19. 1. 2020 22:59 − 6053× − 2

Toyota poslední Ogierovou tovární štací?

Současný tovární tým japonské značky budil před svou premiérovou sezónou 2017 rozpačité emoce.


Všichni vzpomínali na úspěšné tažení světovým šampionátem v podání kolínské stáje TTE, která tuto značku zastupovala až do roku 1999. Tehdy se Toyota z mistrovství stáhla a pro svůj návrat o osmnáct let později si dost překvapivě zvolila čerstvě vytvořenou stáj Tommiho Mäkinena. Leckdo se „vesnickému“ týmu z finských lesů posmíval, ale ten s vydatnou finanční podporou přímo z Japonska dosáhnul hned při svém druhém startu na vítězství. Triumf tehdy oslavila stáj Toyoty ještě jednou, když doma ve Finsku vyhrál Esapekka Lappi. Finům se zároveň podařilo přilákat do svých řad jednoho z nejnadějnějších talentů Otta Tänaka. Estonec byl předloni s Yarisem WRC velmi rychlý, vyhrál čtyři podniky, ale častokrát jej pozlobila technika a ze závěrečné fáze souboje v Austrálii vypadnul po havárii. Velkou měrou se však zasloužil o to, že tovární tým Toyoty hned ve svém druhém roce působení v MS získal titul ve značkách. Vloni Tänak v kombinaci s dobře ovladatelným Yarisem WRC předvedl fascinující rychlost, vyhrál šest soutěží ze třinácti a totální dominanci mu znemožnily jen přetrvávající technické problémy Toyoty. Ty zároveň s největší pravděpodobností stály za Estoncovým odchodem ke konkurenční značce Hyundai. A to přesto, že se s japonskou značkou stal prvním nefrancouzským mistrem světa od roku 2003. Ve značkách Toyota titul i kvůli odvolání závěrečné soutěže a s tím spojené nemožnosti zvrátit situaci ve svůj prospěch neobhájila. Jezdecký titul je ale jistě těšil minimálně stejně.

Po dvou úspěšných letech však nastala paradoxní situace, že se na konci sezóny stáj ocitla v tíži ohledně jezdecké sestavy. Rázem neměli nikoho z nejlepší trojice, která poslední roky ovládá šampionát a bylo jasné, že se o případný další titul budou muset poprat s někým ze zbytku světa. Volba logicky padla na Elfyna Evanse, který si vloni dost hlasitě o post toho nejlepšího pod pódiem říkal. Velšský pilot vstoupil naplno do světa královské kategorie v roce 2014 a už ve třetí soutěži v Mexiku se radoval z příčky těsně pod pódiem. V průběhu sezóny si vyšlápnul i na svého týmového kolegu Mikko Hirvonena a o rok později dostal příležitost porovnat své síly s věkově příbuznějším jezdcem, když do tovární sestavy Fordu zavítal Ott Tänak. V Argentině tehdy Evans vybojoval své první pódium v soutěži MS a ne náhodou na té samé trati o dva roky později bojoval o svůj první světový triumf. V průběžném vedení soutěže se objevil už tehdy v roce 2015 a i zde můžeme vidět zajímavou paralelu. Stalo se tak totiž na Korsice, kde podobně jako v případě Argentiny 2017 přišel o vítězství v roce 2019 až v úplném závěru. Každopádně i díky bodům za druhé korsické místo obsadil v konečném hodnocení sezóny 2015 sedmou příčku a získal o 26 bodů více než Tänak. I přesto si další rok musel od WRC odpočinout a po triumfu v britském mistrovství se v roce 2017 vrátil s tovární Fiestou WRC oděnou do barev pneumatikářské společnosti DMack.

I přes handicap těchto gum málem vyhrál v Argentině a skvělé druhé místo vybojoval i na superrychlých finských cestách. Vrcholem sezóny, ve které vcelku pravidelně bodoval a zakončil ji na pěkném pátém místě, však byla jeho domácí Wales Rally GB. Evans tam totiž dokázal vyhrát svou první a dosud jedinou soutěž světového šampionátu. Poté následovala o hodně slabší sezóna 2018, ve které Velšan skončil na pódiu jen dvakrát a na konci roku zůstal sedmý. I vloni stříkal šampaňské z bedny pro trio nejlepších posádek pouze ve dvou případech, ale zato zaujme jeho vyrovnanost. V žádné soutěži neskončil horší než šestý a odstoupil jen dvakrát. Po haváriích v Monte Carlu a Argentině. Bohužel průběh jeho sezóny ovlivnilo poranění zad, které si pilot odnesl ze startu na estonské finské přípravce. Následující tři rally tak musel vynechat a na konci roku místo kýžené čtvrté příčky obhájil pátou z roku 2017.

Letošní sezóna může být do určité míry neznámou. Obzvlášť, když vezmeme v úvahu, že Evans v mistrovství světa zatím neřídil nic jiného než vozy od Fordu. A poslední jeho start s jinou technikou se datuje až do roku 2011. Na druhou stranu se všichni jezdci, kteří přišli k Toyotě, shodli, že je Yaris WRC speciálem velmi příjemným co do řízení. Evans si na nový speciál bohužel bude muset zvykat zrovna v Monte Carlu, kde vloni ošklivě havaroval, a ve Švédsku, které úplně nepatří mezi jeho top soutěže. Zato v Mexiku to může být už úplně jiná písnička a hned potom se jede jeho oblíbená Argentina. Velšan by si jistě rád s tímto mistrovským vozem dojel pro svůj druhý světový úspěch v soutěži a cílem pro celkové hodnocení sezóny nemůže být nic horšího než čtvrtá příčka. Vklínění mezi trojici nejlepších lze považovat za zázrak a těžko jej někdo může očekávat. Ovšem post nejlepšího jezdce zbytku světa, to už je jiná a v boji o něj lze v případě Evanse bez nadsázky mluvit jako o největším favoritovi.

Dokud zůstávala situace klidná a počítalo se, že bude pokračovat i v další sezóně tovární tým Citroënu, volných jezdců na trhu bylo poskrovnu. S odchodem Francouzů se však situace razantně změnila a Tommiho Mäkinena doslova vytáhla z pěkné šlamastiky. Hned mohl do Japonska reportovat, že jeho tým bude mít i příští rok v sestavě mistra světa. Sice ne úřadujícího, zato ale šestinásobného. Takhle si závěr kariéry v MS Sébastien Ogier rozhodně neplánoval. Do důchodu chtěl odejít v dresu stáje, se kterou na světových kolbištích začínal. Po tom, jak se vyvinul závěr loňské sezóny, ale asi změnu týmové příslušnosti uvítal. S Citroënem se mu nepodařilo získat titul ani v roce 2011 ani o osm let později. O sedmou korunu tak nakonec bude bojovat v týmu, jehož nabídku už jednou odmítnul. To bylo po testování tehdy ještě hodně syrového Yarisu WRC před sezónou 2017. Teď už je speciál o mílové kroky dál a změnami prošla celá stáj. Ač je Francouz ostříleným borcem, jeho vyhlídky na zisk sedmého titulu nejsou zrovna přesvědčivé. Na aklimatizaci v týmu i voze moc času nemá, o dílčí vítězství musí bojovat od samého začátku.

Pro nezávislé pozorovatele se však nabízí ideální šance zjistit, jakou měrou se na loňské Tänakově dominanci podílel jezdec svým umem a nakolik rychlá byla jeho Toyota. Když se podíváme na průběh jednotlivých rally, snadno zjistíme, že Tänak udával tón v drtivé většině podniků. Defekty nebo technické závady se zasloužily o to, že si jeho soupeři udržovali naděje na titul až do závěru mistrovství. Ogiera čeká hned na úvod jedna z jeho vůbec nejsilnějších soutěží, kde nepoznal porážku už od roku 2014. Toyota by díky tomu mohla konečně získat čtvrté tamní vítězství. To poslední vybojoval v roce 1998 ještě s Corollou WRC Carlos Sainz. Z vozu, který patřil k těm hůře ovladatelným, přechází Ogier k opačně se chovající technice. Jak se však puntíčkářský mistr světa vypořádá s přeci jen o něco slabší spolehlivostí Yarisu WRC, to se zatím můžeme jen domnívat. Spekulovat se samozřejmě dá i o zapadnutí Francouze do týmu, kde vládne ryze severský duch s japonským dohledem. Jedno je ale jisté, jakmile vyrazí Yaris WRC se startovním číslem 17 do rychlostní zkoušky, bude bojovat o nejrychlejší čas. Největším soupeřem bude Ogierovi samozřejmě úřadující mistr a i ten si bude muset zvykat na nový tým a nový vůz. Z toho by mohl těžit Thierry Neuville, který z této trojice jako jediný v zimě nezměnil zaměstnavatele. Že by konečně dosáhnul na kýženou mistrovskou korunu?

