reklama reklama reklama reklama
Jan "WRCko" Pilař - eWRC.cz
2. 5. 2018 11:43 − 2712× − 2 0

WRT: Kopná nám tentokráte fakt chutnala

Ještě 14 dní před startem jsem si říkal, že na Kopnou nepojedeme. Že ji prostě přeskočíme. Proč?

Protože Uwe na tom ještě nebyl úplně nejlépe, vyndané tlumiče z auta týden před startem a další věci prostě trvaly. To není kritika týmu, sám jsem spousty věcí oddálil, než jsem některé díly sehnal a dodal, prostě to byla hektika. A já jí nesnáším. Nicméně, chceme jet v Opel Adam Cupu? Chceme! Začíná Cup na Kopné? Začíná! Tak se prostě jede.

Odjezd byl tentokrát trochu dynamický, jeli jsme společně s Verčou Římalovou, takže o srandu postaráno. Co myslíte? Stáli jsme na D1 v koloně? Zrovna když pospícháte? No jasně. A nejlepší je, když vám Zelená Vlna (známe lepší cestu – ha ha) říká „je tam kolona, ale provozu by nemělo nic bránit“. Jinými slovy, proč vy telata prostě nejedete? Protože zdržení bylo obří, jeli jsme pak do Podkopné Lhoty na přejímky trochu svižněji. Tam to bylo vtipné. Nakráčel jsem si tam na pána, že mám absolutně vše připravené a správně. Což o to, měl jsem. Ale co jsem nečekal je „kde máš od dokladů kopie, které mi tu necháš?“. He? Kopie? Ještě minulý rok byla kopie sprosté slovo a vždy se vyžadoval originál. WTF? Super, takže jsem stejně selhal. Ale kdo to měl výživnější byla Verča. Jí celkem překvapila věta „ale my tu vaší přihlášku nemáme!“. „Co? A kde jsem teda vzala startovní číslo?“. Představa, že celý tým s Fabii R5 není přihlášený a jede domů byla komická :-). No, tak jsme tiskli přihlášku. Ale, začala Kopná. Byly jsme na závodech. Je to tu. Zdraví vás staré i mladé tváře, jste mezi svými. Prostě paráda. Po vyřízení všech formalit jsme letěli na ubytování. Pán sice chtěl, abychom dojeli do 18, my slíbili do 20h a přijeli v 21:15. Sic velkou omluvou, ale taky bez peněz, které jsme měli mít připravené s sebou. Nutno dodat, že za to můžu já, stáhl jsem Verču o její „keš“ kvůli shakedownu a to bylo skoro vše co jsme měli. Dvě so$ky :-). Pán byl ovšem tak neuvěřitelně milý a vstřícný, že nám vše odpustil a omluvenkou byla podpisová kartička s Uwem. Jak jsem si pak všiml, celá jeho kancelář byla vyzdobená podpisovkami, hle, takže fanoušek rally. Paráda! Nicméně, jak jedeme na ubytování, tak sice byla noc, ale říkám si „ty hele, to je RZta!!!“. My měli ubytování přímo na RZ Kopná v obci Trnava. Hups :-). Kuba dorazil po chvíli a jali jsme se sehnat večeři. No, jako správní študáci jsme skončili v hladovém okně ve Zlíně u autobusáku na gyrosu. A víte co? Bylo to boží.

Nevím jak to Kuba dělá, ale vždy dokáže seznamovačky naplánovat tak, že jsme velmi rychle hotoví. Já jsem se před soutěží věnoval studiu onboardů, abych věděl, do čeho jdeme. A říkal jsem si „Kameňák, to bude žrádlo“. A naopak jsem se docela těšil na Kopnou (RZtu). No a když jsme je obě napsali, tak jsem se naopak hrozně těšil na Kameňák. Ta RZ se mi teda jako fakt líbí. V lese, na relativně úzkém, není moc prostoru na chybu, ale přitom rychlé. Z rozpisu jsem měl super pocit. Kuba do něj přinesl změny, které to celé zjednodušili a daly tomu krásný srozumitelný rytmus. Od dvou jsme si mohli psát Zádveřickou zkoušku, úplně na pohodu. Já jsem vlastně znal z minulosti všechny zkoušky, jen Kopná se jela od toho vracáku nahoře dolů jinak a Zádveřická startovala o nějaký kilák dříve v papírnách. To jsem znal jen z videí. A jak tam auto šplhá do toho úzkého v lese, kde je podzimní listí a bahno snad i v tropických vedrech v červenci, to jsem si říkal, že tam se Uwe, který má výkon jak čtyři rychlovarné konvice asi zastaví a začne couvat.

Kluci dojeli s autem, postavili stan a že pojedeme shakovat. Na Shakedown se musí jezdit co nejdříve, protože nějaký nadrženec to tam vždy více či méně rozvěsí. Takže, i když se „RZ“ startuje po 30 sekundách, tak tam hnijete třeba 30 minut. Což je hrozně moc. A tak první průjezd shakem jsme zvládli ještě celkem v klidu, pár aut před námi a šli jsme na to. Jen jsme si ho projeli. Jenže! Uwe se rozhodl, že jak jsem s ním já „praštil“ do škarpy na Příbrami, tak že mi to oplatí. A jak jedete dolů k cíli shakedownu, tak je tam „pravá devět odboč“. A já si říkám „pre divákov sa budeme šmýkať“ a na poslední chvíli jsem se rozhodl, že zatáhnu za ručku. A protože to bylo na poslední chvíli, tak ten pohyb ruky nebyl zrovna koordinovaný. Zkrátím to, zlomil jsem si prst o ruční brzdu. Ve stopce máchám rukou jak to bolí, lidi na mě divně koukají, ale zatím to jen bolelo a já si říkal, že to bude jen naražené. V druhém průjezdu už mi Kuba čte „pravá devět odboč, bacha na prsty“. Zase ručka, zase dveře, zase pre divákov, ale bolí to. Ale co to, opakuje se nám Pačejov a nejde vyřadit. Prostě spojka se nerozepne úplně. Spojkuje, ale nedokáže se rozpojit tak moc, abych vyřadil. Ach jo. Tak jedeme do servisu a začíná makačka. Pro kluky, já s Kubou odjíždím shánět led na ruku. Víte jak jsou na benzínkách takové ty boxy s ledem? Jak tam jsou vždy, když je nepotřebujete? A hádejte jestli tam jsou, když ten led chcete. Správně, není. Zachránili mě až ve Zlíně v restauraci u Johana, kde jsem ale nejdříve dostal radu „nechcete radši slivovicu?“. Co jiného jsem taky v tomto kraji mohl čekat :-). Po ujištění, že bych raději chtěl ten led jsem ho dostal a začala ledovačka. My ten den dojezdili. Kluci s pomocí Jirky Bryndy upravili pedál provizorně tak, aby šlo vyřazovat a předělali jsme brzdy. Koupili jsme ještě před startem nové desky i kotouče, aby byl Uwe spokojený. Na pokoji pokračuje ledování, Kuba s Verčou hráli lodě. Tedy, tvářili se, že přepisují rozpis, ale vypadalo to spíš na ty lodě.

Ráno, máme moře času. Start v 10:10, my vzhůru od sedmi, tak se válíme a prohlížíme si ty internety. Jedeme do servisu, auto v cajku, dávám si snídani v ofiko cateringu Opel Motorsport a čekáme. Koupil jsem dvě nové sedmičky gumy a na poslední chvíli ještě měníme gumy na zadku za měkčí směs. Je celkem chladno. V týmu se sice nemůžeme shodnout, jestli je to správná volba, ale pro psychiku, že ten zadek bude měkčí a zahřeje se rychleji to lepší volba byla. Tak díky Marťo Baďuro, že jsi mi toho brouka do hlavy dal „Víš, že Vopatřil jede Wéčka?“ :-). RZ1 jsou Zádveřice. Znám je z 90%, neznal jsem jen příjezd do Zádveřic. A je to znát, před výjezdem z papíren brzdím, ale není to nutné, kluci to tam vykatovali, že ta zatáčka byla najednou úplně jiná. Jedeme rychle, jako jo. V cíli RZ je z toho třetí čas v Cupu a velká spokojenost. Pamatoval jsem si ještě jak jsme tudy jeli s Hondou a rovněž jak jsem některá místa prodával nebo vrkal. Dnes ne a bylo to svižné. Rozhodně ne maximum možného, ale pro začátek pěkné tempo. Měl jsem dobrou náladu a jedeme na Kameňák. Patrik Brtníček je někde jinde, jede rychle, ale je hratelný v budoucnu, až my budeme mít auto fakt zažité, tak uvidí :-). Ono je třeba rozdíl v tom, jak Martin s Patrikem startují do RZ. Koukal jsem na oba, jak jsem za nimi celý den startoval. Plný knedlík „tatatata“ omezovač a spojka na hulváta. Jdou celkem do materiálu. Na to je mi Uweho nějak líto. Kameňák jedeme opět rychle, žádný problém, snažím se jet svižně, ale čistě. Přesně brzdit, nesahat si do brzd v zatáčkách, prostě jet tak, jak se se slabou předokolkou sluší a patří. V cíli je z toho brutální nadšení. Sice zase třetí čas, ale 2,7s za Vopatřilem, který Adama zná dokonale a Kopnou jel i v minulém roce. I na Patrika jsme se vešli do 0,88s ztráty na kilometr, což je super. Panuje velká spokojenost.

