Jirko, před sezónou nebylo o vašich plánech nic známo a najednou jsi byl před uzávěrkou v seznamu přihlášených na Kopnou, ale bez auta a spolujezdce…

Letos to se závoděním vypadalo hodně špatně – ostatně jako již tradičně, ale ještě hůř než v minulých letech. Dalo by se říct, že bych si na to za tu dobu už měl zvyknout, ale není tomu tak. Pracujeme a závodíme pro vítězství a pro spokojenost našich sponzorů a partnerů. Každoročně se snažíme, o co nejlepší výsledky a daří se nám jich dosahovat. O to víc zamrzí, když o sponzora přijdeme, což se bohužel letos stalo a při našem rozpočtu znamená takový výpadek to, že se všechny plány začnou hroutit. Věděl jsem, že swiftíka tedy nebude možné zrepasovat a nachystat na sezónu. Do toho jsme ještě museli kompletně přestěhovat naše zázemí, tím pádem chyběl i čas, který nás jindy tolik netlačil.

Vymýšlel jsem různé náhradní varianty, ale nic mi nedávalo smysl a začal jsem zvažovat i konec se závoděním… Přiznám se, že jsem na to byl špatně psychicky i fyzicky. Nebylo s čím jet, neměl jsem licenci ani spolujezdce, jediné co zbylo, byl děravý rozpočet. Ten jsem tedy vzal, všechno přepočítal, proškrtal, osekal zprava zleva a výsledkem byla cifra, se kterou jsem dle přání partnerů měl zajistit sezónu s enkovým dvoulitrem. Nabídkám, které jsme měli na stole se bohužel nešlo finančně ani přiblížit, ale naštěstí jsme našli společnou řeč s Lubou Minaříkem. Dvakrát jsme zasedli k jednání a vznikla z toho smlouva na kompletní sezónu ve sprintrally s vozem Renault Clio Sport RS. Všechno se odehrálo doslova za pět minut dvanáct. Potom rychle následovala lékařská prohlídka, licence a role spolujezdce na Kopnou se na poslední chvíli zhostil Lukáš Hlaváč, kterému patří velký dík za ochotu i za diktát.

Na shakedownu jste nejeli a podle výsledků vám to v autě fungovalo. Jak jste se sžívali s autem skupiny N?

Jak jsem se již zmínil, tak rozpočet byl řádně prošktrtán, čili žádný test, žádný shakedown, akorát v pátek odpoledne jsme zajeli nové brzdy od našeho partnera společnosti Renovak a v sobotu ráno se šlo závodit. Podle toho vypadal i čas na první vložce. Nevěděl jsem, co kde auto udělá a jak se bude chovat na starých gumách. Druhou vložku jsme překvapivě vyhráli a troufnu si říct, že po druhém servisu nám bylo jasné, jak s autem jet a kde jsou jeho limity.

Celkově jste vyhráli tři rychlostní zkoušky a skončili druzí ve třídě za posádkou Petr Krajča – Jan Houšť. Vnímáte tento úspěch, jako motivaci do dalších závodů?

Vzhledem k tomu, že naše auta jsou technicky poněkud odlišná a kluci s ním jedou už třetím rokem, tak určitě ano, vnímáme náš výsledek jako úspěch. Ovšem zároveň stojíme nohama na zemi a dobře víme, za jakých podmínek závodíme a kam až můžeme zajít. A to opomíjím další věc, že Lukáše, který se v dohledné době stane otcem, na místě spolujezdce vystřídá Ivo Studený. Věřím, že nám to s Ivem půjde stejně dobře a motivace nám rozhodně chybět nebude.

Už je to hezká řádka let, kdy jsi naposledy hostoval v nějakém závodním týmu, jak bys tedy hodnotil spolupráci s týmem Minařík Racing?

Pokud můžu naši spolupráci hodnotit po prvním závodě, tak jsem určitě spokojený. Luba drží slovo, tým má velmi dobré zázemí a mechaniky. Je vidět, že sám byl úspěšným soutěžákem a nezajímá ho pouze finanční stránka věci, ale také výsledky týmových jezdců. Za sebe jsem nesmírně šťastný, že můžu dál závodit, těší mě, že jsme nezklamali tým a mohu jen poděkovat za skvělou práci a vlídné přijetí. Jsem přesvědčen, že se nám bude společně dařit i v dalších závodech.