*Ahoj Petře, nejdůležitější otázky: Jak se má Petr Gross? Co prožívá? Jak bojuje? Ví o tom, že na něho lidé po celé zemi myslí a pomáhají mu? Vzkazuje jim něco?*

Asi nejsem ten pravý, kdo by měl na tyto otázky odpovídat. Ale z mého pohledu se má aktivně. Denně na sobě pracuje. Co vím od jeho partnerky, tak nedávno odmítl vyhodit své staré nehořlavé prádlo. Je přesvědčen, že do toho auta zase jednou sedne! To je podle mě ta nejlepší zpráva. Je motivovaný a pomáhá mu, že vnímá, jak moc na něj lidi myslí – a to rozhodně není jen prázdná fráze.

Není to ani pár hodin, kdy jsem s úsměvem konstatoval, že je to fakt stále pan Petr Gross: Požádal jsem Danu, ať ověří, zda jim od nás dorazily peníze na účet (prvních 15 850 Kč za listopad). Zrovna se vraceli z rehabilitace. Petr k tomu prohlásil, že „každý dárek nemusí bolet“! S obrovskou nadsázkou jsou to peníze na jeho další mučení – a on, jako sportovec, to zvládne!

*V sobotu ses na Mikulášské rally ve Slušovicích osobně setkal se čtenáři svých knížek. Jaké to bylo? Co ti říkají? Jaký jsi z toho měl dojem?*

Pro mě bylo zásadní, že jsem si podal ruku a popovídal si s obrovským množstvím lidí. Byl jsem překvapen, kolik lidí mi řeklo, že na čtení nemají čas, ale moje knížky čtou. Byli to většinou chlapi s udřenýma rukama špinavýma od dílenskýho mouru. Pokud si takový chlap koupí knížku, musí pro něho mít zásadní význam, jinak by to neudělal. Spousta z nich pozdravovalo „Grošáka“!

Druhá věc, co mě překvapila, bylo, že někteří kluci od rally vozí moje knížky v autech tak, aby je měli po ruce a mohli si je vzít na hotel pro relax.

A ještě něco – vzal jsem s sebou 120 knížek a říkal jsem si, že to je dost, ale kolem 15 hodiny byly všechny vyprodané.

*Ale slyšel jsem, že ne všichni jsou z tvých knih nadšeni. Třeba jistý „známý“ automechanik prý řekl: „Poulík je /č§%{*k /– budu ho žalovat, protože o mně napsal, že kradu…“ Co si o tom myslíš?** *

To jsem taky slyšel. Ale toho kluka jsem nikdy neviděl, ani ho neznám. Poznal se v „pohádce“? Že by svědomí?

Ne, vážně: Kluci, kteří si mé knížky čtou, si některé postavy roubují do určitých lidí a jmen. To jistě pomáhá legendám. Ovšem podobnost se skutečností je čistě náhodná. Hodně osobní byla /Rally All In/, kde jsem se snažil vyprávět o smyslu rally. Tam by snad jisté náznaky podobnosti byly možné…

*Proč vlastně píšeš knihy? Co tím chceš změnit? Co chceš čtenářům přinést?*

Chtěl bych, aby mé knihy rozdávaly radost, aby čtenářům dávaly sílu a probouzely v nich vášeň. Aby víc lidí četlo větu: „Nikdy, nikdy, nikdy se nevzdám!“ Mně osobně tato věta hodně ulehčuje život. Občas od něj dostávám pěkně naloženo. Ale můžu já se vzdát? Když druhým píšu: „Neposer se! Nikdy se nevzdávej!“ A tak to táhnu dál – někdy jako ten „vůl“… Možná proto „musím“ vyprávět příběh. A je na každém, jestli si v něm najde to své.

A taky píšu pro svůj relax. Je to určitý druh svobody – i když za tím, co píšu, si musím stát. Někteří kluci citují určité úseky knihy nazpaměť a já v tom slyším i jiný význam, než jsem tam dal. Třeba v /Rally Is Life/ je hodně citovaný odstavec o samurajích…

Každopádně přeju všem radostné Vánoce – třeba i dobrou knížkou v ruce! Naše zásoby se povážlivě tenčí, loňské Rally forever už máme jen pár kusů , takže komplet troj paket, za výhodnou cenu bude brzy vyprodán..

Děkuji všem Petr Poulík

Kniha k dostání na shopu forforever.cz.