Během ní spolu se svým týmem opět pracoval na zvýšení konkurenceschopnosti fabie, s níž brázdí republikové autokrosové tratě v Divizi6. „Zaměřili jsme se především na podvozek a motor. Podvozek se nám podařilo vylepšit hned během úvodních dvou závodů v Humpolci a Nové Pace. Zpevnili jsme ramena a vyřešili poddimenzovaná místa. S motorem je laborování nekonečné. Snažíme se nějak vyléčit slabá místa osmiventilu. Chceme využít jeho maximální potenciál a myslím, že ještě třicet koní půjde najít,“ začíná naše příjemné povídání v mladoboleslavské restauraci Start pilot, jenž je zároveň dlouholetým mechanikem továrního týmu Škoda Motorsport. A já se ptám, se kterým loňským závodem byl nejvíce spokojen a naopak.

„Asi nejvíce se mi líbila Nová Paka. Už proto, že je mojí srdeční záležitostí, je kousek od Boleslavi a mám jí najetou už z hobíků. To ale ostatně všechny tratě kromě Přerova, kde jsem navíc loni absentoval. Problémem většiny závodů bylo, že jsem v rozjížďkách často kolidoval s pomalejšími jezdci. Nikdy jsem se nespokojil s málem a výsledkem bylo hned několik černých vlajek. V Dolním Bousově jsem sice diskvalifikován nebyl, ale snaha předjet během dvou zatáček několik jezdců naráz skončila utrženým kolem. Z toho se budu muset do budoucna poučit a vše řešit s chladnější hlavou. Nejsmolnějším závodem bylo určitě Poříčí nad Sázavou. Zde nás potrápily vodní pumpa, spojovačka i motor.

Zmiňuješ kontakty se soupeři. Jaká tedy podle tebe je současná konkurence Divize6?

„Obrovská. Tvrdím, že prvních pět lidí může vyhrát kdykoliv. Záleží jen na momentálním štěstí. Trochu mě mrzí, že korunním princem nadále zůstává Honza Ratajský. Ten měl k titulu už několikrát blízko, bojoval o něj až do samého konce, a vždy mu proklouzl mezi prsty. Co každopádně není pozitivní, že i naše divize je už příliš o penězích a vytrácí se smysl finančně dostupného závodění.“

Stíháš sledovat i ostatní divize a lákala by tě některá?

„Nejvíce by mě lákalo svezení s kartcrossovým speciálem. Jejich závody jsou totiž ohromně vyrovnané. Asi proto, že tam, na rozdíl od ostatních kategorií, nejsou takové finanční rozdíly. Velkou roli tak pořád hraje především jezdecké umění a závodnické srdce. Na evropské úrovni moc rád sleduji Buggy1600. Těch je však v republice minimum, což je velká škoda.“

Vím, že už dlouhá léta jsi zaměstnancem továrního týmu Škoda Motorsport. Čemu konkrétně se tam nyní věnuješ? A co říkáš současné rallyové scéně?

„Momentálně zákaznickému programu, kde stavíme zákaznické Fabie R5. Moc mě to baví. Výhodou je, že nemusím jezdit často daleko mimo domov. Tím spíše, že máme dvě děti – tříleté a roční. Světové soutěže samozřejmě sleduji. Moc mě potěšilo, když Esapekka Lappi vyhrál Finsko. Vždyť ještě nedávno jezdil za nás. Mým úplně největším oblíbencem ze současné špičky však je Kris Meeke. Vidím v něm takového toho pořádného soutěžáka, jakým býval jeho učitel Colin.“

V minulosti ses často účastnil i zimních závodů. Jak jsi na tom letos?

„Určitě hodlám dlouhou zimní pauzu vyplnit a vyzkoušet před Humpolcem fabii. Buď na některém podniku Mogul Driving Cupu, případně – pokud bude sníh – autoskijoringu. Autokrosovou sezónu bych pak rád skloubil s některými závody do vrchu seriálu EDDA Cup. S Edou totiž začal spolupracovat bývalý ředitel hobbycrossu na Týnci Lukáš Dufek a výsledkem je zařazení závodu Jemníky na Mladoboleslavsku.“

A co tvé plány a cíle do nadcházející autokrosové sezóny.

„Na každý závod jezdím s velkými ambicemi. Jinak by ani nemělo cenu závodit. Být v nějakých závodech mezi nejlepšími pěti nebo dokonce na bedně by byl obrovský úspěch pro celý tým, kterému tímto chci za spolupráci a podporu poděkovat. „Pohorka“ je můj tchán a pomáhá mi udržovat celý tým v chodu. „Krausik“ je zase dlouholetým kamarádem a mechanikem. „Patrik z Hejse“ (Brandýs nad Labem, pozn. autora) pak velice šikovným a chytrým motorářem. Velkou oporou mi je také přítelkyně Péťa. Kvůli dětem se sice momentálně na závody moc nedostane, ale vždy nám na ně navaří podle našich představ. Děkuji jí také, že mě pouští na dílnu do Krnska. Tam si jezdím odpočinout. Člověk musí mít nějaký koníček, jinak úplně zblbne.“

Do Krnska? To už nesídlíš v Hrdlořezích?

„Přestěhoval jsem se. Když ale zmiňuješ Hrdlořezy, k nim se váže jedna zajímavá historka. Během mého tamního působení jsem jezdíval testovat auta na část bývalé rychlostní zkoušky Bohemie Hrdlořezy – Bítouchov. Jednou jsme dali nové webery a ladili předstih a bohatost. Vtom, kde se vzal, tu se vzal, najednou se z lesa vynořil starší pán s obrovským bílým hárem v mysliveckém, vybaven flintou. A hned spustil: „Kluci, máte to moc bohaté. Uber dvě otáčky.“ Chtěl jsem mu říct: „Ty tomu tak rozumíš, dědku.“ Jelikož mám však úctu ke starším, mlčel jsem. Podívali jsme se s mechanikem na sebe a děda zmizel lovit své bažanty. Po celodenním testování jsme dospěli k názoru, že to máme moc bohaté a je potřeba dvě otáčky ubrat. Pak už auto jelo jako z praku. Druhý den jsem tuto historku povídal sousedovi, starému panu Černému. Řekl mi. „Bodejť by ne. Ten myslivec je dlouholetý tovární pilot Škodovky a legenda motorsportu Olda Horsák.““

Foto: Tomáš Němec