Pokud jste ale článek otevřeli v očekávání povídání o podniku MS, budu vás muset zklamat. Ano, světového šampionátu jsem se zde několikrát účastnil a naposledy i loni. A ano, byl to dokonalý divácký zážitek. Nicméně na sepisování postřehů z loňska je už poměrně pozdě a také bych nepřinesl pro mnoho čtenářů nic moc zajímavého. Mediální pokrytí soutěže MS, desítky stránek fóra nebo několik deníčků z let minulých dá dozajista každému dostatek představ o tom, jak soutěž v okolí Jyväskyly vypadá. V zemi tisíce jezer ale v tomto povídání zůstanu. Před několika týdny se mi totiž podařilo navštívit podnik tamního mistrovství, konkrétně SM O.K. Auto-Ralli 2018. A právě místní soutěž mi přišla zajímavá natolik, abych se o svou zkušenost podělil.

Plán navštívit Finskou lokální soutěž se zrodil už někdy na přelomu roku, kdy jsem dostal příležitost účastnit se 14ti denní stáže na univerzitě ve finském Mikkeli. A co asi napadne fanouška rally, když může jet do Finska: „to by bylo, aby někde rally nebylo :-)“. Proto hned jak byla má cesta zpečetěna, zasedl jsem k počítači. Úspěch byl větší, než jsem čekal. Hned po skončení stáže (18. 5. – 19. 5. 2018) se koná soutěž finského hlavního mistrovství – SM O.K. Auto-Ralli. Do karet mi hraje i její dobrá poloha. Centrum soutěže je ve městě Kouvola, které leží cca 200 km severovýchodně od Helsinek a budu tudy projíždět stejně cestou z Mikkeli zpět na letiště. K úplné dokonalosti už chybí jen zjistit, jak je to s možností půjčení auta a ubytováním. Oboje je v Kouvole, potažmo okolí, celkem snadné zajistit. Je rozhodnuto. Svůj záměr oznamuji doma přítelkyni, která jen mávne rukou se slovy: „to je ale zase náhoda, že se tam zrovna něco jede, že jo?“…Bookuji si tedy letenky s návratem o pár dní později, než bylo původně v plánu.

K zamluvení nějakého ubytování se vracím ale až o pár dní později. Chci najít něco, odkud to bude blízko na RZty. A to je problém. Ne ani tak s volným ubytováním, ale s lokalitou RZ. Jasně podobně jako u nás nečekám 3 měsíce před soutěží přesné mapy. Ale třeba by mohl být někde harmonogram nebo mapy z minulých ročníků. Začínám hledat na oficiálních stránkách soutěže. To je opravdový webový pravěk. Sekce v angličtině je prakticky prázdná a první rally quide nic podstatného pro diváka neříká. Pokračuji na oficiální stránku celého šampionátu. Je vizuálně lepší, ale mimo zpráv z odjetých podniků také nic. Vlastně ano, šampionát má pro diváky určenou mobilní aplikaci. Super, dokud to nezkusíte stáhnout, protože funguje jen, když máte finského operátora :-O. Zbývají fanouškovská fóra, jak jinak než ve finštině, ze které překladač do češtiny kouzlí neuvěřitelné kombinace slov. Chvíli to sice trvá, ale konečně nalézám několik užitečných informací včetně mapy z roku 2017, podle které dělám předběžnou rezervaci ubytování. Uf… to to trvalo. Když to srovnám se situací u nás v ČR, tak tady zažíváme až neuvěřitelný informační blahobyt a díky všem, kteří se na něm podílejí.

Zpět ale k samotné soutěži. K další přípravě na závod se vracím až během volných chvil v prvním týdnu stáže ve Finsku. Nacházím vytvořenou událost k soutěži na Facebooku, kde postupně přibývají informace. Konečně vycházejí mapy a harmonogram. K mému nemilému překvapení jsou všechny RZty nové a navíc situované úplně na druhou stranu od Kouvoly než v roce 2017. Kupodivu je ale stále dostatek ubytovacích kapacit za rozumnou cenu. Obratem tedy měním rezervaci. Finské soutěže jsou ve většině případů jen jednodenní. SM O.K. Auto-Ralli čítá ale bezmála 100 ostrých km na 8 RZtách. Jede se po celou sobotu a v pátek je shakedown. Pro mě trochu v překvapivém čase 18-22 hodin. Jeho mapa ale chybí, a tak se odvažuji položit dotaz ve facebookové události. Správce mi vcelku rychle odpovídá, že toto není veřejná informace, ale když prý jsem tak zdaleka, tak ať napíšu e-mail organizátorovi a slíbím, že si to nechám pro sebe. Tedy píšu mail, slibuji a kupodivu opravdu dostávám mapku. Paradoxem je, že se všechny RZty přesunuly do nové lokality, ale shakedown zůstal uprostřed té původní, docela daleko východně od Kuovoly a nejmíň 40 km od servisu. Navíc, jak později zhodnotím, jeho charakter neodpovídá úplně ostatním RZ.

Letmo studuji také seznam přihlášených. Podle jmen se ale těžko orientuji. Jasně, jsou zde jména jako Salo, Lindholm nebo Nikara, jejichž sláva se donese přes některá media i do ČR. A také je tu pravidelný účastník ME – rus Gryazin. U ostatních se však téměř nechytám a v nižších třídách už vůbec. Od návštěvy si ale slibuji především akci na trati a o tu ve Finsku určitě nebude nouze bez ohledu na znalost jmen místních borců. V tom mě utvrzuje i přihlášená technika, které vévodí 12 vozů kategorie R5, byť v trochu „jednobarevné“ nadvládě deseti Fábií. V nižších třídách je už situace o něco pestřejší a najdeme tu takové poklady, jako Ford Sierra RS Cosworth nebo několik různých typů BMW.

Konečně je tu první den soutěže pátek 18.5. Dávám sbohem Mikkeli a zhruba po hodině cesty vlakem dorážím do Kouvoly, kde si na nádraží půjčuji auto. Náladu mi kazí jen počasí. Zatímco předchozích 14 dní ve Finsku panovalo nádherné slunečné počasí s teplotami okolo 25°C, teď je nějakých 17°C a vydatně prší. Vyrážím se nejprve ubytovat. Na víkend mi bude domovem venkovská farma, ke které patří tři domky s pokoji pro hosty. Na místní pohodu ale není čas. Je kolem 15 hodiny a na shakedown to mám možná 60 km a ještě chci zkusit kouknout po cestě do servisu. Ten je situovaný na okraji Kouvoly na jednom z parkovišť místního obřího nákupního centra. K mému podivu je ale prakticky prázdný. Na místě je jen pár doprovodných vozů. Nic zajímavého. Mířím tedy rovnou na shakedown. Ještě v Kouvole se chytím jednoho z doprovodných aut, které veze nějakou závodničku stejným směrem. Dovádí mě až k trochu zarostlému fotbalovému hřišti na okraji vesnice, kde je servis pro nedaleký shakedown.

Provizorní servis na shakedownu

Charakter shaku je velmi podobný tratím z finského podniku MS. Nelze sice čekat Ouninpohju, ale hned na prvním kilometru je pěkný horizont, kde budou rychlejší vozy skákat a několik zajímavých zatáček. Diváků je tu překvapivě velmi málo, možné 3 až 4 desítky. Pořadatelé prakticky žádní. Jen dva na startu a pak projedou trať pro kontrolu dva vozy s majáky. K mé radosti přestává pršet. A jde se na to. Nejprve zaujímám místo v esíčku s mírně klopenými zatáčkami a užívám jízdu řízeným smykem. O něco později se přesouvám k zmíněnému horizontu, kde jdou téměř všechny R5 do vzduchu a hned po dopadu brzdí do navazující zatáčky. Několik málo fanoušků, absolutní volnost pohybu a spousta akce je skutečnou rallyovou nirvánou. Ubíhající čas vnímám, až když řídne počet průjezdů a pozvolna odchází těch několik málo diváků. Po 20 hodině se také sbírám, což je tak akorát, protože i „servisní hřiště“ je už takřka prázdné.

Onbord ze shakedownu v podání Gryazina:

Den pro mne však úplně nekončí, protože se rozhoduji najet si ještě dvě RZ, abych si vybral místo na zítřek. Vzhledem k tomu, že se v těchto končinách stmívá koncem května až někdy před 23 hodinou, to není problém. Nejprve projíždím RZ 3/6. Překvapuje mne, že charakter trati není příliš podobný shakedownu a tedy potažmo i tomu, co znám z okolí Jyväskyly. Tvrdý povrch šotolinové trati zůstává, ale krajina je „placatá“ bez výraznějších horizontů. Prvních několik kilometrů jezdci absolvují po úzké lesní cestě, aby se následně vydali mezi pole, kde se většinou střídají rovinky s různými odbočeními. Jen sem tam se zajede zpět krátce do lesa a až závěr RZ mi připomíná opět tradiční Finsko se širokou cestou a několika klopenými zatáčkami. Druhou vybranou RZ je ta s pořadovým číslem 8, ze které nejsem příliš nadšený. Opět rovinky a odbočení v polích. Navíc jsou skoro všude anticuty z balíků slámy. S tím se na šotolinové soutěži setkávám vůbec poprvé a marně si v hlavě snažím ospravedlnit smysl takového řešení. Až cca 2 km před cílem by se něco našlo. Uvidíme zítra. U ubytování mě ještě překvapuje závodní C2 R2 na podvalníku. Očividně se zde ubytoval nějaký závodní tým. Zřejmě ve Finsku něco jako ÚPčko, technické přejímky a podobné aktivity nefungují anebo se to řeší zcela jinak a mnohem volněji než u nás. Ráno před soutěží už by se něco takového přeci těžko stíhalo. Na okolnosti se však není koho zeptat, všichni už spí a tak jdu také.

