Invelt
reklama reklama reklama
reklama reklama reklama
Generální
partner
Invelt
Vlastimil Resl - eWRC.cz
11. 7. 2018 21:59 − 5874× − 0 0

Vladimír Berger: „Bohemka bývala jiná…“

S Vladimírem Bergerem máme sraz v mladoboleslavské Sportovní hale. Má to svoji symboliku.

Právě zde totiž bývalo v osmdesátých letech centrum Rally Bohemia a na palubovce, kde poslední léta excelují mimo jiné florbalisté Technology a své zápasy hraje basketbalová Slovanka, probíhalo každoročně po skončení soutěže slavnostní vyhlášení. Pamatuji si z dětských let na zaplněné hlediště závodníky i příznivci a vystavená, naleštěná auta tří nejúspěšnějších posádek. „Tehdy to bylo úplně jinak. Bohemka – předtím Škodovka – bývala jiná… Velká, honosná, slavnostní. Celé město soutěží žilo dlouho před jejím začátkem i po skončení,“ vzpomíná pravidelný účastník svojí domácí soutěže, který si zde odbyl premiéru už roku 1984. A já se ptám, čemu tento úpadek přičítá.

„Je to asi dobou. Tehdy byla pro lidi možnost vidět rallye daleko vzácnější. Spatřit nedostupnou západní techniku, špičkové zahraniční i domácí posádky té doby. Co se týče letoška, myslím, že třeba přesun servisní zóny na letiště do Hoškovic také vyššímu zájmu nepomohl. Přece jen je to pro mnohé z ruky, zatímco v Boleslavi ke třinácté bráně si vždy našlo cestu daleko více diváků. Pro mě osobně je navíc návrat servisu do Hoškovic emotivní záležitostí. Byl zde totiž naposledy před šesti lety, kdy zahynul Bohouš Ceplecha. Pohled na ty okolní kopce na mě tedy působí… Bohouše jsem znal hrozně dlouho. Už když jsem jezdil Octavia Cup, on tam dělal pro Vaška Brejlu. Minimálně třikrát za rok se mu na osudném Dnebohu zastavím zapálit svíčku. Stejně, jako se při každé cestě do Německa na Nürburgring, kam jezdíme s Česanou testovat pneumatiky, stavím na Korábu za Jirkou Skoupilem. To byl rovněž skvělý soupeř i kluk.“

Nyní však zpět k uplynulé Bohemii. Kvalita jejích tratí je nicméně nadále všeobecně považována za jednu z nejlepších u nás.

„Samozřejmě. Technické vložky na Liberecku jsou úžasné. Jen Ještěd mi mezi ně svým charakterem nepasoval. Vyjma posledních dvou kilometrů, které sice nabídly vesměs stejné zatáčky, ale jelo se alespoň na rozbitém, byl jeho zbytek spíše závodem do vrchu. Široké letiště mezi svodidly, prostě o ničem. Trochu nešťastný byl také padesátikilometrový přejezd do Sosnové. Alespoň však se zde jelo dvakrát za sebou. Bohužel davy diváků, které tady plnily tribuny v minulosti, tentokrát nedorazily. Podle mě většinu zdejších účastníků tvořili borci, kteří obdrželi VIP… Svoji nespornou kvalitu mají i erzety na Mladoboleslavsku Cetno a Lobeč. Byť osobně bych se vůbec nezlobil, pokud by se vrátily do tradiční podoby Vinec – Skalsko a Březovice – Bezdědice. Přece jen byly pro Bohemii charakteristické a věřím, že by to při troše snahy a dobré vůle šlo zařídit.“

Co říkáš na harmonogram soutěže?

„Co se týče historiků, nepochopil jsem v úvodu závod proti elektroautomobilům. Jestli nás chtěli zesměšnit, prostě nevím. Každému je přece jasné, že elektromotor jede jinak, než „spalovák.“ My díky této akci nejeli úvodní rychlostku Bondy a měli tam až Chloudov. V itineráři nám chyběly informace, kudy se tam dostat. Prostě jen dálnice. S Verčou (spolujezdkyně Veronika Kolivošková, pozn. autora) jsme klasicky zastavili posnídat v Příšovicích na „Shellce“. Zde jsme zjistili, že ostatní mají itineráře v pořádku. Nám v něm chybělo několik stránek. Stát se to cizincům, kteří neznají zdejší soutěž, asi by jeli až do Liberce…“

Jak jsi spokojen se svým výkonem a výsledkem?

„Pozitivní je, že po trápení s motorem v uplynulých letech auto konečně fungovalo. V sobotu se nám mezi historiky podařilo vyhrát úvodní Ještěd a přenocovali jsme na solidní čtvrté pozici. To bylo v obrovské konkurenci, soutěžící momentálně v historicích, solidní. Také Verča podávala celou soutěž parádní výkon. Dobrá tedy byla vždy, ale tentokrát ještě přidala něco navíc, ani jednou se nespletla a četla bez jediné chybičky.“

V neděli jste však přesto nabrali velkou časovou ztrátu.

„Problém nastal při prvním průjezdu Staroměstské. Zničehonic začala stoupat teplota, a když dosáhla stodvacet stupňů, raději jsem na Kozině zastavil. Zničit další motor jsem totiž rozhodně nehodlal. Zde jsem zjistil, že mi do motorového prostoru zřejmě vletěl nějaký kamínek a díky němu spadl klínový řemen. Náhradní řemeny jsem měl tři, ale všechny trošku kratší oproti tomu původnímu. Oprava tedy zabrala více času a následoval propad pořadím. Šance zabojovat o druhé místo byla tatam. Osudný klíňák jsem druhý den našel na parkovišti u zimáku. Nyní ho mám pověšen doma u vrat garáže.“

Zmiňuješ obrovskou konkurenci v historicích. Můžeš být konkrétnější?

„Naprostá špička jsou Honza Frei a Petr Šlegl. Petr má mimochodem kořeny v Mladé Boleslavi. Jeho děda dělal v Česaně a šéfoval mu tam můj dlouholetý spolujezdec Zdeněk Petera. Pak se Petrova maminka vdala do Klatov. Tito kluci jedou úplně jinou ligu. Přestože nemají špéru ani samosvor, předvádějí obrovský sport. Už by měli jet někde jinde a s jinou technikou. Bohužel na Cetně museli odstoupit kvůli překroucenému stálému převodu. Hned na následující Staroměstské skončila další skvělá a rychlá posádka Standa Budil a Petr Vejvoda. Jejich „bavorák“ vyřadila rozpadlá poloosa. Problémy se nevyhnuly ani Břetíkovi a Lucce Engovým. Ty jsem předjížděl na vinecké vložce v Kovanci. Břetík mi později řekl, že mu auto začalo vibrovat. Obával se tedy, že odchází převodovka či lebro. Až později odhalil problém v disku, způsobený zřejmě kamenem. Stačilo tedy vyměnit kolo a bylo po vibracích. Nakonec se tedy vítězství dočkali Jindra Štolfa s Mirkem Krčmářem. Jejich rover sice vypadá hrozně, ale špatný asi nebude. Škoda jen, že s nějakým historikem nevyrazí také další legendy, například Emil Triner a Pavel Sibera.“

Závěrem se tě zeptám na tvé další letošní plány.

„Nejdříve se hodláme jet s naší mladoboleslavskou partou – Dádou Mrštinou, Vaškem Najmanem a Petrem Dlouhým – podívat do Pačejova. Start na této soutěži by mě lákal. Sedmkrát jsem tam však odstoupil a tak to už nebudu pokoušet. S Verčou určitě plánujeme Barumku a pak snad Příbram. A mám už také jeden dlouhodobější plán – rád bych si půjčil z muzea Standy Šelmáta fabii, se kterou jezdil Michal Hora, otestoval jí pro sezónu a svezl se po letech na Bohemce mezi soudobými auty.“

Komentářů celkem: 0

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama