Auto se po od koupi po francouzském majiteli kompletně prozkoumalo a po testu v Sosnové, kde jsem startoval, jsme zjistili, že s tímhle autem nemůžeme závody především dojíždět. Proto jsme se rozhodli před Rallye Pačejov udělat auto pořádně a kompletně ho (krom karoserie) zrepasovat. To se nám podařilo a do poslední chvíle jsme nevěděli s bráchou, kdo z nás bude startovat. Nakonec padla volba, že Pačejov pojedu já a brácha Šumavu. Nehádali jsme se a bylo mi jedno kdo z nás co pojede.

Tohle rozhodnutí padlo 3 týdny před startem a já se tak začal těšit a připravovat na závod. První přípravou byla dvouměsíční fyzická příprava, kdy jsem si řekl, že jestli ten Pačejov pojedu, musím se sebou něco udělat…. Totiž v Sosnové nebo na testech jsem byl po pár kilometrech totálně vyčerpaný a bez síly a to s tímhle autem prostě nejde řídit. Takže nastalo běhaní po práci, cvičení ve fitku, lepší strava a vše pak měl ukázat samotný závod, jak na tom všem budu. Auto se každým dnem dělalo za poslední tři týdny kolikrát až do noci a já byl den ode dne víc a víc nervózní, protože mě čekala velká premiéra s tímto hezkým silným autem. Když se vše týden do závodu stihlo poskládat a připravit, tak jsme to v úterý chtěli vše poprvé projet a vyzkoušet a po nastartování shořela elektrika pod palubní deskou od páčky blinkru, takže následovalo skoro 2 noci taháním nových kabelů našeho skvělého mechanika, elektrikáře a kamaráda. V ten moment jsem myslel, že závod můžeme zabalit, ale vše se povedlo opravit a my tak mohli auto připravit na test, který jsme pořádali jako Voldřich Motorsport pro kohokoliv z vás oficiálně před samotnou soutěží. Na test nám dorazil Filip Mareš, Martin Vlček a další posádky. Každým kilometrem jsme se auto snažili posouvat, zrychlovat a hlavně ladit nové brzdy od Romana Kresty, za což mu moc děkuji, protože nám hodně pomohl. Dále super práce a rady s Rosťou Šaškem a práci na tlumičích a velké poděkování Honzovi Talašovi za zázemí, servisák a práci na autě s Lubošem Gregorem a našimi mechaniky. Já se učil každým kilometrem, zjišťoval jsem postupně co vše dělám špatně, jak se auto má řídit, jak brzdit a řadit. Velmi cenné rady mi dal Filip Mareš, který si tím vším několikrát prošel a snažil se mi předat informace, které jsem doposud nikdy nevěděl a co řekl, to fungovalo.

Takže po skončení testu jsem v pátek ráno společně s mým spolujezdcem Tomem šel najíždět RZty pačejovské rally a najížděl jsem je s dobrým pocitem, že auto funguje hezky jak na suchu, tak na mokru, protože jsme měli možnost jezdit pár kilometrů po vodě, brácha zařídil na test cisternu s vodou. Zatímco já najížděl, kluci připravovali auto a v sobotu odpoledne mi ho přivezli do Horažďovic a mně se tak začínal plnit velký sen o tom, jak pojedu s Mitsubishi Lancer Evo 6 na domácí Rally Pačejov před spoustou kamarádů a fanoušků. Nálada byla skvělá jako každý rok u nás v servisu a my se tak těšili na první nedělní etapu závodu. Začali jsme opatrně, podmínky nebyly ráno jednoduché, ale i přesto jsme trefili volbu pneumatik a zajeli dopoledne hezké časy. Rozkaz byl jen jediný, užít si závod, ani to neškrábnout a dojet konečně bez problémů až do cíle, protože to s předchozí značkou auta moc často nebylo….

