Pražané obsadili se svoji felicií čtyřiadvacátou pozici absolutně a ze šesti českých posádek byli nejúspěšnější. Hned úvodem setkání v mladoboleslavské restauraci Rožátov se tedy pilota ptám, jak si soutěž užil a nakolik je s výsledkem spokojen. „Bylo to peklo,“ odpovídá okamžitě. „Ale hlavně obrovský zážitek,“ nešetří superlativy a vrací se do minulosti. „Jänner jsem poprvé navštívil už v éře vozů WRC roku 2004. Z toho ročníku si pamatuji především excelentní výkon Vaška Pecha a Tomáše Engeho za volanty focusů mezi sněhovými závějemi. Už tehdy jsem snil o tom se v podobných podmínkách svézt.“

Kdy začal být tento sen reálný?

„Loni jsem celý víkend sledoval na ewrc-results výsledky a držel palce Aleši Holakovskému. Tomu se povedlo se spolujezdcem Martinem Vinopalem a jejich felicií soutěž dokončit. Já se v tu chvíli rozhodl dokázat to další rok také. Celou loňskou sezónu tedy probíhaly přípravy, repase mé bývalé felicie, se kterou syn Tomáš jezdil Amater Rally u Milana Blahouta a nákup pneumatik. Zde musím říci, že tato soutěž je finančně, logisticky i fyzicky ohromně náročná, což jsme měli později možnost poznat.“

Kdy jste se jižním směrem vydali a jak probíhaly seznamovací jízdy?

„Vyrazili jsme už v pondělí večer. Ubytováni jsme byli, jako v těchto končinách tradičně, na zámku v Rožmberku. Ten patří coby rekreační zařízení České poště a my zde přivítali nový rok. Měli jsme krásný výhled shora na ohňostroj. Žádné velké ponocování a paření se však nekonalo. Vždyť už v sedm ráno na Nový rok jsme ve Freistadtu přebírali itinerář. Úvodní den seznamovacích jízd probíhal vesměs za sucha. Trocha sněnu byla pouze na druhé erzetě. Zato druhý den ráno jsme se probudili do hustého sněžení. Na ledu a sněhu bylo umění udržet se na cestě. To nás následně provázelo až do konce samotné soutěže.“

Přesto se vám podařilo zdárně odtrénovat.

„Navíc už jsme byli posíleni našimi mechaniky. Palmen (Tomáš Paldus, pozn. autora) i můj Tomík dorazili ve středu odpoledne. Tímto jim chci poděkovat, že tam s námi ty čtyři dny v mrazu vydrželi. Ve čtvrtek jsme absolvovali technické přejímky. Během nich rakouští techničtí komisaři opravdu velmi pečlivě kontrolovali bezpečnostní výbavu aut a jezdců.“

Následovaly shakedown a slavnostní představení.

„Shakedown proběhl ve čtvrtek po obědě. Zde jsem jel poprvé v životě na pneumatikách s hřebíky a přicházel jim na chuť. Musím říci, že jízda na sněhu s hroty je mým dosavadním největším rallyovým zážitkem. Netušil jsem, co všechno si na nich lze dovolit. I když už myslíš, že jdeš z tratě ven, stejně na nich zabrzdíš a zatočíš. Rovněž večerní slavnostní start na náměstí ve Freistadtu neměl chybu. Dokonalá poté byla i předstartovní show v hale. Mimochodem tuto halu mohou rakouským organizátorům všichni naši pořadatelé závidět. Perfektní zázemí, teplo, sociální zařízení, obrovský výběr skvělého jídla, mohu hovořit jen v superlativech.“

A v pátek ráno bylo odstartováno.

„Začalo se erzetou Pierbach. Tu považuji za nejkrásnější vložku, kterou jsem dosud jel. Byla by krásná i bez sněhu. Celkově má Jänner nádherné rychlostky. Zatáčka střídá zatáčku a rovně jedeš minimálně. Úzké silničky, velká převýšení, nádherná krajina. I pohled na ty obrovské statky bez plotů je úžasný. Všude krásně čisto, žádný bordel. Kdo by to jen řekl, že nějakých pouhých dvacet kilometrů od našich hranic se nachází zcela jiný svět.“

Pojďme však zpět ke sportovní stránce věci.

„Nás hned úvodem překvapil druhý čas mezi osmi dvoukolkami. Oba dny soutěže jsme museli opravdu chvátat. A to i na přejezdech, které byly dost na knop. Abychom stíhali časové kontroly, museli jsme závodit vlastně pořád. Co kvituji, že místní civilní obyvatelé nejenže neremcali, ale řidiči nám ještě uhýbali. V Čechách věc naprosto nepředstavitelná. Musím přiznat, že vedle několika drobných výletů mimo trať na erzetách jsme jednou byli venku i na přejezdu. Pokaždé se nám však podařilo situaci zvládnout bez pomoci diváků.“

Vedle sněhu jste zažili také jízdu za tmy.

„Páteční večerní erzety byly vůbec nejnáročnější. Kombinace tmy a hustého sněhu způsobila, že se světelnou rampou nebylo vidět vůbec nic. Raději jsme jí tedy vypnuli, abychom viděli alespoň něco. Popravdě já osobně měl ještě větší problém s orientací než spolujezdec Ondra, jak bylo všechno bílé. Silnice splývaly s krajinou a já obtížně hledal cestu. Jänner je také hodně o pneumatikách. My ho celý odjeli na polských protektorech s hřeby. Kromě nás jel protektory – vraníky – už jen Aleš Holakovský. Ostatní disponovali především pneumatikami michelin a pirelli, samozřejmě také s hroty. Hodně důležitý byl rovněž pečlivě napsaný rozpis s orientačními body. Ten jsme nepodcenili a věnovali se mu opravdu pečlivě.“

Vydatně sněžilo i v sobotu.

„To proměnilo rallye v boj o přežití. Úspěchem bylo nejen dostat se do cíle, ale i na start jednotlivých erzet. Aut, uvězněných na přejezdech, bylo fakt hodně. Soutěžních, civilních a havarovali dokonce i policajti. Jedna erzeta musela být dokonce zrušena. Byla totálně zavátá sněhem a neprůjezdná i pro čtyřkolky. Tím více nás těší, že se nám podařilo celou soutěž absolvovat, navíc bez jediné penalizace.“

Jänner Rallye před lety byla součástí také českého šampionátu. A pro naše posádky a diváky je atraktivní dosud.

„Sešla se nás bezvadná parta šesti českých posádek. Velké poděkování patří především Pepovi Královi, který navigoval Jirku Petráška. Staral se o všechny české posádky jako táta. Jänner absolvoval už mnohokrát, umí perfektně německy, takže nám pomáhal v komunikaci s pořadateli a předával své zkušenosti. Hodně znát však byli i čeští fanoušci. Bylo úžasné vidět v davech diváků podél trati tolik českých vlajek. Nejvíce mi v hlavě utkvěla ta obrovská s nápisem ZLÍN. Její majitelé fandili úplně nejvíce:-).“

Takže shrneme-li to, spokojenost?

„Jednoznačně. Jänner je krásnou a náročnou soutěží s obrovskou porcí kilometrů. My na ní získali více zkušeností, než za celou českou sezónu sprintů. Rakouské tratě se nám zalíbily natolik, že se letos v únoru objevíme i na Schneerosen Rallye. A uděláme vše pro start na Jänner Rallye v roce 2020. A jakmile můj Tomík dosáhne osmnácti let, vyšlu ho na tuhle nádhernou rallye taky.“

Foto: Robert Balcar