Na nový vůz si šestinásobný mistr světa zvykal už vloni a zrovna dobře to nedopadlo. Vina, což ostatně potvrzuje i jeho bezproblémová adaptace na Fiestu WRC dva roky předtím, ale s největší pravděpodobností nebyla na jeho straně. C3 WRC se Citroënu opravdu moc nevyvedla. Francouz s ní sice dokázal, byť po nervy drásajícím vteřinovém souboji s Neuvillem, vyhrát úvodní Monte Carlo a nejrychlejší byl i v Mexiku. Ale mezitím se odehrála švédská rally, ve které doplatil na špatnou ovladatelnost vozu. S ovládáním si vůbec nevěděl rady na asfaltech, což vyvrcholilo totální frustrací v Německu a následnou otevřenou odpovědí reportérovi v cíli jedné z rychlostních zkoušek. Světýlko naděje vysvitlo v Turecku, kde Ogier získal třetí a zároveň poslední loňské vítězství. Technické problémy ve Španělsku však za jeho nepřetržitou šňůrou titulů od roku 2013 udělaly tlustou čáru. Rozlučka s mistrovstvím světa zasvěcená domácí francouzské stáji tedy Ogierovi nevyšla ani trochu podle jeho představ. Teď tak na Ogiera čeká úkol napodobit svého slavného krajana Didiera Auriola, který jako jediný Francouz dokázal s Toyotou vyhrát světový šampionát. To bylo v roce 1994. Nesmí však dopadnout jako ten samý jezdec, už za volantem Corolly WRC, o pět let později. Tehdy bojoval o druhý titul s Tommim Mäkinenem a v souboji zůstal poražen.

Zatímco sázka na Ogiera s Evansem je sázkou na jistotu, do třetího vozu tovární tým Toyoty zvolil velkou neznámou. Jezdce, který zatím s vozem WRC neodjel více než dvakrát Memorial Bettega. Aby si tuto statistiku vylepšil, dostal tovární Yaris WRC k dispozici na víkendovou Arctic Lapland Rally. Kalle Rovanperä si na náročných zasněžených tratích počínal spíše jak zkušený mazák než devatenáctiletý mladík a soutěž jednoznačně ovládnul. Úplně do neznáma však Tommi Mäkinen nešel, když syna Harriho Rovanpery angažoval. Kalle má za sebou dvě sezóny strávené v továrním týmu Škoda Motorsport. Po předloňském třetím místu v hodnocení WRC2 dokázal vloni Fin klasifikaci WRC2 Pro určenou pro tovární týmy ovládnout. K japonské značce tak přestupuje nejen jako mladý dravec, ale zároveň jako mistr světa.

A jelikož by v Toyotě rádi viděli na předních příčkách i svého domácího jezdce, na osm soutěží vyrazí kromě trojice Yarisů WRC ještě čtvrtý. Za jeho volant bude usedat Takamoto Katsuta, který vyhrál interní duel s Hirokim Araiem, se kterým se potkával na tratích WRC2 v identických Fordech Fiesta R5. Vůz královské kategorie si mladý Japonec už vloni na dvou světových podnicích vyzkoušel. V Německu se držel na chvostu speciálů WRC a za sebou dokázal udržet alespoň špičku kategorie R5. V absolutním pořadí uzavíral nejlepší desítku. Katalánskou rally rozjel obdobným způsobem, ale další výsledek v top ten mu uniknul kvůli problémům s technikou. Jeho Yaris WRC odmítnul před startem první sobotní zkoušky poslušnost a ztráta více než třičtvrtě hodiny Japonce nemilosrdně katapultovala na poslední příčku. Letos Katsuta bude mít osm příležitostí výsledek z Německa vylepšit a najít své místo mezi špičkou MS. Do té už dlouhá léta patří Jari-Matti Latvala, na kterého ale odchodem Citroënu a příchodem mladé krve nezbyla tovární sedačka. Navigován krajanem Juho Häninenem, kterého před dvěma lety postihlo to samé, se však představí na oblíbené švédské soutěži. Ve hře pak visí ještě start doma ve Finsku. To Kris Meeke bude letos s největší pravděpodobností působit leda tak v roli testovacího jezdce. Vloni nedokázal překročit svůj stín a bohužel předvedl, že předcházející nehody, které jej provázely u Citroënu, nebyly způsobeny pouze hůře ovladatelnou C3 WRC. Sestava Toyoty však není nafukovací a i bez Brita se minimálně ve Švédsku objeví hned pětice továrních Yarisů WRC.

Komentářů celkem: 2
22. 1. 2020 07:44
0 0
Pane Martine Raško, Kalle Rovanpera je nastupující mladá nová generace WRC. Jeho jízdu jsem měl možnost několikrát osobně vidět, takže si dovolím tvrdit, že se jedná o budoucího mistra světa nejvyšší kategorie. Myslím,že už letos potrápí a nechá za sebou zkušené piloty. Pro mne, jako fanouška značky Toyota již od devadesátek minulého století, je více otázka, jak pojede Evans. Naštěstí odpovědi na tuto otázku budou již zítra k dispozici
22. 1. 2020 09:30
0 0
O JML jsem si myslel, ze ma zajisteny Svedsko, Sardinii a Finsko. Vi nekdo vic?

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama