o všem důležitém v šampionátu je rozhodnuto, na tratě vyrazí jen torzo běžného startovního pole a na kvalitní umístění se tak po poklidném průběhu soutěže dosahuje především „za zásluhy“ v podobě opatrného nakládání s týmovým rozpočtem v průběhu končící sezóny. Počasí bývá standardně nevlídné a u tratí se drkotají nepříliš početné skupiny diváků, kteří jsou kromě rallyového zápalu postiženi termoregulačním masochismem. Kdo čekal, že se letos pojede podle stejných not, nemohl se snad mýlit víc.

Ano, o mistrovi v podobě Jana Kopeckého bylo dávno rozhodnuto. Ale vše ostatní bylo postaveno dočista na hlavu – počasí připomínalo nástup běžného středoevropského léta, startovní listina byla plná posádek s ohromnou dávkou motivace, suché tratě umožňovaly jízdu v extrémním tempu, kterou sledovaly zástupy diváků v tričkách s krátkými rukávy a nadšenými výrazy ve tvářích. Není divu – takový sport totiž Příbram už léta neviděla. O tom, co posádky české špičky předváděly na tratích rychlostních zkoušek si bude i vyděšená lesní zvěř vyprávět za tuhé zimy u krmelců. Boje o vteřinky nejen o pódium, ale i o pozice těsně pod ním, zápletky hodné skandinávských kriminálek, nasazení do posledních metrů tratě, to vše byla nečekaná realita uplynulého víkendu.

Na jeho konci pak na 5. místě absolutního pořadí figurovala posádka týmu Korno Motorsport Karel Trojan – Zdeněk Jůrka, která do soutěže vstupovala se zcela odlišnou ambicí – pokusit se překonat zdravotní obtíže po zranění pilota při nešťastném pádu na terénním motocyklu a měrou dojmů ze závodu potlačit míru bolesti pramenící ze zlomeného žebra a poraněného ramene. Utrpěný otřes mozku naopak dost možná sehrál podstatnou pozitivní roli v rozhodování, zda pouhé 3 týdny po úrazu do náročného závodu vůbec odstartovat….

Ale ejhle – závodní adrenalin fungoval lépe než sebeúčinnější sedativa, Karel Trojan na tratích rychlostních zkoušek na bolest dočista zapomínal a obavy spolujezdce, že budou diváci slyšet více jeho sténání než zvuk vytočeného motoru modrobílé Fabie R5, se ukázaly zcela liché. Po sobotní etapě tak z překvapivě rychlého začátku bylo 7.místo, na dohled šestému Martinu Vlčkovi, ale s dotahujícím velmi pěkně rozjetým Pospíšilíkem za zády. Od Martina Březíka, potvrzujícího svou pověstnou rychlost i v kokpitu R5 se dal čekat také úporný nedělní atak.

„Kdyby se mě někdo zeptal, co mažeme, dočista bych tentokrát zapomněl na výborné partnery od Millers Oils a vyhrknul něco o Ibalginu nebo tygří masti. Tak se mi na Příbrami posunuly priority…“, usmívá se s odstupem času Karel Trojan. „Na RZ jsem sice na bolístku zapomínal, o to horší ale byly přejezdy, nastupování, vystupování a sahání kamkoli pro cokoli. O setkáních s milými lidmi, kteří mě za předvedený výkon chtěli pochválit poplácáním po ramenou ani nemluvě….“.

Nedělní vstávání bylo brzké, bolavé, ale odhodlané. Recept na kvalitní výsledek v cíli byl zdánlivě jednoduchý – velká rychlost, minimum chyb. Dalo se čekat, že všechny posádky absolutní špičky nevydrží neuvěřitelné tempo a stalo se – černého Petra si v podobě kontaktu s betonovým patníkem vytáhnul Černý Honza a následně neudrželi nervy a Fábii na uzdě ani extrémně rychlí Jakeš s Machů. Z boje o 6.- 8. místo s Vlčkem, Pospíšilíkem a Březíkem byl v tu ránu souboj o bramborovou medaili. Tu si rychlým závěrem pojistil Martin Vlček s Jindřiškou Žákovou, ale už páté místo patřilo Karlu Trojanovi se Zdeňkem Jůrkou! „Jsem šťastný jak blecha! Je to můj nejlepší absolutní výsledek kariéry. Tímhle tempem jsem do důchodu na stupních vítězů,“ usmíval se spokojený spolujezdec.

„Jestli jsem takový výsledek čekal? Ani náhodou! Opravdu jsem to chtěl hlavně zkusit a pořád se trošku bál, jestli mi tělo nevystaví stopku. A ono mě kupodivu podrželo a my si mohli užít pěkné, rychlé testy příbramské soutěže. Velké díky všem partnerům a fanouškům, kteří nám fandili! Teď už zbývá jen překonat těch náročných 40 km domů a můžu zase stonat na gauči,“ komentuje skvělý výsledek spokojený Karel Trojan soukající se s námahou do civilního vozu.