Letos tento mladý šampionát slaví teprve svůj šestý ročník a stejně jako v době vzniku obsahuje šest vybraných asfaltových podniků. Některé z nich se střídají v kalendáři hlavního italského šampionátu, takže se o posledním dubnovém víkendu všichni sešli na ostrově Elba, kde se vloni bojovalo právě o body do C.I.R. Úřadující mistr posledních dvou let Stefano Albertini letos přešel do první ligy a dal uvolněný trůn všanc soupeřům. Do role hlavního favorita by se jistě rád stylizoval loňský vicemistr Corrado Fontana. V Rally Mille Miglia začal na superspeciálce až sedmnáctým časem, ale už po RZ 4 se vyhoupnul na druhou příčku. Nakonec si ale Fontana domů žádné body neodvezl, když v RZ 7 u svého Hyundaie i20 NG WRC ulomil kolo. Na Elbě začal lépe a na konci první etapy se stal lídrem rally. Na první příčce se držel i v sobotu, ale pak v RZ 7 musel odstoupit s poškozeným zavěšením. Letos Fontanovi štěstí opravdu nepřeje, po třetině sezóny neměl ani bod a pomalu musel začít na zisk titulu zapomínat. Speciály královské kategorie jsou sice nadále velmi atraktivní a v garážích italských týmů jich stojí velká spousta, ale poslední dobou se pozornost italských posádek stále více ubírá směrem k vozům R5. Vozů WRC v šampionátu ubývá, na startu Rally Mille Miglia se jich objevilo sedm, na Elbu se s nimi už vydalo jen pět posádek a vzhledem k šesti startujícím WRC tak nikterak nevybočovala ani třetí Rally del Salento.

Úvodní podnik z nich rozjel nejrychleji Luca Pedersoli, který si pomalým, ovšem stabilním navyšováním náskoku udržoval vedení a mířil za maximem bodů hned v úvodu sezóny. Simone Miele se stejnou technikou v podobě DS3 WRC se jej snažil držet, ale vyhrál pouze jediný test a bližším soupeřem se mu stal dotírající Marco Signor za volantem Fordu Fiesta WRC. Miele však dokázal ze svého vozu vytěžit více a nakonec tento duel o druhé místo vyhrál o 4,5 vteřiny. Na Elbě se lídrovi mistrovství Pedersolimu vůbec nedařilo a po zkrácené úvodní etapě se držel až na páté příčce za nejrychlejším vozem R5, který pilotoval Andrea Carella. V druhém dnu Pedersoli už zajel alespoň jeden nejrychlejší čas a pódium mu nakonec neuniklo. Bronzový stupínek ale asi nebyl ten, na kterém by se pilot Citroënu viděl nejraději. Jak už bylo napsáno výše, úvod rally nejlépe sednul Fontanovi. Po jeho odstoupení v předposlední zkoušce však vznikla hodně zajímavá situace. Před závěrečnými devatenácti kilometry soutěž vedl Signor s minimálním náskokem 1,8 sekundy na Mieleho. Lepší zápletku pro závěr rally si lze jen těžko představit. Miele dal do závěru vše, zkoušku vyhrál a na poslední chvíli pro sebe ukořistil kýžené vítězství.

Do Rally del Salento vstoupil nejrychleji Pedersoli, ovšem triumf na divácké superspeciálce nebyl dostatečný, aby jej udržel v čele i po první přírodní zkoušce. Novým lídrem se stal Signor, ale po RZ 3 pozici předal zpátky Pedersolimu. Těsná přetahovaná pokračovala dál a kromě vedoucího dua se do ní připojil ještě Fontana. Po páté zkoušce z deseti tak situace na čele vypadala následovně: 1. Signor, 2. Pedersoli +0,9 s, 3. Fontana +1,8 s. Pedersoli však hned záhy kvůli problémům z tohoto zajímavého trojboje vypadnul a klesnul až na pátou příčku. Poškozené palivové čerpadlo mu bohužel v posledním testu vystavilo definitivní stopku. Miele se s nejrychlejší trojicí do křížku nedostal, držel se za jejich zády a odstoupením značkového kolegy Pedersoliho obdržel jako dárek alespoň třetí místo. Na jeho vedoucí příčce v šampionátu se tím změnilo pramálo. Závěr jihoitalské rally patřil jednoznačně Fontanovi, ke kterému se konečně otočila štěstěna čelem. Pilot Hyundaie se vyhoupl do čela v šestém testu a vítězství si už nenechal vzít. Každá ze tří dosud odjetých soutěží měla jiného vítěze, a pokud tato praxe bude pokračovat i v druhé půlce roku, na konci června přijde konečně řada i na Signora