reklama
reklama
Josef Král - eWRC.cz
2. 3. 2019 18:46 − 2871× − 4 0

„Rally takes no prisoners!“ – II. díl

aneb jak jsem jel s „českýma klukama“ Janner rally…

Díl 2.

(Smutný) příběh č. 12

Náš „rallyový nejvyšší“ s námi hraje krutou hru… A fakt nebere zajatce… Poškození Sekyrkova auta se bohužel ukázalo větší, než to vypadalo zvenku… „Je hnutý i motor… to tu dohromady fakt nedáme“, hlásí nám hned po návratu z „estrády“ v hale Kachlík. Soutěž tak pro jednu z českých posádek nakonec skončila ještě dřív, než začala…☹☹

„Byla to poměrně krutá zkušenost. Ale i tak jsem rád, že jsme tu byli…“, řekl mi později Miloš… „Ale já se vrátím… hned za rok… (A se mnou přijde?☺) A budu silnější… a připravenější…“

Aneb… „Co rally schvátí… už nenavrátí…“ Rally nejen že nebere zajatce… Ale nepouští ze svých spárů ani ty nejhůř zkoušené…☺☺☺

(Veselý) příběh č. 13

„Naše závodní strategie je jasná. Já budu před každou RZ sklápět zrcátka… A ty nebudeš mávat divákům!“, vydávám Petráškovi poslední pokyny před odjezdem v pátek ráno… (fakt brzo ráno…☹) ☺☺☺

Na „Monte“ v Pierbachu bylo všechno připravené už od „ranního kuropění“… („První průjezd před osmou ráno? Tady se fakt někdo zbláznil… Nebo už od tří nemůže spát…“, klepeme si na čelo, už když vidíme časový harmonogram poprvé…). Diváků množství víc než velké… sněhu ještě víc… nechybí ani každoročně přítomný „fanfárník“ se svým hudebním nástrojem…☺.

Jen černý led se tentokrát nekonal… Místo něj všude bílo… a další vločky se z nebe měly sypat celý den…

„Ty vole, všechno to sedí… i ty „dopisovaný“ bordely jsou vyhrabaný tam, kde byly loni…“, vykřikuju nadšeně v cíli… Snad poprvé v životě mám radost z toho, že Petráškova lenost zvítězila nad mojí zodpovědností…☺☺. A to ještě neví, že jsem většinu stránek z loňského rozpisu „vsadil“ do letošního bloku… I mé „lakotné já“ si tak „přišlo na své“ … ušetřil jsem dvě barevný propisky… a dva večery na plané žvanění v koňácké chatce…☺☺

„To se mi to tady na český kluky machruje… když to tady za ty roky znám už celkem zpaměti… Když vyřvávám ty známý „sežíráky“, už ani nemusím zvedat hlavu…“, rouhám se trochu tomu našemu „nejvyššímu“…

„Hm, úzkých gum s hřebíkama máme dost, ale stejně to z těch pomalých úseků sotva jede… Tam, kde leží 20 cm sněhu, dvoumilimetrový hřeby Asconu moc nezachrání…“, na to Jihočech.

Inu, není nad to, když si každý čen posádky jede svůj vlastní závod…☺☺☺

(Smutný) příběh č. 14

To, že my, vzor všech českých posádek na Janneru (☺☺☺), vyznačující se zejména pečlivostí a seriózností, a házející zkušenostmi na všechny strany jako ta „Cimrmanova sopka“, jsme ji projeli bez problémů, pokládám tak nějak za samozřejmý… „V těch rychlejch úsecích je to ale fakt pěkná jízda“, pochvalujeme si za stopkou… A „chrochtáme“ si, že tentokrát z auta kvůli výměně kol ani vylejzat nemusíme…

„Ty vole! Běloch! Startoval minutu za námi… a pořád tam nemá čas!!“, hlásím Petráškovi a hypnotizuju při přejezdu na RZ 2 telefon… „Aby to tak fakt posral na tom jeho Monte…“, mačkám každou minutu tlačítko refresh… Proč mám jen letos pocit, že o naše závodění mi tady jde až ve druhé řadě?

