--> -->
Vlastimil Resl - eWRC.cz
27. 8. 2019 18:30 − 5921× − 1 0

Veronika Římalová: „Stálo to za to!“

Veronika Římalová letos zahájila svoji pátou sezónu v roli spolujezdce, aby na Invelt Rally Pačejov třetím místem svoji kariéru ukončila.

Úvodem našeho příjemného povídání v mladoboleslavské pizzerii Nostra U Bartoše (vedle sídlí firma čtyřnásobného autokrosového evropského šampióna Petra Bartoše) se tudíž nabízejí dvě zásadní otázky. Proč končí a je to definitivní? „Nikdy neříkej nikdy. Každopádně jsem ráda, že si na chvilku dám „voraz“. Kdo se v motorsportu nepohybuje, těžko si dovede představit jeho časovou náročnost. Prakticky veškerá dovolená během mé kariéry padla na závody,“ vysvětluje příčiny svého odchodu sympatická spolujezdkyně. A já se ptám, kdy k tomuto rozhodnutí dospěla.“

„Patrikovi (Rujbrovi, pozn. autora) jsem říkala už během Valašky, že tato sezóna bude mojí poslední a pojedu jen vybrané podniky, na kterých se dohodneme. Rozhodnutí mi usnadnil fakt, že Míra Švec, který mě nahradil, je skvělým technikem. Díky tomu, že sedí v autě i při závodě, posouvá Patrika kupředu jezdecky, i co se nastavení Fabie R5 týká.“

Bude ti něco z aktivní rallyové účasti chybět?

„Kromě té časové náročnosti všechno. Především lidi. Získala jsem zde spoustu skvělých kamarádů. Také samotné závodění mě moc bavilo a baví. A to už od seznamovacích jízd. Atmosféra, kombinéza, týmový duch, neuvěřitelná soudržnost těch lidí. Prostě všechno… Rally je droga. Není lehké tohle všechno opustit. Umím si představit, že třeba našim klukům občas zašpiónuji, abych z toho nevypadla úplně.“

Na který moment kariéry budeš vzpomínat nejraději?

„Na letošní Pačejov. Už před startem jsem věděla, že to je poslední závod a chtěli jsme se rozloučit nejlepším možným výsledkem. Tlak tudíž byl ještě větší než jindy. Opravdu moc jsme se snažili a konečné třetí místo, kousíček za druhým Mírou Tarabusem, bylo skvělé. Pak samozřejmě nemohu opomenout dva starty na Deutschland Rallye. V roce 2016 s Renaultem Clio RS R3T a následující sezónu s Fabií R5. Připadala jsem si tam jako Alenka v Říši divů. Jeden takový závod vydá za celou republikovou sezónu. Ty emoce, atmosféru, organizaci – to bych přála zažít každému závodníkovi. Bylo super poznat blíže třeba naší nešpičkovější posádku.“

Můžeš být konkrétní?

„Honza Kopecký a Pavel Dresler se k nám chovali naprosto skvěle. Pomohli, poradili, komunikovali. Prostě žádní namachrovaní frajeři. A navíc světová špička, reprezentující naši republiku. Tím více nechápu názory některých posádek a fanoušků, že by neměli jet domácí šampionát. Já jsem naopak šťastná, že tady máme možnost vidět, konfrontovat se a učit od takovéto elitní posádky. Buďme rádi, že tady jedou. Mistry světa máme momentálně jen jedny. Honzu a Pavla. Ostatní si na to akorát velmi často hrají a zbožně by si to přáli (smích).“

Není tajemstvím, že k motorsportu ses dostala přes autokros.

„No, spíše přes rallycross…Několik let jsem doprovázela jeden úspěšný tým po závodech a díky tomu jsem poznala spoustu dalších lidí a získala mnoho kontaktů. Motorsport je malý rybník a vesměs se znají všichni napříč disciplínami. Když jsem po pár letech rallycross opustila, měla jsem už v motorsportu hodně přátel a začala jsem objíždět podniky evropského autokrosového šampionátu s týmem Oty Výborného. Oťák je správný kluk, který si na nic nehraje a nezkazí žádnou legraci. A navíc výborný pilot. Divizi TouringAutocross mám moc ráda. Nyní hodně očekávám od Rusa Matveye Furazhkina. Je mladý, inteligentní, má talent, vystupování, jazykové znalosti. Prostě tak si představuji profesionálního sportovce. Podle mě mu autokros bude brzy malý. Právě na autokrosu také mimochodem došlo k seznámení s lidmi z rallye a přišla nabídka od Barči Holické, abychom vytvořily dámskou posádku.“

Jak na rallyové začátky vzpomínáš?

„Hrozně ráda. Barča je srdcař. Navíc ve třídě 9 panovaly opravdu skvělé vztahy i mezi týmy. Všichni byli přátelští a chtěli si udělat žízeň (smích). Dalším mým pilotem byl Jarda Tomaštík, který mě oslovil na Klatovy. Právě on mě naučil asi nejvíce a nedám na něj dopustit. Dělá to srdcem, je hodně rychlý řidič a jsme mu vděčná, že si mě do auta vzal coby holku s minimálními zkušenostmi. Poté následovalo několik krátkodobých spoluprácí s různými jezdci, než se ozval Patrik Rujbr.“

Jak se tato, později dlouhodobá, spolupráce, zrodila?

„Začátkem roku 2016 mi Patrik volal, že pro rakouskou Schneerosen Rallye nemá spolujezdce. Ten jeho vypadl a ostatní byli obsazení. A jestli bychom to prý spolu nezkusili. Nakonec z toho byla úspěšná čtyřletá spolupráce. Dokonce jsme první rok završili jako vítězové Rallysprint série. Patrik je super parťák do auta a můžu říct, že jsem si ty čtyři roky s ním užila. Měl se mnou svatou trpělivost a na konci „Pačívu“ mě skoro dojal, když mi řekl, že ze mě vychoval profíka (smích). Paťák je docela náročný, takže téhle pochvaly a celé naší spolupráce si sakra hodně vážím.“

Co dál? Nebudeš se nudit?

„Rozhodně ne. Pracovního vytížení mám ažaž. S přítelem jsme navíc koupili karavan a každý víkend někam vyrážíme. Dovolenou chci prostě už trávit i jinak, než jen na rallye. Stíhat závodit při normální práci je fakt velký záhul. Řešit ubytování, logistiku, seznamovačky… A mimochodem, za měsíc se vdávám, tak mám zařizování ažaž (smích.)“

Komentářů celkem: 1
27. 8. 2019 19:42
0 0
Tak už si se mnou uděláš tu časoměřičskou licenci? smajlík smajlík smajlík

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama reklama
-->