--> -->
Vlastimil Resl - eWRC.cz
9. 3. 2019 20:12 − 2093× − 0 0

Pravidlo tentokrát neplatilo

Svoji premiéru na rakouské Schneerosen Rallye absolvovala posádka Marek Štuksa – Ondřej Novák.

A přestože jí tentokrát štěstí nepřálo, pražský jezdec hned úvodem našeho povídání v mladoboleslavské restauraci Start nešetří superlativy. „Krásnější tratě jsem za celou dosavadní kariéru nezažil. Už tréninkový průjezd první erzety nás uchvátil. Tratě vedly veskrze vinicemi, vlnily se ze zatáčky do zatáčky a žádné dlouhé roviny se nekonaly. V úvozech nebylo často do zatáček vidět, takže byl důležitý precizní rozpis a diktát. Prostě nádhera,“ pochvaluje si pilot felicie, která byla premiérově oděna do továrních barev. Právě změna designu je prvním tématem rozhovoru. „Ještě vyměníme bílé nárazníky za zelené. Ať je to skutečná škodovácká klasika. Během předsezónního testování za týden na pražském Chodovci už by měl být design dokončen. Před Schneerosen Rally jsme to prostě nestihli. Ono to bylo před touto soutěží i během ní celkově hektické.“

Můžeš být konkrétní?

„Z Prahy jsme vyráželi ve čtvrtek odpoledne a zhruba po dvouset padesáti kilometrech dorazili do centra soutěže v krásném, malebném městečku Langenlois. Zázemí se nám podařilo najít bez problémů. Během administrativní přejímky jsem však zjistil, že jsem doma zapomněl licenci. Hned tedy panovaly obavy z telefonátu domů partnerce Gábině, že si bude muset udělat výlet do Rakouska. Zde totiž, na rozdíl od současných poměrů v Čechách, nelze licenci doložit elektronickou formou. Po nějakém desetiminutovém přemlouvání se však slečnu, mající administrativu na starosti, podařilo ukecat, aby se spokojila s naskenovanou licencí. Jenže Gábina stejně nebyla cesty do Rakouska ušetřena…“

Jakpak to?

„Po příjezdu na hotel jsem zjistil, že jsem si doma zapomněl i ochranný systém HANS. V tu chvíli bylo jasné, že budu volat domů Gábině s obrovskou prosbou o jeho přivezení. Po chvilce přemlouvání nakonec svolila a v pátek ráno s ním vyrazila směr Rakousko. Tímto jí patří velký dík. Podobně špatný začátek soutěže většinou v našem případě znamená tím lepší konec. Toto pravidlo však tentokrát neplatilo a smůla se nás držela nadále…“

Co se stalo?

„V pátek ráno začaly seznamovací jízdy a my byli od jejich začátku nadšeni tratěmi. Čtyři erzety, které se měly jet dvakrát, měřily čtyřiadevadesát kilometrů. Celá soutěž i s přejezdy měla stodvaaosmdesát kilometrů. Tento úžasný harmonogram umožňoval hodinový polední servis a my si mohli za dvacet let závodění poprvé v klidu dopřát teplý oběd. Jenže zpět k seznamovačkám a našim trablům. Hned po napsání úvodní erzety jsme na tréninkovém voze prorazili chladič vody. Od té doby jsme celé tréninky i později cestu domů doplňovali po každých deseti kilometrech vodu do chladiče z velkého kanystru.“

V sobotu ráno jste každopádně odstartovali.

„A hned nás postihla další smůla. Okamžitě po startu úvodní erzety nám přestal fungovat interkom, když se vybila úplně nová baterie. První vložku jsme tedy absolvovali takzvaně na oči. Čas přesto nebyl špatný a ve třídě 4 jsme zaujali druhé místo za posádkou Enrico Windisch – Karin Cerny s Citroënem C2 R2 Max. To jsme drželi celou sobotu. Druhou vložku jsme si po výměně baterky maximálně užili. Nacházel se na ní však velký skok, nakopávající předokolky tak, že dopadaly na předek. Během prvního průjezdu jsem ho tedy raději prodal. Následně mě v servisu mnoho českých fans utvrzovalo, že jsem ho jako jediný ze startovního pole neskočil. Ve druhém průjezdu jsem ho tedy podržel…“

Jak to dopadlo?

„Felda přistála hodně tvrdě na předek, takže nám to zbortilo chladičovou stěnu. Následně mi fotografové říkali, že jsem to podržel jako jeden z mála. Holt jsem se nechal takhle blbě vyhecovat… Tím však naše smůla neskončila. Ta největší přišla na šesté rychlostce. Ve snaze udržet druhou příčku ve třídě jsme byli delší v jednom nájezdu ze šotoliny na asfalt a o betonový můstek urazili levé zadní kolo. Erzetu jsme sice ještě se ztrátou dokončili a dobelhali se do servisu, ale po zjištění rozsahu poškození zadní nápravy a brzd následovalo odstoupení. Strašně moc nás to mrzelo. Když šel Ondra odevzdat jízdní výkaz, tak se nám ještě samovolně spustil hasící systém a naše smůla pro letošní sezónu je tímto snad vybrána. Soutěž totiž byla překrásná a také českých fandů dorazilo mnoho. Fandili skvěle, nejvíce opět ti s vlajkou s nápisem ZLÍN. Dost možná to byla tatáž parta, jako na Jänneru.“

Letošní Schneerosen Rallye je za námi a já se tedy závěrem našeho povídání zeptám, co dále?

„Většina českých kolegů nyní testuje auta před novou sezónou a my už máme za sebou dvě soutěže. Tomík (syn Tomáš, pozn. autora) s Adamem už dokonce tři – jednou jel Traiva Cup a dvakrát Amater Rally v Milovicích. My s Ondrou chystáme další starty v Rakousku a určitě se objevíme i doma na nějaké rallye mezi historiky, po kterých by se nám jinak stýskalo. Prioritou je každopádně další Tomíkův progres. Letos absolvuje s Peugeotem 106 S16 republikový šampionát slalomů, s Adamem pak zbývající podniky Amater Rally, Traiva cupu a některé soutěže ČMPR. Tomík se nejvíce těší právě na klasické erzety. Na sedadle spolujezdce se vedle něj budou střídat dva Ondrové – Novák a Krajča. A na podzim po dovršení šestnáctých narozenin zažije svoji premiéru s velkými kluky na Mikuláš Rally a Pražském Rallysprintu.“

Foto: František Dušek, Roman Vrba

Komentářů celkem: 0

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama reklama
-->