„Ty svině pruhovaný nás (Benátky nad Jizerou, pozn. autora) zase zařízly. Dva hráči jdou po puku, kladenskej spadne na mantinel bez zavinění, nic se mu nestane a náš jde ven. Ne, oni nejsou svině. Oni jsou svoji. A ještě jsou arogantní. Stojíš hned nad ledem, pokřikuješ na ně, jestli se nezbláznili, a oni se ti normálně smějí. To samé minule v Budějovicích ten čtvrtý nebo pátý gól. Šimánek puk do brány evidentně kopnul, viděli to všichni, jen ti čtyři blbci ne. Jinak tedy Budějky skvělá atmosféra a týmové vedení super. Roman Turek a Petr Sailer to dělají srdcem a dobře. Naopak nechápu Pardubice. Hráči mají problémy s životosprávou a zachránit to má Lubina, jenž má problematickou minulost a jeho životospráva také nebyla stoprocentní.“

Legendární jezdec se na hokejové téma rozohnil a já tedy raději převedl řeč k motoristickému sportu otázkou na uplynulou sezónu.

„Letos nás trápilo mnoho technických problémů. Včetně domácí Bohemky, kterou vždy beru jako vrchol sezóny. Hned první den nám prasklo táhlo řazení a druhý den jsme nastoupili do SupeRally. Tentokrát jsem chyboval já, na městské erzetě s tím ťuknul a ohnul rameno pravého zadního kola. Dojížděli jsme tedy nějakým úsporným režimem. Naštěstí nám náladu spravil Tomáš.“

Můžete být konkrétní?

Břetislav: „Tomáš projevil zájem jet Pačejov. Připravili jsme mu tedy „eleru“, Lucka usedla vedle něj a výsledkem bylo čtvrté místo mezi historiky a druhé ve třídě E5 těsně za velmi rychlým domácím Honzou Freiem. Na to, že Tomáš jel tuto soutěž poprvé jak s Luckou, tak se Škodou 130LR, to je podle mě dobrý výsledek.“

Lucie naviguje otce i bratra. To si říká o porovnání.

Lucie: „Oba jsou výborní řidiči. Výkonnostně moc rozdíl nevnímám. Spíše s bráchou je to živější, probíhá spousta srandiček a užíváme si to od začátku do konce. S taťkou je to občas i vážnější. Největší odlišnost je v rozpisu. Brácha, zvyklý jezdit rychlá auta, ho má detailnější. Charakteristiku jednotlivých zatáček si popisuje podrobně. V Pačejově to bylo až přehnané, trošku jsme od toho tedy upustili a vše zjednodušili. Přesto byl rozpis pořád podrobnější než ten taťkův.“

Břetislav: „To ti vysvětlím. Já to tak podrobně nepoberu. To víš, starý člověk a hlava unavená. Když mi řekneš dvě zatáčky najednou, tu druhou už stejně nevím. Tomáš také pochopil, že „elera“ nejede tak rychle, aby si to musel tolik rozepisovat. WRC, se kterými jezdíval, byla přece jen trošku rychlejší.“

Sourozenecká posádka absolvovala i Barumku. Zde se opět blýskla vynikajícím výkonem. Výsledkem bylo vítězství ve třídě E5 a druhé místo v historicích.

Břetislav: „Já jel Barumku jen jednou loni. A to pouze proto, abych splnil cíl objet všechny domácí velké soutěže. Podruhé už bych jí nejel. Potěšilo mě nicméně, že Tomáš po Pačejově historická auta nezavrhnul. Naopak je chválil, že docela jedou, dobře brzdí a jsou hravá. On si to chce především také užít. Když pak přišel, že má v době Barumky volno a chtěl by zužitkovat zkušenosti z Pačejova, říkám si, proč ne? Připravili jsme auto a vyrazili do Zlína.“

Lucie: „Já už z Pačejova věděla, co Tomáš ode mě očekává. Mezitím jsme trochu trénovali psaní rozpisu i jeho čtení. Brácha diktát naprosto poslouchá a tak vše musí sedět. Ambice byly umístit se co nejvýše. Přes šílené počasí to nakonec dopadlo nejlépe, jak mohlo. Nestačili jsme jen na Vlastíka Neumanna s mnohem výkonnějším escortem.“

Společně jste absolvovali závěrečný podnik dvoudenního šampionátu v Příbrami.

Lucie: „Příbram byla naplánována už od začátku roku. Patří k našim nejoblíbenějším soutěžím. Vytáhli jsme „fordíka“ a v rámci poháru pořadatele se s ním chtěli seznamovat. Přece jen oproti „eleře“ je trošku odlišný a především výkonnější. Má motor vepředu a o padesát koní více. Dařilo se nám každou další erzetou zrychlovat a ujmout se vedení v Poháru pořadatele. Dvě erzety před cílem nám však odešel alternátor, díky tomu se vybila baterie a my museli odstoupit.“

Závěrem se zeptám na vaše plány do budoucna?

Břetislav: „Ty se odvíjejí od dvou věcí. Já se roku 2014 rozhodnul absolvovat všechny velké domácí soutěže. To se mi podařilo bohatě splnit a překročit. Vždyť Bohemku jsem letos jel již počtvrté. Teď do toho vstoupil Tomáš. Podle všeho by mohl mít příští rok více volných víkendů. Já už tedy možná přenechám místo jemu. Každopádně Bohemku, jejíž pořadatelé plánují návrat některých krásných erzet z minulosti, si za volantem ujít nenechám.“