Závodní kombinézu sice ještě na hřebík nepověsil, nicméně pro letošek příliš startů neplánuje. „Závody mám nyní až na několikáté koleji. Šéfuji autoservisu a to mě vytěžuje stoprocentně. Navíc mám rodinu – devítiletou Elišku a půldruhého roku starou Matyldu. Věnovat se snažím tedy jim. Jediným mým letošním podnikem, pokud se momentální situace ve světě uklidní, zřejmě bude podzimní Rallye Berounka Revival s Tomášem Vavřincem,“ začíná naše povídání pětatřicetiletý pražský spolujezdec a pokračuje. „Něco jsme řešili i s Honzou Dohnalem. Už během loňské Bohemky mi však došlo, že na tak vysoké úrovni má závodění význam pouze tehdy, pokud se tomu dá sto procent.“

S Jaroslavem Ginslem

Právě s Honzou Dohnalem jsi nicméně zažil asi největší úspěchy Tvé kariéry.

„Každopádně. Úžasný byl sprinterský titul s Polem ve třídě A5 roku 2007. Polo bylo malinké, živé, kouzelné auto. Bylo až neskutečné, jak ho Honza vypiplal. Moc mě bavily i obě soutěže s Cliem S1600. Nádherný závoďák. Samozřejmě nemohu opomenout společné závody ve Focusu WRC.“

Nyní se však vraťme do minulosti. Můžeš vzpomenout na Tvoje rallyové začátky?

„Pocházím z obce Horoměřice. V mém okolí neměl k rally nikdo vztah. Já k tomuto sportu přišel jako divák někdy v sedmnácti letech a hned mě okouzlil. Záhy jsem potkal kluka z vedlejší vesnice Statenice Martina Vegrichta. Ten tehdy jezdil s Felicií Volný pohár a já mu začal dělat mechanika. Zhruba po roce tak nějak automaticky vyplynul můj přesun na sedadlo spolujezdce. Do poloviny roku 2004 jsme jeli ČMPR. Pak proběhla přestavba auta, aby odpovídalo národní homologaci, a splnili jsme si společný sen absolvovat podniky sprinterského šampionátu. Tehdy to pro nás byl vyloženě koníček, kterému jsme věnovali vše.“

Následovala první fáze spolupráce s Honzou Dohnalem. Poté se však na nějaký čas Vaše cesty rozešly.

„Cílem bylo Honzu trošku posunout a posadit k němu zkušenějšího spolujezdce. Ani já však nezahálel a vystřídal několik jezdců. Tomáš Klokočník je trochu svéráz, ale dlouholetý kamarád ještě z působení mezi amatéry a velký rallyový srdcař. S Robertem Čonkou jsem zažil krásná svezení v kitové Felicii i áčkové Fabii. S Míšou Srbem zase zahraniční starty – dvakrát německý Lausitz a jednou rakouský Jänner. Myslím, že každý z nich mi něco dal a posunul mě dále.“

Máš nějakou oblíbenou soutěž?

„To je fakt hrozně těžké (smích). Nejvíce mě oslovují asi Český Krumlov a Bohemka, přestože nám s Honzou Dohnalem nikdy nevyšly podle našich představ. Krumlov nabízí nádherné erzety, jejichž královnou jsou Malonty. Bohemka je zase velmi technická a jede se na krásných asfaltech.“

Od roku 2016 jsi závodění výrazně omezil.

„Jak už jsem říkal, přibyly mi pracovní povinnosti. Mrzelo mě, že jsem musel odmítnout stálou spolupráci Honzovi Dohnalovi. Když se to začalo pracovně uvolňovat, byl už domluven s Michalem Ernstem. Já tak víceméně zaskakoval v soutěžích, kde nebyl k dispozici Michal. Do toho mě oslovil Honza Pilař, abych ho navigoval ve voze Opel Adam. Jelikož oba Honzové dlouhodobě spolupracují, dobře jsme se znali, je to fajn kluk a já kývl. Závody jsme si užili. Oproti speciálům WRC už to však nebyl takový adrenalin.“

Poslední dobou se účastníš také populárních Revivalů.

„K těm mě přivedla největší ikona, na kterou hrozně často vzpomínám – Jarda Ginsl. Ohromný, férový člověk s mimořádným všeobecným přehledem a správnými názory. Dal mi hodně nejen do závodění, ale i osobního života. Často na něj vzpomínám a využívám jeho rad. Chci tady na pozemském světě ještě chvíli vydržet, ale až budu jednou tam nahoře, těším se, že se znovu sejdeme. S jeho krásným Fiatem 128 jsme absolvovali dvakrát Prahu a jednou Berounku.“

Jak bys Revivaly zhodnotil?

„Předně bych je doporučil každému spolujezdci klasických soutěží. Žádný čas na flákání tam není. Stačí špatně odbočit a už nemáš šanci stihnout časovku a vyhnout se penalizaci. Musíš hlídat tripmaster, aby Tě nevymákli za překročení rychlosti. Rovněž práce se slepou mapou a slepým itinerářem je fuška. Obyčejný itík Ti pak přijde hrozně snadný (smích). Prostě dobrá škola.“

Poslední dobou naviguješ při Revivalech Tomáše Vavřince.

„S Tomášem se známe skrz práci. Neměl s kým jet a tak jsme se dohodli. Máme za sebou poslední tři Berounky. Prahu nestíhá, protože mu koliduje s jeho závody do vrchu. Domluvu už máme i na letošek. Pokud se tedy pojede. Mrzí mě jen absence některých, ještě nedávno, stálých účastníků z řad legend na posledních akcích. Chybí mi třeba Venca Polívka, kterého znám mnoho let.“

Závěrem se Tě zeptám, zdali máš ještě nějaký nesplněný rallyový sen?

„Tím je zažít svezení v Peugeotu 306 Maxi. Vozy tehdejší třídy A7 mě vždy fascinovaly. Poprvé jsem se s nimi osobně setkal v době, kdy s nimi jezdil Pepík Peták a šéfmechanikem byl Petr Cibulka. Ten poté převzal tutéž funkci i u Honzy Dohnala. Velké kity musí nabízet nádherné, až vyčerpávající zážitky. Po světě jich však už asi moc není. Obávám se tedy, že tento můj sen je takřka nesplnitelný.“