„Hm… To bude Christian čumět… že mu tady třetina českých posádek vypadla ještě dřív, než to pořádně začalo… Nevím, jestli ti ještě někdy bude volat, že chtějí Čechů na startu víc…“, na to sarkasticky Jihočech.

Jemu se to machruje… když už skoro nikde jinde než na Janneru a v Radouni nestartuje…☺☺. Ale komu čest… tomu čest… Neříkejte mu to… (aby nezpychnul ☺☺☺)… ale na sněhu to fakt umí… Ne že by byl nejrychlejší, ale málokdo dokáže jako on na maximum „vytěžit“ schopnosti (i neschopnosti) těch „šrotů“ a gum, se kterýma jede…☺☺☺

„Uff… Už jsou tam! Ale čas mají o 25 minut pomalejší než Aleš (Holakovský)! Ti museli vypadnout ze silnice někam pěkně hluboko… Ale aspoň že se z toho nakonec vykopali…“, hlásím s úlevou.

„No, tak hlavně aby na tom měli všechny kola rovně… a aby stihli následující časovku bez vyloučení…“, nemá snad žádný emoce Jirka.

Stihli to… Na jejich obhajobu musím uvést několik polehčujících okolností… Nebylo to na Monte… Nebyli nikde moc hluboko… Jeli tam fakt pomalu… A nebyli zdaleka sami, koho ty dva dny „vracel do hry“ terénní Nissan s navijákem… (který snad původně měl sloužit jenom jako svoz výsledků…). Ale i jednu jednu přitěžující okolnost… Jen idiot dokáže vylítnout z trati v pomalé rychlosti!!! A v místě bez diváků! A na první RZ! Soutěže dlouhý jako prase! ☺☺☺

(Veselý) příběh č. 15

„Tohle je rally velmi přívětivá pro spolujezdce…“, říkám Petráškovi na druhé RZ… když to řve na vytočenou pět… a jede sotva stovkou… (ta druhá stovka se „ztrácí“… někde mezi silnicí a pneumatikami…☺☺☺). „Brzdit se totiž musí začít už dvěstě metrů před odbočením… a na odjezdech z vracáků to hrabe jako šílený i s hřebíkama…“. (Dnes v noci se mi asi bude zdát o těch delších hřebíkách, co se můžou používat ve Švédsku…).

Takže mu to všechno můžu přečíst klidně třikrát… A ještě můžu v pohodě navazovat kontakty s diváky… a hlavně jim neustále pantomimicky naznačovat, že by nám za tím vracákem mohli klidně trochu „připozatlačit“…☺☺

„Hm, v podstatě se tady při těch rychlostech trochu nudím…“, na to klidně Jihočech… když s rukama „do vánočky“ zadkem uráží další dva klacky vyznačující krajnici …

Hm, v podstatě jsme ale oba (už tady na Zemi) v rallyovým nebi…

(Veselý) příběh č 16

RZ 3 St Oswald je krátká, ale obtížná… o tom jsme se přesvědčili už minulý rok… „Spadnul jsem tam úplně na blbečka“, byla Jirkova odpověď, když loni vysvětloval mechanikům, proč musí z motoru vyndávat tunu bláta… A tak jsem věděl, když jsme se k té zatáčce blížili, že mu ji musím trochu připomenout…

„Levá tři čtyři přes horizont do pravé tři dva u domu… A bacha bacha!!! Levá pět plus U Blbečků!“, vzorně a včas jsem mu to přečetl… a ty blbečky mu ještě dvakrát zopakoval…☺☺☺ (na tom sněhu je na to fakt času dost…☺).

Smyk sem… Smyk tam… Smyk sem… Smyk tam… „Hezký!“, chválím ho… Moje duše se vznáší někde hodně vysoko…☺☺☺

(Smutný) příběh č. 17

„Čti dál!!!“, ukončuje můj „meditační rauš“ hlas shůry… „Za chvíli jsme přece v tom diváckým vracáku!!!“

„Jo… Jasně! Vždyť já nespím!“, přerušuji spojení s „vyšším principem“, a už to ze sebe zase sypu… „Levá čtyři do pravé pět… váže pravá tři čtyři přes horizont… A bacha! Třicet br…“

A víc už jsem říct nestačil…

V pravé pět naši Asconu něco kopne do zadku jako kůň…

Cesta z mého zorného pole mizí… A už se to točí dokola… A pořád dokola… Silnice! Les! Silnice! Les! Silnice! Les!

Už nejsem v nebi…☺

„Ty vole! Nečum ven a dělej vajíčko!“, spínají se v mém „zastaralém kompjůtru“ jen pomalu obranné mechanismy po dvou piruetách… a smyk se pořád ne a ne zastavit… Opel po dvojitých hodinách pořád ještě ve slušné rychlosti couvá do lesa…

A já už přesně vím, co přijde… Prásk! Au!!! Zadek do stromu! Strom do kufru! Ascona do sběrny… A záda do prdele…☹☹☹.

„Je to všechno moje vina… neměl jsem jí na Pražským rallysprintu přát smrt…“. Je pozdě brát zlá slova zpátky… A náš rallyový „nejvyšší“? Najednou nikde!

„Ty vole! Stojí to! A bez rány!“, napadá mě jako první, když klesne zvířený sníh… „Tak přece jen ho (nebo Asconu) má někdo nahoře rád… A moje záda taky…☺☺☺. Bože, já věděl, že jsi!“

Nakonec auto narazilo do stromu „jen“ levým předním kolem… „Hm… Tak dík.. Levý přední kolo vylomený… a ještě v diváckým místě… Konec závodu už v pátek dopoledne… Brzo domů… a ještě kanálama… Chudák Christian…“, rychle zase ztrácím pokoru vůči „tomu nahoře“, když naše životy už „nevisí na vlásku“…☺☺☺


Letošní rozpis v tom loňském…

(Veselý) příběh č. 18

Víc už jsem si myslet nestihl… Kde se vzalo, tu se vzalo… snad dvacet diváckých hlav… čumících do auta… „Ať zvednou předek a odtáhnou ho od stromu!“, řve na mě Petrášek z bezprostřední blízkosti… (VNP☺)

Řvát na sebe nenechám! Kór když jsem v tom tentokrát nevinně… „Jdu ven… řídit vyprošťovací práce… a ukázat „Ókáčko“ Bělochovi…“ Rozepínám se…

Víc jsem ale už udělat nestačil… Auto i s námi se pohnulo dopředu… Dozadu… Zase dopředu… Zvedlo se do vzduchu… A „odlevitovalo“ zpátky na silnici…:-o:-o:-o „Tak vida… nemusíte ani věřit ve vyšší síly… a i tak vám občas pomohou…☺☺☺“, už je ze mě zase „neznaboh“…☺.

Petrášek to nastartoval snad ještě, když nás nesli…☺☺☺. A hned vyrazil… Až později jsem z nějakého videa na YouTube zjistil, že zbytek RZ jsme za sebou táhli „vyprošťovací lano“ po zemi. Nenechal chudáky pomocníky ani, aby „po sobě uklidili“…☺☺☺. (Lidi, díky!)

„Uff… Tak to bylo těsný! Už nechci slyšet ani slovo o tom, že se tady vlastně nudíš…“, „jebu“ Petráška na přejezdu do servisu. „No, bude to mít jednu zásadní výhodu… Bylo to v diváckým místě… takže to bude mít natočený kdekdo…“, odmítá existenci „vyššího principu rallyového“ klidně Jihočech… (VNP☺)

Neměl! Jediné video z našeho „výletu ven“ jsem pak na YouTube našel od Čeňka Dlouhého, a to ještě jen začátek před tou „naší“ zatáčkou… Najděte si ho… A pusťte si ho… Ne kvůli nám…☺☺☺. Ale kvůli tomu, že podle vydávaných „nelidských“ zvuků tam byl přítomen „nejskalnější český fanoušek rally“… Jeho hlasité povzbuzování a radost z mimořádné události jsou prostě jedinečné…☺☺☺. Svou hlasitostí může směle konkurovat i „fanfárníkovi“ z Pierbachu…☺☺☺.

A pro nás bude tahle zatáčka už navždy… „Pravá pět U Křiklouna…☺☺“.

Nakonec to odnesl jenom blatník… Trochu se prohnul nahoru…a při nárazu z něho upadlo půl kila laku…☺☺☺. To se ostatně během těch dvou dnů stalo karosářským dílům skoro všem…

„Jsme jak ten náš president!“, dělám si ze závodů už zase „politickou agitku“ v servisu…☺☺☺ „Těch „klacků“, které jsme pozuráželi…“, žertujeme s mechanikama (Kluci, díky!) ve stanu a „čekujeme“ otlučené zadní blatníky…

„Nemysli si, že jsem si nevšiml, že ty jsi naši závodnickou strategii přestal dodržovat jako první… Zrcátko na tvé straně už „není mezi námi“ od první pravé zatáčky na Liebenau…“, dělá si Petrášek alibi na další jeho průsery, když vyjíždíme do druhé rundy…☺☺☺

(Smutný) příběh č. 19

„Rally takes no prisoners!“ Na vlastní kůži se o tom měla přesvědčit další česká posádka…

Otec a syn Dostálovi vylítli ven na RZ6… „Ani nevím jak… Normálně si jedem v klidu… (Naplno…☺) A najednou všude kolem lítá sníh… A už jsme v hlubokým…“, líčí mi později Dosty v servisu. „Bylo to… kousek před retardérem…“

„Což o to, ze závěje nám diváci pomohli celkem rychle… Ale potom jsem… Já kretén! Okamžitě vyrazil… Jako bych to tam pořád ještě mohl vyhrát… Jedna, dva, tři, čtyři… Držel jsem to pořád naplno… Tam se to přece dá… Až k retardéru… A pak už jenom… Prásk! A byli jsme v něm! Vůbec jsem ho… přes to opocený sklo… neviděl… Chladič v prdeli… Pro dnešek konec… A táta nasranej…“, vysvětluje s rozšířenýma očima (ale pořád i s vyceněnými zuby…☺) všem kolem Dosty.

Holt… i v rally platí to naše “horalské“: „Zážitek nemusí být krásný… Hlavně když je intenzivní…☺☺☺“. „Seru na něj! Ať si nemyslí, že to budu přes noc spravovat! A pak ještě v pět ráno vstávat na start. Když si nedá říct… Ať se jde zítra dívat!“, ukončuje Dostyho působení na letošní Janner rally Dosty starší… (Kluci, sorry!)

„Ty vole! Ten démon s Golfem za mnou bude moje noční můra! Nejen že nás dojíždí obvykle už pět kilometrů za startem, ale on se před nás rve i do časovky… Blázen…“, kroutí hlavou Běloch, když se ho v servisu ptám, jak se jim jede s pětadvacetiminutovou ztrátou na předposledního…☺☺☺. Není sám… Všichni jsou z toho závodění na sněhu (v dobrým) tak „trochu mimo“… Úplně jedno, na kterým místě…☺☺☺.

(Veselý) příběh č. 20

Schonau – St. Leonhardt je kultovní erzeta pátečního večera. Oba průjezdy se jedou za tmy… a letos ještě k tomu za hustého sněžení…

„To je ta RZ, kde jsi se loni otáčel na trávě mezi batohy fotografů“, upřesňuji Petráškovi na startu. Pod jménem erzety nebo vesnice si totiž nedovede představit vůbec nic… i kdyby tu jel podvacátý…☺☺☺.

„Nebejt těch klacků, tak kolikrát ani nevím, kudy ta cesta vede! Všechno je to tu stejně bílý!“, huláká na RZ Jihočech… V jeho hlase slyším ale hlavně radost ze života… A pak že nemá žádný emoce…☺ Janner rally změní každého…

„No… Tak hlavně tam za sebou taky nějaký nechávej…☺“, na to já… „V servisu jsem si všiml, že každej blatník už je nejmíň o kilo laku lehčí…“, krátíme si dlouhou chvíli v táhlém stoupání na Langfirling…

„Pravá čtyři plus přes horizont váže levá čtyři přes horizont. Šedesát… A odboč levá pět široká… a bude ten pseudoretardér na návsi…“, užívám si čtení, když to nahoře na rovným začalo zase trochu „odsejpat“…

(Smutný) příběh č. 21

To odbočení k retardéru v Langfirlingu mi projel rovně! Zadkem napřed… a zaparkoval to bokem do mělkého příkopu… (VNP☺). „Ty vole! Tady jsme hodiny už jednou dělali!“ (pozn. pis. – před osmi lety…☺) „To sis nemohl najít nějaký jiný místo?“, kárám ho naoko, než si to zase nastartuje a vyhrabe…☺☺☺.