I kluci v servisu jsou příjemně překvapení, což mě těší. Kontrolujeme auto, všechno v pohodě, měníme zadní kola za standardní sedmičky a jedeme dál. Vopík dává pětky na předek, ale do toho nejdu. Na těch nových sedmičkách byl Uwe krásně přesný a fungoval parádně. Bylo zbytečné nějak experimentovat. Opakuje se RZ Zádveřice a následuje první průjezd Kopnou. Prst bolí, nejvíce jak si musíte nandat rukavice. Těším se na Kopnou, ale jedeme jí více než opatrně, protože hořel retardér, který zapálil výfuk od Forda Coswortha, který má výfuky do stran. Kvůli tomu na startu RZ čekáme velmi dlouho a auto je celé studené. Nicméně jedeme a musím říci, že sjezd dolů do Všeminy jsem neprodal. Je to jak horská dráha, nejdřív klesání, to abyste nabrali rychlost. A je fakt, že tam se rozjede úplně všechno, snad i necky. Pak se přejíždí horizont naplno, kde auto trochu skočí a vám se poprvé odkrví hlava. Pak následuje zase padák dolů a zase stoupání do levotočivé zatáčky, kde se vám kedlubna odkrví podruhé. Ten tlak je fakt neuvěřitelný, žrádlo. A pak už následuje extrémně rychlý úsek, celý z kopce a mohu říci, že jsem se zapotil tak, že se na mojí straně zamlžilo boční okno, jak jsem „topil“. Projedeme cílem, zhluboka dýchám, možná funím (?), byl to mazec. A bohužel jedeme zase do servisu. Člověk se zrovna rozjede a už vás zase táhnou do servisu. Tam se bohužel dozvídám, že Romča Švec s Honzou Pořízkem havarovali. A ne úplně málo. Je mi to moc líto. V této sekci měl problémy Patrik Brtníček, kterému stávkovala převodovka. Tak jsme se dostali na místo druhé. I to je bohužel rally. Kluci v servisu jsou nadšení z časů, že nám to evidentně chutná. A ano, chutná. Hodně.

Kopná mě letos prostě hrozně bavila. Před námi je 28s ztráty a za námi 25,6s náskok. Tak to pojďme dojet. Umrtvuji ruku nějakým znamenitým mazadlem od Verči Římalové. Brtňa vyjíždí na úplně nových sedmičkách a vopík na jetých pětkách. Tak na to jsem zvědavý jak budou od sebe. My pořád držíme ty koupené sedmičky a jedeme dál. Na Zádveřicích ztrácíme na brtňu 3,8s, 2,6s na Martina Vopatřila. Což je super. Na to, že Patrik jede nové pryže a zná tu RZ i auto jako své boty. Poprvé nám dal 2s Martin Baďura. Co to? No to ne :-). Martinovi odpovídáme 3s na dalším Kameňáku, který jedeme opět svižně, troufám si více a vychází to, funguje to. Uwe je boží, jede nádherně, v jednu chvíli vidím ve vykatované stopě špičatý kámen, který čumí na gumu. No to ne, na poslední chvíli drobná korekce ať ho nepřejedu a dobrý. Poslední RZ celé rally je druhý průjezd Kopné První půlka celkem dobré, ale jak se odjíždí z Trnavy do kopce, tak tam najednou za horizontem odstavený nějaký Adam s polepem Svarmetal. Bleskne mi hlavou „Vopatřil???? No to snad ne!“. On to byl fakt mžik co jsem to auto viděl. Chvilku jsem z toho opařený, protože by to znamenalo vítězství, ale tomu nevěřím. Nicméně, protože už se tak či tak není kam hnát, sjezd do Všeminy už jedu volněji, chci dojet do cíle. A hlavně, chci Kubu dovézt do cíle. Víte co? Do letošní Kopné jí Jakub absolvoval 5x. A nikdy na ní neviděl cíl. Nikdy. Buď to hodili přes boudu (právě ve sjezdu do Všeminy) nebo jiné příčiny. A tak Kuba viděl poprvé cíl Kopné. Pravda, že cesta na rampu a pak do UP byla opatrná, abychom fakt dojeli. Ale jako já bych pořád závodil. Jeli jsme okolo odbočky na shakedown a aspoň ten bych si ještě dal :-). Kuba byl přísný a zakázal mi to.

V cíli na nás čeká Ralex tým, Evička a kamery Sport 5 TV a Motorsport TV. A tak zatímco kluci z Ralexu se mě snaží rozesmát, já dávám rozhovory. A co si budeme nalhávat, mě to baví. Najednou na mě Kuba „hele ty hvězdo mediální, už jedeme na rampu“. A fakt, už tam na nás zběsile mávají, ať jedeme. Dostáváme skleněný totem, šek na finanční prémii za umístěni v XTG Adam Cupu a jedeme do UP. Jsme sakra šťastní.

Po rally jedu do Uherského Hradiště za rodinou a rovnou do nemocnice. Tam je fronta jak na banány a právě tam se dozvídám „zlomenina“. Až doposud jsem si myslel, že jsem si ten prst jen vykloubil. A vono ne. Tak to jde hned do sádry a na 5 – 6 týdnů mám utrum.

Dojeli jsme malou Barumku, jak se Kopné říká, na druhém místě. Díky Kubo, díky týme, díky všem co nás podporujete!

Ahoj asi až na Hustopčích.

Komentářů celkem: 2
3. 5. 2018 09:43
00
Super povídání smajlík
4. 5. 2018 08:45
00
Původně napsal Shacki
Super povídání smajlík
Díky moc! Pořád se snažím být stručnější a pořád mi to nejde smajlík

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama