetí a závěrečné země, Argentiny. Ani tam ale nebude o zábavu nouze a to hlavně díky náročným etapám v okolí Salty a Belénu, kde všechny řádně potrápí feš-feš. Aby byl výsledný mix koření dokonalý, k úplnému dochucení náročné soutěže přispěje i zařazení jedné maratónské etapy pro auta a kamióny a dvou pro motorky a quady. Dva dny bez servisní asistence budou opravdovým oříškem. Během čtrnácti nekonečných dnů bude na posádky čekat ujetí skoro 9000 kilometrů, z čehož zhruba polovina připadne na měřené úseky.

Z výše zmíněného je patrné, že si organizátoři vzali kritiku účastníků z posledních let k srdci. Ostatně nic jiného jim nezbývá, pokud chtějí utnout klesající zájem o svůj podnik. Pravda, v celé historii se sice na start postavilo v několika případech ještě menší množství účastníků, ale za dobu hostování na jihoamerické půdě jejich počet setrvale klesá. Zatímco před třemi roky do soutěže nastoupilo 406 startujících, letos jejich počet klesnul už pod 300. Tento pokles by se možná dal připisovat Africa Eco Race, paralelnímu maratonu, který vzniknul v roce 2009 a dobrodružným duším umožňuje vydat se ve stejném termínu po trasách původního afrického Dakaru. Oproti loňsku se ale počet účastníků afrického dobrodružství nikterak nezvýšil. O tom, kolik posádek může odlákat znovuzrozená Silk Way Rally mezi Ruskem a Čínou, která se odehrává v létě, lze jen pochybovat.

Letos naposledy se v rámci současného projektu na tratě Dakaru vydá tovární stáj Peugeot Sport. Už ve svém předešlém působení na přelomu osmdesátých a devadesátých let francouzská stáj získala dakarský hattrick (dohromady dokonce čtyři vítězství v řadě) a letos má šanci jej zopakovat. Poslední dva ročníky totiž opanoval Stéphane Peterhansel, který letos může získat už osmý triumf za volantem soutěžního vozu. Druhý triumf by si rád připsal další pilot 3008 DKR Maxi Carlos Sainz, který poprvé vyhrál v roce 2010 ještě s továrním Volkswagenem. Sébastien Loeb bude chtít zapomenout na neúspěchy z předešlých premiérových let a ke své sbírce titulů z WRC přidat i ten dakarský. Vzhledem k derniéře Peugeotu si je však vědom, že má letos dost možná vůbec poslední šanci uspět. To samé by se dalo říct i o čtvrtém jezdci tovární stáje Cyrilu Desprem, pětinásobném vítězi Dakaru na motorce.

Před Peugeotem Dakaru čtyři roky vládnul tým Mini X-Raid, což bylo právě období po konci tovární stáje Volkswagenu. Už delší dobu zvažují u německé stáje nasazení speciálu typu buggy, jehož výhody naplno využívá právě kralující Peugeot. Dvoukolky s náhonem na zadek mají výhodu v menší povolené hmotnosti a vyššímu zdvihu tlumičů. Organizátoři se tak pro letošek rozhodli tuto jejich výhodu umazat o 100 kilogramů a 3 cm ve prospěch čtyřkolek. Zda to bude stačit, těžko říct. U Mini si ale situaci pohlídali na obou frontách a poprvé nasadí vedle čtyř speciálů klasické koncepce 4x4 i tři buggy. Za jejich volanty se posadí vicemistr WRC Mikko Hirvonen, Bryce Menzies, který na sebe upozornil během letní Silk Way Rally, a také Yazeed Al-Rajhi. Arabský jezdec by rád zavzpomínal na parádní ročník 2015, kdy si ještě v polovině rally parádně počínal za volantem Toyoty. Za volant Mini se letos vrací Nani Roma, který s ním slavil vítězství před čtyřmi roky. Stejně jako tehdy pojede s klasickou čtyřkolkou a v dalších třech vozech jej doplní Orlando Terranova, Kuba Przygonski a Boris Garafulic.

S koncepcí buggy si vloni pohrávali u jihoafrické stáje Toyota Gazoo Racing, ale své snahy vzdali a pro letošek připravili zbrusu novou trojici klasických čtyřkolek. Díky změně pravidel a novému umístění motoru by měl nový Hilux být ještě konkurenceschopnější. Ostatně jeho rychlost i v loňské verzi předvedl Nasser Al-Attiyah. Bohužel to tehdy skončilo havárií, na což si bude muset Katařan dát pozor. Odměnou by mu mohl být historický třetí triumf. Historický proto, že by jej získal s vozem třetí značky, což se zatím povedlo jen Peterhanselovi. Giniel de Villiers opanoval první jihoamerický Dakar, ale tehdy to bylo ještě s Volkswagenem. Třetím pilotem Toyoty se pak pro letošek stal Bernhard ten Brinke. Vítěze s největší pravděpodobností najdeme právě mezi piloty těchto třech stájí, ale chybět nebudou ani další značky. Třeba Ford, který bude reprezentovat trojlístek českých jezdců. Martin Prokop zůstává věrný vloni odzkoušenému F-150 Raptor, pro letošek ještě výrazně vylepšenému. Boris Vaculík usedne rovněž do Fordu typu F-150 a Tomáš Ouředníček usedne za volant Fordu Ranger postavenému německou stájí South Racing. Zajímavostí bude jistě start dvou vozů nově vzniklé značky Borgward, které budou pilotovat jezdci známí z klasických rally, Nicolas Fuchs a Erik Wevers.

V kategorii kamiónů to ještě před dvěma roky vypadalo, že po dominanci Kamazu nastane dominance Iveca. Gerard de Rooy tehdy zopakoval triumf z roku 2012 ještě dominantnějším způsobem. Vloni se ale dostal do technických potíží a situace se vrátila do starých kolejí, když maratón ovládnul Eduard Nikolajev v Kamazu. Bohužel letos se de Rooy rozhodnul raději vydat se svým Powerstarem do senegalského Dakaru a po třech dnech suverénně vede se skoro dvouhodinovým náskokem. Vrásky na čele mu ale jistě přidělává technický stav druhého Iveca, se kterým Wuf van Ginkel musel být už dvakrát do bivaku dotažen. V Limě se na start s Powerstarem postaví Federico Villagra, Artur Ardavichus a Tom van Genugten. Při vší úctě k těmto třem k největším favoritům na vítězství nepatří.

O šancích českých zástupců by se dalo také pochybovat, přeci jen poslední roky se jim úplně nevydařily. Nejsilnější stájí i letos zůstává Tatra Buggyra, jejíž barvy bude v první řadě hájit Martin Kolomý. S druhou jejich Tatrou se pak ukáže Martin Šoltys. Aleš Loprais se po letech strávených na hostování v konkurenčních stájích Man, Iveco a Buggyra vrací k vlastnímu speciálu Tatra s označením Královna. Cílem nemůže být nic jiného než navázat na úspěchy ještě z afrického Dakaru v podobě pódiových umístění. Martin Macík se i přes nízký věk už dostává do skupiny zkušených jezdců, když má za sebou už tři starty za volantem a v kamionu Liaz nebude chybět ani letos. Do Kamazů se budou jistě chtít zakousnout i další jako třeba Martin van den Brink s Renaultem. Tovární stáj MAZ vsadí na tři rudé speciály s jezdci Aleksandrem Vasilevskim, Siarheiem Viazovichem a Aliakseiem Vishneuskim za volanty. Největší šanci na vítězství si však i pro letošek uchovává stáj z Tatarstánu Kamaz. Vítězství bude obhajovat Eduard Nikolaev, na vítězství z roku 2015 bude chtít zavzpomínat Airat Mardeev a nejen krýt záda jim budou Dmitriy Sotnikov nebo Anton Shibalov.

Teď už nezbývá než všem včetně organizátorů popřát hodně štěstí. Nikdo by si jistě nepřál, aby se opakoval loňský scénář s masivním rušením etap.