Stále si však zachovává přehled, občas na rallye vyrazí na svém skútru a nadále je vášnivým sběratelem čepic z tohoto sportu. Když mi středečního březnového rána zazvonil telefon a na display se objevilo jeho jméno, byl jsem poměrně překvapen. „Umřela mi převodovka u civilního Volkswagenu a jedu jí nechat opravit do Kosmonos k Ivanovi Sixtovi. Nepotkáme se po delší době?,“ zeptal se dlouholetý rallyový mechanik a odpověď byla jasná. Stejně jako první otázka, zdali stále sbírá rallyové kšiltovky.

„Samozřejmě. Už jich mám asi třistačtyřicet. Teď to však jde pomaleji a je složité něco exkluzivního sehnat. Je to podobné jako se sbíráním angličáků. Když jich máš hodně, není takový výběr. Mně sbírku hodně obohatil Marek Fuks, bývalý mechanik týmu JM Engineering. Ten si v době, kdy s tímto týmem, vozil z každého světového podniku čepici. Ty byly následně dlouho vystaveny ve Zlíně na benzinové pumpě Shell proti Samohýlovým autosalonům. Kdo jezdí na Barumku, určitě ví:-). Když se změnili poměry a čepice musely zmizet, část této své sbírky mi věnoval. Velmi cenný úlovek mi věnoval na Barumce také Brazilec Paulo Nobre.“

Které čepice si ceníš nejvíce?

„Je jích více. Třeba té vítězné od Martina Prokopa, když s Honzou Tománkem vyhráli roku 2008 kategorii JWRC v Katalánsku. Během účinkování v tomtéž šampionátu mi na Monte Carlo daroval kšiltovku Per-Gunnar Andersson. Hodně úlovků mám z dob IRC na Barumce, například Andrease Mikkelsena, čepici PRISTA mi poštou poslala bulharská celebrita Krum Donchev. Když závodili za MM Racing, obdarovali mě Valda s Martinkou Šlehoferovou. Prostě je toho hodně.“

S Paulo Nobrem

Máš nějakou vysněnou kšiltovku?

„Určitě od některého z legendárních pilotů, kteří už dávno nezávodí. Kamarád spolupořádá okruhovou školu Porsche, kde jezdí Walter Röhrl. Tak už to tam mám nějak podchycené. Mimochodem když táta v sedmdesátých letech byl předsedou ASK Plzeň, občas jsem s ním někam na závody vyrazil. V třiasedmdesátém se mi tudíž poštěstilo vidět v akci naživo superhvězdy té doby Sandra Munariho a právě Waltera Röhrla.“

Poté jsi dlouhá léta působil jako mechanik. Především, ale nejen, u plzeňských týmů.

„Procestoval jsem toho opravdu hodně. Z týmů například ROTO, JŠ Racing, DEFRS a konec nastal se zánikem týmu mého bratra Michala RAM (Racing Activities Mládek, pozn. autora). Vrátím-li se k úplným začátkům, tak ty proběhly u mého švagra Rumcajse (Josef Fiala, pozn. autora).“

Můžeš být konkrétnější?

„Když ségra začala chodit s Pepou, začal jsem mu chodit pomáhat na dílnu. On začínal v osmasedmdesátém pod ASK Plzeň se Škodou 120 S Rallye. Já se přidal za dob Škody 110R Coupé. Tu nahradila Škoda 120LS, v devětaosmdesátém Favorit a od třiadevadesátého Suzuki Swift GTi. Původně třídy N1. To však již přebíral žezlo Pepův syn a můj synovec Michal a Swift byl přestavěn do třídy A5. Právě Michal mi s jeho tehdejší přítelkyní a dnes manželkou Monikou udělali svými výkony a výsledky mnoho radosti. Vždyť v enkách poráželi současnou hvězdu Míru Tarabuse a v áčkách Lubu Minaříka s kitovou felicií.“

Jakým dalším velkým úspěchům jsi byl přítomen?

„Cením si tří vyhraných Fabia Cupů. První ročník ovládl rival Michal Hora, ale pak tři roky vládl náš JŠ Racing. Dvakrát synovec a jednou Pepa Sedláček. Hodně vidět byl tým RAM, když za něj jezdili například Valda, Honza Sýkora a Viktor Szabó. To však byli TOP piloti a jejich výsledky nebyly překvapením. Proto bych spíše vyzdvihl výkon rakouského pilota Raffaela Sulzingera na International Jänner Rallye roku 2012. Do té doby jezdil pouze slabší vozy značky Ford a najednou se spolujezdkyní Tinou Anemüller startovali se silným Mitsubishi v obrovské konkurenci. A vedli si znamenitě.“

Čepice od Mikkelsena

Neplánuješ vrátit se ještě do role mechanika?

„Vůbec ne. Od toho tu jsou mladí. Soutěže samozřejmě sleduji, ale již pouze jako divák. Občas se vyrazím podívat na závody na skútru, většinou na ty, které mám po okolí – Šumavu a Pačejov, rallycross v Sedlčanech a rakouském Hornu, kde startoval můj kamarád Malinkej (Tomáš Šmíd, pozn. autora). Ani však moc nejezdím po erzetách, jako spíše do servisních zón pozdravit dávné kamarády a popovídat s nimi.“

Vím, že na skútru jsi však absolvoval i delší cesty.

„Třeba loni během Bohemky jsem se ráno vzbudil a potěšilo mě krásné počasí. Rozhodl jsem se tedy vyrazit do Mladé Boleslavi, navštívil servisní zónu v Hoškovicích a cestou zpět závěrečnou městskou erzetu. Barumku jsem zase pojal jako dovolenou. Po jejím skončení jsem plánoval projet sever – Hradec Králové, Náchod a vrátit se do Plzně podél hranic. Když mi však na jedné benzinové pumpě spadl ze stojanu skútr a utrpěl drobné šrámy, naštvalo mě to a jel jsem rovnou domů.“

Jak hodnotíš současné soutěže?

„Vedle sporadických výletů na výše zmíněné podniky je sleduji především v televizi a na internetu. Zaujali mě především mladí, například Honza Talaš a Erik Cais. Jinak z té domácí špičky nikdo nějak extra nevyčnívá. Ve světovém šampionátu to mám trochu zvláštní. Z jednotlivců fandím Thierry Neuvillovi a Ottu Tänakovi, ve značkách preferuji Toyotu. Moc se mi líbí, jak to Tommi Mäkinen vede. Ovšem nejsem příznivcem Ogiera, takže smíšené pocity…:-).“