Eliška Slavíková je nejen úspěšnou studentkou gymnázia. Je to také mladá dáma, která už dlouho pracuje na svém vstupu do rally s vytrvalostí a odhodláním, které se jen tak nevidí. Má za sebou deset sezón v minikárách, kde vyhrála, co se dalo, mimo jiné je například vícenásobnou mistryní České republiky nebo vítězkou Evropského poháru hned v několika sezónách. Má velkou podporu ve svém otci, rallyovém spolujezdci Janu Slavíkovi https://www.ewrc-results.com/coprofile/4180-jan-slavik/ i ve svém mateřském klubu ÚAMK Škoda Mladá Boleslav. A svou sympatickou urputností získala podporu i od řady dalších lidí. V letošním roce pro ni otec s velkou podporou rodiny staví rallyovou Felicii, se kterou bude jezdit Amater rally Milana Blahouta.

eWRC: Můžeš se nám krátce představit?

Eliška Slavíková: Jmenuji se Eliška Slavíková, je mi patnáct let a studuji na osmiletém gymnáziu Dr. Josefa Pekaře v Mladé Boleslavi. Od svých pěti let jezdím minikáry. V těch jsem docela úspěšná a hlavně mě to hodně baví, ale už nějakou dobu mě to víc a víc táhne i k rally. A v budoucnu bych se chtěla věnovat hlavně rally.

eWRC: Kdo všechno Ti pomáhá?

Těch lidí je opravdu hodně, v první řadě jsou to firmy Uniplast a Amix. Mimo mé vlastní rodiny mě hodně podporuje celá rodina Jirákových, která mi propůjčila i závodního Favorita. Máme také spoustu dalších kamarádů, kteří pomáhají s technickou podporou a nakonec vše hodí do laku Jindra Smetana, který dřív jezdil rallycross. Pomocníků a podporovatelů je opravdu moc, díky všem.

eWRC: Můžeš nám představit minikáru a vlastně celý tento sport?

Minikára je zjednodušeně něco jako motokára, ale bez motoru. Jezdíme tedy na čas z kopce. Na trati jsou většinou tři slalomy, které musíme správně projet. Slalom se skládá z červených a zelených bójek, které objíždíme z určené strany, jinak nám hrozí časová penalizace stejně jako za shození bójky. Jezdíme po celé ČR od konce jara do poloviny podzimu.

eWRC: Co Tě přivedlo k závodění v minikárách? A čí to by vlastně nápad?

Byl to taťka. Když byl na vyhlášení Nejlepšího sportovce ÚAMK za rok 2008 v Praze, viděl tam minikáru a tak se o to začal zajímat. No a teď za sebou máme deset sezón :).

eWRC: Pamatuješ si na svůj vůbec první start?

Upřímně nepamatuji, ale pamatuji si na to, kdy mi poprvé nasadili na hlavu závodní helmu. Stála jsem před garáží a místo toho abych byla šťastná, tak jsem začala příšerně brečet a křičet ať mi to hned sundají. V tu chvíli si taťka asi opravdu nemyslel, že mě to bude bavit a už vůbec, že bude někdy stavět auto.

eWRC: Jakého úspěchu si nejvíce ceníš?

Je to asi zvláštní, není to mistrovský titul, ale třetí vítězství v Boleslavském poháru. To je v našem klubu soutěž s dlouholetou tradicí, kdy podle jistého koeficientu, který průměruje umístění a počty odjetých závodů, jste schopen porazit klidně i dospělé závodníky. A já jsem vyhrála tento pohár třikrát nad pětatřiceti lidmi nejrůznějšího věku.

eWRC: Co je pro rychlost na minikáře nejdůležitější?

To se velmi liší podle typu trati. Někdy mají výhodu lidi s lehkou minikárou, jindy naopak s tou těžší. Ale já si myslím že opravdový závodník by se měl umět přizpůsobit jakýmkoli podmínkám a udržet si koncentraci, a to i za nepříznivého počasí. Tím docílí nejlepšího výsledku.

eWRC: Jak dlouho ještě chceš/budeš jezdit na minikárách?

To je zajímavý dotaz, já sama nevím. Asi dokud to čas dovolí. Teď bych se chtěla posouvat spíše v rally, protože v minikárách jsem toho dokázala už hodně, ale zanevřít bych na ně nechtěla asi nikdy. Ten sport opravdu miluji.

eWRC: Jak Tě napadlo věnovat se rally a jaké máš plány na rallyovou sezónu?

Upřímně nevím, máme to v rodině a já prostě moc nejsem na takové ty klasické holčičí sporty, tak jsem zkusila něco jiného. Jelikož jsem docela malá tak máme omezený výběr, co pojedeme. Většina závodů Amater rally se jede přes zimu. Tak uvidíme, co se naskytne.

eWRC: Co z minikárových dovedností lze uplatnit za volantem rally vozu?

Řekla bych, že to jsou určitě reflexy, zacházení s volantem a cit při brždění. Když se pak dostane auto do smyku, člověk alespoň trochu ví, co s tím a za volant nebude zbytečně škubat.

eWRC: Vypadá to, že nejméně dva členové rodiny jsou zasaženi závodním bacilem. Co na to maminka a sourozenci?

My máme tu nejlepší maminku na světě, protože to, co nám oběma toleruje, tak za to by nás jiná už asi dávno vystěhovala. Ségra taky jezdí minikáry, ale tu to moc nebaví, ona dělá balet a je mým opakem. Celé rodině za to patří nevyjádřitelný dík, oni pro nás dělají úžasné věci a my jsme jim za to neskonale vděční.

eWRC: Kdo je pro Tebe největší oporou?

Rodina. Mamka, která není kousnutá závodním bacilem a ještě nás nezabila. Ale v rally je to taťka, bez kterého bych to prostě nebyla schopna nikdy zvládnout. A určitě ségra, která si sice myslí že jsem blázen, ale stoprocentně mě podporuje. Pak také široká rodina, která organizuje i rodinné oslavy podle závodů.

eWRC: Máš nějaký vzor nebo oblíbence v současném rally světě?

Rozhodně je to Ole Christian Veiby, bývalý jezdec továrního týmu Škoda motorsport. V české rally je to samozřejmě Jan Kopecký, který toho dokázal opravdu hodně, jak v Čechách, tak i ve světě.

eWRC: Až budeme dělat rozhovor za pět let, co budeš mít všechno za sebou? A před sebou?

No za pět let mi bude dvacet, snad budu mít maturitu a za sebou prvák na nějaké vysoké škole kam se budu hlásit. Také snad více zkušeností s rally, nějaký posun kupředu a výrazné zrychlení. Před sebou snad dlouhé a šťastné roky v rally i v životě.