Na svém kontě má spoustu úspěchů a k těm největším patří historicky první post mistra nově vzniklé Rallysprint série z roku 2015. Odešel na vrcholu kariéry, ale vrátí se?

Zkusme se na úvod rozhovoru vrátit o pár let zpátky. Co tě přivedlo k automobilovým soutěžím?

„K rally mě přivedl můj táta, který také jezdí závody coby spolujezdec. Sice jsem od mala hrál hokej, ale rally si mě stejně našla. Myslím, že tato posedlost rychlostí je vysoce dědičná. Nejprve jsem jezdil s tátou se na závody dívat, když začal opět závodit, tak jsem se začal jezdit dívat na něj a nakonec jsem v autě skončil i já. Začínal jsem se slalomy v roli řidiče za volantem našeho rodinného klenotu – krásného žlutého Mini Cooperu, pak pokračoval v závodech do vrchu taktéž s Mini Cooperem. Nakonec jsem zkusil se svým kamarádem Jindrou Láníkem, se kterým jsem od mala vymetal každý závod, rally, a to již na místě spolujezdce. Na tato období vzpomínám velmi rád a pořád se držím názoru, že toto závodění, byť na amatérské úrovni, může řidičům přinést velké množství zkušeností (a krásných zážitků), a proto všem vřele doporučuji začínat pěkně postupně.“

Za svou spolujezdeckou karieru jsi usedl k šesti jezdcům. Se kterým se ti spolupracovalo nejlépe a koho bys naopak poslal od volantu rychle pryč?

„Já měl velké štěstí, že nikdo z řidičů, se kterými jsem měl tu čest se svézt, nebyl vyloženě nebezpečným závodníkem. To je strašně důležité, aby každý znal své možnosti a včas dokázal rozpoznat, že jde takzvaně přes závit. Takže možná nejkrušnější chvíle jsem zažil, když jsem byl za volantem já, a proto jsem se poslal na místo spolujezdce (smích). Jinak každý jezdec přinesl určité zkušenosti a jiný pohled na závody. Nejdéle jsem však závodil s Ondrou (Bisaha – pozn. autora) a spolu jsme to dotáhli i nejvýš.“

S kým by ses rád svezl a kdo byl tvým vzorem?

„Vzorů jsem měl několik např. Sebastiana Loeba kvůli jeho preciznosti. Ale doufám, že s tím, s kým jsem se chtěl vždy svézt, se hned tak nesvezu – byl to Colin Mcrae…“

Na svém kontě máš i poměrně velkou hromádku soutěžních aut. Ve kterém se ti sedělo nejlépe?

„Těžko jmenovat jedno auto, které mi přišlo nejlepší. Každé mělo něco do sebe, Honda Civic byla takové to správné auto pro začátek, které šlo ještě servisovat i v domácích podmínkách a garážích, DS3 R1 byla zase slušným nářadím pro mladé ambiciózní jezdce, C2 R2 byla opravdovým Áčkem, motokára, se kterou jsem zažil opravdu „velké kousky“, Ford Fiesta Kit car, auto srovnatelné s kategorií S 1600 – pro mě splněný sen, DS3 R3T – to už bylo opravdu profi závodní auto, se kterým se daly zajíždět velké výsledky.“

Vystřihl sis i start ve WRCčku, jak na toto svezení vzpomínáš?

„Ano, na konci sezóny 2015 při Mikulášské rally ve Slušovicích se mi splnil můj dětský sen. Nikdy by mě ani nenapadlo, že se do takového auta posadím při opravdovém závodě. Bylo to úžasné. Škoda, že ten závod tak rychle utekl, ale pro mě to byla úžasná tečka nejen za sezonou.“

S Ondrou Bisahou jsi strávil největší část své kariéry a na jejím konci byl mistrovský titul v RSS. Jaká byla pro tebe sezona 2015?

„Těsně po konci sezóny 2015 jsem měl rozporuplné pocity, protože jsme chtěli vyhrát dvoukolky v rámci velkého mistráku, ale bohužel kvůli několika smolným odstoupením se nám to nepovedlo, obzvláště Barum rally nás velmi mrzela. Ale nakonec se nám podařilo stát se historicky prvními vítězi rallysprint série, což jsme i pěkně oslavili, takže s odstupem času hodnotím sezónu 2015 jako parádní.“

Krom krále v RSS 2015 máš i několik titulů v jednotlivých třídách. Kterého výsledku si nejvíce vážíš?

„V rally je asi potřeba vážit si každého dokončeného závodu a vždy, když se člověk v pořádku vrátí domů, tak je to vlastně super, protože to není samozřejmost.“

A ještě jedna otázka k roku 2015. Na jejím konci jsi ohlásil konec kariéry, co tě vedlo k tomuto kroku?

„Bohužel průběh roku a sezóny 2015 byl poněkud hektičtější, než bych si představoval, a proto jsem si řekl, že by bylo dobré věnovat se i jiným činnostem.“

Jak jsi na tom v současné době? Láká tě ještě svezení v závodním voze?

„To asi nikdy nepřestane lákat…“

Chodíš se dívat na soutěže?

„Na soutěže se dívat už moc nejezdím, třeba loni jsem byl jen na Hustopečích a Barum rally. Ale vzhledem k tomu, že se stěhuji do Hustopečí, tak minimálně této rally se jako divák účastnit chtě nechtě budu. Rally ovšem stále sleduji v TV a na internetu výsledky, takže přehled mám. Kam bych se rád ale někdy podíval, tak to je Rallye Dakar.“

Zajímavý bude jistě i tvůj přísný pohled na hodnocení českých soutěží. Co bys například změnil?

„Těžko hodnotit takto od počítače. Určitě by ale české rally slušelo, kdyby se prodloužila kilometráž RZ jednotlivých závodů. Na druhou stranu chápu, že to má pořadatel v dnešní době velmi obtížné. Co si myslím, že je také problémem rally, a to nejen té české, je stále rostoucí finanční náročnost. Ať už na straně startovného, pořizovacích cen závodních automobilů, servisu, tak i spotřebních dílů. V ČR se to velmi odráží i na absenci pohárového závodění na bázi velmi levného cupu, kde by měly posádky k dispozici identické vozy, které by svojí jednoduchostí umožňovaly tzv. garážovou přípravu. Pokud by tento cup finančně podporoval autoklub (místo nesmyslného podporování reprezentace v zónách nikoho a ničeho), tak by se určitě otevřela cesta vyzkoušet si závodění spoustě mladých kluků a do budoucna by určitě nebyla nouze o pořádné talenty.“

Zkus nám prosím trošku poodhalit své soukromí. Jaké jsou tvé zájmy a koníčky a co děvčata?

„I když teď nezávodím v automobilech, tak rychlost stále miluji. Takže mezi mé koníčky patří sport, a to hlavně in-line brusle, lyže, kolo, badminton, ale také cestování. Mám přítelkyni Anežku, která mě vždy při závodech (i mimo ně) velmi podporovala a fandila mi ve všem a za to jí patří velký dík!“

Co bys popřál čtenářům do roku 2018?

„Do roku 2018 bych chtěl všem čtenářům popřát hlavně hodně zdraví, štěstí, lásky a spoustu příjemných zážitků.“