Rally All In (2016), Jak chovat ženu (2016), Rally Forever (2017), Rally Is Life (2018) a Čtyři tváře (říjen 2019). Všechny spojuje tempo vyprávění i svým způsobem životní pravdivost.

Naleznete je umaštěné v mechanických dílnách, na WC, v tréninkových i doprovodných autech zaparkovaných v servisních zónách, v kancelářích manažerů, v policejních služebnách i na nočních stolcích seniorů, ne jen v Čechách, ale i na Slovensku…

Knihy si objednávají a hlavně čtou i lidé, kteří vzhledem k časovému vytížení, maximálně přelouskají středně dlouhý článek na stránkách eWRC, v časopisu Rally nebo sms v telefonu.

Oblíbenost knih Petra Poulíka potvrzují, neuvěřitelné prodeje, ohlasy a recenze na poslední krimi knihu z prostředí rally Čtyři Tváře. Uvádíme za mnohé alespoň několik z nich:

- Kniha mě fakt naštvala – měsíc jsem se těšil, až vyjde, několik dní čekal, až mi přijde domů a pak jsem ji za noc přečetl. Je to příliš čtivé a napínavé, nešlo by psát knihy, co si je budu užívat dýl?

- Přijde mi dost přitažené za vlasy, jak popisujete vazby mocných v pozadí vyšetřování zločinů v naší zemi. Tak to přece nemůže být! Nebo snad ano Petře?

- Pane Poulíku, myslím si, že přesně vím, o kom píšete. Mohl byste mi potvrdit, že to jsou tito:…

- Čtyři tváře jsou první knihou Petra Poulíka, o které jsem byl nucen přemýšlet i ve chvílích, kdy jsem ji zrovna nečetl.

- Napínavá, čtivá kniha, nečekaný závěr, překvapivě přesný popis odborných podrobností z prostředí, které důvěrně znám.

- Zase v tom lítám, zase zdrhám z práce, abych dal aspoň kapitolu. Díky za parádní knížku.

Zeptali jsme se autora: „Co říkáš těmto ohlasům, Petře?“

Je jich tady jen pár, takový vzorek, ale přesně o tom to je, o těch emocích, které knížky vyvolávají. Kluci je zhltnou za dva dny a chtějí nášup. Zastavím na Molce ve Zlíně, vedle tankuje kluk okopaného Civica. Pozná mě, nesměle se přišourá a zeptá se mě na novou knížku. Většinou jich pár v autě vozím, tak ji podepíšu a dám mu ji.

A nejsou to jenom pravověrní rallyový srdcaři, píšou mi na FB vojáci z misí v Afganistánu, kam jsem je přes kamaráda Jirku K. poslal. Vůbec je fajn, jak daleko se kniha dostane. Moc mě baví, když vidím, že knihy mají energii, kterou tak můžu předávat svým čtenářům.

Nevyčetl ti nikdo, že ses ve Čtyřech tvářích trochu vzdálil od rally?

Sport je součástí života. Je to jen kousek toho, co člověk musí zvládnout, pokud chce život prožít. Od rally jsem se neodklonil. Jen k ní přistupuji jinak. Odkrývám a popisuji ten příběh třeba z druhé strany. Pořád je to o tom, že pokud něco chceš, musíš něco obětovat. Za všechno se platí! Byla doba, kdy jsem to nevěděl a to, že můžu, pro mě okamžitě znamenalo, že taky smím. Občas jen pro to „HEČ“, že ostatní stojí ve frontě a já ji předběhnu. Prostě snaha nebýt ovce ve stádě, kterou bačuje někdo jiný. Nedávno se řešila ta nešťastná Barumka, smrťák a Venca Kopáček, falešné razítko od doktora. Mohlo se to stát každému i mě. Ne, že bych se doktora bál, ale nemuset jít šlapat na kolo, nenechat si na tělo nalepit elektrody. Zajít jen na kafe s kámošem, který si razítko nechal vyrobit za 250 Kč, se zdálo prostě fajn. Možná to byla malá vzpoura proti „autoklubu“ a těm „chlebíčkářům“, kteří tě jako jezdce nemilosrdně drhnou. Moje neochota sklápět hlavu před „chlebíčkáři“ stála i za mým koncem v rally. Byl to jeden ze silných důvodů.

Nová kniha – BERÁNEK ti vychází 3. 12. 2019. ČTYŘI TVÁŘE jsou tu sotva pár týdnů. Píšeš strašně rychle.

To se jen zdá. Pracoval jsem na Beránkovi déle než to vypadá. Pít (hlavní hrdina mých knížek) žije i jiným životem než rally. Právě v Beránkovi se setká s něčím, co možná každý z nás zná a prožil nebo prožívá dnes a denně, jen si to neuvědomujeme. S napětím očekávám, jak to čtenáři přijmou. Je to zdánlivý další krůček bokem, který jsem prostě pocitově musel udělat. Ukážu dvě recenze. Jedna je od pana kastelána hradu Sovinec – tam se příběh odehrává a druhá od jedné moudré paní, která dbala na češtinu před tím, než šla kniha do tisku:

- Akorát jsem knihu Beránek dočetl a musím smeknout, je skvělá a přečetl jsem ji skoro na jeden zátah. Vím, že je to fikce, takže jen pár technických k hradu. Vedle hlavní brány je branka, není výpadní ale pro pěší, pak trošku splývá pojem Horní hrad a sedmé nádvoří. Jsou to jen detaily. Jinak děkuji za úžasný zážitek při čtení Vaší knihy a přeji hodně zdaru při jejím prodeji. A srdečně zvu všechny čtenáře na prohlídku Sovince!

Koutný Michal, kastelán hradu Sovinec

- V knize Beránek se prolíná pověst hradu Sovinec a jeho bájného pokladu s událostmi z války a napínavými okolnostmi zasazenými do dnešní doby. Je to příběh, který balancuje na hranici fantazie a reality. Objevují se zde postoje a z nich vedoucí činy různých lidí – ateistů, členů tajemného a tajného řádu (včetně jejich Lóže), lidí hledajících i lidí věřících. To vše je zasazeno do žánru, který je jakousi kombinací krimi, hororu, pověstí a evangelia. Tomu odpovídá chvílemi i dost drsný slovník.

Jedná se zde o boj zla, které útočí na dobro. Dosud jsem to vždycky vnímala jako boj zla s dobrem, že tyto dva duchovní světy spolu vedou válku. Tady je to postavené přece jen jinak. Zlo zde útočí na dobro prezentované novodobým biblickým Beránkem. Ten ale na nikoho neútočí, dokonce se ani nebrání. On už prostě vítěz JE, i když zlo je nepředstavitelně zlé, temné, proradné a přitom samo k smrti vyděšené, o to více agresivní. Jak to zlo v jednotlivých případech dopadne, to už záleží na volbě každého jednotlivce v klíčových okamžicích.

M. M. z Náchoda

Dovolím si dodat je to, temná , tvrdá a ponurá kniha, záleží na každém jestli najde odvahu otevřít i tuto stranu života..

Petr Poulík

Pro více informací a objednávku jděte na http://www.forforever.cz