Dnes si již málokterý pamětník vzpomene na termín 23. – 24. dubna 1960, kdy se ve Vyškově uskutečnila I. Oblastní soutěž automobilů a pomyslně tak odstartovala pozoruhodnou šedesátiletou tradici rally v tomto regionu. Pod názvy Rallye Haná, Magnum rallye, Böttcher rally, Admiral rally a v posledních letech Rally Vyškov se hanácká soutěž zařadila mezi stálice domácích šampionátů a navzdory koronavirové pandemii se uskuteční také letos.

Dnes si pojďme zavzpomínat na ročník, který má řada z nás ještě v živé paměti. Po reorganizaci jedenáctidílného Mistrovství ČR v rally, jehož finanční náročnost byla pro posádky enormní, vznikly v roce 2000 dva paralelní šampionáty. Zatímco „velký“ seriál zahrnoval šest dvoudenních soutěží a konal se převážně v Čechách, nově vzniklé sprinty čítaly sedm jednodenních závodů orientovaných po většinou na východ naší země. Mezi sprinty se zařadila také Magnum rally Vyškov, která se uskutečnila v červnu a byla druhým podnikem šampionátu po pačejovské Agropě.

Navzdory obavám pořadatelů ze sestupu do „druhé ligy“ se ve Vyškově objevilo velice početné a pestré startovní pole, tvořené 93 posádkami. Souboj o vítězství byl plně v režii zkušené dvojice Emil Triner a Stanislav Chovanec. Zatímco prvně jmenovaný se na start postavil s vrtkavým Nissanem Pulsar GTi-R stáje Roto Plzeň, neméně populární „Staňa“ moravským divákům naposledy v plné kráse představil svého legendárního escorta, kterého od druhé poloviny sezony nahradila historicky první privátní Octavia WRC. Triner startoval s papírově horší technikou a musel dát do jízdy maximální nasazení. Na Chovancova osm let starého escorta však v té době již také nebyl spoleh, což valašského pilota vybídlo k nezvykle čisté a vyrovnané jízdě. Na úvodním testu na vojenském autocvičišti byl tento styl nejrychlejší, na druhé erzetě jej však zpomalila prasklá hadice od tlumiče, což pomohlo do vedení dravě jedoucímu Trinerovi. „Auto se chvěje a předek je v rychlých zatáčkách neklidný,“ odůvodnil manko z podivické erzety Chovanec. Menší ztrátu si chvíli poté přivodil i Triner, jenž se zařadil do nekonečného seznamu jezdců, kteří v historii račické erzety nedobrzdili do pístovického retardéru. „Trochu jsme ztratili. Na následném šotolinovém úseku jsem ale přidal a ztrátu se nám podařilo eliminovat,“ usmíval se Emil, který po čtyřech erzetách vedl o 2,1 sekundy

Desetinkový souboj rozhodly druhé průjezdy, kde Chovanec přestal brát ohled na provizorně opravený tlumič a na cílové rampě se mohl pyšnit bilancí šesti vyhraných erzet z osmi odjetých. Triner však nesmutnil a druhým místem se o kousek přiblížil vysněnému sprintovému titulu, kterým na konci roku zakončil svoje krátké angažmá v týmu Roto Plzeň. „Sjeli jsme pneumatiky Pirelli a museli jsme na poslední dvě erzety použít michelinky, které se ukázaly být pomalejší. Zatímco my jsme oproti prvnímu průjezdu zpomalili, Staňa zrychloval. Soutěž byla rychlá, líbila se mně a s druhým místem jsem spokojen,“ řekl v cíli.

Do souboje o vítězství se překvapivě nezapojil Vlastimil Neumann se špičkovou Toyotou Celica GT-Four od stáje JM Engineering. V úvodu mu hodně komplikovalo situaci nepochopitelné startovní pořadí, neboť byl sportovními komisaři zařazen až za felicii Karla Trněného, kterou na erzetách s délkou nad deset kilometrů pravidelně dojížděl. Možná i proto až do sedmého testu zaostával nejen za Chovancem a Trinerem, ale i za skoro domácím Milanem Chvojkou, který v escortu po Karlu Trojanovi odjel výborný závod. Teprve uvolněný stabilizátor na Chvojkově voze, který jej zpomalil na závěrečných dvou zkouškách, spolu s „uštvanou“ Trněného felicií (technická závada na RZ 7) Neumannovi pomohly k posunu na bronzovou příčku. Zlínský pilot svůj úspěch zpečetil nejrychlejším časem na posledním krátkém úseku.

Skvělou podívanou divákům nabídly i kitové dvoulitry, bojující o prvenství v kategorii vozů s pohonem přední nápravy. Famózně jedoucího Ludvíka Otta s kitovým fordem, který zajel v prvním průjezdu Vážanské RZ dokonce třetí čas absolutně (jen tři sekundy za Chovancem), ve druhé „rundě“ vyřadil výlet mimo trať, což otevřelo cestu k vítězství manželům Cvrčkovým, premiérově startujícím s Octavií Kit Car. Výborně rozjetý závod měl i Dušan Kouřil se Seatem Ibiza Kit Car. Na pátém testu ho však ze třetí příčky v kategorii vyřadila spojka.

Ze zajímavostí můžeme zmínit skvělý výkon tehdy ještě nepříliš známého Jaroslava Vančíka, který se Škodou Felicia Kit Car suverénně opanoval třídu A5. Podobně „prominentního“ vítěze měly i N-jedničky, kde při svém teprve čtvrtém startu v rally zvítězil Jaromír Tarabus za volantem legendární micry.

Na průběh zmíněného ročníku můžete zavzpomínat prostřednictvím dobové reportáže Petra Kmenta, která byla odvysílána v pořadu Svět motorů. Přejeme ostrý obraz i zvuk!