Do Švédska, kde do té doby vládli výhradně severští jezdci. Z „jižanů“ byl v minulosti vítězství nejblíže Carlos Sainz se svou šesticí druhých míst. Tehdy to El Matador ještě netušil, ale rok 2004 byl jeho poslední šancí ukořistit vysněný švédský triumf. Po odstoupení v Monte Carlu navíc úspěch potřeboval kvůli vylepšení svého bodového konta. Marcus Grönholm na svou oblíbenou soutěž, ve které v roce 2000 oslavil první světový triumf, vyrazil mnohem více v klidu. V kapse už měl tři tamní triumfy a samozřejmě platil za jednoho z největších favoritů. Svou roli potvrdil hned v úvodu, když se už v první zkoušce stal lídrem rally. Situace na začátku rally silně připomínala úvod Monte Carla. Tam také začal nejlépe Grönholm, zatímco Petter Solberg chyboval a nevyvaroval se i jednoho přetočení. Finovi bohužel vedení stejně jako dva týdny předtím sebraly technické problémy stále ještě nového Peugeotu 307 WRC. Tentokrát mu ve třetím testu nezačala zlobit převodovka, ale odešel posilovač řízení. Bohužel se tak stalo zrovna v nejdelší rychlostní zkoušce tehdejší sezóny, dvaapadesát kilometrů dlouhém Granbergetu. Grönholm do cíle dorazil v čase o minutu horším oproti vítěznému Markko Märtinovi a z první příčky se odporoučel až na sedmou.

Ve francouzském týmu Peugeot byly tou dobou k vidění samé protáhlé obličeje a pořádná dávka stresu při výměně rozbitého posilovače. U Mitsubishi situace nevypadala o moc lépe, když museli u obou Lancerů WRC04 měnit převodovky. Gilles Panizzi se na svém neoblíbeném sněhu plahočil ve druhé desítce, ale jeho kolega na tom byl ještě hůře. Gigiho Galliho nahradil za volantem druhého Mitsubishi Kristian Sohlberg, který jako Fin měl k švédské rally přeci jen blíže. Místo rychlých časů se však neustále potácel ve sněhových bariérách a po druhém testu spadnul až do sedmé desítky. Mitsubishi zažilo po návratu na světová kolbiště druhý propadák v řadě, když nakonec obě posádky odstoupily pro technické potíže. Výměna převodovky u Francouzova vozu moc nepomohla, hned po servisu se mu z ní poztrácela většina rychlostí, do toho zazlobil motor a rally pro něho předčasně skončila. Sohlbergův vůz vydržel až do první zkoušky druhé etapy, ve které transmise řekly dost. Za propadák začátku sezóny se daly označit i nemastné neslané výkony druhého továrního jezdce Peugeotu. Z Monte Carla dokázal po odstoupení soupeřů Freddy Loix ještě vytěžit body za páté místo, ale švédský sníh mu vůbec nechutnal. Ze začátku otevíral druhou desítku a do té první nakouknul až na začátku druhé etapy. Následně ale poslal 307 mezi stromy a zase se propadnul. Druhý posun do top ten mu předčasně ukončila porucha motoru. Do rudého továrního vozu se pak ve zbytku sezóny posadil jen u příležitosti asfaltových rally.

Na asfaltu je jako doma Sébastien Loeb, ale ten vůbec nepředváděl špatný výkon ani na sněhu. Do karet mu hrála obleva, která se ve Švédsku pár dní před startem odehrála. Jako první na trati v pátek nemusel čistit stopu a také etapu zakončil na parádní druhé příčce. Märtinovi na startu RZ 2 sice zhasnul motor, ale hned záhy vyhrál oba průjezdy předlouhým Granbergetem a nakonec z první etapy odjížděl jako lídr rally s náskokem 23,3 sekundy. Druhý den estonský pilot Fordu dělal přesně to, co měl. Hlídal si náskok necelé půl minuty. Na monacký skvělý úvod sezóny však junioři od Fordu tentokrát bohužel nenavázali. Duval se držel po prvním dnu na osmém místě, ale pak v RZ 9 kousek od místa, kde rok předtím havaroval, na dlouhé minuty zaparkoval ve sněhové závěji. O dva testy později sněhovou závěj řádně atakoval i Märtin a bohužel měl tu smůlu, že v ní našel velký kámen. O ten urval levé zadní kolo a šance na senzační vítězství vzaly za své. Čest Fordu musel zachraňovat Janne Tuohino, který byl místo Duvala nominován na zisk továrních bodů. Dostal se až na třetí místo, ale o to ho v závěru soboty připravil na čelo se dotahující Solberg. Nor rozhodně není ranní ptáče a po pátečních ranních potížích chyboval i v sobotu ráno. K tomu mu ještě pořádně zlobil motor jeho Subaru. Petter se chyb dopustil i v RZ 11, ale vše ustál a do nedělního finále šel ze třetí příčky. Sainz si dělal zálusk na to, že konečně získá kýžený švédský triumf. V pátek odpoledne doplácel na špatný výběr gum, ale to nebylo nic proti jeho sobotním dobrodružstvím. V RZ 8 vyjel mimo trať, ucpal chladič a následně musel s přehřívajícím se motorem zastavit. Marc Martí musel ven z vozu a usazený sníh odklidit. Po návratu do kokpitu nejprve ve stresu špatně zapojil interkom a pak se ještě ztratil v rozpisu. Posádka ze třetího místa spadla na sedmé. Ani další test se neobešel bez španělské příhody. Mikko Hirvonen své Subaru vrátil zpátky na trať přímo před přijíždějícím Sainzem, který tak musel zamířit znovu do sněhové bariéry. Tentokrát v ní naštěstí moc času nestrávil a ani neucpal chladič.

To druhý pilot francouzské stáje prožil mnohem klidnější den. Stejně jako v Monte Carlu nasadil své, a nutno říct hodně rychlé, tempo a po potížích soupeřů stoupal vzhůru. Märtina ani nijak výrazně neatakoval, udržoval si půlminutový odstup, ale po Estoncově chybě přišla jeho chvíle. Do třetí etapy odjížděl Loeb jako lídr a před ním už byl na dosah úspěch, který se jeho týmovému kolegovi nepodařilo zdolat ani po desítkách pokusů. Zlomení severské neporazitelnosti. Zabránit mu v tom mohl Grönholm, ovšem ten si na konci druhého dne přidělal vlastní problémy. Předkem vozu atakoval sněhovou bariéru, v obrovské rychlosti se přetočil a pokračovat mohl jen se štěstím. Z předku 307 však moc nezbylo, kromě nárazníku chyběla i obě čelní světla. Chladič naštěstí vydržel. Čtyricetivteřinová ztráta však nevěstila pro závěrečný den nic moc pozitivního. Další piruetku si Grönholm neodpustil ani v neděli ráno a vidina vítězství se mu dál a dál vzdalovala. Nejtěsnější souboje v poslední etapě nabídnul duel Sainze a Tuohina o čtvrté místo. Pořadí se přelévalo a rozestupy se více než ve vteřinách počítaly v desetinách. Nakonec rozhodla technika. Sainzova Xsara od předposledního testu začala jet jen na tři válce a s takovým problémem se už bojovat nedalo. Tuohino skončil čtvrtý a zachránil čest Fordu.

Solberg do sezóny, ve které měl privilegium startovního čísla 1 na svém voze, vstoupil dost nevýrazně. Ve Švédsku se mu ale nedařilo ani v letech předešlých a třetí příčku lze vlastně považovat za úspěch. Grönholm by mohl být s druhým místem a hlavně body za něj v podstatě také spokojen. Ale na druhou stranu na své oblíbené soutěži prohrál a ještě kvůli tomu došlo ke zlomení tamního severského rekordu. Loeb do sezóny 2004 vstoupil fenomenálně. Dnes, když víme co se od tohoto roku dále dělo, nás tyto jeho úspěchy vlastně ani nemohou překvapit. Kdo jiný by měl Seveřany na jejich písečku, tedy spíše sněhu, porazit.