V posledních pěti sezonách se však z aktivního rallyového dění vytratila. Přednost dostala rodina a úvodem našeho povídání logicky nemůže padnout jiná otázka, než jak si užívá mateřskou dovolenou.

„Koukám, že to je jedna polovina celé mé závodnické kariéry. Řekla bych to asi tak. Když si představíte, že naléváte nádobu – v mém případě sklenici na víno – tak ta nádoba má určitou kapacitu a dobu, po kterou ji zcela naplníte. Stejně tak má každý člověk vyměřený čas a objem, po který ho určitá věc naplňuje. No a moje sklenice s mateřskou dovolenou právě přetekla a všude je samé víno:-). Posledních několik měsíců mám nutkavou touhu se začít realizovat zlehka a postupně i jinde, než jsou jen moje zlaté děti a kuchyně.“

S manželem Honzou Šlehoferem máte dva syny. Vnímáš u nich již nějaké sklony k motorsportu, že by mohli pokračovat ve vašich šlépějích?

„Staršímu Honzíkovi bude pět let. Ten má spíše geny po mně. Je takový jemný, opatrný a s respektem. Za to děkuji Bohu. Avšak dvouletý Jáchym je bláznivé střeštiprdlo, které by se v benzínu nejraději koupalo. Musíme s ním jezdit na skútru i v minus deseti stupních Celsia. Když cokoli nastartuje, neviděla jsem šťastnějšího člověka. Na motokárové trati jsem s hystericky řvoucím ročním dítětem upalovala co nejdál od těch hlučných kár, než jsem zjistila, že ten jeho řev znamená touhu posadit dovnitř. Čí krev v něm koluje, není nutno upřesňovat.“

Stíháš během rodičovských povinností sledovat rallyové dění? Navštívila jsi nějaké soutěže, a jak hodnotíš jejich současnou úroveň?

„Od roku 2015 jsem se byla na závodech dívat jen zřídka. Buď jsem byla těhotná, nebo vařila kaše. Když už by bylo reálné s oběma dětmi konečně vyrazit, aniž bych je tahala zpoza závoďáků za nohu, tak nám podniky jeden po druhém ruší. Věřím, že se vše podaří co nejdříve obnovit a opět nastartovat v plné palbě. V posledních pěti letech úroveň nepatrně klesla, díky mé absenci ve startovní listině. Budu však doufat a dělat vše proto, aby se tento lehký nedostatek co nejdříve napravil:-).“

Uvažuješ tedy vrátit se přece jen ještě na spolujezdecké sedadlo?

„Než jsem závody dočasně opustila, nedokázala jsem říct, zda mi bude motorsport chybět. Ale když během mé návštěvy dílny Honzy Sýkory kluci nastartovali auto před testem a mně se stáhl žaludek, zjistila jsem, že hlady to asi nebude. Prostě se mi zastesklo. Děti už pomalu dovršují věk, kdy to beze mě nějaký den vydrží, a doufám, že já bez nich taky. Svezla bych se strašně ráda.“

Jakou bys měla představu o jezdci a technice?

„Viděla bych to zpočátku spíše na nějakou nárazovou akci, záskok, výpomoc. Postupně se do rally zas zainteresovat a další sezónu klidně naskočit naplno. Nejraději bych jela s někým, s kým už jsem závodila. Měla jsem vždy štěstí na špičkové piloty. Ale nebránila bych se ani některému ze zkušených matadorů. Jediné, co vím jistě je, že nemohu jet se začínajícím jezdcem. Nedokážu řidiče ukočírovat, ani poradit, jak kde co jet. Musím mít ,,hotového,, pilota, kterému pouze přesně předám informace, které si sám nadiktuje. Jsem prostě ,,jenom,, holka:-).“

Máš ještě nějaký nesplněný rallyový sen?

„Držím se při zemi. Pro sebe jsem dosáhla všeho, co jsem si jen dokázala přát a představit. Seděla jsem vedle rallyového Boha Emila. Byť jen na testu mě svezl Honza Kopecký. Honza Sýkora mě dostal do auta, které mělo celosvětovou premiéru. Senzačně jsem si zazávodila s velmi rychlým Pavlem Valouškem, díky němuž jsem mohla poznat i tratě slovenského mistráku. A mohu vyjmenovat další výborné jezdce, s kterými jsem měla tu čest závodit, od Martina Bujáčka, přes Honzu Dohnala až po Miloše Vágnera. Kolem sebe jsem měla vždy tým absolutně fungujících a fajn lidí. Mezi našimi sponzory jsem získala mnoho skvělých přátel. Fanoušky, kteří při nás stáli, když se dařilo, ale i když zrovna vše neklapalo podle představ. Vypila jsem litry šampaňského za cílovými rampami a za ženu si mě vzal jeden z plnohodnotných soupeřů. Od něj mimo jiné stále čekám na pozvánku do nějakého ,,enka“:-). Takže z pohledu ženy načichlé benzínem je to život snů.“

Vím, že jsi poměrně aktivní na sociálních sítích. Co pro tebe znamenají?

„Sociální sítě jsou pro mne poměrně důležité. Je to nyní jedno z hlavních spojení s vnějším světem:-). Využívám je například k propagaci věcí, které zrovna dělám. Mám ráda přímou zpětnou vazbu, která je pro mne motivující. A to právě sociální sítě nabízejí v plném rozsahu.“

Poslední dobou se tvým koníčkem stalo fotografování. Čím tě zaujalo a podařila se ti už nějaká fotka, na kterou jsi hrdá?

„Vždy jsem měla slabost pro krásné fotografie. Zachytit okamžik ve správnou dobu a dát mu tím věčnou existenci. Více jsem začala fotit až naše děti. Koupila jsem si poměrně pěkný fotoaparát a začala jsem s focením trochu experimentovat někdy před půl rokem. Ale není to brnkačka. Je přede mnou dlouhá cesta k tomu, abych byla dost dobrá.“

Máš nějaký vzor mezi fotografy?

„Jednoznačně Martina Husára. Jeho fotky jsou moderní, mají drive a naprosto vás vtáhnou do děje, který se na snímku odehrává. Ty fotky mu věříte. Dělá to dobře. Naší rodinu fotí od doby jejího vzniku. Není u nás doma zeď, která by byla nepolíbená Martinovým rukopisem:-).“

Na facebooku jsem zaregistroval zajímavé kousky z tvého šatníku. Můžeš nějaké přiblížit?

„Těmito kousky, které na mém facebookovém profilu vidíte, dělám PR mé mamině, jejíž vášní je šití. K mé smůle se geny v tomto směru neprojevily ani z jednoho procenta. Stejně tak pomáhám s propagací nově vzniklého e-shopu mého manžela. Ten je mimo jiné zaměřen na mycí chemii a další komponenty týkající se čištění automobilů. Takže vlastně nic pořádně nedělám ani neumím, ale u všeho jsem nejvíce vidět:-). Podobně tomu je i v závodech, kdy sklízím úspěchy v autě, které řídí někdo jiný:-). Ale člověk se má držet toho, co mu jde nejlépe, že?“

Chtěla bys něco vzkázat rallyové komunitě závěrem?

„Všem z Vás bych chtěla popřát v tomto nelehkém období hodně sil a hlavně pozitivní energie! Věřím, že se na tratích sejdeme co nejdříve a budeme si všichni zase moci oplácet úsměvy:-).“