--> -->
Vlastimil Resl - eWRC.cz
12. 9. 2019 07:59 − 3740× − 0 0

Václav Picek: „My divákům jezdili přes špičky bot!“

Své osmdesáté narozeniny včera oslavil Václav Picek (*11. 9. 1939) z obce Staňkova Lhota u Sobotky.

Ten začátkem sedmdesátých let působil, coby spolujezdec, v továrním týmu AZNP Škoda Mladá Boleslav, sezónu 1973 absolvoval za PAMK Klatovy a v devětadevadesátém na Rally Příbram pilotoval felicii se svým synem Lubošem na sedadle spolujezdce. Právě synovi pak jezdil dlouhá léta doprovod a pomáhal mu radami i finančně. A že Pickovi jsou skutečně rallyovou rodinou prokazuje i Václavova vnučka a Lubošova neteř Martina, rovněž dlouholetá spolujezdkyně. „Ta se bohužel stále zotavuje z pačejovské havárie, po které strávila deset dní v českobudějovické nemocnici. Její další kariéra je nejistá,“ začínáme naše povídání a já se oslavence ptám, kdy a jak jeho působení v motoristickém sportu začalo.

„Třináct let jsem pracoval v dopravním oddělení mladoboleslavské automobilky. Garážmistra tam dělal Vratislav Horník, který jezdil soutěže. Zrovna sháněl spolujezdce a oslovil mě. Ještě před naším prvním společným startem ho však, z politických důvodů, vyhodili. Debut jsem tedy absolvoval v sedmdesátém na Vltavě vedle Karla Šimka. A bez velkého tréninku a rozpisu se nám docela dařilo. Karel byl vynikající jezdec.“


S Karlem Šimkem na Vltavě 1970

Následovalo působení vedle Václava Šlapáčka.

„Václav byl spolehlivý jezdec. Jedinou nehodu jsme zažili v jednasedmdesátém na Vltavě. Za zatáčkou nám někdo dal na silnici kámen. O ten jsme urazili nápravu a stopadesát metrů před cílem vložky se v Kratušíně na Prachaticku kutáleli ze stráně dolů. Jako jezdec jsem absolvoval několik závodů do vrchu, například Vyskeř a Prachov, a také zajímavý závod na plochodrážním oválu v pardubickém Svítkově.“


S Václavem Šlapáčkem na Vltavě 1971

Tovární tým tehdy býval hodně početný.

„Tenkrát fungoval systém, že jednotlivá oddělení disponovala závodními auty. Například dopravní oddělení mělo tři, hutě dvě, M1 jedno. Když ve fabrice početný tým rozpustili a vsadili pouze na vybrané posádky, já ve Škodovce skončil. Na soutěže jsem však nezanevřel a pokračoval zde jako svoz odstoupených aut. LIAZ zapůjčil dvě auta – jednoho tahače a valníkové auto. S tím jsem absolvoval i několik cest do Bulharska, kde měla továrna na Slunečném pobřeží tréninkový kemp.“


Václav Šlapáček, Antonín Uhřík, Václav Picek

Ve vašich šlépějích vykročil také váš syn Luboš.

„V devadesátých letech začala synova éra. Snažil jsem se mu pomáhat radami i finančně a dělal mu doprovod. Jezdili jsme s kamarádem Jiřím Kunstem starším a s vlekem a naloženým soutěžním autem absolvovali tisíce kilometrů.“

Sledujete soutěže stále, a jak byste zhodnotil jejich vývoj?

„Samozřejmě sleduji pořád. Jen je už jiná doba. Soutěže se výrazně zkrátily a jde spíše o sprint než vytrvalost. Také technika šla výrazně kupředu, nemluvě o bezpečnosti. A to jak automobilů díky špičkovým ochranným rámům a vzdálenosti diváků od trati. Vždyť my jim jezdili přes špičky bot. Fandím samozřejmě především synovi. Jezdit na závody mi však, už nějakých pět let, nedovolují zdravotní důvody. Po několika operacích kolen mám přece jen problém s pohyblivostí. A vedle soutěží mě nadále baví Formule 1. Už od mé návštěvy Grand Prix Rakouska v Zeltwegu roku 1978, kde jsem tu show zažil na vlastní oči.“


Autokros v Mladé Boleslavi na Radouči zprava syn náměstka Motyčky, Milan Vágner (otec Miloše Vágnera), Vratislav Horník, vedle malého kluka Václav Picek

Máte nějakého oblíbence?

„V minulosti jsem fandil Niki Laudovi. A srdcovou záležitostí bylo a stále je Ferrari. Doufám tedy, že zase přijde jeho slavné období.“

Foto: archiv Jana Splídka

Komentářů celkem: 0

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama
-->