Vlastimil Resl - eWRC.cz
19. 5. 2020 09:32 − 2403× − 2

Pavel Zalabák: „Pro zážitky žijeme!“

Čtyřicetiletý Pavel Zalabák je jedním z mála českých soutěžáků, kteří stihli načít letošní rallyovou sezónu.

To ještě netušil, jak pandemie koronaviru záhy ochromí celý svět, ten sportovní nevyjímaje. „Veškeré letošní plány jsou zřejmě tatam. Do závodění jsme se chtěli s Lukášem Matěnou obout naplno. Ve třídě 3 jsme plánovali bojovat o český titul. Abychom se rozjeli, absolvovali jsme rakouskou Blaufränkischland Rallye a v březnu plánovali i Rebenland. To už však řádil koronavir, byly zavřené hranice a soutěž se nejela. Teď nikdo neví, co bude,“ krčí rameny severočeský spolujezdec a pokračuje. „Jestli se neuskuteční regulérní šampionát, starty na nějakých volných podnicích považuji za zbytečné mrhání penězi a časem. Jen doufám, že pokud se letos již nic nepojede, budou licence platit i příští rok. Vždyť mě a Lukáše stála každého dost peněz a levné nebylo ani pojištění. To je na jedno svezení docela dost.“

S Lukášem jste zahájili třetí společnou sezónu.

„Spolupráce s Lukášem je super. Je z Hradce Králové a tak to k sobě nemáme vyloženě daleko. Původně ho měl navigovat Zdeněk Jůrka. Ten se však nakonec dohodl s Karlem Trojanem a Lukášovi, který je pedant a nechtěl vedle sebe „uječenou“ ženskou, dal kontakt na mě (smích). Přestože jsme si zpočátku mysleli, že se v autě zabijeme, nakonec jsme si parádně sedli. Lukáš je férový borec, obrovský srdcař a jeho láska k motorsportu je veliká.“

Nyní pojďme do minulosti. Kariéru jsi zahájil jako dvorní mitfára Josefa Zimmermanna.

„Začínali jsme roku 2009 v Rallye Cupu s červeným Favoritem Pick-up. Oba jsme byli úplnými nováčky, nicméně cesta vzhůru byla rychlá. Klíčovým momentem přestupu z amatérských soutěží do těch „velkých“ byly Pepovy narozeniny. K těm jsme mu chtěli jako dárek zajistit start s kitovou Felicií na domácích Lužických horách, kde jsme předtím několik let působili v rolích pořadatelů. Honza Sýkora nás zkontaktoval s bratry Bryndovými. Jirka řekl, že kita už nemají, ale nabídl nám, za zhruba osmdesát tisíc, pronájem „cé dvojky“. Když jsme Pepovi sdělili, že takovou sumu neseženeme, rozhodl se dát třicet tisíc ze svého. Kamarádi pak po deseti, dvaceti tisících doplatili zbytek. Hned na třetí erzetě však spadla hadička a začal se přehřívat motor. Raději jsme tedy odstoupili. Bryndové ocenili, že jsme neničili techniku jízdou stůj co stůj. Zachovali se skvěle a nabídli nám start v Krkonoších. Nakonec z toho byla nejen kompletní sezóna, ale dlouholetá úspěšná spolupráce.“

Po přerušení Pepovy kariéry jsi navigoval několik jezdců.

„Až do konce roku 2014 jsem kromě Pepy a jednorázového startu s Milošem Vágnerem v Impreze na Barumce nikoho jiného nenavigoval. Tím divočejší to bylo poté. Během dalších tří sezón jsem vystřídal hodně jezdců. Touha startovat co nejčastěji prostě byla obrovská. Dnes bych už touto cestou asi nešel. I proto, že mnozí tito jezdci začínali a měli minimum zkušeností. Chci se především bavit a nedělat někomu učitele. Samozřejmě když někdo přijde pro radu, neodmítnu ho. Vyloženě někoho vychovávat, jako to dělal Honza Krečman a dnes třeba Štěpán Palivec, však není mojí parketou.“

Na Bohemii 2016 jsi usedl do vozu nejvyšší specifikace WRC vedle Jana Dohnala. Považuješ to za dosavadní vrchol kariéry?

„Určitě. U Honzy oceňuji jeho lidský přístup. Od pana Profesora Ginsla má specifický a poměrně složitý rozpis s mnoha čísly. Ještě den před startem jsem z toho byl hotový a nevěděl, co čtu. Test v Bělé navíc padl. Auto se totiž při nájezdu na podval zastavilo. Navíc se souběžně jel podnik světového šampionátu v Polsku a naši mechanici se dovolali lidem z M-Sportu až po nějakých dvanácti hodinách. Ti vše přisoudili vadnému čidlu a doporučili zkusit odstartovat. Nezjednodušila nám to ani vichřice před startem úvodní vložky. Ta byla totiž pozdržena, jelikož hasiči odklízeli popadané stromy. Ve Vinci na startu jsme tak čekali asi půlhodinu. Nakonec to bylo něco neskutečného. Spolupráce i rozpis seděly parádně. Začali jsme třetím absolutním časem a velká škoda výletu do škarpy na druhé erzetě. Pod auto se nám dostal balvan a vysvobodili nás až po čtyřech minutách moji frýdlantští kamarádi. Ti se mimochodem většinou zjeví tam, kde máme krizi, jakoby to přivolávali. Asi jim zakážu soutěže navštěvovat (smích).“

Dalším „Tvým“ velmi zajímavým jezdcem byl Daniel Landa.

„Spolupráce se zrodila začátkem roku 2017 na Valašce. Tam jel Dan s Juldou Gálem a já s Pospou (Tomáš Pospíšilík, pozn. autora). Dohromady nás dal Pepa Pátl, který Danovi ukázal nějaké moje onboardy. Dan je pohodový člověk a špičkový řidič. Krizové situace zvládá jako málokdo. Ostatně to dokázal i v tahačích a autokrosu. Mnoho jeho nehod bylo opravdu smolných. Závody ve špičkově nachystané Fabii R5 od Vojty Štajfa jsem si užil. Netradičním a obrovským zážitkem byl start na íránské Shiraz International Rally. Jelikož tam byli delegováni komisaři FIA a dle regulí této instituce byly řády, pravidla i itineráře, vše mělo nejvyšší úroveň. Rozdílem byla jiná krajina a mizerná sportovní úroveň. Vždyť startovalo pouze dvanáct posádek. Úžasné bylo chování „domorodců“. Ti pořád komunikovali, zvali nás domů na čaj, byli jsme pro ně zpestřením (smích).“

Život však nejsou jen soutěže. Máš nějaké další zájmy?

„Od patnácti let jsem se věnoval latinskoamerickým tancům. Vše ukončil odchod mojí taneční partnerky do Německa. Také mám rád adrenalin. Skáču padákem a líbí se mi bungee jumping. Naopak bych na pouti nevlezl na labutě nebo kolotoč. To mi přijde nebezpečnější, než parašutismus (smích). Hodně se věnuji fyzické kondici. Během dubna jsem najel na kole dvěstědeset, nachodil stodvacet a naběhal sedmdesát kilometrů. Mám za sebou už i dva půlmaratóny v Praze a začal jsem lyžovat. Ještě před začátkem pandemie se mi v lednu podařilo stihnout Alpy. A pak mám ještě jeden netradiční koníček.“

Povídej.

„Zajímá mě historie našeho rodu, kterou se snažím zdokumentovat. Momentálně je nás v České republice stosedmnáct Zalabáků. Dle informací byl náš menší šlechtický rod původně Zápský ze Zap u Brandýsa nad Labem. Postupně se varianty měnily a komolily, až vyšlo současné příjmení. V rodě máme dokonce vraha. Tomu byly sebrány majetky, protože tíhnul k jiné církvi. Aby se dostal alespoň k něčemu, naplánoval se svojí milenkou vraždu jejího manžela. V Hrdlořezích ho zabili. Byli však odhaleni a zatčeni. Na pražském Staroměstském náměstí jí kat Mydlář oběsil a jemu setnul hlavu.“

Jsi velmi sportovně založen. Co Ty a alkohol?

„Alkohol často nevyhledávám. Pokud si však chci pochutnat na výborném pivu, preferuji značku Albrecht ze Zámeckého pivovaru u nás ve Frýdlantu. O větší oslavy mě připravuje i datum mého narození. Jsem „silvestrovskej“. Když přijdu na silvestrovskou párty, nikoho nenapadne, že zároveň slavím narozeniny (smích).“

Závěrem se Tě zeptám, jestli máš ještě nějaký rallyový sen?

„Snem každého soutěžáka je určitě účast na podniku světového šampionátu. Lákalo by mě také svezení v nějakém pěkném historiku z osmdesátých let, ideálně vozem legendární skupiny B. To by bylo velkým zážitkem. A jak jsem již řekl, pro zážitky žijeme.“

Komentářů celkem: 2
19. 5. 2020 13:43
0 0
Mimo téma: Shacki, nějak špatně se zobrazuje fórum.
19. 5. 2020 15:04
0 0
Už je to forum zase ok.

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama