Teprve vloni se organizátorům podařilo vytvořit opravdu kvalitní trať s pořádným podílem náročných dun a k tomu zůstávaly zachovány náročné vysokohorské úseky v Bolívii a úseky ve stylu klasických rally v Argentině. Bohužel do tvorby jednotlivých ročníků výraznou měrou promlouvají finance, které si za zapojení té které země žádá pořadatelská skupina ASO. Letos tato situace eskalovala do té míry, že za zapojení své země do Dakaru už nechtěli platit ani v Argentině a Bolívii. Letošní Dakar se tak poprvé v historii odehraje výhradně na území jediného státu, Peru. Naštěstí pro pořadatele právě tam se nacházejí krásné a náročné dunové pole, takže se letos bude závodit takřka výhradně v tomto hodně náročném terénu. Opět se však muselo sáhnout ke kompromisům a soutěž zůstala zkrácena na pouhých deset etap.

Zatímco vloni se během čtrnácti soutěžních dnů odjelo skoro 9000 kilometrů a během nich přes 4000 na čas, letos na účastníky čeká jen 3000 ostrých kilometrů a celková délka tratě se bude pohybovat kolem pěti tisíc. Před dnem odpočinku v Arequipě na účastníky čeká maratónská dvojetapa bez servisního zázemí. Pátá a devátá etapa díky otevřenému terénu umožní hromadný start. Ve druhé pak nebudou startovat jako první motorkáři, nýbrž zástupci kategorie automobilů a v osmé se bude startovat kombinovaně. Napřed deset nejrychlejších motorkářů předešlého dne, pak deset nejlepších automobilů a po nich pětice nejlepších kamiónů. Novinkou se také stává jakási obdoba SupeRally pro automobily a kamióny. Kdo v první půlce závodu odstoupí, po dnu odpočinku se bude moci zapojit znovu do hry, ale pojede v paralelní klasifikaci a nebude smět nikdy startovat do následující etapy mezi nejrychlejší pětadvacítkou.

Historie Dakaru by se v kategorii automobilů dala rozdělit do několika období, ve kterých vždy dominovala jedna značka. Jako první odstartoval toto období na konci osmdesátých let Peugeot a mezi roky 1994 a 1996 kraloval sesterský Citroën, jehož ZX ale k prvnímu vítězství už na Dakaru 1991 dovezl Ari Vatanen. V roce 1997 začala éra Mitsubishi, během které japonská značka získala devět triumfů. Jen na přelomu tisíciletí jejich dominanci dokázal prolomit i za cenu ne vždy férových kroků Jean Louis Schlesser s buggy vlastní výroby. Každopádně sedm ročníků počínaje 2001 opanovalo znovu Mitsubishi. Po ukončení jejich továrních aktivit převzal taktovku Volkswagen, ale to už se závodilo v jižní Americe. Německá značka si vyjela tři vítězství a svou účast pak ukončila. Toho dokázali využít v X-Raidu a se svými Mini vyhráli čtyřikrát po sobě. Poslední tři ročníky si pak na své konto připsal navrátivší se Peugeot.

Francouzská značka však své tovární aktivity ukončila a letos to na obhajobu triumfu moc nevypadá. Z původní sestavy jediný Sébastien Loeb zůstal věrný a jeho letošní Dakar bude vzhledem k přechodu ke korejskému Hyundai vlastně posledním startem ve voze koncernu PSA. Kvůli regulím neumožňujícím prioritnímu jezdci startovat s poslední evolucí 3008 DKR Maxi se bude muset devítinásobný mistr světa spokojit s dva roky starým modelem Peugeotu. Když k tomu připočteme nezdary v předešlých letech, nelze Loeba rozhodně považovat za favorita. K tomu se už při sobotních testech objevil vážný problém s transmisemi, který jeho 3008 DKR znehybnil. Ve stáji PH Sport bude rodákovi z Hagenau dělat kolegu Harry Hunt, který usedne do loňské DKR Maxi evoluce. Úplně nejstarší verzi 2008 DKR PH Sport připravil pro Pierra Lachaumeho. Tři tovární speciály loňské evoluce pak zamířily do dílen Easy Rally Raid a dva z nich se letos poperou s peruánskými dunami. Za volanty se však neobjeví žádná zvučná jména, od Jean-Pacala Bessona ani Pierra Lafaye asi moc velké výsledky očekávat nelze.

Na velký výsledek si naopak brousí zuby další soukromník, zástupce České republiky Martin Prokop. Rodák z Jihlavy má za sebou už tři dakarské starty, během kterých se probojoval až na loňské sedmé místo znamenající vyrovnání českého rekordu. K tomu strávil celou loňskou sezónu v mistrovství světa terénních rally, takže příprava nemohla být důkladnější. Letos tak nemůže mít jiné ambice, než sedmou příčku se svým Fordem ještě vylepšit. Významnou měrou k Prokopovu loňskému úspěchu přispěl další pilot Fordu, ale jiné stáje South Racing, Tomáš Ouředníček, když technickou závadou znehybněného Shreka solidárně odtáhnul. Není tak divu, že se letos objeví v druhém voze stáje MP-Sports a bude svému krajanovi krýt záda. Právě podpora týmových kolegů je na Dakaru mnohdy nezbytná. Sám na sebe se naopak bude muset spolehnout Nicolás Fuchs, největší domácí hvězda. Po loňské anabázi s poruchou motoru vozu značky Borgward, kterou letos bude reprezentovat za volantem osamělého speciálu BX7 jen Erik Wevers, se Peruánec rozhodl pro stavbu vlastního prototypu Fordu Ranger T1. Vůz však v dílnách dokončili těsně před Vánoci, takže je otázkou, v které etapě se začnou objevovat dětské nemoci.

Dětské nemoci jsou také velkým předstartovním trápením Carlose Sainze. Úřadující vítěz Dakaru společně s trojicí svých týmových kolegů z Peugeotu a sponzorem v podobě Red Bullu přešel do stáje X-Raid. Tam jim přichystali trojici Mini JCW Buggy, které však světlo světa spatřily teprve před třemi roky a první početnější skupina se objevila na startu Dakaru až vloni. Cíl s buggy však spatřil pouze Mikko Hirvonen, a to ke všemu po sérii různých problémů až na devatenáctém místě. Vývoj sice od té doby pokročil, ale neznalost techniky ve spojitosti s její neprobádanou spolehlivostí bude celé trojici hodně svazovat ruce. Na druhou stranu bude trojka Carlos Sainz, Stéphane Peterhansel a Cyril Despres platit za nejsilnější jezdeckou sestavu v celém poli. Ostatně si mezi sebe v historii rozdělili devět triumfů v kategorii automobilů a při připočtení úspěchů Peterhansela a Desprese v rámci motorek se ekipa může chlubit dvěma desítkami dakarských vítězství.

X-Raid dominující Dakaru v letech 2012 až 2015 letos odstartuje vlastně se dvěma týmy. Vedle trojice buggy totiž do rally nasadí i početnou skupinu klasických čtyřkolek Mini All4 Racing. Za jejich lídra lze považovat Naniho Romu, který soutěž s tímto vozem už vyhrál v roce 2014 a předloni byl za trojicí Peugeotů nejlepším ze zbytku světa. To ale pilotoval Toyotu Hilux. Vloni zpátky v Mini bohužel ošklivě havaroval už ve třetí etapě, ale i to je pro něho velkou motivací do letošního roku. Dalším velkým jménem za volantem Mini je Jakub Przygonski. Polák přešel za volant v roce 2016 po letech strávených za řídítky motocyklu a neustálým zlepšováním se dostal až na parádní páté místo v loňském ročníku. Tím se tehdy zároveň stal nejrychlejším zástupcem britské značky v cíli Dakaru. Úspěšný rok 2018 ozdobil ještě vítězstvím ve světovém šampionátu Cross-Country. K silné španělsko-polské dvojici se připojí Orlando Terranova, pátý nejrychlejší pilot let 2013 a 2014, a na úspěch zatím čekající Yazeed Al-Rajhi.

Jak už bylo zmíněno v úvodu, dakarská historie se rozděluje do epoch kralování různých továrních stájí. Peugeot odešel, jeho zbylé soukromníky za úplné favority považovat nelze, Mini už si obdobím kralování prošlo a tak logicky přichází na řadu Toyota. Japonská značka cítila šanci na úspěch už po odchodu Volkswagenu, ale rychlým Mini se tehdy vyrovnat nedokázala. Oproti nim však v posledních letech právě posádky Hiluxů platily za největší soupeře vítězných Peugeotů. V jihoafrickém týmu se rozhodli stavět na úspěšné kombinaci z loňska. Trojčlenná sestava zůstává stejná, takže nebude za volanty Toyot chybět dvojnásobný vítěz Nasser Al-Attiyah, kterému bude maximálně vyhovovat dunový charakter letošního ročníku, vítěz z roku 2009 Giniel de Villiers a loňské překvapení Bernhard ten Brinke. Na kvalitním základu vozu nebylo také třeba nic moc upravovat, přichystána jsou jen drobná vylepšení na chlazení a zavěšení. Prolomí konečně Toyota minulé nezdary a poprvé v historii ovládne Dakar?

V kategorii kamiónů se bude i letos pořádat hon na tatarstánské Kamazy. Jejich první vítězství se datuje daleko do historie do roku 1996 a od té doby si na své konto připsala tato silná stáj využívající na maximum výhody své početné skupiny celkem patnáct triumfů. I letos se dá očekávat, že si čtveřice jejich kamiónů bude vzájemně pomáhat a půjčovat různé díly. Roli jedničky bude od začátku minimálně do prvních potíží sehrávat vítěz posledních dvou ročníků Eduard Nikolaev. Zopakovat si triumf z roku 2015 jistě bude chtít Airat Mardeev a ještě o rok starší je dosavadní jediný úspěch Andreye Karginova. Možná se ale úspěchu dočká druhý nejrychlejší muž předloňského Dakaru Dmitry Sotnikov. V plné síle se po loňském tříštění sil mezi Dakar a Africa Eco Race vrací stáj De Rooy Iveco. Gerard de Rooy sice v Africe triumfoval, ale v Dakaru se přeci jen schází lepší konkurence a vítězství by tak chutnalo daleko lépe. Stáj vsadí kvůli spolehlivosti na pevnou zadní nápravu, nikoliv na experimentální nezávislé zavěšení, tedy na systém z vítězného ročníku 2016. Tehdy vyhrál právě de Rooy a jelikož uspěl i v roce 2012, letos se pokusí o hattrick. Na vítězství mohl už vloni dosáhnout Federico Villagra, ale to by ho nesměla v předposlední etapě zradit technika. Letos se pokusí o reparát a stejně jako týmovou jedničku jej bude krýt ještě dvojice kamionů Iveco Powestar s Tomem van Genugtenem a Maurikem van den Heuvelem za jejich volanty.

V historických tabulkách zůstává na pozici druhé nejúspěšnější značky česká Tatra. Jejich poslední triumf se ale odehrál před dlouhými osmnácti lety a k úspěšnosti moc nepřispívá ani roztříštěnost sil z posledních let. Hlavním zástupcem značky zůstává stáj Buggyra v čele s Martinem Kolomým, který se ale kvůli různým technickým závadám a jezdeckým chybám v posledních letech ani jednou nevešel do top ten. Záda mu bude krýt loňský nováček Martin Šoltys. Pokračovat s Tatrou Jamal vlastní koncepce bude Aleš Loprais, u jehož historických výsledků zarazí dost velký počet odstoupení. Do cíle se bohužel nedostal ani vloni. U obou tatrováckých týmů tak během roku pracovali hlavně na spolehlivosti techniky. V roli největšího z českých favoritů bude do Dakaru startovat Martin Macík s osvědčeným Liazem, se kterým vloni směle bojoval o pódium a nakonec skončil pátý. V roce 2015 poprvé odstartoval jako pilot a nedojel. O rok později přišel posun v podobě dojetí, o další rok posun do top ten a vloni už se dostal do elitní pětky. Pokud bude jeho vzestup pokračovat i letos, pódium ho nemine.

V běloruském Mazu se už chystá nový speciál s čumákem ve stylu vozů Iveco Powerstar, se kterým se chtějí představit na Dakaru příští rok. Letos však do jižní Ameriky ještě vyslali trojici klasických kamiónů známých z předešlých let. Za jejich volanty usednou vloni druhý Siarhei Viazovich, předloni šestý Aleksandr Vasilevski a dále Aliaksei Vishneuski. S Renaultem s českými kořeny se představí znovu Martin van den Brink a s obdobným vozem, jen v sériovějším podání pak další Holanďan Gert Huzink. V kategorii T4.2 kamiónů do objemu motoru deset litrů se jako obvykle objeví vozy Hino Teruhita a Yoshimasy Sugawarových. Soupeřit s nimi budou dvě turecké novinky značky Ford Trucks. Se dvěma Fordy CAR40 se představí Belgičani Yves Rutten a Peter van Delm.

Náročná, leč tentokrát o hodně kratší, cesta z Limy do Limy začíná v pondělí 7. ledna.