Vždyť během jeho startu na Podorlické rally mu bylo teprve patnáct let. „Chci poděkovat řediteli ČMPR panu inženýru Marku Šimíkovi, že nám udělil výjimku a my mohli startovat. Jeho podmínkou bylo, abych vedle sebe měl zkušeného spolujezdce a počínal si zodpovědně,“ konstatuje zrod svého startu odchovanec autokrosových divizí RacerBuggy a později účastník Amater Rally, Traiva Rallycupu Kopřivnice a republikových slalomů. Tohle však už byla přece jen trochu jiná „káva“ – opravdová rallye.

„Byly to klasické rychlostní zkoušky. Jely se vždy tři úseky dvakrát a pak znovu dvakrát opačným směrem. Dohromady tedy dvanáct erzet. Už od pátečních seznamovaček, které probíhaly od rána do druhé odpolední, se mi nejvíce líbila „trojka“ v obou směrech – Lomy – Dobré a Dobré – Lomy. Tam bylo hodně úseků opravdu na srdce,“ popisuje Tomáš, který sám odřídil i seznamovací jízdy. „Díky nápadu spolujezdce Ondry Krajči jsem si udělal řidičák na malou motorku, abych nemusel během seznamovaček sedět „vedle“, ale mohl řídit aixama. Trať jsem si tedy „osahal“ už před samotným startem. Jelikož však Ondra Krajča, vzhledem k termínové kolizi, navigoval v Českém Krumlově Martina Vlčka, usedl vedle mě tátův dvorní mitfára Ondra Novák. Tímto mu děkuji za to, že se mnou soutěž absolvoval,“ vysvětluje obnovení spolupráce se spolujezdcem, který ho provázel začátky na Amater Rally a Traiva Rallycupu Kopřivnice, žák deváté třídy základní školy Sdružení Praha 4. Startem na podniku ČMPR zároveň získal možnost porovnání oproti předchozím seriálům. „Amater Rally a Traiva byly určitě ideální pro učení se rozpisu a jízdy se soutěžním autem. Opravdu velká škola. Pořád jsem však tamní tratě nějak znal a věděl, co mě kde čeká. Na Podorlické už byly rozpis a diktát opravdu důležité. Vždyť za mnoho zatáček nebylo vidět a nechyběly horizonty. Mnohokrát jsem zažil jízdu v rychlosti až 170 km/h. Na tom rovinatém to bylo ještě v pohodě, ale v dlouhé pravé „dvojce“ už to byl slušný adrenalin.“

Konečné dvacáté místo absolutně v klasifikaci ČMPR a čtvrté ve třídě A2 jsou určitě příslibem. „Prioritou bylo dojet do cíle. Proto jsme jeli na jistotu a nechávali si rezervy. Přesto se nám dařilo každou další erzetou zrychlovat. Poprvé v kariéře jsem také zažil příjezd k nehodě. Swifta přes boudu před námi poslala na osmé vložce posádka Jan Nejezchleba – Lucie Kadlecová. Zjišťovali jsme jejich zdravotní stav. Po sdělení, že jsou jen otřeseni a pořadatelé už o nich vědí, jsme pokračovali pomalu do cíle erzety a dostali přidělen náhradní čas,“ konstatuje jezdec, na kterém však ani tento „zážitek“ nezanechal stopy. „Dobrý pocit to nebyl, ale myslím, že můj další výkon tím ovlivněn nebyl. Soustředil jsem se nadále na svůj výkon. Výhodou bylo, že s autem Opel Adam už mám něco odjeto na Amater Rally a Traiva Rallycupu Kopřivnice. Podle mě, pro začínající jezdce, je to ideální technika. Má slušný výkon, skvělý podvozek a sekvenční převodovku. Parádně nám také vyšla volba pneumatik. Na dopolední sekci jsme obuli střední směs a odpoledne už dali na předek tvrdé. Střední by se v třiadvacetistupňovém teple zřejmě přehřívaly. Takže ideální řešení.“

Tomáš Štuksa má nyní dilema. Obhajuje totiž republikový titul ve slalomech a klíčový závod MČR v Přerově a ve Zlíně koliduje s dalším podnikem ČMPR v Radouni. „Zřejmě ale upřednostníme Radouň. Zde by mě měl navigovat Ondra Krajča. Slalomy byly také obrovskou zkušeností, ale přece jen od začátku vše směrujeme k rallye.“ Foto: Vítek Paldus