V textu je použito ostravské nářečí a hovorová čeština. Aby to bylo autentické, však víte.

Letošní rallye Pačejov, respektive, abych byl přesný, Invelt Pačejov rallye, mne velmi zklamala. Pravidelní čtenáři našich sporadických deníčků z rallye vědí, že strašlivě rád kritizuju. A to je ten důvod, proč už do Pačejova, na vesnickou rallye, kde mezi organizátory nenajdeš placeného člověka, prostě nepojedu. Není totiž co kritizovat. / Něbojte, on cosik najde…

Naše cesta na Pačejovskou soutěž začala tradičně v pátek odpoledne u mě doma. Ostravák s Kristýnou dojeli o pár hodin později, než jsme se domluvili (nečekaně) a nemuseli mě tentokrát dvě hodiny budit. Nečekaně. /Naja, když tchyni musitě pověšiť novu televizu na mur a zvladnete při tym provrtať dva gable, tak spravovani zežere čas, co zme už měli seděť ve fiatu a valiť na Klatovy./ V pátek jsme měli v plánu pouze návštěvu tiskového střediska a chtěli jsme si udělat několik fotek ohňostroje. Ten pro pačejovské připravuje již tradičně pan Bystřický a nebyl důvod čekat, že by se cokoli nepovedlo.

A nepovedlo se:) Vybrali jsme si jiné než tradiční místo. Obvykle fotíme pod vodojemem v Horažďovicích, ale letos to chtělo změnu. Naše cesta pod les u hradiště Prácheň bohužel skončila u chaty jistého obyvatele hlavního města, který nám do cesty zákeřně přistavil své milované autíčko, lavičku a celou rodinku. Nemělo smysl se dohadovat, neb jak známo, moudřejší ustoupí. /Ona to byla jakasi polňačka, ale "nooo, paneeee, tam je to neprůůůjeznýý, to je tak pro kolooo, my tu opejkááámeeee, tam nemůůůůžetéééé…" Dobre, fajne, ja bych to projel bo vim, co fijat snese, ale chujstym./ Ustoupili jsme tedy na nedalekou pastvinu, postavili techniku a vcelku se to navzdory silnému větru podařilo. Dokonce s bonusem. Tím je několik fotek blesků, kterými nám svítil ten nahoře.

Foto: Rosťa Kutěj

Ohňostroj nafocený, frustrace z nezachycených blesků utržena, bylo na čase vyrazit se na několik hodin vyspat. Budíček jsem naplánoval na 6.00 s tím, že budeme odjíždět v 6.30. Vyrazili jsme v 7.20. Nečekaně. /Raz nas kdosik pošle pro smrť. Budě dluho živ…/ V plánu jsme měli divácké místo na návsi ve Strážovicích. To se nepovedlo, stáli jsme na poli pod vsí. Jednak jsme kvůli pozdnímu odjezdu nestihli dojet na místo, ale hlavně se nám nechtělo capkat ve vzrostlém poli. I přes to nebylo čeho litovat. Když stojíte dva metry od trati za hradbou balíků a stromem, který měl asi metr v průměru, stojíte bezpečně a blízko. Tak blízko, že dobře cítíte i vedro, které dýchá z každého soutěžního speciálu, který kolem vás projede.

Jako první vyrazili na trať historici a srdce fandy muselo plesat. Po nich se sluncem zalitou krajinou Pošumaví začal ozývat zvuk motorů soudobých soutěžních speciálů. /Toto musim pořadatelum kvitovat aj ja, to je naprosto dokonala koncepca. A ty posadky si to ganc zasluži, aby měli plne divacke pole./ A bylo se rozhodně na co dívat. Po odjetí většiny startovního pole a natočení několika videí, které ovšem na ewrc.cz neuvidíte, ale na konci článečku bude info, kde je najít, byl čas vyrazit do srdce soutěže.

Foto: Ostravak

Srdcem soutěže rozumí se býti servis. Ten byl umístěn na bývalém letišti u obce Pole. Člověk by nevěřil, kolik může potkat kamarádů, známých a přátel. A najde spousta příležitostí se od srdce zasmát. Kupříkladu Jirka Nejdl musel řešit dilema, který každý prostorově výraznější (tedy i já) dobře zná. "Po roce jsem vyndal ze skříně kombinézu a zase, zase mi ji někdo přešil," svěřil se mi Jirka. Takové věci dobře znám. Bunda, která mi vloni byla, je letos úplně k ničemu. Nechápu to. /Zhodli zme se, že Kalorie je taky maly gizd chrobak, co vam v noci vleze do skřině a potichu přešiva trička, gatě, kombinezy…

Po servisu jsme si dali u maminky oběd a po dobrém jídle jsme vyrazili do Mečichova. Udělali jsme chybu. Poznali jsme i odvrácenou stranu popularity rallye. Cestu totálně zablokovali řidiči, kteří nepochopili dopravní značení. Bohužel dopravu nikdo neorganizoval, policie pomáhala a chránila ukryta ve stínu pod stromy a pořadatele nevidno. Nicméně to pořadatelům nevytýkám, pouze konstatuji. Do Mečichova jsme nakonec dojeli. Je pravda že posledních 200 metrů od křižovatky jsme jeli asi 25 minut. Nepotěší, ale stane se. V Mečichově jsme zaparkovali asi 5 metrů od diváckého místa, koupili si iontový nápoj chmelového typu a šli jsme sledovat průjezdy. /Pak samořejmě aj kofolu, bo žadna kofola, žadne rallye…/ Tamní náves je neprávem opomíjená, ale v zásadě nám to nevadí. Místa, piva, limonád, jídla a stínu bylo dost a dost. Po průjezdu kompletního, již poněkud prořídlého pole historiků a taktéž poněkud ochuzeného pole soudobých speciálů byl čas vyrazit někam na nápoj obsahující kofein v množství větším než malém.

Minulý rok jsme vám doporučili podnik Černý kafe, letos jsme z jeho návštěvy měli poněkud rozpačitý dojem. Ale co už, není každý den posvícení. Stejně tam zajděte, lepší kafe v Horažďovicích nikde nebude. V cukrárně na náměstí jsme si dali nedobrou, příliš chemickou zmrzlinu a vyrazili jsme k výjezdu z Muničáku.

Tam jsem měl v plánu udělat několik záběrů z drona, ale ten nahoře byl proti. Poslal na nás déšť. Takže dron zůstal v autě a já jsem využil pláštěnku, kterou mi poskytla Ostravákova Kristýna. /Nouzova plaščenka je nouzova, bo se jejimu použiti snažite vyhnut jak enem to ide. No, když začne pršeť tak, že okulary su mokre z obu stran, tak je nuza tu. Inu, plaščenka byla funkčni, ale rozhodně dost narušila Rosťuv majestat, bo je to takove… Nedustojne. No prostě to vypada jak špatně navlikly kondom.

Poslední RZ už nejeli historici. Muničák byl již příliš rozbitý a to by jim vůbec nesvědčilo. Moderní auta musela bojovat s deštěm a na výkonu mnohých posádek to bylo znát. Přece jen, když vyrazíš na tvrdém slicku a začne pršet, nemůžeš jen na plný výkon. Respektive ano, můžeš, ale když to chceš dovézt celé… /V tem je hodně pravdy, bo na zavěrečne tiskovce řkuli jezdci, že jet soutěž v historiku je trochu zatrest na rozbite trati – což muničak je – a ty auta se nedaly nijak zvlašť nastavovať. Taže trpi auto aj posadka. A jak nastaviš skoro nenastavitelne auto na rozbitu a ešče mokru trať muničaku… No, blbě.

Po odjetí několika aut jsme vyrazili do Horažďovic. Čekala nás účast na tiskové konferenci, kterou díky přístupu manželů Cihlářových nelze brát jako povinnost. Spíše je to milé setkání s vedením rallye a vítěznými posádkami. Paní Cihlářová si jistě musí dělat poznámky, neb minulý rok si Michal Ernst přál štrúdl a co myslíte? No jasně, měl ho tam! Co se bohužel nepovedlo, je vytáhnout z Honzy Dohnala plány do budoucna. O tragedii na Hustopečích už bylo napsáno dost, není třeba to omílat. Takže snad jen, aby to dobře dopadlo.

Cestou z rallye jsme se stačili vykoupat v pískovně u Klatov. Tedy, Kristýna pobyt ve vodě odmítla, Ostravak stál po kolena a vzdal to. Já si naopak vodu užíval až tak, že jsem se při výstupu z vody trošku bál. Při mé tělesné konstituci nikdy nevíte, kdy se ukáže nějaký grynpísák, který mě bude chtít tlačit zpět do vody:)

Je čas to čtení skončit, stejně to bylo letos nějak dlouhé. Děkuji pačejovským, že to nevzdali. Podařilo se jim najít silného partnera, srdcaře a mělo by být lépe než bylo. Jejich rallye po stránce pořadatelské (a řeklo mi to mnoho, mnoho jezdců napříč polem) nemá chybu. /Aj ja musim smeknut. Rallye nadherna, tratě dechberuci, dědiny spolupracuju, jezdci nadšeni všeci, nalada v servise fajna, pořadateli v okeju, organizace jak na šňurkach… fajne! Klobuk dule!/ Děkuji mamině za oběd a večeři. Bylo to dobré:) /My tež děkujem!/ Díky Ostravakovi a Kristýně, že přijeli. Aj to bylo dobré. A já přehodnotím slova z úvodu a příště, na ten čtyřicátý Pačejov zas zajedu. Ku článku bude vytvořen videoblog, který najdete na youtube kanálu.

Na závěr si neodpustím kritiku, která se vůbec netýká pořadatele. Kolem rampy byl vidět banner regionálního tisku. Smutná story je, že nikdo z tohoto tisku se na rallye neakreditoval. Kdo jiný by se o ni měl zajímat? Kdo jiný by se měl zajímat o akci, která je republikového významu a projevil o ni zájem kupříkladu tovární tým Peugeot, čímž se akce posunula minimálně na evropskou úroveň? Inu stane se. Možná příště. A kritika, aby bylo jasno, nemíří do redakce. Míří o patro výše. Nešetřete… nebo na tom proděláte.