My tak po první nedělní etapě odváželi auto do uzavřeného parkoviště na pěkném 29. celkovém místě. To bylo pro nás až nad očekávání. Měli jsme z toho dobrý pocit, za celý den jsme neudělali jednu jedinou chybu i při volbě pneumatik a my se tak dále učili a učili. Přece jenom přesednout po pár závodech z Peugeota 206 rovnou do Lanceru není opravdu jednoduché! Následovala druhá etapa v pondělí ráno a já se tak modlil, aby auto v téhle strašné zimě nastartovalo. To se bohužel tak nestalo a s Tomem jsme auto pomocí všech našich sil odtlačili za časovou kontrolu.. Zkoušeli jsme pár věcí, ale auto ne a ne chytit, pak jsme vybili baterku a v tu chvíli mi skončil v hlavě sen o tom, jak dojet krásný domácí Pačejov. Nechtěl jsem to v žádném případě vzdát, dělal jsem všechno proto, abychom to nějak nastartovali, nezbylo nám nic jiného, než přistavit kamarádovo auto a startovat přes kabely. Po pár minutách nervů se podařilo nastartovat a my mohli odjet do patnácti minutového servisu a pokračovat dále. V ten moment jsme porušili řády a pravidla, dostali jsme penalizaci za pozdní příjezd do časové kontroly. Následovala cesta do servisu, kde mechanici přehodili mokré pneumatiky a jelo se dále. Celý servis jsme řešili, jestli odstoupit rovnou hned nebo pokračovat, snažit se vše ututlat nebo po dojezdu poslední rychlostní zkoušky odevzdat jízdní výkaz a dobrovolně odstoupit. Rozhodli jsme se takto, nevzdáme to, pojedeme dále s pocitem, že na poslední RZtě odstoupíme, pokud auto dojede až tam a pak se vrátíme do servisu. Nikdo z vás si nedovede představit, jak těžké bylo s tímhle pocitem jet dalších 6 rychlostních zkoušek s tak dobře rozjetým závodem.

Všech šest rychlostních zkoušek jsme letěli, snažili se jet v našem podání na maximum co umím a časy byly skvělé po celý den okolo top 20. Každým kilometrem jsme si to užívali, jeli rychle, rovně dopředu a ono to tam padalo… Lidé, kamarádi a fanoušci nám psali, volali a hnali nás dopředu a to nás na tom bavilo. Auto a celý tým fungoval na jedničku a já se cítil s autem lépe a lépe. Jízda se 4x4 na vodě a bahně byla bomba, nebál jsem se smyku a to bylo dobré. Přišla poslední RZta Čečelovice, kde jsme momentálně figurovali bez odečtu penalizace z rána na nějakém 18. místě celkově a třetí ve skupině 13, což bylo neskutečný na první závod. Bohužel tohle všechno by bylo krásné, ale já chci společně s naším týmem Voldřich Motorsport hrát FAIR PLAY, nepodvádět a tak jsme po dojezdu do cíle odevzdali výkaz a odjeli sami do servisu. Měli jsme s Tomem takhle lepší pocit, než si vézt domu poháry za třetí místo ve skupině. Nemohl bych se na ně doma dívat s úsměvem a takové poháry doma nechci. Hodně lidí se mi ptalo, proč jsme vůbec pokračovali už ráno dál… Chtěl jsem s autem dojet na samotný konec soutěže a nabrat co nejvíce zkušeností s autem, které fungovalo skvěle. To teď potřebuji, zlepšovat rozpis, ruce a hlavu, posouvat brzdné body a pak řešit i nějaké vhodné nastavení na podvozku na jednotlivou rychlostní zkoušku. Na dalších závodech bych se nemohl koukat do očí lidem, kteří nás viděli podvádět. My si totiž pro ty poháry dojedeme příště!

A ta fyzička??? Ta už byla v pořádku (smích). Budu se snažit v tom pokračovat. Tímto chci za tento krásný víkend poděkovat všem mechanikům, v čele s bráchou, taťkou, Honzou Talašem za perfektní servisní zázemí skoro jak na mistrovství světa, to jsem nikdy nezažil… Dále Martinovi Láchovi, Pepovi Maškovi, Jirkovi Krňoulovi, mojí celé rodině, Petrovi Kopsovi za pobyt a přespání, Lukáš Petřík za test před závodem, rodině Brůžků, spolujezdcovi Tomovi za perfektní přesné čtení, sponzorům a všem lidem, kteří se mi snažili pomoct zažít tento krásný víkend! Díky a brzy se snad někde ukážeme. Ty davy lidí, co nám fandily u rychlostních zkoušek, bylo opravdu hodně a to chceme zažít, už zase co nejdříve…