Jestli něco vyšlo super, tak je to ranní vstávání, kdy mi harmonogram dovoluje budíček v krásných 8:30 a to ještě s notnou časovou rezervou. Snídanička, pohodička a vyrážím na RZ 3/6. Těsně před mým cílem mě staví výběrčí vstupu. S účastí zahraničních fanoušků ale očividně nikdo nepočítal, a i když angličtina je ve Finsku celkem běžná, tak tady to dost vázne. Na webu jsem našel informace o vstupu za 15€ na celý závod. Protože chci přejíždět tak mám o to logicky zájem. Mistr výběrčí mi ale furt cpe bílý papírek. Jak do tomboly, za 10€. Asi jen vstup na tuhle RZ? Opakuji, že chci za 15€ na celou soutěž. Nerozumí a tak se jde poradit s kolegy. Slavnostně se vrací i se žlutým lístkem do tomboly, a že ten stojí 5€ a je na parkování. Dohromady s bílým to prý dá 15€, jak jsem chtěl. Super :-D. Celá situace doplněná jeho pokusy vygestikulovat každé slovo, které neumí říct v angličtině je tak komická, že mi nezbývá než se smíchem zaplatit. A tak mám dva lístky do tomboly celkem za 15€ a vůbec nevím, kam všude se za ně dostanu. Dojíždím tedy k RZ a parkuji na vyhrazeném polním parkovišti jen kousek od trati. Zde je však jen dlouhá rovinka, pravoúhlé odbočení a opět odjezd dlouhou rovinkou. Nic moc, a protože mám dost času, vzdálenost cca 1,5 km mě neodradí od cesty k místu, které jsem si včera vytipoval – příjezd z lesa dlouhou rovinkou do úzkého esíčka v takovém dolíku. Navíc vidím odjezd s dalším pravoúhlým odbočením.

Další překvapení přichází v podobě startovního pořadí. První na trať vyráží vždy dvoukolky místních kategorií SM3 a SM4. Vozy R5 spadají do kategorie SM1, která je navíc v pořadí namixovaná produkčními dvoulitry třídy SM2. Všechny tyto silnější vozy mají startovní čísla 30 a vyšší. Ale vlastně to ani nevadí. Hoši v dvoukolkách jedou opravdu palbu a jen člověka nabudí na následující R5. Tam je radost pohledět na Gryazina, který využívá celou šíři cesty a i na oči je o poznání rychlejší než zbytek pole. Zklamáním je naopak Salo, ale to bych připsal spíše jeho dosluhujícímu Peugeotu 208. I čekání na zbytek pole se vyplácí, především tančící zadokolky BMW oko diváka potěší. Během průjezdů posledních startujících se pozvolna vracím zpět k parkovišti. Všeobecně mě udivuje velmi nízká divácká účast. Na mnou vybrané místo došlo ještě asi 5 dalších fanoušků, celkově jich je na celém 1,5 km úseku něco kolem stovky. Většina využívá komfortu parkoviště u pro mě nudného odbočení. Snad proto, že je zde stánek s občerstvením. Nabídka však není valná. Kupuji vodu a trochu z nouze i kafe. Podivná pachuť Finské kávy se vám za 16 dní skutečně vtiskne do paměti.

Na druhý průjezd mám naplánovanou stejnou RZ 3/6, jen se rozhoduji přejet na jiné místo cca 2 km před cílem. Celkem v klidu a se slušnou časovou rezervou se mi daří dojet opět téměř až k trati. Na místě jsou opět výběrčí, ale tentokrát jsou to dvě paní s několika malými dětmi. S nejistotou ukazuji zakoupené lístky do tomboly a kupodivu platí! Měl bych ale přispět 3€ na parkování, prý jde výtěžek skautům. Jako bonus dostávám domácí koláček a limonádu. Paní mluví celkem obstojně anglicky a dost se diví, co tady pohledává Čech. Start se ale blíží a tak mířím k trati. Je tu krásný dlouhý úsek, který začíná „flat out“ rovinkou, která pozvolna přechází nejprve do mírné pravé zatáčky, po které navazuje ostřejší dlouhá klopená zatáčka. Stoupám si na pole do jejího vnitřku, kde dále vidím odjezd a ještě dvě pěkné zatáčky.

Jeden ze sestřihů soutěže. Hned úvodní záběr ukazuje místo, které jsem vybral pro druhý průjezd RZ 3/6. Záběry ve videu jsou zde ale z průjezdu prvního:

Diváků na celém úseku jsou opět tak 3 desítky, pořadatel žádný. Kvalitu výběru potvrzují už předjezdci a první dvoukolky. Z maximálky většina přechází rovnou do krásného řízeného smyku, paráda. Když pak přilétá vedoucí muž šampionátu Pietarinen s Fábií R5 probíhá mi skoro mráz po zádech a těším se, co tu asi předvede dosavadní leader samotné soutěže Gryazin. Nakonec je toho adrenalinu skoro více než bych si přál. Gryazinova Fábie v maximálce přechází ve smyku do první mírné zatáčky. V té navazující ji však pilot posílá dveřmi napřed o malou chvíli dříve, než by bylo zdrávo a čumákem trefuje vnitřní břeh. Auto se ještě ve značné rychlosti roztáčí do hodin a části rozbitého předku létají vzduchem. I když stojím rozumný kus od trati, dělám instinktivně pár rychlých kroků zpět. O pár desetin vteřiny později se auto zřejmě zastavilo, ale vůbec není vidět kde. Cestu a její blízké okolí zahalují oblaka prachu a já naopak dělám pár kroků zpět, abych se přesvědčil, zda se nikomu nic nestalo. Oblaka se ale ještě ani nerozptýlila a už slyším túrování motoru znamenající zřejmě snahu Gryazina dostat se zpět na trať. Prach se už trochu rozvířil a je vidět, že to asi tak snadno nepůjde. Auto visí na druhé straně cesty na „pupku“ s předními koly svěšenými do hlubokého příkopu. Co by to ale bylo za finskou rally, kdyby už škarpa nebyla zaplněna poblíž stojícími diváky, kteří před tím stáli na protější straně a teď se pokouší zatím marně pomoci.

Gryazinova Fábie pár okamžiků po nehodě

V dáli už ale burácí další vůz a dochází mi, že zde vlastně není ani žádný pořadatel. Vážnost situace si očividně uvědomil i jeden z Finů naproti a každý po své straně vyrážíme úprkem brzdit přijíždějící vůz. Ten se naštěstí daří zpomalit, stejně jako několik dalších. Gryazinova Fabie ale dál zůstává zajatá příkopem a posádka vzdává snahu ji s pomocí fanoušků rychle vyprostit. Boj o vteřiny už je stejně ztracen. Přibíhá ke mně spolujezdec a umísťuje trojúhelník. Auto se daří vyprostit až po dalších pár minutách, kdy dorazí i zvědavci ze vzdálenějšího okolí. Až když je pochroumaná Fabie v bezpečí za páskou, sbírám trojúhelník a vracím jej spolujezdci.

Posádka s poškozeným autem již v bezpečí

Většina tamní „špičky“ mezitím projela. Střídavě ještě sleduji dění na trati a hemžení kolem pochroumané Fabie, pro kterou si po nějaké chvíli přijíždí nedalekou příjezdovou cestou mechanici. S posledními auty a s utichajícím adrenalinem z předchozího zážitku se vydávám k cestě na poslední RZ.

Sestřih onbordů ze soutěže od Gyazina. V čase 4:46 začíná jeho konec v soutěži:

Poslední RZ je ta s pořadovým číslem 8. Tady mám v plánu úzké esíčko s mostkem přes potok uprostřed. Je to cca 2 km před cílem. Asi jediné zajímavé místo, kam se dá i rozumně dostat. No… rozumně. Příjezdová cesta končí nedaleko, ale pěšky na místo musí člověk „přeskočit“ hlavní železniční tah na Helsinky. I tenhle trochu skrytý příjezd okupuje paní s dětmi a vybírá parkovné 2€. Lístky do tomboly už ji ale vůbec nezajímají. Tímto tedy prohlašuji, že vzorec placení vstupného a parkovného se mi odvodit nepodařilo – prostě platit každému kdo má reflexní vestu a o něco si řekne :-). I když je nutné přeskákat železnici, je zde paradoxně zatím nejvíce diváků, kteří najdou útočiště na široké stráni. Na trati se ale až tak nic významného neděje. Což o to, průjezdy nejsou špatné, ale byly by lepší bez antikatovacích balíků, a také se už těsně před cílem nikdo moc nikam nežene.

Jeden z onboardů z RZ 8. Vybrané místo je v čase 3:37 – 3:43:

Když odjede asi polovina startujících, rozhoduji se svou návštěvu soutěže ukončit a mířím čerpat síly na cestu domů. Své účasti zde ale rozhodně nelituji. Pokud se i vám někdy naskytne možnost zajít si takhle ve Finsku na místní soutěž, vřele doporučuji. Lidí málo, pořadatelé pohodáři nebo spíše žádní a sport je to parádní. Nezbývá než citovat klasika „Tady je rally taky ještě v pořádku“.