21. 4. 2020 00:29 − 2965× − 2

Colinova mistrovská sezóna – díl druhý

Colin McRae byl ikonou světových rally a početné publikum ho obdivovalo hlavně díky jeho jezdeckému stylu.

McRae požehnán maorskými bohy

Korsika uzavřela první půlku mistrovství a Sainz se radoval z vedoucí příčky. Na Nový Zéland ale neodcestoval. Spadnul totiž z horského kola a poranil si rameno. Zranění, které se mistrům světa v rally občas stává. O jedenáct let později jeho počínání napodobil jistý Sébastien Loeb. Španěl zůstal doma a úspěch Subaru tak závisel hlavně na jeho skotském kolegovi. Ten vyhrál předešlé dva ročníky atraktivní soutěže a nebyl důvod pochybovat o jeho šancích na hattrick. Pronásledovaný rychlými Celicami musel hodně šlapat na plyn své Imprezy 555. Soupeřům v kolínských vozech zasadil velkou ránu na slavném úseku Motu, půlminutový obklad. Hattrick novozélandských triumfů byl na světě a Colin se pomalu začal přibližovat vedoucím jezdcům. Ve značkách hrála po pátém podniku prim Toyota, jejíž jezdci se seřadili na druhém, třetím a čtvrtém místě. Vedl je znovuzrozený Auriol, který se po korsickém vítězství a novozélandském druhém místu dostal do čela mistrovství. O bod před Sainze, na kterého se ještě dotáhnul Kankkunen. U Fordu zkoušeli novou elektroniku diferenciálů a Thiryho to poslalo do seznamu odstoupivších. Delecour technickým potížím odolával, ubránil se i havárii, ale na lepší než šesté místo to nebylo. Pátý do cíle dojel Eriksson, jehož týmový kolega Mäkinen kvůli chybě v rozpisu nemohl naplno ukázat potenciál nové evoluce Lanceru. Místo v popředí výsledků skončil v příkopu.

Erikssonovo tvrdě vybojované vítězství u protinožců

Na jihu zeměkoule šampionát zůstal i pro svůj šestý podnik. Finský pilot Mitsubishi už v Austrálii cíl spatřil, ale na bednu to nakonec nestačilo. Po druhém dnu byl sice Mäkinen klasifikován jako třetí, ale v neděli se dostal do potíží a musel před sebe pustit Kankkunena. Ten do cíle dorazil s nejrychlejší Celicou a vystřídal v průběžném vedení šampionátu svého týmového kolegu Auriola. Francouz po dvou skvělých rally asi chtěl moc a svou snahu v Austrálii přehnal. Nedařilo se ani druhému Francouzovi, Delecourovi, který se hodně pral s řízením svého Fordu. Jedno odbočení minul a ještě se na trať dokázal vrátit. Pak ale vylétnul z trati podruhé a zastavil se o strom. Nejrychlejší Escort rally dokončil stejně jako na Zélandu na šestém místě a tentokrát jej řídil Thiry. Sainz se ze zranění ramene zotavil rychle a postupnými krůčky se přibližoval čelu. Když se dostal na šesté místo, rozbitý chladič se postaral o poškození motoru a Španělovo následné odstoupení. Possum Bourne svou Imprezu 555 rozbil a McRae zůstal jediným zástupcem modrých. Do závěrečné etapy nastupoval z vedoucí příčky, ovšem s identickým časem jako druhý Eriksson. Švéd teď naplno využil kvalit nového Mitsubishi a po švédském vítězství získaném díky týmové režii chtěl vybojovat triumf i bez pomoci svého kolegy. A dařilo se mu to, nicméně se stále musel ohlížet za záda, kde číhal dotírající McRae. Eriksson krásný nervy drásající duel rozhodnul ve svůj prospěch a připsal si druhý triumf sezóny. McRae si však zpátky na severní polokouli z dvojice podniků odvezl nejvíce bodů ze všech a posunul se na druhé místo v šampionátu.

Katalánské kontroverze

Australský vítěz se následující soutěže nezúčastnil, když jej v druhém Lanceru vystřídal asfaltový specialista Aghini. Skvělé třetí místo z Korsiky však Ital nezopakoval. Nejlepší výkon předvedl v závěrečném testu, který vyhrál, a obsadil slabou pátou příčku. O jednu pozici před ním rally dokončil Delecour. Fordům se předcházející dva podniky na zpevněném povrchu odehrávající se ve Francii hodně povedly, ale jejich rychlost v Katalánsku spíše připomínala nezdary na šotolině. Thiryho odstoupení hned na samém začátku rally kvůli technickým problémům nepovedené vystoupení jen podtrhnulo. Neslavně dopadnul i Mäkinen. Když se posunul do první pětky, svou rychlost trochu přehnal a se svým Mitsubishi narazil do sanitky zaparkované příliš blízko u trati. Parádně do soutěže vstoupil její vítěz z roku 1991 Schwarz. Nejrychlejší čas pak v první etapě ještě třikrát zopakoval a večer šel spát jako třetí nejrychlejší. Druhý den hned ráno jej ale ze hry vyřadila porucha diferenciálu. Toyota si na katalánských asfaltech počínala hodně dobře a to hlavně zásluhou lídra mistrovství Kankkunena. Ten se v RZ 2 ujal vedení a postupně jej navyšoval až na necelou minutu po RZ 15. V následujícím testu ale Fin v pravé zatáčce chyboval a svou Celicu poslal přes střechu. Odolný vůz i havárii ve velké rychlosti vydržel a Kankkunen jej pak bez čelního skla a kapoty dovezl až do servisu. To už ale samozřejmě byl mimo soutěž.

Lídrem rally se před závěrečnou etapou stal miláček místního publika Sainz následovaný týmovým kolegou McRaem majícím minimální odstup 8 vteřin. V zázemí Subaru se tak začala péct týmová režie hodně silně připomínající tu, kterou ve Švédsku vymysleli u Mitsubishi. Lídr před závěrečnou etapou dostal přednost a směl vyhrát. Stejně jako ve švédském případu to byl shodou okolností místní jezdec. McRae zuřil, s něčím takovým se nechtěl smířit a dokola opakoval, že svádějí se Sainzem přímý souboj o titul. David Richards však viděl hlavně hrozbu ze strany třetího Auriola, který by v případě, že by oba jezdci Subaru chybovali, mohl slavit důležité vítězství. To ještě nikdo netušil, že to bude na dlouhou dobu poslední start továrního týmu Toyoty. Skot se v půlce třetí etapy dostal do čela a ani pak nechtěl zpomalovat. Tým dokonce před cíl závěrečné zkoušky vyslal své zástupce, aby se jej pokusili zastavit vlastními silami a doslova vlastním tělem. Právě tam vznikly dramatické záběry, kdy McRae zástupce své stáje málem přejel. Skot dosáhnul svého a ukázal, že měl na vítězství v soutěži, kde startoval vůbec poprvé. Pak ale přeci jen poslechnul příkazy týmu, nechal si dát minutovou penalizaci a triumf přenechal El Matadorovi. Do závěrečného podniku v Británii odjížděly posádky Subaru se stejným bodovým skóre a díky Liattimu kompletním katalánským pódiem.

