Kdo navštívil Afriku, prý ji ze svého srdce již nikdy nedostane a musí se stále vracet – nebo o tom alespoň snít. Rally a především WRC je ovšem disciplína pramálo sentimentální. Do Afriky se pěkných pár let ne a ne vrátit. Přitom se přinejmenším dvě v Africe pořádané rally nesmazatelně zapsaly do historie tohoto sportu.

Jednou z nich je Rally Pobřeží Slonoviny, nezapomenutelná trhačka, ve které například v roce 1972 nedojela ze 45 startujících posádek do cíle ani jedna. Mezi lety 1978 až 1992 byla občasnou součástí WRC jezdců i značek a mezi jejími vítězi najdeme i velká jezdecká jména, například trojnásobného vítěze Bjorna Waldegårda. V dnešních poměrech si již jen těžko dokážeme představit, že podnik WRC mohli vyhrát takoví (ne)rallyoví mastodonti jako Peugeot 504 V6 Coupé (Nicolas 1978) či Mercedes 500 SLC (Waldegård 1980). Po letech úpadku a organizačních i bezpečnostních problémech tato rally nakonec v roce 2007 zanikla.

Druhou africkou klasikou je Safari Rally. Její první ročník se jel před 65 lety a vyhrála jej domácí posádka Dix/Larsen na VW Brouk. Do roku 1972 byla Safari podnikem lokálního či kontinentálního významu, ale od roku 1973 kdy bylo poprvé vypsáno mistrovství světa (tehdy pouze pro značky), se stala jeho pevnou součástí. Horko, prach, náročné rozbité cesty mimo civilizaci, mimořádná celková délka, to vše z ní udělalo naprosto výjimečný podnik, který neměl nic společného s ostatními podniky mistrovství světa a na nějž byly nasazovány vozy s velmi specifickými úpravami. Účinkování Safari ve WRC skončilo v roce 2002, kdy ji potřetí vyhrál Colin McRae na Focusu WRC a ze 48 přihlášených posádek dojelo do cíle pouhých 11. Fanouškům z celého světa tehdy utkvěly v paměti záběry Richarda Burnse marně dolujícího svůj Peugeot 206 WRC z prachu. Pro nás stojí za zmínku i sedmé místo Romana Kresty se Škodou Octavia WRC. Safari byla poté součástí afrického šampionátu, keňského šampionátu, dvakrát dokonce i IRC a od roku 2003 se kromě ní organizuje každé dva roky historická Safari Rally Classic. Sny o tom, že by se mohla Safari vrátit do WRC vypadaly dlouhou dobu pouze jako nesplnitelná přání staromilců a některých keňských podnikatelských kruhů. Zdálo se, že posledním hřebíčkem do rakve budou nové předpisy platné od sezony 2017, která z vozů WRC udělaly nadmíru výkonná aerodynamická monstra nikoliv nepodobná okruhovým speciálům.

V roce 2017 se začaly objevovat zvěsti o návratu Safari do kalendáře WRC. Oliver Ciesla, ředitel promotéra WRC, prohlásil někdy v polovině roku poněkud pateticky: „Safari má dlouhou a hrdou tradici ve WRC a pevné místo v srdcích keňského lidu. Chceme v blízké budoucnosti pořádat podnik WRC v Africe a úzce spolupracujeme s vládou a autoklubem, abychom přivedli Safari zpět do kalendáře WRC.“ V únoru 2018 oznámila keňská vláda, že dává k dispozici dva miliony euro, které by měly zajistit návrat Safari tam, kam nejen podle jejího mínění patří. A minulý týden, bezprostředně před letošním ročníkem Safari, navštívil prezident FIA Jean Todt Keňu, aby otevřel novou kancelář ředitelství. Byl to pro něj tak trochu návrat na místo činu, jako spolujezdec totiž jel Safari osmkrát. Do cíle dojel jenom jednou, v roce 1973, kdy byl s Ove Anderssonem na Peugeotu 504 třetí. „Být tady v Nairobi a otevírat kancelář Safari je pro mě silný emocionální moment. Když se podívám na fotky, na kterých je mi 27 let, běží mi hlavou spousta věcí.“

Jean Todt naviguje Tima Mäkinena v roce 1980

Cílem jeho návštěvy, ale nebyly jenom vzpomínky. „Dnes jsem se sešel s presidentem Kenyattou, který mi řekl, že vidí jako jeden ze svých úkolů přivést Safari zpátky do WRC.“ Přes toto presidentské vyjádření a přes ony dva miliony euro se vyjádřil směrem k organizátorům opatrně: „Jsem váš přítel, ale musíte předvést pořádný výkon. Chci dobrou Safari, se kterou bychom mohli v Africe propagovat bezpečnost v silničním provozu.“ Organizátoři letošního ročníku Safari přizpůsobili formát soutěže aktuálním podmínkám WRC jak v délce, tak v charakteru tratí. Aby podpořili své šance na zařazení do WRC, pozvali k seznámení s aktuálním stavem jak Olivera Cieslu, tak technického ředitele FIA Gillese Simona. Oba by se měli v brzké době vyjádřit k tomu, do jaké míry je reálné zařadit Safari do kalendáře 2020 a zároveň rozptýlit obavy týmů z technických komplikací i pochyby bezpečnostní komise FIA. Původní kouzlo Safari se poněkud vypařilo, ale při pohledu na politické zájmy, nabídnuté částky podpory, tradici a aktuální tlak promotéra, aby se na každém kontinentu jela nejméně jedna rally, pak bychom měli začít šetřit na výlet do Keni.