16. 4. 2020 21:21 − 6209× − 6

Colinova mistrovská sezóna – díl první

Colin McRae byl ikonou světových rally a početné publikum ho obdivovalo hlavně díky jeho jezdeckému stylu.

Za každých okolností jezdil Skot úplně naplno a nezpomalilo ho ani pořádně obouchané auto. Jako obrovská třešeň na dortu pak byl jeho jezdecký styl, při kterém uplatňoval v maximální možné míře příjezd do zatáčky dveřmi napřed. Nezapomenutelné jsou rovněž jeho onboardy, takovou show snad žádný jiný jezdec nikdy nepředvedl. Nenapodobitelný Skot několikrát bojoval o světový titul, ovšem z královské koruny se radoval pouze jedinkrát. V roce 1995. Do ní nastoupil v tradičních modrožlutých barvách Subaru, tehdy ještě sponzorovaného tabákovou společností 555. Roli týmové jedničky však minimálně na začátku sezóny neplnil, neboť druhým rokem působil ve stáji Prodrive tehdy již dvojnásobný světový šampión Carlos Sainz. Silnou jezdeckou sestavou se před pětadvaceti lety honosila i konkurenční japonská značka Toyota. Juha Kankkunen a Didier Auriol bylo hodně těžko porazitelné kombo. Jakou ostudu si však tehdy Toyota uřízla, to je dnes dobře známá historie. Na začátku roku však konkurence o jejich podvodu s plovoucím restriktorem neměla ani tušení a hodně se jich obávala. Obavy utlumily výkony japonských vozů v úvodu roku. U Toyoty byli vždy zvyklí dolovat z motorů maximální výkon a zmenšení restriktoru jim vůbec nesedlo.

Mistrovství světa bylo tehdy japonskou záležitostí, když z této země pocházela i třetí ze čtyř účastnících se značek. Mitsubishi však tou dobou ještě nebylo onou šelmou, která si ve spojení s Tommim Mäkinenem podmanila následující čtyři sezóny, ale spíš jen probouzející se kočkou. Finský pilot už tehdy s Lancerem EVO II startoval a parťáka mu v té době dělal soused ze Švédska, japonské značce dlouhodobě věrný Kenneth Eriksson. Okleštěný kalendář tehdy kvůli rotaci podniků obsahoval jen osm podniků, dalších pět se jelo jen v rámci mistrovství světa dvoulitrů. FIA tehdy experimentovala s myšlenkou, že by se právě speciály Formule 2 staly do budoucna hlavní kategorií. Ostatně právě s těmito vozy se prezentovaly evropské značky. Čtvrtou značkou v hlavní kategorii čtyřkolek byl Ford, o jehož tovární nasazení se starala belgická stáj RAS Sport. S vozy Escort RS Cosworth tehdy startovali Francois Delecour a Bruno Thiry. Francouz se do boje o vítězství zapojil už na úvodní soutěži v Monte Carlu. Hlasitě si však stěžoval na nová pravidla ohledně servisu, která do hry více zapojila samotné posádky. Delecour by však raději třicet minut pauzy věnoval odpočinku než opravám svého speciálu. I přesto srdnatě bojoval o vítězství, chvíli se držel na čele a do závěrečné noční etapy nastupoval s minimálním odstupem 12 sekund na Sainze.

Sainzova černá kočka

Ten už byl tou dobou v boji o přední příčky pro Subaru sám. McRae sice vyhrál první zkoušku, ale v té druhé zůstal dlouhé minuty uvězněný ve sněhové závěji. Definitivní Skotův konec v první rally roku 1995 přišel druhý den za tmy na Sisteronu. Pierro Liatti se do cíle s další Imprezou 555 dostal, ale po sobotních problémech až jako osmý. Tommi Mäkinen i přes návštěvu sněhové závěje bojoval o post v nejlepší trojici, ale na úplně poslední zkoušce jej předstihnul Kankkunen. Ten si hodně stěžoval na nedotáčivý vůz a slabý výkon nového motoru, v té době zřejmě ještě neposíleného vychytávkou proti pravidlům. Nárazem do skály málem přišel o levou zadní část Celicy, ale vše v servisu vlastními silami opravil a nakonec se dostal až na bednu. Delecour se v závěrečné noční etapě dostal do potíží kvůli poškozenému tlumiči na svém Fordu. Sainzovi přeběhla přes cestu černá kočka. Těžko říct, zda je Španěl pověrčivý, každopádně po tomto momentu začala zlobit elektronika jeho Subaru. A se stávkujícími světly se za tmy jede hodně špatně. Duel dvou poškozených vozů nakonec Španěl přeci jen zvládnul lépe.

Kontroverzní týmová režie Mitsubishi

Ve Švédsku už to ale byla úplně jiná písnička a Subaru domů odjíždělo s pořádnou ostudou. Sainz začal rychle, až moc rychle a skončil ve sněhové bariéře. Z té se za pár desítek vteřin za pomoci diváků dostal, ale problémům se ztrátou oleje už se vyvarovat nedokázal. Když stejný problém postihnul i motory zbylých dvou továrních Imprez pilotovaných McRaem a domácím Matsem Jonssonem, Prodrive mohl začít balit stany. Skot zůstával po první čtvrtině šampionátu bez bodu. Problémy s motorem vyřadily ze hry i druhého nejlepšího jezdce z Monte Carla Delecoura. Thiry neměl s typickými švédskými podmínkami zkušenosti a soutěž dokončil až jako šestý. U Fordu vsadili na zkušeného místního borce Stiga Blomqvista, ale ten se po čtyřminutové penalizaci propadnul na konečnou sedmou pozici. Toyota i v druhé soutěži hrála druhé housle, mohla se však chlubit spolehlivostí a celá čtveřice jejich vozů dorazila zdárně až do cíle. Kankkunen tentokrát na bednu nedosáhnul, když mu třetí místo uzmul domácí Thomas Radström pilotující stejný vůz kolínské stáje. Soutěži však jednoznačně vládlo Mitsubishi. Do závěrečné etapy odjížděl jako lídr domácí Eriksson následovaný Mäkinenem. Dle pokynů týmu mělo jejich pořadí zůstat nezměněné. Švéd ale musel čistit trať od čerstvého sněhu a jeho kolega neuměl jezdit jinak než naplno. Pořadí si tak oba Seveřané rychle prohodili. Týmová režie je týmová režie a Mäkinen musel v závěrečném testu zastavit, aby se propadnul na druhé místo. Kdo by tehdy tušil, že bude v následujících čtyřech sezónách hlavní postavou šampionátu. Lídrem mistrovství se však stal stejně jako jeho chlebodárce už teď po Rally Sweden 1995. Eriksson sněhovou soutěž vyhrál a domácí publikum šílelo nadšením.

Do Portugalska ve třech

Portugalští fanoušci tří diamantů už tolik neslavili, protože stáj třetí podnik šampionátu vynechala. Ze zbylé trojice znovu hodně zaostával Ford. Delecour poslal svůj Escort v RZ 3 po nárazu do pařezu přes střechu, další test absolvoval bez posilovače a pak havaroval ještě jednou. Definitivně. Nejrychlejší Ford znovu pilotoval Thiry a stejně jako ve Švédsku dojel do cíle na šesté příčce. Překulení vozu přes střechu se ukázalo jako francouzské prokletí. To samé co Delecourovi se podařilo i Didieru Auriolovi. Do cíle úřadující mistr světa dojel, ale stejně jako ve Švédsku obsadil páté místo. Když k tomu připočteme monacké odstoupení kvůli poškození kola, zrovna nadějně to s obhajobou titulu nevypadalo. Po dvou letech startů v továrním Mitsubishi zamířil do Toyoty Armin Schwarz. Po monackém odstoupení s porouchaným motorem a devátém místě ve Švédsku konečně v Portugalsku zabodoval. Do cíle dorazil těsně pod stupni vítězů. Nejnižší pódiový stupínek obsadil na jihu Evropy McRae a díky tomu poprvé v sezóně 1995 skóroval. Skotův výkon na jeho typické nasazení moc nepoukazoval, když nejrychlejší dvojici vůbec nestíhal. O vítězství spolu svedli parádní souboj Kankkunen a Sainz. Finova Toyota Celica GT-Four konečně nabrala sílu a svému pilotovi umožnila bojovat o příčky nejvyšší. Do poslední etapy šel s náskokem 22 vteřin, ale tři zkoušky před cílem už vedl Sainz. Do cíle závěrečného testu Španěl sice dorazil bez brzd, ale i tak dokázal druhý triumf sezóny uhájit.

Hodně rychlý a nakonec hodně smutný Belgičan

První polovinu kalendáře uzavřela asfaltová rally na Korsice. V senzačním tempu se tam předvedla stáj Fordu, když se její jezdci hned na začátku usadili na čele. Thiry se poprvé ve své kariéře dostal do průběžného vedení podniku světového šampionátu a úvodní etapu vyhrál před svým týmovým kolegou o 6 sekund. Druhý den Belgičan na rychlosti ještě přidal a svůj náskok navýšil na více než půl minuty. Dvě zkoušky před koncem náročné soutěže ale došlo ke katastrofě. Na Escortu se poškodil náboj kola a posádce se v improvizovaných podmínkách pauzy na výměnu kol nepovedlo závadu odstranit. Bohužel ještě před tím se před druhý vůz řízený Delecourem přehnal živou vodou politý Auriol. U Fordu si museli vypít kalich hořkosti až do dna a smířit se na konci skvěle probíhající soutěže jen s druhým místem. Úřadující mistr světa doloval ze své Toyoty maximum a nakonec slavil vítězství i přesto, že musel jeho stálý spolujezdec Bernard Occelli na poslední chvíli z osobních důvodů odcestovat. Denis Giraudet jej zastoupil znamenitě a právě na Korsice roku 1995 se zrodila jeho dlouholetá úspěšná spolupráce s Auriolem. Francouz se vítězstvím vrátil do hry o titul a Toyota konečně získala první vítězství v tehdejší sezóně. Mitsubishi na francouzský ostrov dovezlo zbrusu novou třetí evoluci Lanceru. Mäkinen tehdy ještě asfalt neměl za svůj silný povrch a soutěž dokončil jako osmý. O úspěšnou premiéru nové techniky se však postaral jeho náhradní parťák Andrea Aghini, když mu jeho skvělý výkon umožnil postavit se na bednu vedle dvou Francouzů a užít si vítězný ceremoniál. Subaru na asfaltu rozhodně nehrálo prim, ba naopak bylo ze všech značek nejslabší. Do cíle ale dojela celá trojice vozů, pěkně seřazená od čtvrté do šesté příčky. Vedl je Sainz následovaný McRaem a Liattim.

Komentářů celkem: 6
17. 4. 2020 03:06
0 0
smajlíksmajlíksmajlíksmajlíksmajlíksmajlíksmajlíksmajlík

To je geniální a já moc děkuji smajlík Colin byl jinde. Ano, měl tam děsivý crashe. Ale taky měl děsivý časy který nikdo nepochopil ..............smajlíksmajlík
17. 4. 2020 08:08
0 0
Bajecne pocteni smajlík doufam ze bude vice dilu smajlík smajlíksmajlík
17. 4. 2020 13:25
0 0
Krásná vzpomínka,hodně povedené a zároven smutné....smajlíksmajlíksmajlík
https://www.youtube.com/watch?v=hprijOduaNE
17. 4. 2020 19:03
0 0
Colin byl rebel, takový srdcař.Dnes je vše kurevsky korektní a mílokdo si otevře hubu takovým stylem jako Colin, jsem rád, že jsem ho mohl vidět na vlastní očismajlík
17. 4. 2020 20:45
0 0
Rebel byl hlavně na Catalunye, ale nebudeme předbíhat, na to určitě dojde. A jestli si dobře pamatuju, tak Thiry stal pred servisnim autem, ve kterem bylo vse co je treba, aby mohli jet dal, ale nesmeli nic z toho pouzit.
19. 4. 2020 00:01
0 0
Krása...
Jo, to byl svět ještě v pořádku.

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama