Předsezónní přípravy proběhly podle osvědčeného modelu. Po Barumce se auto odložilo do garáže. Dělalo se na něčem úplně jiném, na co celý rok nebyl čas. V lednu nastala panika a zjištění, že je potřeba udělat motor a převodovku, vyměnit interkom, helmu atp. Velkou finanční vzpruhou jsou pro nás vyhrané pneumatiky v HANKOOK DRIVERS RALLY TROPHY 2017, kterou jsme loni opanovali. Ještě jednou děkujeme firmě MK-Racing.

Naštěstí se to všechno stihlo a my se opět po roce postavili na start 27. Historic Vltava Rallye. Horší to bylo se stavem jezdce. Tam se generálka nestihla a bolest zad znepříjemnila celou soutěž a bohužel znepříjemňuje život i nadále.

Před soutěží se nám povedlo všechno najet pro nás v rekordním čase. V pátek už jsme tak nic najíždět nemuseli a celý den jsme hezky prozevlovali v servisní zóně.

Pak už to začalo. Slavnostní start v Klatovech a hurá na Klatovský okruh. Ten upřímně nemám moc rád. I když se tam snažíme a motor točíme víc než obvykle, brzdy hoří a teplota vody a oleje jde nahoru jak zběsilá, tak tam vždy dostaneme řádný obklad. V prvním průjezdu z toho bylo 10. místo v MČR a v druhém průjezdu dokonce 12. místo.

Ostatní RZ klasického typu už bylo to pravé závodění. Na RZ 2 Andělická už to bylo 7. místo a hlavně poloviční ztráta na 1km RZ oproti okruhu. Ale pořád to ještě nebylo ono. Co dodat. Když jsme naposledy závodili na loňské Barumce. Osmi měsíční pauza musí být někde znát. Pěkně začala posádka Farník – Zuzánek s Favoritem, kteří před námi vedli třídu E1.

Koráb, to je klasika první Šumavské etapy. Těšili jsme se na ní. Má rytmus a opravdu vás to baví celých 18 km. Bohužel ani ne v polovině RZ nám praskl výfuk a auto ztratilo výkon, ale zvukový projev byl, jako když jedete autem skupiny B :). I tak z toho bylo 7. místo, ale další ztráta na vedoucí posádku třídy E1. Naši perfektní mechanici naštěstí výfuk ve 30-ti minutovém servisu zavařili. To vám byl úplný koncert.

Bohužel v prvním seskupení se začala odehrávat úplně jiná soutěž a to u zeleného stolu. Techničtí komisaři měřili šířku kol. 7 z 8 aut do 1300ccm byly přes předepsanou šířku. A my mezi nimi. Navíc jsme šli během servisní přestávky k disciplinární komisi, za to, že jsme odmítli podepsat protokol o měření. Důvod? Nikdo mi nebyl schopen vysvětlit, jestli se předpis šířky skutečně vztahuje na celé obuté kolo nebo jen na šířku disku. Připadal jsem si jak na základní škole v ředitelně při pohovoru za kázeňský přestupek.

A v tu chvíli začal úplně jiný závod. Odjeli jsme ze servisu na úplně nových „nevyhovujících“ pneu, ale nic jiného jsme neměli. Navíc jsme nevěděli, o co vlastně závodíme. Reálně hrozilo, že budeme vyloučeni. Tak jsme druhou sekci nějak odjeli. Okruh byl odjetý absolutně laxně. Poté naštěstí přišla noc. Andělickou a Koráb jsme si celkem užili, ale pořád to nebylo ono.

Noční servis proběhl bez problémů. Na autě nebylo moc práce. Hlavně se řešilo co dál. Upřímně jsem byl rozhodnut auto naložit na vlek a jet domů. Kluci mě nějak ukecali, že se rozhodne ráno. Tak jsme dali auto do UP a po další hodinové poradě šli spát.

Druhý den jsme auto vyndali z UP, udělali krátký servis a vyrazili na těch samých NOK pneu. Bohužel neměli jsme ani vyhovující disky ani pneu. Takže jsme vyrazili, že se pojedeme svézt a uvidíme, jak to dopadne. Ano, celou soutěž jsme jeli a nevěděli, jestli budeme vyloučeni nebo jak celá ta anabáze dopadne. Ale jednoznačně byla chyba na naší straně.

První rundu 4 RZ jsme odjeli tak nějak na jistotu a hlavně nebylo ještě takové vedro. Nechtěl jsem nikde zničit gumy a disky, které budeme nyní muset prodat. Přeci jen je to dost peněz a každá koruna se hodí. Co mě překvapilo, byl čas na RZ Tedražická, kde jsme zajeli 5. čas v MČR HA a 10. místo v Evropě. Opravdu nevím, co tak světoborného jsme tam předvedli, ale čas byl super.

V poslední sekci už panovalo pekelné vedro. V autě přes 50°C, oblečeni jako kosmonauti, zavřená okna a v tunelu podlahové vytápění v podobě rozpáleného výfuku. Ale i tak jsme se nějakým záhadným způsobem vezli docela rychle. Nevím, kde se vzala ta motivace. A opět překvapení na poslední RZ. 8 místo v Evropě a 3. v českém mistráku. U vjezdu do posledního servisu jsme obdrželi závěrečný verdikt. Naštěstí to nebyla diskvalifikace. Odjeli jsme sice s pokutou, ale zase jsme byli klasifikováni.

Jak to tedy dopadlo? Celkově 12. místo. V rámci MČR 5. místo a ve třídě E1 jsme obsadili 2. místo za vítězným Farníkem. Kluci jeli fakt pěkně. Jako snad jediní ze třídy měli dokonce předpisové pneu, což nás trochu nabíjí do dalších soutěží, že i na „užovkách“ se nechají jezdit kvalitní časy.

Teď tedy nastává kolotoč nákup, prodej, pneu, disky. Široké disky a pneu půjdou pryč. Nové už jsou objednané. A sponzorské peníze na celou sezonu jsou rázem fuč. Ale co. Můžeme si za to sami. Jen mě zaráží, kde bereme pořád tu chuť, jít dál a dál. Asi je tento sport fakt droga. A co. Kdybychom skončili, tak by s námi doma stejně nikdo nevydržel, jak bychom byli protivní. Takhle máme ventil v podobě rallye, který funguje bezvadně. Navíc máme kolem sebe partu fakt super lidí. Možná toto je ten důvod, proč pořád jdeme dál. Když vidím, jak se všichni v servisu snaží na 150%, tak se to pak musí i na RZ podržet a o to víc vás to baví.

Na dalších soutěžích tak bacha na užovky. My už jich budeme mít dostatek. Tak ať vás nepokoušou. Ostatním „spoluprůserářům“ přeji úspěšné řešení této šlamastiky.