…Ti z vás, kteří se rallysportem zabývali již ve 20. století, si jistě pamatují na dramatický dojezd poslední rychlostní zkoušky Britské rallye 1998. Několik set metrů před cílem se Carlosi Sainzovi zastavila jeho Toyota. Tehdy tím přišel o titul mistra světa. Pokud dočtete tento článek, pak pochopíte, proč jsem právě touto epizodou začal tento článek. Ale nyní hezky od začátku.

Původně jsme Příbram neměli v plánu. O jejím absolvování jsme se rozhodli po docela povedené Barum Rallye. Stále žila naděje na celkové vítězství ve třídě E1 a možná i solidní výsledek v kategorii E.

Ve čtvrtek ráno jsme dorazili na letiště Dlouhá Lhota, kde jsme udělali administrativní přejímku a převzali všechny „papíry“. Pak už jsme vyrazili na trénink, který jsme opět měli jen tak tak. Doplatili jsme totiž na dlouhé kolony na hlavním tahu u Milína. Večer jsme si dali pivko a ráno v pátek ráno jsme vyrazili na Sedlčansko, odtrénovat zbývající RZ. Celkově se mi formát soutěže líbil více, než v roce 2016, kdy jsme zde naposledy startovali.

Odpoledne nám Petr s Lubošem dovezli auto a my mohli udělat technické přejímky. Pak postavit servis na letišti a hurá na ubytování do Příbrami, na večeři a na pivko.

Ráno už bylo vše připraveno na ostrý start. První RZ byla pro nás zcela nová. Jela se už loni, ale to jsme zde nestartovali. Začátek a konec na úzké cestě plné prachu a posypu. To je přesně typ RZ, kde můžeme něco získat na naše soupeře. Tady totiž nerozhoduje tolik výkon. Zajeli jsme 5. čas, což v dané konkurenci nebylo špatné. Ale ostatní se evidentně také dost snažili. Rozestupy byly hodně malé.

Druhá RZ byla polokruhová a na těch většinou dostaneme nařezáno. Hned po startu nám po výjezdu ze vsi ustřelil docela nepříjemně zadek auta. Důvodem byly studené pneu. Pak jsem se do toho nějak nemohl dostat. Náhle mrknu do zrcátka a za námi vidím auto. Jedeme do úzkého úseku RZ a auto se pořád blíží. Rozeznávám, že je to 130 LR posádky Frei – Šlégl. Ve vsi je gentlemansky pouštíme a já studuju stopu, kterou kluci jedou. Přeci jen už absolvují druhý průjezd a my teprve první. Škodovka dělá neuvěřitelné věci a chvílemi je na 3 kolech. Ale k mému podivu zase tolik neztrácíme. Ve vsi už škodováci odbočují do cíle, ale my pokračujeme už sami do dalšího kola. Dojezd RZ je v omezovači. I tento úsek přispěl ke zrušení RZ v druhém průjezdu kvůli velkému rychlostnímu průměru několika vozů R5. Dost mě mrzí, že se historikům ruší RZ, na kterých nejrychlejší z nich dosáhne průměru 115km/h. Co je nám po tom, že 4 auta ze soudobých zajedou průměr 130km/h. My přeci jedeme jiný šampionát. Z našeho startovního pole nikdo rychlostní průměr nepřekročil.

No nic. Přesouváme se na třetí RZ, kterou jsme už kdysi jeli. Celkem rychlá ale pěkná RZ, která pro nás znamená další 5. čas. Ve třídě E1 už vedeme skoro o minutu. Za námi ale hoří boj, kdy jsou 3 auta v 10 vteřinách. Bohužel havárií ukončili své účinkování Jun – Šíma s dalším Swiftem. Doufám, že budou kluci v pohodě a přejeme brzké uzdravení.

Čtvrtou RZ také známe. Zde je přidán retardér z důvodu snížení rychlostního průměru. Před 2 lety byla tato RZ také zrušena pro rychlost. Letos už je vše v pořádku. Zajíždíme 6. čas a stejnou pozici držíme i v absolutním pořadí. Zase ty naše šestky J

V servisu probíhá rutinní kontrola a výměna pneu za tvrdší. Vyrážíme na další čtveřici RZ. Bohužel po půlhodinovém čekání je RZ 5 zrušena kvůli havárii. Šestá RZ je zrušena kvůli rychlostnímu průměru, takže startujeme na ostro až do sedmé RZ. Opět po docela dlouhé pauze na staru. Na RZ se zrychlujeme. Jede se docela ostře a dosahujeme zase šestého času absolutně. Auto funguje pěkně. Hlavně se trochu zklidnilo. Před závody jsme udělali úpravy na zadní nápravě. „Úžovka efekt“ způsobený užšími pneu po Šumavě je trochu zmírněn, ale ne odstraněn. Auto už tolik „nevlaje“.

Poslední rychlostní zkouška dne je Bohostice – Milín, kde se hodně snažíme a dojezd do cíle je úplně naplno přes horizonty. Před dvěma lety jsme zde ubírali. Letos je to „flat out“. Odměnou je nám pátý čas. V závěrečném servisu probíhá opět rutina. Auto drží bez problémů. Super pocit z jízdy. První den hodnotíme na jedničku.

Po odevzdání auta do ÚP ještě zůstáváme v servisu. Sešla se docela fajn parta lidí a probírá se všechno možné. Pak ale vyrážíme na ubytovnu, abychom se trochu prospali.

Ráno začínáme příbramskou RZ Bohutín – Sádek. Tuto RZ také známe, ale nějak si na ní nevěřím. Je to celé mezi domy a dost uskákaných asfaltů. Nakonec je z toho docela slušné nasazení, pátý čas absolutně a posun na čtvrté místo místo před Štolfu a Šimurdu, který za RZ odstupuje.

Desátá RZ je opět zrušená. Celkově tedy už třetí RZ, kterou jsme si nesjeli a přišli jsme tak o 40 km RZ. Na to, že platíme skoro stejné startovné jako soudobá auta, je to docela smutná bilance.

Jedenáctou RZ také známe z předloňska a je docela hezká. Bohužel máme prasklý výfuk a výkon motoru není takový, jaký je za plné kondice Swifta. Ale přesto opět zajíždíme pátý čas. Pak následuje naštěstí servis. Kluci sehnali svářečku a jde se vařit výfuk. Byl to docela koncert a kluci si fakt mákli. Půl hodina utekla jak voda. Výfuk je zavařený. Sice to trochu ještě někde fouká, ale je to snesitelné a hlavně výkon není o tolik nižší.

Na příbramské RZ se opět docela snažíme a je z toho opět pátý čas. To je nám snad souzeno. Celkově držíme čtvrté místo. Do cíle už jen 2 rychlostní zkoušky. Docela se těším na ostrý průjezd RZ 13 Hodětice – Sestrouň. Jede se v opačném směru a s novými úseky. Na RZ zajíždíme 3. čas. Je to fakt mazec. Jede se hodně rychle, ale jízda mě neskutečně baví. V cíli RZ zjišťujeme, že posádka Frei – Šlégl, aktuálně na 2. místě, mají problémy s motorem. Rázem jsme na 3. místě. Ještě klukům půjčujeme vodu, ale jejich motor toho má dost.

A pak se to stalo. Před poslední RZ běžná kontrola auta. Přelití vody z vyrovnávací nádobky zpět do chladiče. Časovka, připoutat se na startu a vyrážíme. V první zatáčce při ubrání plynu nám začíná stříkat voda na přední sklo. Je zle. Sleduji teplotu vody. V jedné zatáčce navíc trefuji nějaký kámen. Docela rána, ale defekt nemáme. Teplota leze nahoru. RZ má „jen“ 8 kilometrů. Rozhodujeme se to zkusit dojet. Na třetím místě máme k dobru 15 vteřin na Štolfu s Hawlem. Když ale zatáčíme ze širokého úseku do úzkého cca 2km před cílem, je už v autě cítit divný zápach. Auto ale stále jede. Pak zhruba půl kilometru před cílem jako když vypneš klíček zapalování. Je konec. Zůstáváme stát 200m před cílem RZ. K jejímu absolvování nám zbývá přejet poslední kopeček. Motor je KO, třetí místo pryč, celkový titul ve třídě E1 také a o solidním výsledku v kategorii 4 ani nemluvě. Co dodat. V tu chvíli obrovské zklamání. Nevím, zda k tomu došlo moji blbostí nebo technickou závadou. To už se asi nikdy nedozvím. Každopádně je mi z toho úzko. Celý víkend obrovská snaha, životní výsledek na dosah. Výsledkem je ale zničený motor a potupná jízda na podvalníku. No nic i to je rallye. Motor byl ale fakt rekordman. Odjel neuvěřitelných 42 závodů. Fungoval s malými repasemi od roku 2010. Teď už nezbývá než postavit jeho důstojného nástupce. Snad se nám to povede stejně dobře, jako kdysi u toho právě „popraveného“.

S odstupem času ale musím hodnotit letošní Rallye Příbram kladně. Povedlo se nám držet vysoké tempo od začátku. Udržovali jsme neustále kontakt se špičkou a opravdu jsme se krásně svezli. Ve třídě jsme do odstoupení neměli konkurenci. To jsou dobré vyhlídky pro sezonu 2019. Na závěr musím poděkovat všem, bez kterých bychom tento sport s Romanem nemohli provozovat. Sponzorům, mechanikům Petrovi, Lubošovi, Matějovi a Lucce, našemu věrnému fanklubu a rodinám, že nám tento náš koníček tolerují. Pak i všem, kteří jste článek dočetli až do konce a dozvěděli se důvod, proč se v nadpisu článku odvolávám na Carlose Sainze.