V posledních letech startuje pražský jezdec Jirka Kašpar spíše sporadicky a vybírá si zajímavé podniky, kam se svou silnou Škodou Octavií směřovat. Letos si jako první start vybral, mezi posádkami i fanoušky oblíbený, sprint v Pačejově, kde zajížděl časy mezi nejrychlejšími v rámci rallysprint série, avšak ztráta z RZ2 způsobená poškozenou napínací kladkou zapříčinila, že výsledek byl hlouběji v poli, než časy na sedmi z osmi vložek naznačovaly. Jak ukázal seznam přihlášených na Barum Czech Rally Zlín, Pačejov byl rozcvičkou před zlínským podnikem zařazeným do mistrovství Evropy. Zde se Jirkovi sešla v rámci třídy 12, kam se svou Octavií spadá, mnohem silnější konkurence, když z Dánska dorazily dva silné Swifty Maxi 2000 a konkurenci navíc dochucovaly tři cupové Hyundai i20.

Foto: Tomáš Kaňa

Když se podíváme na průběh zlínské soutěže, v první etapě se ukázalo, že modernější Swifty jsou nad síly Octavie první generace a Jirka Kašpar se pohyboval právě za žlutými speciály. Po odstoupení jednoho z nich se pak pražský jezdec posunul na druhé místo ve třídě a 16. celkově mezi dvoukolkami a na něm taktéž propršenou a blátivou sobotu zakončil. Vůz však v boji s nástrahami trati utrpěl drobné šrámy na pravém blatníku a proto se do neděle vydala Octavia s novým barevným schématem, kdy onen zmíněný blatník musel být vyměněn za nový. Na třetí zkoušce druhé etapy však škodovka řekla, že už toho má dost a kvůli prasklému zavěšení se musela posádka Kašpar – Windisch se soutěží předčasně rozloučit. Průběh hodnotí jezdec: „Zkrátím to, po zbytečné chybě na okruhu ve Slušovicích kluci auto v servisu opravili a mohli jsme pokračovat, již bez tlaku na čas, dál. Bohužel se nám na první Kašavě vytrhlo uložení levého ramene z nápravnice a tím pro nás bohužel závod skončil.“

Mnozí si však ve Zlíně všimli, že se u jména Jirkova spolujezdce skvěla německá vlajka, když mu noty četl zkušený Thomas Windisch, jenž v minulosti dlouhá léta navigoval například Maika Stölzela. Jak k této spolupráci došlo, už popisuje Jirka Kašpar: „Protože jsem pro Barumku nesehnal spolujezdce z okolí, poohlédl jsem se za hranicemi. Opatrně jsem zkusil Toma Windische, s kterým se známe již déle a je to zkušený spolujezdec. Bez váhání souhlasil a já si začal drbat hlavu, jak bude fungovat německý rozpis :) Protože byl letos servis na Barumce rozdělen do dvou míst, potřebovali jsme i mechaniky, protože po oddělení servisu soudobých aut a historiků jsme nemohli použít společný servis s Milošem Sekyrou a Tomášem Bělohradským. Takže jsme si z Německa půjčili nejen spolujezdce, ale také dva mechaniky, oba z dílen firmy Herkommer, kde se připravují zejména historické Škody 130RS.“

Foto: Tomáš Kaňa

I kvůli šrámům utrženým v závěru srpna ve Zlíně měla Octavii po Barumce čekat již zasloužená ozdravná kůra a do akce měl nastoupit další vůz v týmu, tedy Škoda 110 L, avšak ten si prošel kompletní repasí po nepovedené Praze 2016 a kvůli předpovědím meteorologů nakonec padlo rozhodnutí vyjet opět s Octavií. Vysvětluje Jirka: „Protože nám během Barumky začal brát motor olej a bylo potřeba opravit i karoserii, chtěli jsme Octavii již repasovat a plánovanou Příbram odjet s „1150“ Díky předpovědi, která slibovala na Příbram déšť, jsme ale úmysl trochu přehodnotili. „Stodesítka“ je po ráně na Strahově úplně nově postavená a do mokra a bláta jsme ji nechtěli tahat :)“

