Bodově se na Francouze ovšem dotáhnul vítěz prvního světového ročníku Corona Rally Mexico Markko Märtin, který měl před Novým Zélandem hned několik pádných důvodů pro to, aby se stavěl do role favorita. Jednak tam rok předtím předváděl při debutu nového Focusu WRC ´03 skvělý výkon a až do poruchy motoru byl druhý. Novou evoluci Focusu M-Sport i v roce 2004 poprvé představil právě na Novém Zélandu a v neposlední řadě měl Estonec výhodu, že i přes stejné bodové skóre nemusel čistit trať. První musel startovat Loeb mající na kontě dvě vítězství. Až jako třetí na trať vyrazil Marcus Grönholm, který si před svou oblíbenou soutěží hodně věřil. Ostatně právě na druhé straně zeměkoule vyválčil v roce 2000 své první světové vítězství na šotolině a během dalších tří let tuto rally vyhrál ještě dvakrát. O Finových dovednostech pochyb nebylo, o kvalitě jeho technického náčiní ano.

A velké mezery v kvalitě techniky museli řešit i ve stáji, která díky Tommimu Mäkinenovi světovému šampionátu v letech 1996 až 1999 dominovala. Lancer podle pravidel pro skupina A se Mitsubishi nesmírně povedl, s technikou WRC se však hodně prali. Po třech nepovedených soutěžích v úvodu sezóny 2004 si britská stáj Ralliart na Novém Zélandu ustřihla maximální ostudu. Oba jejich speciály se už po absolvování první ze dvou úvodních superspeciálek zastavily se záhadnou poruchou elektriky a celý tým mohl začít balit kufry. Hodně drahý výlet na jižní polokouli. Na start páteční etapy se málem nepodíval ani favorizovaný Märtin. Na divácké superspeciálce v Manukau mu od soupeřova vozu odlétnuvší kámen rozbil čelní sklo a Estonec musel večer s okem k lékaři. Ten ale naštěstí nic vážného nediagnostikoval. A problémy s okem v pátek dopoledne trápily i Pettera Solberga. Nor dostal už v Mexiku k dispozici zbrusu novou Imprezu WRC ’04 a hned s ní všechny soupeře porážel. Na Novém Zélandu šel po druhé divácké zkoušce do vedení, ale v pátek s jeho udržením měl plné ruce a oči práce. Rezerva v kufru byla umístěna tak nevhodně, že se připékala o místo, kudy pod vozem procházely výfukové svody. Výpary Norovi pořádně dráždily oči a ten měl co dělat, aby vůbec viděl na trať.

Vedení si Solberg dokázal hlídat, ale až do konce pátečního dopoledne jej neuhlídal. Grönholmovi se už podařilo najít s novou 307 společnou řeč a do poledního servisu přijížděl jako lídr. Bohužel hned následující šestá zkouška jej zase vrátila tvrdě na zem. Pár set metrů před cílem RZ 6 po známém skoku přes železniční můstek to Fin trochu přehnal s nájezdem do pravotočivé zatáčky a poslal svůj speciál přes střechu. Fotografové jej naštěstí rychle vrátili na kola, takže ztráta činila jen necelých 40 sekund. Jelikož velryba nebyla výrazněji poškozena, ještě před koncem první etapy Grönholm snížil ztrátu na půl minuty a v průběžném pořadí se držel na třetím místě, dvě desetiny před Märtinem. Peugeot měl v záloze ještě druhého rychlého Fina. Harri Rovanperä opanoval šestý a sedmý test a posunul se do čela průběžných výsledků. Solberg doplácel na odcházející měkké pneumatiky, ale v závěrečné dvojici diváckých zkoušek si vedení zase vzal zpátky. Zcela mimo hru o vítězství se schovávaly obě tovární Xsary WRC. Loeb doplácel na čištění trati, která k jeho smůle po seznamovacích jízdách výrazně oschla, a Sainz se hodně pral s vozem. O moc lépe na tom sedmý El Matador nebyl ani v sobotu, ale o jedno místo se přeci jen vpřed posunul. Mohl za to bizarní incident dvou Fordů. Anthony Warmbold startující soukromě se starší evolucí Focusu WRC se dostal do potíží s motorem. Po rádiové poradě s mechaniky se mu motor podařilo nahodit, ale brzy jej dojel za ním startující Duval s továrním Fordem. Jeho spolujezdec se snažil přes týmové rádio spojit s posádkou Warmboldova vozu, ta ale vyzvánějící telefon zcela ignorovala. Do cíle tak Belgičané dojeli v prachu za pomalu jedoucím kolegou a rozezlený Stéphane Prevót si celou věc šel s Warmboldem vyříkat. Na propadu na sedmé místo to ale nic neměnilo.

Duvalův týmový kolega Märtin dokázal během dvou zkoušek přeskočit oba Peugeoty a posunul se na druhé místo. Rovanperä sice v pátek odpoledne zářil, ovšem v sobotu jakoby všechna jeho rychlost vyprchala. Před třetí etapou jezdci 307 WRC patřila s odstupem třičtvrtě minuty až čtvrtá příčka. Grönholm se nevzdával nadějí na vítězství, vyhrál dvě ranní zkoušky a své manko stáhnul o deset sekund. Následně se ale zase o slovo ozvaly technické potíže jeho Peugeotu. Nejprve mu na startu RZ 12 zhasnul motor a pak se objevily potíže s diferenciálem. V servisní přestávce si mechanici střihnuli oblíbený výkon, výměnu převodovky. Odpoledne se Magic Marcus vrátil na vítěznou vlnu a vrátil se před Märtina na druhé místo. Solberg mohl jen se zájmem sledovat dramatické dění za svými zády a pokračovat v navyšování náskoku. Do neděle si odvážel 19,5 vteřiny k dobru. I v neděli musely posádky vstávat hodně brzo ráno. FIA v této rally chtěla vyzkoušet systém Mille Pistes, který se naštěstí na žádné další soutěži pro svou nevhodnost už neuplatnil. Poslední seznamovací průjezd rychlostními zkouškami posádky absolvovaly v rámci šetření peněz za zkrácení doby pobytu v místě konání a zrušení ledových špiónů až každý den ráno. Brzké vstávání, rychlé průjezdy v civilních vozech pro seznamovací jízdy a pak rychle zpátky do soutěžních speciálů a hurá zpátky na trať. Trochu zbytečně náročný denní program, při kterém jakýkoliv dopravní zádrhel během závěrečné seznamovačky mohl vést k rušení rychlostních zkoušek.

Na Novém Zélandu můžete mít sebevětší náskok, ale dokud nepřekonáte nádhernou, ale také záludnou zkoušku Whaanga Coast, je vám to všechno k ničemu. Třicet nádherných kilometrů nad pobřežím si jako svou první tehdejší oběť vybralo Duvala. Belgičan o kámen poškodil zavěšení pravého předního kola svého Focusu a pak jej na louce u trati musel dlouhých osmnáct minut opravovat. Příkaz od Malcolma Wilsona zněl jasně, za každou cenu dojet do cíle a sesbírat body do hodnocení značek. Klidně i na třech kolech. Během opravy mohli Belgičané sledovat, jak na stejný kámen doplatil i Rovanperä. Fin měl více štěstí, svůj vůz nepoškodil, ale propadu za Loeba na páté místo se neubránil. Whaanga Coast pořádně vytrestala i Grönholma, který vyjel ze stopy mimo trať a pak zase doplatil na oblíbenou část vozu, převodovku. Dlouho se mu nedařilo zařadit zpátečku a v cíli už všechny šance na vítězství odmítal. Když k Duvalově kamenu dorazil Solberg, celý průběh soutěže se převrátil vzhůru nohama. I vedoucí Nor do něj narazil pravým předním kolem a zbylých sedm kilometrů musel absolvovat s nefunkčním posilovačem řízení. Chvíli předtím odepsaný Grönholm se zničehonic stal o vteřinu lídrem rally.

Do hry se díky problémů obou lídrů na poslední chvíli zapojil ještě Märtin, který před závěrečnou sekcí zaostával jen o 13,2 sekundy. Grönholm vedl, ale v této soutěži každý jeho vzestup zkazil následný pád. V neděli tomu nebylo jinak. V předposlední zkoušce se kvůli problému s ruční brzdou přetočil a za Solbergem zaostal o 18,2 sekundy. Krok s jezdcem Peugeotu v ten samý moment srovnal Märtin, ovšem v závěrečné zkoušce byl pomalejší a musel se smířit s bronzem. Jelikož se ale umístil o pozici před Loebem, stal se novým lídrem šampionátu. Pozici vedoucí stáje si na Novém Zélandu upevnil Ford. Kdo ale nakonec vyhrál? Grönholm to v závěru ještě udělal zajímavé, když v první polovině závěrečné zkoušky smazal šest vteřin. Solbergovi se hodně sjížděly pneumatiky, ale první vítězství sezóny 2004 si už nenechal vzít. Bylo to však těsné, o 5,9 sekundy. Pořadí šampionátu slibovalo do dalších soutěží hodně zajímavou podívanou. Po první čtvrtině sezóny od sebe čtveřici Märtin, Loeb, Grönholm a Solberg dělily pouhopouhé tři body.