reklama
reklama
Vlastimil Resl - eWRC.cz
5. 3. 2019 17:14 − 4336× − 2 0

Zvítězí motorsport nad pubertou?

Zdeněk Janda alias Mr. Cimbu za sebou má bezmála dvacetiletou rallyovou kariéru, během níž dosáhl mnoha úspěchů.

Úvodem našeho povídání v mladoboleslavské restauraci Rožátov zmiňuji, že jsme se dlouho neviděli. A to ani na žádné soutěži. „Já taky skoro na žádné rallye nejsem. Pořád pracuji nebo se léčím ze závodní činnosti,“ odpovídá a hned doplňuje. „Mojí prioritou nyní je motokárové závodění dcery Michelle. Věnujeme se šampionátu EASYKART, což je finančně nejdostupnější motokárový seriál pro děti od osmi do sedmnácti let. Míše je teď třináct a pojedeme třetí sezónu v divizi EASY100,“ dozvídám se a ptám se na bližší informace.

„Začali jsme v EASY50 a přes EASY60 přestoupili do EASY100. Loni jsme vyhráli v této kategorii „Moravák“ (Moravský pohár motokár, pozn. autora). Oproti závodům pod Autoklubem České republiky jsou tyto šampionáty nejen levnější, ale i mnohem obsazenější. Na jednotlivých závodech se schází okolo stoosmdesáti jezdců. V kategorii EASY100 nás loni bylo třináct. Letos by navíc mělo pět soupeřů přibýt. To je na české podmínky docela velký počet. Předloni mělo před posledním závodem šanci na titul ještě šest jezdců. Naopak v republikových závodech v tzv. mistrovských třídách není výjimkou pouze trojice nebo čtveřice startujících. Vyhráli jsme první ročník Evropského poháru EASYKART ve třídě 100 a v Poháru autoklubu, hlavně díky mým chybám, jsme skončili celkově čtvrtí. V EASYKART jsme vytvořili dokonce rallyovou skupinu.“

Můžeš být konkrétní?

„Jezdil s námi Dušan Kouřil junior. Syn Dušana a vnuk Jardy z Tlumačova, dlouholetých soutěžáků. Ten však už jede automobilové okruhy. Nadále by měl pokračovat Jarda Pešl, jezdící v rámci tréninku kategorii dospělých KZ 2. Ta má 125 ccm motor, brzdy na všech čtyřech kolech a šestistupňovou převodovku. Jeho syn jezdí EASY60. Nechybí obě děti od Jardy Vančíka a Katky Trojanové Karolína a Tomáš, přezdívaný Malý Bizon. Ve třídě s námi jezdí Melanie Klausová, což je dcera Petra Hustého, který startuje v MČR veteránských rallye s mercedesem. Na některé závody se přijeli podívat Míra Jakeš a Pavlína Tydlačková.“

Jak je na tom motokárový sport s tratěmi?

„V rámci Poháru Autoklubu se jel i německý Wackensdorf, do kalendáře Moravského poháru byl zase zařazen rakouský Bruck. My se každoročně dále účastníme vybraných závodů mistrovství Itálie EASYKART. Také vyrážíme na Světové finále do Itálie, abychom měli porovnání, jak si stojíme v mezinárodní konkurenci. Loni jsme se tak zúčastnili závodu v Adrii a Sieně. Jeden ze závodů Evropského poháru se jel v motokárově kultovní Pompose. Míša je tam schopna jezdit v první pětce. Jenže mnozí soupeři v kategorii EASY 100 jsou i sedmnáctiletí a neunesou, když před nimi jede dvanáctiletá holka. Motokáry EASY 100 mají stejné motory, rámy, pneumatiky, plasty, převody a hmotnost s jezdcem minimálně stočtyřiceti kilogramů, takže je to jen o doladění detailů a jezdeckém umění. Poznají ji podle designu káry a svítivě oranžové přilby. V Adrii díky „závodním“ incidentům dojela desátá, v Sieně na Grandfinále ji nejdříve „sundal“ Švýcar Principialli. Přišel se omluvit a sportovní komisaři ho penalizovali, ale Míše to závod nezachránilo. Z patnáctého místa na startu finále se sice během tří kol dostala až na osmé, ale přišla rána od dalšího soupeře a spadlý řetěz a ohnutá zadní osa znamenaly konec nadějí…“

Vím, že ses netajil snem, aby Michelle jednou vykročila v tvých šlépějích a věnovala se rallye.

„Jenže ona soutěže zatím jet nechce… Nedávno se jela Švédská Rally. Když jsem jí volal k televizi sledovat atraktivní záběry z tohoto podniku, pouze odvětila: „Dobrý.“ A šla pryč. Do aut nicméně v jejích patnácti letech přestup plánujeme. Vypadá to však na okruhy. Vše se ale bude odvíjet od finančních možností.“

Myslíš silniční okruhy nebo jsou ve hře i rallycross či autokros?

„Určitě silnice. V autokrosu a hlavně rallycrossu bych nesnesl, jak do sebe soupeři mlátí. Okruhy sice nejsou o moc lepší. Alespoň však auto není od bláta. Uvidíme však, co s Míšou udělá puberta. Ta s ní teď hodně mlátí. Je tedy otázkou, zdali motorsport zvítězí nad pubertou nebo naopak.“

Ty jsi každopádně dlouholetým soutěžákem. Sleduješ dnes tento sport, považovaný mnohými fanoušky i odborníky za královskou disciplínu motoristického sportu?

„Samozřejmě sleduji. Převedším světový šampionát. Ale spíše jen prostřednictvím televize a internetu. Osobně mi každoročně stačí vyrazit do Finska. Tam vidíš nejvíc, že pak už nepotřebuješ jezdit jinam. Letos by za návštěvu stálo i Švédsko. Tam to však je vždy hodně závislé na počasí. Z našeho mistráku jsem loni zavítal jen na Šumavu. Jinak se závody kryly s našimi kárami. Bohužel u nás poslední roky chybí vyloženě „školní“ třída pro nováčky, jako kdysi byly třeba N1300 nebo N1400. „Erková“ auta jsou speciály a ani Opel Adam Cup nepovažuji za vhodný pro úplné začátky hlavně z cenových důvodů.“

Pamatuji si tvoje kamarádství s Václavem Pechem, jehož jsi dlouhá léta i sponzoroval.

„S Ášínem si dodnes občas zavoláme, jak se vede. Poslední dobou jsem však více v kontaktu s trutnovským Miroslavem Krčmářem, jemuž patří MG Metro, v němž se střídá jako navigátor Jindry Štolfy se Zdeňkem Hawlem. Vyhráli spolu celkově rallyovou veteránskou třídu 5, což jsou auta od roku 1991 do roku 1996. Já u Mirka s jiným MG Metro jezdil v letech 2011 a 2012 kopce, než ho majitel na mokré trati ve Slavkově rozbil. Když pak začal stavět rallyové auto, fungoval jsem přitom jako konzultant. Řešili jsme například optimalizaci brzd a podvozku. Mirek teď staví Rover typ 420 nebo 410. Je to de facto Honda Prelude. Má kotoučové brzdy na všech čtyřech kolech, v sérii je široké a disponuje dvoulitrovým motorem. To je skvělé v kombinaci s lehkou váhou a možností sekvenční převodovky. Vypadá to tak na velmi perspektivní a přitom spolehlivé auto.“

Když mluvíš o stavbě těchto zajímavých aut, nabízí se otázka, zdali tě neláká ještě oživit aktivní závodnickou kariéru?

„To bych musel předně zhubnout třicet kilo a nevím také, jestli bych ještě zvládal jet rychle. Navíc není čas. S Míšou máme ročně bezmála dvacet závodů. Většinou odjíždíme ve čtvrtek a vracíme se v noci z neděle na pondělí. Míša jde prakticky rovnou do školy, protože cestu prospí v obytňáku. Já naopak během pondělí nevím, jak se jmenuji. Úterý a středa padnou na vydělávání dalších financí, odpoledne a noc přípravě káry a doprovodu a ve čtvrtek večer už zase odjíždíme. Popravdě, když tedy zrovna žádné závody nemáme, jsem rád, že jsem doma a rýpu se na zahradě.“

Komentářů celkem: 2
6. 3. 2019 07:10
00
tak ať se dceři i tobě kamaráde moc daří. A jen tak mezi náma, holka po odchodu bezvadný Laury H. na okuzích chybí. Tak držím palce.
Tomášsmajlík
6. 3. 2019 07:57
00
No ale provětrává Kita by nebylo na škodu. smajlík

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama reklama