Jak to tedy na závěrečném podniku MČR dopadlo? Lze s jistotou prohlásit, že Octavia nezlobila a složila reparát za Barumku, když posádku zdárně dovezla až do cíle, navíc na lichotivém druhém místě ve 2WD a 21. absolutně. Jak se nechává slyšet Jirka, k soutěži přistoupili v duchu hesla, že na první zkoušce se rally nevyhrává a po klidném začátku začali následně stavět základy konečnému umístění. Jak ovšem podotýká, nebyla to jen procházka růžovou zahradou: „Počasí bylo letos ale shovívavé, předpovídaný déšť se nakonec nekonal, ale volba jet Octavii se nám vyplatila. I když jsem měl zase své slabé chvíle, zejména v prvních erzetách, nakonec se nám podařilo vybojovat, myslím, nejlepší výsledek ve dvoukolkách, který jsme kdy zajeli. „Přenocovali“ jsme na pro nás krásném třetím místě ve dvoukolkách :), ale až moc opatrným průjezdem „Sádku“, kdy jsem ještě vyrobil školáckou chybu v retardéru, a docela nepříjemnou krizí v příjezdu do Křečovic jsme se propadli ale v pořadí. Nicméně první Dublovice jsme mezi dvoukolkami dali nejrychleji a to nás posunulo zpět do boje o bednu ve 2WD. Nakonec jsme museli tahat až do poslední erzety, protože odstup mezi 2. a 4. místem byl velmi malý. Konečné 21. absolutně a druhé mezi dvoukolkami je pro nás super výsledek. Je třeba objektivně říct, že pokud by neodpadli kluci před námi, výsledek by takový nebyl, nicméně závod končí až na rampě.“

Foto: Tomáš Kaňa

Jelikož Příbram končí tu část sezóny, kdy se rozdávají mistrovské body, dostáváme se pomyslně i skutečně k závěrečným volným podnikům, kde si do Prahy Jirka Kašpar nadělil zajímavou techniku. Podle původních plánů měl spolu se spolujezdcem Petrem Janouchem skládat reparát se „stodesítkou“, ale jak se ukázalo, jednu škodovku vyměnil za jinou, byť trochu modernější. To už popisuje sám hlavní aktér: „Po Příbrami jsem začal řešit, co na Prahu. Se spolujezdcem Petrem Janouchem jsme si chtěli udělat reparát s „1150“ :) Nicméně padl i návrh, zeptat se Matthiase Kahleho na půjčení Fabie R5, i když v tu chvíli to vypadalo spíše jako dobrý vtip. Matthias s tím ale neměl problém a tak jsme se předběžně dohodli. Stále jsem to bral spíše s nadsázkou a už jsem přemýšlel, co všechno bude ještě na 1150 potřeba doladit. Na začátku listopadu mi ale Matthias telefonoval a chtěl vědět, jak to uděláme s tou Prahou?! Poslední týden před sprintem mi bylo, jak kdybych nikdy v závodním autě neseděl, prostě tréma. Spojení obrovského respektu k autu a strach s ním něco provést udělaly své :) Krátký test jsme narychlo naplánovali na polygonu v Mostě, za jeho rychlé zajištění patří dík Jirkovi Stránskému.“

Foto: Markus Wägner

No a pak přišel den D, hodina H a minuta M, jinými slovy sobota ráno, kdy se posádka vydala vstříc necelým 39 ostrým kilometrů pražského sprintu. Po dvou průjezdech klasické vložky Točná patřilo posádce 17. místo, na prvním Strahově se blýsknula 2. časem, avšak výsledky nejsou tím hlavním, na co se v Praze jede, vždyť tradičně jde o rozloučení se sezónou a poděkování fanouškům, sponzorům a dalším. Jak si posádka sobotu užila? „Nastala sobota ráno a my jsme mohli opravdu s „er pětkou“ odstartovat. Chtěli jsme vše odjet na zimním sériovém Nokianu (díky Márty !), bohužel jsem „šetřil“ a v pátek koupil jen 4ks. Pak stačilo trochu více katu v rychlé levé pod NHcarem a už jsme si dali celé kolo na prázdně pneu. Ale naším cílem nebylo atakovat čas, nýbrž se svézt, pobavit fandy, kterých bylo na tribunách hodně a neudělat ostudu :). To se, myslím, povedlo a s autem jsme si kolo od kola více rozuměli. Nicméně návyky z dvoukolky jsou pro R5 špatně, vždy když auto udělalo něco jinak, než jsem chtěl, tak nebyla reakce automatická a to už bylo někdy pozdě :) Každopádně bych chtěl poděkovat rodině a kamarádům, jak těm českým, tak i německým, kteří mi celý rok naprosto nezištně pomáhají jak s přípravou na závody, tak servisem a vším co se závody souvisí. Ti, co to znají, ví, o čem mluvím. Díky nim jsme mohli jak s Octávií, tak s „1150“ dojíždět vždy na předních příčkách ve třídě a závody si opravdu užívat. Třešínkou na dortu pak bylo svezení v Praze s erpětkou od Kahle motorsport, které nám umožnil zejména Matthias Kahle a Jens Herkommer, za to jim ještě jednou s Petrem děkujeme.“

Jedna sezóna je u konce, nezbývá než se zeptat, zda se už konkretizují plány na tu nadcházející. „Příští rok je zatím načrtnut jen hrubé, určitě bychom rádi na Barumku, předtím opět nějaký sprint a dál se uvidí. Start s R5 byl bohužel jen jednorázovou záležitostí, i když by se mi to líbilo, tak je to trochu mimo moje finanční možnosti. Ať vyjedeme ale jakýmkoliv autem, budeme se snažit udělat radost lidem u trati a potrápit soupeře,“ uzavírá Jirka Kašpar své vyprávění.