S jednou výjimkou, kdy při Rally Bohemia prožili premiéru na své domácí soutěži a zároveň poprvé usedli do vozu Opel Adam R2. „Celou akci vymysleli naši přátelé, manželé Štefan a Pavla Podhorských. Podporují nás už mnoho let a po mém zotavení ze zdravotních problémů, kvůli nimž letos nestartujeme, přišli s nápadem udělat si takové zpestření léta. Za to jim patří naše poděkování,“ přibližuje zrod účasti na mladoboleslavské rallye frýdlantský soutěžák.

„Svezení s adamem bylo příjemným zážitkem. Poprvé jsme se s ním svezli kolem hlubošské dílny bratří Bryndových, kterým patří. To však bylo pouze pro poznání toho, jak se auto startuje a kde se co vypíná a zapíná. První ostřejší kilometry přišly až při shakedownu před Bohemkou. U adama je znát, že je o generaci mladší oproti „er dvojkám“ a „er trojkám“, se kterými jsme závodili v minulosti. Největší posun kupředu je v podvozku. Samozřejmě Clio R3 je výkonnější, ale zase až takový rozdíl to není,“ přidává své dojmy ze svezení s adamem Pepa. Nejen technika však byla pro frýdlantskou posádku novinkou. Poprvé totiž absolvovala Rally Bohemia a Petr vypráví. „Je to tak. Přestože Bohemka je naší domácí soutěží, dosud jsme jí znali pouze z pozice pravidelných diváků. Nadchly nás především obě nejdelší erzety – sobotní Radostín a nedělní Cetno. Také Chloudov nabídl krásné úseky. Trošičku nás jen mrzelo, že ani jedna z městských erzet se nejela za tmy. Určitě by to bylo atraktivní i pro diváky a dorazilo by jich ještě více. Výhodou blízkosti od domova bylo, že za námi mohlo dorazit ještě více fanoušků a přátel, než obvykle. Napomohl tomu i přesun servisní zóny z Mladé Boleslavi na letiště do Hoškovic, takže ještě blíže k Liberci. Otočilo se tam za námi snad půl Frýdlantu a spát jsme jezdili domů.“

Posádka se startovním číslem 37 obsadila osmé místo v početně obsazené třídě 6. O výsledek jí však až zase tolik nešlo, jak ostatně vyplývá z Pepových slov. „Je zde spousta mladých kluků a všichni jedou strašně rychle. Prostě maximální nasazení. Znát je, jak jsou po polovině sezóny rozjetí. My naopak seděli v soutěžním autě naposledy před třičtvrtě rokem ve Vsetíně. Stačit bychom jim nemohli, i kdybychom se o to snažili. Na špičku dvoukolek jsme ztráceli zhruba vteřinu na kilometr.“ Řidičova slova potvrzuje i navigátor. „Také já vše pojímal jako svezení pro radost s novým, jako vždy od bratří Bryndů luxusně připraveným, autem na krásných erzetách. Cokoliv zničit nebo rozbít by bylo zbytečné. Úkol zněl jasně – sraz je na rampě.“

Další letošní starty nicméně nejsou v plánu. „Byla to jednorázová záležitost. Důvodem je můj jarní zdravotní výpadek. Marodil jsem i před Bohemkou. Sice pouze s angínou, ale ani to mi nepřidalo. S tím vším souvisí i pracovní a tudíž finanční manko. Potřebuji se dostat do nějakého klidu a pak uvidíme,“ vysvětluje Pepa a Petr s úsměvem naše příjemné povídání končí. „Plánů by bylo milión. Třeba kompletní sezóna ve WRC. Jen by to musel někdo zaplatit.“

Foto: Robert Balcar