Srpen je měsícem vyhrazeným pro jeden z největších podniků světového šampionátu, finskou Grand Prix. Vzhledem k její výjimečnosti, rychlosti, extrémním skokům a obrovské divácké návštěvnosti si vysloužila tento název, který jinak dostávají závody Formule 1. Sébastien Loeb ve Finsku před šestnácti lety neměl žádnou výjimečnou statistiku. Tím, že se mu na rychlé finské šotolině nebude dařit, se ale před startem vůbec nemusel stresovat. Jeho náskok byl po předešlé argentinské rally natolik velký, že vrásky na čele způsoboval hlavně jeho soupeřům. Ti ale měli na své straně dobré výsledky z předešlých ročníků Neste Rally Finland. Marcus Grönholm za francouzským lídrem zaostával už o 29 bodů a jeho šance se nacházely v teoretické rovině. Jelikož ale dokázal vyhrát ročníky 2000, 2001 a 2002, rozhodně nebylo od věci od něj očekávat kýžený první triumf nového Peugeotu 307 WRC. V týmu se za to už jistě usilovně modlili. Šance na úspěch rudých vozů z Francie podtrhnul nejen start Harriho Rovanpery s druhým vozem ale i angažování místního borce, Sebastiena Lindholma. Markko Märtin na začátku sezóny chvíli šampionát vedl, ale do Finska přijel s kontem jen o dva body lepším oproti Grönholmovi. Jako vítěz předcházejícího ročníku soutěže si ale jistě dělal choutky na obhajobu. To Petter Solberg ještě finský triumf nezažil, na druhou stranu byl úřadujícím mistrem světa a nejbližším pronásledovatelem Loeba. Na pódiu v předešlých dvou letech už stál, ale první místo mu ještě do sbírky chybělo. A ke snížení sedmnáctibodového manka by se náramně hodilo.

Pilot Subaru měl ale hned v první zkoušce namále, když vymetl jeden z finských příkopů. Naštěstí v něm nenarazil na nic, co by jeho Imprezu poškodilo. Jeho týmový kolega Mikko Hirvonen doposud v sezóně působil dost zakřiknutým dojmem. Na domácí půdě si ale dovolil přidat plyn a po druhé zkoušce na tom byl časově úplně stejně jako Solberg. Nejvyšší příčky si však pro sebe rezervovala stáj Peugeotu. Grönholm nicméně v druhém testu minul odbočku a musel se smířit s pádem na čtvrté místo. Mezi rudé 307 se vklínil místní rychlík Juuso Pykälistö se soukromým Citroënem Xsara WRC. Ne však na dlouho. Kvůli ztrátě tlaku oleje Fin už do třetí zkoušky nenastoupil. Před třetím testem tak vedl Rovanperä následovaný Lindholmem a Grönholmem. Harri si jel své vlastní sólo, vyhrával jeden test za druhým a po tom pátém už vedl o více než deset vteřin. Pak přišla na řadu známá zkouška Ruuhimaki, kterou finský pilot absolvoval už tolikrát, že by měl znát snad každý kámen na trati. Krátký test jej přesto pořádně vytrestal. V rychlé levé ztratil Rovanperä kontrolu nad svým vozem a skončil v kotrmelcích. Diváci jej sice rychle vrátili na kola, ale ztráta blížící se dvěma minutám jej z první příčky nemilosrdně sundala na třináctou. Úlevou pro Fina měl být následující servis. To by se tam však nesmělo zjistit, že při havárii utrpěl poškození bezpečnostní rám. Dalšímu soutěžení to udělalo přítrž.

Ani na Ruuhimaki nedojel Solberg, který po třetí zkoušce vystřídal Pykälista na pozici hlavního pronásledovatele Peugeotů. Nor ve čtvrtém testu chyboval, vylétnul mimo trať a zůstal viset na pařezu. Diváků byl všude kolem dostatek a ti se okamžitě chopili vyprošťování modrého Subaru. Řízení Imprezy se při nárazu poškodilo natolik, že veškerá jejich snaha přišla vniveč. Zachraňovat čest Subaru musel Hirvonen a ten v pátek odpoledne dostal hodně nečekaného soupeře. Až do večera musel svádět tvrdé souboje s krajanem Janim Passonenem, který usednul do třetí Škody Fabia WRC. Pilot mladoboleslavského vozu nakonec Hirvonenův skalp získal. Mladý Fin na divácké superspeciálce Killeri svou Imprezu doslova omlátil o svodidla a šéfům stáje Subaru přivodil hodně těžké spaní. Paasonena sice v závěru etapu předstihnul Sainz, ale i šestá příčka vypadala pro škodovku hodně slibně. Až za finským jezdcem se do večerního servisu dostavil Loeb. Lídr mistrovství se na trati, kterou tehdy ještě neměl tak dobře prozkoumanou, raději nepouštěl do přílišných divočin a začal čtrnáctým časem. Postupně však za volantem Xsary získával jistotu a posouval se až na sedmé místo. Pomalejší start zaznamenal i úřadující finský vítěz Märtin, kterého brzdily zdravotní potíže. Po velké argentinské nehodě ještě nebyl stoprocentně fit a stěžoval si na problémy s okem. V závěru první etapy se ale už posunul za dvojici dominujících Peugeotů. Grönholm vystřídal v čele havarujícího kolegu a na bratrance Lindholma si během odpoledne vyjel náskok 18,3 vteřiny.

Sobota však nebyla pro žádnou z přeživších posádek procházkou růžovým sadem. Byla nejdelší ze všech tří etap a hlavně se během ní posádky musely dvakrát vydat na obávanou zkoušku Ouninpohja. A ta jako obvykle nezklamala. Její první průjezd hodně bolel Loeba, který trochu neodhadnul jeden skok a pohmoždil si krk. Díky lepšímu nastavení své Xsary WRC oproti pátečnímu se ale i po této smolné zkoušce posunul na pátou příčku. V dalších testech si lídr mistrovství i přes potíže s krkem vyšlápnul na Janne Tuohina. Ten stejně jako ve Švédsku dostal důvěru Fordu a byl nominován na body do hodnocení značek. V pátek dlouhou dobu pilotoval nejrychlejší Focus WRC ’04, ale v sobotu už na Märtina nestačil a nakonec šel večer spát až za Loebem na pátém místě. Druhý průjezd úsekem Ouninpohja přinesl rozčarování do kempu Mitsubishi. Kristian Sohlberg doloval z nekonkurenceschopného vozu maximum a prodral se už na osmé místo, než jej zrádný úsek vytrestal. Havaroval ve vysoké rychlosti a svůj vůz zdemoloval. Ani tentokrát žádný ze stříbrnočervených WRC se třemi diamanty ve znaku neskončil v top ten. Jediným úspěchem bylo, že Panizzi dokázal dojet až do cíle. Bohužel však jen na jedenácté příčce.

Konkurenční Škoda Motorsport, která měla na Acropolis Rally k Mitsubishi blíže než ke čtveřici nejlepších továrních stájí, prožila mnohem lepší víkend. Do cíle tentokrát dorazila celá trojice jejich Fabií WRC. Toni Gardemeister si od domácí soutěže sliboval hodně, ale nakonec jej zastínil jeho krajan angažovaný do třetího vozu. Osmá příčka nakonec přeci jen nebyla pro dvojku škodovky tak špatná. Paasonen sice nedokázal odolat tlaku ze strany Citroënů, ale to byl přeci jen vedoucí tým mistrovství. Skvělé šesté místo po pátku si však udržel nejen do sobotního večera, ale nakonec až do samotného cíle celé rally. S Fabií WRC to začalo vypadat nadějně. Teď se ale vraťme zpátky na třiatřicet rychlých kilometrů Ouninpohjy. Jejich první porce řádně vytrestala toho, kdo by si na ní vzhledem ke zkušenostem měl dát pozor. Lindholm však byl v jedné pravotočivé pasáži trochu delší, jeho 307 v příkopu zakopla a ukázkové salto bylo na světě. Dva ze tří rudých vozů skončily jako hromádka šrotu. Grönholm sice vedl, ale Corrado Provera přílišným štěstím nehýřil. A to ještě netušil, co se bude dít po poledni.

Grönholm na rozdíl od Lindholma, jehož vůz byl osazen novou pětistupňovou skříní, startoval s problematickou čtyřrychlostní převodovkou. Z té se už v pátek začaly ozývat divné zvuky a dvojnásobný mistr světa si ji pro jistotu nechal vyměnit. Ve třetím sobotním testu se však z nového ústrojí ozvaly daleko hrozivější zvuky. A ty bohužel znamenaly ztrátu nejvyššího čtvrtého stupně. Grönholm tak musel celou druhou Ouninpohju absolvovat se třemi stupni. Bylo až s podivem, že to převodovka vydržela a Fin ztratil jen osmnáct sekund. Při rozhovoru v cíli si pak neodpustil dnes už legendární vzkaz Proverovi, že tři rychlosti bohatě stačí. Před servisem pak Finové absolvovali ještě jeden kratší test a vedení si o více než půl minuty překvapivě udrželi. Do jejich 307 se ale musela vrátit původní převodovka z pátku a za její výdrž se všichni začali modlit. Zbytek soboty naštěstí převodovka zvládla a Grönholma dělilo od prvního triumfu pro nový vůz pětadevadesát nedělních kilometrů. K dobru měl půl minuty náskoku na Märtina a minutu a půl na Sainze.

Španělský pilot Citroënu měl po argentinském triumfu na dosah další úspěch. Jako první Jižan, kterému se podařilo ve Finsku vyhrát, sice ze třetí pozice metr do vzduchu neskákal. Ovšem každé pódium na této soutěži, navíc v tehdejší těžké konkurenci, se počítá. Stejně jako v předešlém podniku měl za zády týmového kolegu Loeba a ani tentokrát jej nemusel na rozkaz týmu před sebe pustit. Francouz díky bodům za čtvrté místo posílil vedení v šampionátu a Španěl se naopak dotáhnul na trojici Loebových pronásledovatelů. Druhá půlka roku 2004 se tak měla nést ve znamení boje o post vicemistra mezi Solbergem, Grönholmem, Märtinem a Sainzem. Tuohino zkusil v neděli ještě zaútočit na lídra mistrovství, ale neuspěl. Do týmové kasičky Fordu však přispěl důležitými body. A ještě důležitější body získal pro tým i pro sebe Märtin. Senzační vítězství z roku 2003 sice neobhájil, ale ani s druhým místem nemusel být nespokojený. Navíc si celou poslední etapu udržoval nemalé naděje na triumf. Grönholm se musel hodně modlit, aby jeho vůz s poškozenou převodovkou vydržel až do cíle. Tentokrát ovšem Peugeot svého jezdce nezklamal a o odstoupení se nakonec málem zasloužil sám Grönholm. V poslední zkoušce už trochu polevil z tempa, v jedné křižovatce poslal 307 o něco dál do příkopu a jen se štěstím ji nepřevrhnul. První triumf nástupce slavné 206 WRC se po měsících trápení konečně zrodil.