Nezlobím se… Vím, že takovýmhle „drobným příhodám“ se na Janneru nevyhne nikdo…

„Budu muset říct Bělochovi, aby se učil ode mě… Kde se má vyjet z trati… My to máme vždycky v místě, kde je spousta lidí, kteří by nás kdyžtak vytlačili…“, chechtá se Petrášek na široký za vsí… Je pravda, že tam pro tyto účely byla připravená spousta daleko blbějších míst…

(Smutný) příběh č 22

I usoudil náš „rallyový nejvyšší“, že když máme v pátek večer o dvě noční RZ míň než loni, že by nám to měl před poslední RZ nějak ztížit…

A začal do tý tmy sypat sněhu ještě víc…

„Ty vole! Běloch nekecal… Ten blázen s Golfem se teď cpe do časovky i před nás!“, nechce se mi věřit vlastním očím před startem RZ 8… „Jdu si to s ním vyřídit“, odepínám se a vyrážím do chumelenice…

„Tak ne, tentokrát za to můžou časoměřiči… Nebo jeho spolujezdec… Na výjezdu ze servisu má napsaný stejný čas jako my, i když vyjel až za námi. Ale my máme všechno ve výkazu v pořádku“, nedávám Jirkovi šanci se blbě ptát… (i když mě kupodivu z ničeho neobviňuje…☺☺☺).

Petráškovi je to… kupodivu… úplně jedno…☺. “Ať si klidně odstartuje před námi, my tu jeho předokolku v tom hlubočáku nedojedem ani náhodou… Stejně to teď pojedu jen „na dojetí“… Nic v tý chumelenici nevidím… Rampu každou chvíli zhasínám… A kromě toho… mám hlad…“, na to klidně ten můj „bezemočák“…. Nepoznávám ho… (Nevyměnil mi ho někdo v servisu?☺☺☺)

Tři kilometry před cílem RZ nás zpomalilo zuřivé blikání svítilen… Peter Wagner tam v jedné levé v hlubokým sněhu poslal Golfa do „ještě hlubšího“… „Karma je občas fakt zdarma…“, napadne mě sice, když vidím pomocníky-vyprošťovatele, jak se kolem něho brodí „po gule“ ve sněhu, ale spíš je mi ho líto…☹☹☹. „Neboj, ti ho tam budou vykopávat ještě hodně dlouho…“, nezapře naše bohaté zkušenosti z předchozích ročníků Jihočech, když se ho ptám, jestli má zpětné zrcátko aspoň na svojí straně …

(Veselý) příběh č. 23

Ve stopce za poslední páteční RZ běhal kolem našeho auta nějaký chlapík v růžové vestě… „Golf je mimo cestu, ale OK! Ať to nechají normálně jet dál!“, řvu na něj přes zapnutou přilbu, když vidím, že se na něco chce zeptat udýchanýho Petráška…☺.

„On mi pořád strká mikrofon do huby! I když jsi mu to řekl už třikrát. Nevíš, co ještě chce?“, slyším Jirku ve sluchátkách… „Asi interview…☺“, plácnu nazdařbůh, abych se ho zbavil… A dál si hrabu ty „svý papíry“, otvírám časy v telefonu, a čekám na výkaz…

„Vedle!!! Vedle!!!“, slyším ve sluchátkách až skoro nelidsky křičet Petráška… A když zvednu hlavu, vidím ho zuřivě ukazovat prstem někam za sebe…☺☺☺. On totiž, jestli se něčeho opravdu bojí, tak jsou to mediální výstupy na veřejnosti…☺☺☺. A tak, když chudák „intervjůk“ u něj neuspěl, musel to oběhnout ke mně… (VNP☺).

