reklama reklama reklama reklama
Petr Michálek - eWRC.cz
31. 8. 2018 21:50 − 2344× − 0 0

Barumka s příchutí Krumlova

Když jsme letos nemohli startovat na našem oblíbeném Krumlově, tak mě docela i mrzelo, že se v tomto roce asi už nesvezeme na úzkých lesních cestách za proměnlivého počasí.

A hle. Letošní Barumka na vodě nám toto bohatě vynahradila. Ale o tom až později.

Na závody jsme auto připravili už víkend po Pačejovu. Poté následovala zasloužená dovolená. Plni sil fyzických i psychických jsme tak mohli vyrazit ve středu odpoledne do Zlína. Jako vždy trochu stres v práci před odjezdem, ale to už je víceméně klasika.

Do Zlína jsme dorazili těsně po osmé večer, udělali administrativní přejímku a vyzvedli všechny papíry. Poté už jsme mazali do Zlobic za kamarády z Multi-S Racing teamu, se kterými jsme u piva a ohnivé vody závodili až do rána. Super parta lidí a spoustu zábavy jsme společně užili.

Ve čtvrtek už začal kolotoč najíždění. Něco jsme měli napsané z loňska, tak jsme to neviděli tak kriticky. Realita byla trochu jiná. Na RZ u Vsetína jsme strávili spoustu času. Na jednom přejezdu z cíle na start byly 3 úseky s pracemi na silnici a intervaly na semaforech byly poměrně dlouhé. Při 3 tréninkových průjezdech to znamenalo více jak hodinu ztracenou v kolonách. RZ u Slušovic jsme naštěstí napsali rychle. Zbývala Kudlovická RZ, do které jsme vjížděli na poslední průjezd 5 minut před koncem seznamovaček. Takže docela stres. Ale vše se stihlo.

Po seznamovačkách jsme mrkli do servisu s cílem chytit nějakou tu inspiraci a vyřešit naše mokré obutí na sobotu. Po přechodu na úzké pneu, nám nezbyly bohužel ani ty mokré. Pak natrénovat městskou a hurá do pelechu. V pátek jsme ráno odjeli do servisu udělat přejímky, které jsme málem nestihli. Totálně zacpané Otrokovice. Na letiště, kde byla umístěna servisní zóna, jsme skoro viděli, ale nemohli se tam dostat. Nakonec se zadařilo a technickou jsme hladce prošli. Pak mechanici vytáhli ze servisního auta „majstrštyk“. Přístroj na gyros. To už jsem šel do kolen. Příště si asi od Vaška Pechů půjčíme stroj na zmrzlinu a přivezeme kolotoč. Ale kebab byl výborný. Díky kluci. Pak už následovalo čekání na slavnostní start a noční zlínská RZ.

Jak už jsem dříve psal, moc se na tyto typy RZ netěším. Jede se mezi obrubníky, navíc několikrát dokola. Na průjezdech není moc co vymyslet a auto se musí drtit na max. Brzdy a pneu jsou přetopené a teplota vody také leze nahoru než je normálně zvykem. Tak jsme do RZ vlítli a první okruh byly znát nové brzdy, které si musely trochu sednout. Pak se mi povedlo přetopit pneu, které začaly dost klouzat a poslední okruh už šla i teplota vody nahoru. Celkový pocit z RZ byl ale dobrý a oproti jiným rokům i nasazení šlo nahoru. Kde to ale nebylo poznat, byl dosažený čas na RZ. Zajeli jsme až 15. místo celkově a první ve třídě. Opět se potvrdilo, že na těchto typech RZ nám to nesvědčí. Nevím, jestli je chyba ve mně, nebo jestli auto už výkonově nestačí. Možná je to i kombinace obojího. Nicméně toto byla jen show pro diváky a závodit se začne až v sobotu.

Ráno jsme se probudili do deštivého dne. Žádné překvapení. Už dlouho dopředu to bylo ve všech předpovědích počasí. Mechanici nás odvezli do Zlína do UP pro auto. Pak servis, kde jsme dali suché pneu, protože už nepršelo. Trať začala osychat, což hlásili i špioni z řad našeho fanklubu na RZ Březová. Kolem poledne jsme tak vyrazili na sobotní RZ s nákladem 2 rezerv měkkých pneumatik říznutých na vodu.

Cestou na Slušovice bylo pořád sucho, až těsně před RZ byla mokrá silnice. Stále nepršelo. Jen jsme se přehoupli do údolí, tak začalo poprchávat. I když jsme měli v kufru mokré, tak déšť nebyl vydatný. Rozhodnutí znělo „nepřezouváme“. Pak ale mezi časovkou a startem, kde jsme stáli kvůli stále kroužícím předjezdcům, začalo pršet pořádně. Když jsme stáli na startu, tak jsme viděli, jak Standa Budil bruslí se svým bavorákem kolem nás v prostoru startu a to byl jasný signál, že to bude fest klouzat. První kolo bylo tomu taky přizpůsobeno a brzdné body daleko od ideálních. Nicméně jsme to nějak přežili. I vracák u diváckého místa se nám na mokru dařil a hlavně, nespadli jsme do rybníka, u kterého byl fikaně nastražený retardér. Výsledkem byl 11. čas. Na okruhové RZ to pro nás není špatné. Ve třídě z toho bylo první místo s minimálním náskokem na navrátivšího se Farníka po krumlovské nehodě.

Slušovice za námi a další štace je náš oblíbený Semetín. Nevím proč, ale tato RZ nám sedí a daří se nám tam zajíždět docela slušné časy. Naštěstí nepršelo. Ale bláta bylo na RZ požehnaně. Od začátku to byl jako vždy pořádný mazec a Swift se jen tak tak držel na cestě. Rozpis seděl a tak to moc pěkně odsýpalo. Horizonty jsme taky pěkně prolítli a v lese, kde se jede část RZ jsme se taky neflákali. A hurá v cíli z toho byl krásný 4. čas absolutně. Prostě báječný a krásný Semetín, kde to není jen o výkonu auta.

Dalším dostaveníčkem po krátkém přejezdu přes obec Hošťálková byly Rajnochovice. Část loňského Trojáku s dojezdem podél říčky se zajímavým názvem Juhyně. Tento úsek snad drží primát v největším počtu lesklých asfaltových ploch na 1 km silnice. Začátek ještě nějak jde. Ale ve své polovině je to masakr. S autem na mokru můžete jet 50km/h a zahodíte to do škarpy ani nevíte. A tak nějak jsme bojovali i my. Někde bylo i těch 50 moc. Spousta rozbitých aut kolem cesty. Když už jsem si myslel, že jedu fakt pomalu, tak nás to nahnalo do škarpy. Naštěstí se to vždy nějak chytlo. Před startem jsme o tom všichni mluvili, že to bude klouzat, ale tohle byl opravdu extrém. Z historiků to nejhůře odskákal žigul Venci Hostaše, který vycestoval ven a trefil ošklivě strom. My jsme naštěstí nástrahy nějak přežili a 6. místo absolutně bylo odměnou za absolvovanou dřinu. Ve třídě jsme RZ vyhráli o 40 vteřin.

Po této adrenalinové bombě jsme se jeli uklidnit do servisu, kde na nás čekal oběd, kde se mechanici opět vytáhli a po pátečním kebabu nám udělali „dietní“ guláš. No není to moc jídlo pro sportovce, ale my jsme amatéři a tak přece nebudeme „žrát“ nějaká rajčata a jezdit hladoví.

Následovala RZ Kudlovice. Docela hezká RZ, na kterou jsem se těšil. Trochu mě strašily dlouhé roviny a prudké kopce a celkově rychlejší charakter RZ. Po startu jsme chytli docela slušné tempo, které jsme si udrželi až do rozbitého místa za Jankovicemi. Pak už to nějak nemělo rytmus a to byl možná i důvod až 9. času absolutně. Třídu jsme ale opět vyhráli o téměř půl minuty.

Pak opět do servisu a hurá na další rundu RZ Březová, Semetín a závěrečné Rajnochovice. Cíl zněl jasně pokusit se udržet šesté místo. Za námi Budil s BMW, Kotrmon s Fordem Escort po Křečkovi a Berger se Škodou 130 LR. Hlavní bylo neztratit moc na Březové, která je okruhová a podle předpokladů tam budeme ztrácet. Zajeli jsme 12. čas což je za sucha na okruhu už náš standard. Ale na soupeře vzadu to stačilo. Jen Ford nám nasypal 17 vteřin. Ale to se dalo čekat.

A jelo se do hor na náš oblíbený Semetín. Opět nádherný zážitek, navíc umocněn přicházející tmou a jízdou ve světle přídavných světel. Už jsme to tolik nedrželi jako první průjezd, i přesto byl dosažený čas pěkný. Páté místo absolutně. Na soupeře vzadu najeté další cenné vteřiny.

V poslední RZ se už normálně nezávodí. Hlavní bylo užít si jízdu k Trojáku a přežít uklouzanou jízdu údolím do Rajnochovic. Za námi byl Kotrmon o 18 vteřin a Standa Budil o dalších 12. Po startu se nechávám strhnout atmosférou noční RZ a k Trojáku je to docela i pěkně svižná jízda. Další nezapomenutelný zážitek. Pak sjezd dolů po široké, odbočení do údolí hezky na rukáv. A už se jedeme klouzat. Bohužel nebo možná naštěstí není vidět co je mokrá silnice a co bláto. Hrozně těžké podmínky. Už to hlavně nějak dojet. Ale znáte to. Když člověk poleví, tak z toho pramení nějaká chyba. A tu naštěstí neděláme. Jsou ale místa, kdy cítím na volantu, že to není asfalt, po čem právě jedeme, ale že se vezeme ke kraji po blátě, kterého je tady jako po povodni. A už vidím závěrečný balík slámy jako retardér. Za ním 50 metrů a jsme cíl. Podání rukou a poděkování za krásné závody a hlavně jak nám pěkně seděl rozpis a Roman jak to v těch podmínkách bravurně přečetl. Nakonec jsme zajeli v RZ super 5. čas absolutně a 1. čas ve třídě o celou minutu. Udrželi jsme 6. místo a soupeřům za námi odskočili o skoro půl minuty. To jsem nečekal, ale podmínky byly opravdu šílené. Na suchu by to bylo určitě jinak, ale tady jsme to zvládli.

Pak už jen přejezd do Zlína na cílovou rampu. K našemu překvapení jsme ještě skončili třetí v kategorii 4 aut z 80. let. První místo ve třídě E1 a 6. místo absolutně. Troufnu si tvrdit, že jsme ze Zlínského startu vytěžili maximum. Před námi jen Neumann s Fordem, Enge a Krejča se 130 LR, neskutečně letící Jindra Štolfa z Roverem a domácí Jurečka se Subarem. Šesté místo Michálek-Maryška se Suzuki Swift 1,3 GTi, autem na nákupy, jak našeho Swifta nazval komentátor na Slušovicích. To byl ale pořádně rychlý nákup.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, co nám dopomohli ve Zlíně startovat. Sponzoři, mechanici, fanklub a rodiny, které nás od středy do neděle neviděly. Takže díky moc za krásné zážitky a uvidíme co dál. Možná letos ještě Příbram, možná taky už ne. Uvidíme, jak budou finance.

Rally zdar, Barumce zvláště.

Komentářů celkem: 0

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama