Loni sice na tratích rychlostních zkoušek z pracovních a zdravotních důvodů absentoval, pověsit kombinézu na hřebík však rozhodně nehodlá. „Mám ještě dost rallyových snů. Chtělo by to titul mistra světa (smích). Co na to Vojta Štajf? (smích). Ale teď vážně. Za svoji třiadvacetiletou kariéru mám spoustu zážitků. Už jsem k…a starý (smích). Každopádně jsem s ní spokojen. Myslím si nicméně, že pokud bude sloužit zdraví, Vojta určitě zase dostane skvělý nápad zúčastnit se nějakého speciálního závodu. A opět to bude splněný nečekaný sen. Třeba v Severní Koreji (smích),“ dodává dobře naladěný spolujezdec. Ten se již nyní může pochlubit bohatým rallyovým životopisem.

„S menšími přestávkami mám za sebou třiadvacetiletou kariéru. Začínal jsem jako mechanik někdy okolo pětadevadesátého nebo šestadevadesátého roku. V sedmadevadesátém přišla má spolujezdecká premiéra. V ex-továrním Favoritu tehdejší třídy A5 jsem navigoval Martina Kadlece na Horácké Rally. S kariérou jsem nadmíru spokojen. Soutěže byly od malička mým snem a ten se mi stoprocentně splnil. Jako Zlíňák – někteří kamarádi jistě poznamenají, Asiat (smích) – jsem odkojen benzínem a auty. Vždyť se v našem kraji jezdí mnoho soutěží.“

Kterého výsledku či úspěchu si ceníš nejvíce?

„To je těžko říct. Úspěchů bylo poměrně hodně a každý mě potěšil. Samozřejmě tím největším je titul evropského spolujezdeckého šampióna v roce 2015, za což moc děkuji Vojtovi Štajfovi. On se stal vicemistrem Evropy mezi jezdci. Mrzí mě, že mu unikl titul. Maďar Botka totiž během sezóny vyměnil navigátora, a jelikož v Evropě se obě pozice bodovaly zvlášť, stal se šampiónem mezi jezdci on, zatímco na mě ani jeden Botkův mitfára bodově nedosáhl. Jinak těch úspěchů bylo více. Zmíním například absolutní bronz v MČR ze sezóny 2016 a tentýž výsledek následující rok v Evropské rally trofeji. Rok 2014 byl opravdu plodný a v Zóně Střední Evropy to dalo dokonce stříbro. To vše opět s Vojtou Štajfem, kterému patří obrovský dík.“

Je naopak nějaký moment, na který bys raději zapomněl?

„Teď si úplně nevzpomínám. Asi by to byly nějaké okruhové erzety – jeden okruh, druhý, třetí a ještě jeden nebo ne (smích). Určitě je však lepší myslet na ty hezčí momenty. I když… Na jeden moment vzpomínám velmi nerad. Bylo to roku 2015. Vraceli jsme se s Vojtou z Paříže a na letišti mi zazvonil telefon, oznamující jednu takovou nehezkou zprávu o mém zdravotním stavu… Nakonec to však závodní sedačka vyhnala (smích). Tedy doufám (smích).“

Udělal bys během tvé kariéry něco jinak?

„Moje kariéra byla nalajnována správným směrem tak, jak měla. Snad podle brožury (smích). Prošel jsem si roli mechanika až po „horké“ sedadlo. Od nejnižších tříd až po speciály WRC a R5. Asi to tak mělo být a někdo mi to nahoře správně nalajnoval (smích).“

Vystřídal jsi mnoho jezdců a aut.

„To máš pravdu. Vystřídal. Bylo jich moc a moc. Prý jsem promiskuitní spolujezdec (smích). Ani nebudu všechny jmenovat, ale všem moc děkuji. Oni vědí, kteří to byli.“

Na které období vzpomínáš nejraději a proč?

„Nemám jedno konkrétní období. Všechna byla nádherná a měla své kouzlo. Ať už v nejnižších nebo nejvyšších třídách. Vše mělo něco do sebe.“

V čem se podle tebe soutěže během tvé kariéry změnily?

„K tomu se nechci moc vyjadřovat. Snad jen, že dříve panovala lepší atmosféra, lidé k sobě měli blíže, byla zábava.“

Loni ses na sedadle spolujezdce neobjevil. Plánuješ návrat?

„Loni mě přibrzdilo pracovní vytížení a ještě mě malinko pozlobil zdravotní stav. Nechtěl jsem závodit, když jsem nebyl stoprocentně připraven. To by nebylo dobré. Doufám, že brzy pomine koronavir a letos nastoupím v plné parádě. Domluven jsem s Vojtou Štajfem, že spolu usedneme do zbrusu nového Volkswagenu Polo GTI R5. Plánovali jsme všechny sprinty a Bohemii. Vzhledem k současné situaci však uvidíme, kdy a kde začneme.“

Chceš říci něco závěrem?

„Určitě chci poděkovat všem, kteří mě podporovali a podporují. Rodina, kamarádi, známí a zaměstnavatel. Právě oni mi umožnili usednout na „horké“ sedadlo soutěžního vozu.“