A protože vím, že tomu, co řeknu já, rozumí v cizině Jirka (za střízliva☺) asi tak jako stará Škopková, když s rodinou jeli do Bavorska koupit počítač, ani jsem se ho nenamáhal zeptat, jak by chtěl zhodnotit dnešní den… „Ty máš svaly, já mám čáry…☺“, užil jsem si aspoň na chvilku intelektuální nadvládu nad ním pěkně v přímém přenosu, a všechno jsem tam na něj „napráskal“ do místního rádia… A mělo být hůř…☺☺☺.


Večer sledujeme videa ze soutěže

(Smutný) příběh č. 24

„No, první den jsme zdá se přežili… Tak já se ti musím k něčemu přiznat…“, začíná trochu opatrně cestou do Freistadtu Jihočech… „Při tom našem výletu do lesa jsem tak trochu reagoval na mávání diváků…“, kápnul nakonec božskou… (Hlad je skutečné zlo… I Petrášek z něho začne mluvit pravdu…☺). (VNP☺)

„My dva jsme spolu pro dnešek ještě neskončili! Počkej za chvíli na rampě…“, byla má první myšlenka. A „Křikloune, já tě zabiju! ☺☺☺“, byla ta druhá…

(Veselý) příběh č. 25

„Musím říct, že dnešní den jsme si fakt užili. I když to bylo neskutečně těžký… Sněhová rally jak má být… A stará dáma? Hele, je tu! Po celém tom náročném dni… a těší se dobrému zdraví… Dokonce za dnešek i pár kilo shodila…☺☺☺“, užívám si zájem diváků v hale…

Vždyť vy už to víte… Jestli jsem v něčem opravdu dobrej… tak jsou to kecy… sliby… a chvástání se…☺☺☺

„Ale nebýt vás, diváků, tak tu i tak už nejsme… Ještě před třinácti lety si naší Ascony, když „zahučela“ hluboko do louky, z ctěného diváctva nikdo skoro ani nevšiml… A dnes? Motor ješte ani pořádně nezhasl… a diváci už nás nesli „zpátky do hry“… Fakt respekt! Díky všem!“.

Jirka sice ničemu nerozumí, ale na rampě aspoň dělá to, co já… Tak se stejně jako já chytil za srdce… a „vystřihl“ tam se mnou do sálu ukázkový „pukrle“… jak z císařskýho dvora…☺☺☺.

„Cos jim to tam vykládal, že tak řvali?“, ptal se mě pak u Paddyho v „ložnici“.

„Ále, takový ty běžný mediální plky… Že jsi celý den jel hovno… Že vůbec nechápu, že i přes všechny ty tvý průsery jsme vůbec ještě ve výsledcích a tak… A že jsi mi nedávno říkal, že za tohle auto ti nabízejí nejvíc v Kovošrotu v Hostivaři… Dobrou…“, užívám si aspoň chvíli zadostiučinění…☺☺☺

„Chachááá! Pomsta někdy umí být aspoň trochu sladká…“, směju se pod dekou jeho překvapení… „Ať tu aspoň chvíli s otevřenou hubou taky sedí někdo jinej…☺☺☺“.

Komentářů celkem: 4
4. 3. 2019 21:56
Upraveno 21:58
00
Josífku , to jsi psal mým perem , jak já se pŕi čtení bavil , a smááál ... palec nahoru ...
16. 3. 2019 09:32
Upraveno 09:33
00
Škodolibě doplňuji video od Čeňka Dlouhého s hodinami posádky a "Křiklounem" https://www.youtube.com/watch?v=k2dra0-DhOU smajlík Jinak když jsme my vypadli na tomtéž místě a diváci nás vykopávali, tak jsme za sebou táhli lano nejenom do cíle RZ, ale až do servisu a přes celý (zacpaný) Freistadt smajlík O pozurážených zrcátkách nemluvě smajlík
16. 3. 2019 09:33
00
My chceme 3. díl, my chceme 3. díl!!! smajlíksmajlíksmajlík
16. 3. 2019 13:10
00
Původně napsal AlesGute
My chceme 3. díl, my chceme 3. díl!!! smajlíksmajlíksmajlík
Aleši, autor je (jako vždy) naprosto nevinný...smajlíksmajlík
To "náčelník" Shacki nestíhá...smajlíksmajlíksmajlík

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama reklama