Nádherný souboj o titul na závěr

Na britských šotolinách se už neukázala stáj Toyoty. Zevnitř týmu prosákly informace o nepovolené technické vychytávce na restriktoru. Zda je vynesl nějaký zhrzený zaměstnanec nebo někdo, koho už nebavilo krýt podvod, to se zřejmě nedozvíme. Důležité však je, že byl jeden z největších podvodů historie MS odhalen. Toyota i její jezdci samozřejmě zpětně přišli o všechny body, které v sezóně 1995 sesbírali, a k tomu ještě byla této stáji zakázána účast v šampionátu v následujícím roce. O značkový titul spolu v Británii mělo zabojovat vedoucí Mitsubishi a o dva body zaostávající Subaru. Vedoucí stáj mistrovství do britského finále vstoupila nejlépe, jak to jen šlo. Úvodní etapa jim patřila beze zbytku, když ji Mäkinen dokázal vyhrát o 11 sekundy před týmovým kolegou Erikssonem. Ke smůle tří diamantů se však jednalo jen o krátkou předehru odehrávající se hlavně v zámeckých parcích. Když se další den soutěž přesunula do Kielderského lesa na náročné šotolinové úseky, Mitsubishi rychle vyklidilo pozice. Mäkinen už po prvním testu odstoupil s poruchou převodovky a Eriksson před sebe na nejdelším, skoro šedesát kilometrů dlouhém úseku Pundershaw pustil obě nejrychlejší Subaru. O nemožné se pak Švéd pokusil ve třetí etapě ve Walesu, ale to už za modrými hodně zaostával. Rychlost nakonec v RZ 18 přehnal a svůj Lancer EVO III poslal do potoka.

Subaru v tu chvíli mohlo začít slavit, o značkový titul je mohla připravit jen nehorázná smůla. Modré vozy japonské značky však nakonec obsadily, stejně jako ve Španělsku, kompletní pódium. Třetím místem se blýsknul Richard Burns, jehož slavná budoucnost u této značky měla přijít až za několik let. V dobrém světle se na svém domácím podniku ukázal i novopečený mistr Británie Alister McRae. Jeho skvělá čtvrtá příčka bohužel zůstala trochu ve stínu výkonu jeho slavnějšího bratra. Alisterovi pilotujícímu Ford Escort RS Cosworth stáje Malcolma Wilsona se podařilo porazit tovární Fordy. Thiry s rychlejším z nich do cíle dorazil na pátém místě. Někdy v této době se už jistě rýsovalo budoucí spojení americké značky s M-Sportem. O to nejzajímavější v celé rally se ale samozřejmě postarala dvojice, která byla od Katalánska na kordy. Sainz s McRaem. Colin vyšel z první etapy lépe a na vině byl hlavně Španělův problém s poškozením chladiče v jednom z brodů na zámeckých úsecích. Ve druhé pondělní zkoušce se však situace obrátila. Skota postihnul problém s poškozeným zavěšením a lídrem se rázem o minutu a čtvrt stal Sainz. McRae ale rozhodně nesložil zbraně a zahájil zběsilý útok. Do konce druhé etapy snížil manko na 39 vteřin a v poslední zkoušce třetího dne vystřídal španělského soupeře v čele rally. Poslední den ve Walesu mohl Sainz jen přihlížet tomu, jak mu McRae uniká a stává se prvním britským mistrem světa v rally. Titul nemohl získat zajímavějším způsobem než tímto parádním duelem se soupeřem v identickém voze. Sezóna 1995 se stala ostudou Toyoty a naopak parádou Subaru. Úvod roku tomu vůbec nenasvědčoval, ale v jejím průběhu, zejména pak po novozélandském triumfu, se situace zlomila a Colin McRae nakonec získal svůj první a bohužel zároveň poslední světový titul.

Komentářů celkem: 2
19. 4. 2020 21:21
0 0
Super smajlík bude neco dalsiho o mistroj..?smajlíksmajlík
20. 4. 2020 08:55
0 0
Napínavý příběh o titulu skvělého jezdce - tento souboj a souboj Sainz vs. Mäkinen. Ze záběrů, kdy Colin proletí kolem mávajících chlapů v modrých tričkách a ta následná konfrontace v týmovém karavanu, mám husí kůži. A v kontrastu k tomu onboard, jak jede poslední kilometry ve Walesu, silnice lemovaná diváky a atmosféra - no prostě masakr! Zlaté devadesátky.

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama