Po nevydařené Rallye Bohemia, kdy nás zradil stálý převod, známá slabina převodovek vozů Škoda 130LR, jsme díky této zvláštní době odstartovali teprve do našeho druhého závodu sezóny. Tímto podnikem byla pro mnohé oblíbená Invelt Rally Pačejov, ve které jsme společně s bratrem startovali naposled v roce 2004, samozřejmě s naší „Bobinou“ Škodou 110L.

Ze mých startů s Jirkou Hladíkem a Leošem Vašátkem v posledních letech jsme věděli, že pořadatelé oproti minulosti podstatně vylepšily tratě. V Pačejově jsou navíc skvělí a zkušení pořadatelé, kteří se snaží vždy každému vyhovět a vše řešit ve prospěch posádky. Dalším bonusem byla možnost odjet, při premiéře dvoudenní soutěže v Pačejově, oba dva dny. Pořadatelé byly za jejich přístup odměněni nevídaným startovním polem 55 posádek historických automobilů, což jsme s bráchou za 24 let závodění v této disciplíně nezažili.

Největší rána Pačejov 1998

Hned při najíždění první rychlostní zkoušky jsme si i trochu zavzpomínali, když jsme přijeli k místu, kde jsme v roce 1998 díky naivnímu rozpisu a nezkušenosti dali se Š100 největší ránu v životě. Letos toto místo nepříjemně sežral Krupička s Peugeot 208 R2. Trénink však ukázal, že nedělní etapa, započítávaná do M ČR historiků, bude sice zpestřena několika horizonty, ale bohužel pro nás , vedla trať této etapy většinou po původních rychlých a celkem širokých asfaltech. A až v pondělí, kdy už jeli historici „jen“ pro radost, bude trať opravdu technicky hodně náročná, úzká a současně krásná na jízdu na rozpis.

V týmu, i přes nevlídné počasí, panovala dobrá nálada. Frontu u přejímek jsme využili k pozdravení se s kamarády. Po bezproblémové technické přejímce se tým přemístil do útulné hospůdky v Chánovicích, kde zbývalo dořešit, jaké bude ráno počasí, co obout a v které části startovního pole se může naše posádka pohybovat?

Meteorologové překvapivě nelhali a neuvěřitelná předpověď krásného počasí se opravdu začala naplňovat. Po dlouhé pauze, nebylo lehké jet hned nadoraz. Navíc po několika dny deštěm zkrápěné trati. Proto 12. a 11. čas na prvních dvou RZ nás potěšil. Do prvního servisu jsme tak vjížděli na 10. místě celkově 10,4vt. za Klepáčem na Peugeotu 309 Gti a 9,8vt. před Hostašem na Ladě VFTS. V servisu jsme jen nazuli kola více vhodná pro sušší asfalt a pokračovali na další dávku čtyř RZ.

Petr se již dostal do tempa, což bylo pro extrémně rychlé RZ3 a 4 potřeba. Na obou těchto RZ jsme zajeli shodně 11. čas a i díky problémům ostatních posádek jsme se posunuli dokonce na 8. místo absolutně. Před námi byl o 3,3vt. Hostaš. Za sebou jsme o 11,7vt. drželi BMW Knížka. Pokračovalo se opakovanými průjezdy prvních dvou RZ, jejichž asfalty byly již téměř suché a na posádky a diváky po několika dnech vysvitlo i slunce! Bylo jasné, že se pojede stále rychleji. Z vozu měl brácha dobrý pocit a na obou RZ 5 a 6 se zrychlil o 5vt. Skvěle však jeli také ostatní, především Klik na Ladě VFTS a Knížek, kteří nás v pořadí přeskočili. Do posledního servisu jsme i tak vjížděli na pěkném 10. místě absolutně a 5. v kategorii IV. Vůz v servise parta mechaniků důkladně zkontrolovala a šlo se na poslední dvě RZ. Vzhledem k minimální ztrátě jen 7,9vt. na Hostaše mi bylo jasné, že Petr ještě zabojuje. Na RZ7 to vyšlo a ztrátu jsme snížili o 3.8vt. Zbývalo ale ještě 4,1vt. a to na tak rychlých tratích proti tak zkušenému soupeři je těžké stáhnout. To se také potvrdilo. I když Petr maximálně tlačil, Hostaš byl na poslední RZ o 1,5vt. stejně rychlejší.

Na cílové rampě na náměstí v Horažďovicích nás čekalo ocenění za krásné 9. místo absolutně, 5. místo v kategorii IV. a 1. místo ve třídě E5. Měli jsme tak opravdovou radost z vydařeného závodu. K vítězství v naší kategorii IV. blahopřejeme skvěle jedoucímu Jirkovi Káňovi a Martině Kalistové, kteří startovali se silným Fordem Sierra RS Cosworth.

Tím pro nás měla soutěž skončit. Naše posádka však byla vybrána sportovními komisaři k závěrečné technické kontrole. Komisaře zajímala šíře karoserie a především objem motoru naší Š130LR. Šíře karoserie byla s ohledem na absolvovanou soutěž a poškození čela a blatníků neměřitelná. To s objemem motoru to bylo jednodušší. Po demontáži vany motoru si komisaři vše změřili a potvrdili, že objem motoru je v pořádku. Litovali jsme jen vedle stojícího Martina Klika, který svoji VFTS musel doslova rozebrat na součástky, aby vytáhl motor z vozu a mohl tak demontovat vanu motoru. I jemu komisaři nakonec potvrdili, že objem motoru má dle homologace. Jen pohled na ten nepojízdný vrak byl trochu deprimující.

Po všech těch kontrolách jsme uvedli vůz opět do provozuschopného stavu pro start do poháru pořadatele. Na tratě, které na nás na pondělí pořadatelé přichystali, jsme se opravdu těšili. Ráno už zase pršelo, ale s tím jsme počítali. Alespoň byla jasná volba pneumatik. Po startu do první ranní RZ9 Klínovice vše vycházelo. I v dešti se dalo jet rychle a to až do skoku v půli této RZ. Od té chvíle se něco stalo a motor začal různě vynechávat. Další RZ10 Muničák, s pěkným šotolinovým úsekem, jsme ještě projeli, ale na výjezdu z lesa jsme trefili nějakou hroudu. Petr si myslel, že máme defekt, auto nešlo moc po rovině řídit tak výrazně zvolnil. Nakonec to byla jen velká rozbíhavost. Hodilo se nám, že byla zrušena RZ11 Čečelovice a my budeme moci zkusit vůz v servise opravit. Mechanikům se podařilo srovnat přední geometrii, ale bohužel oprava motoru se nezdařila. Sice jsme ještě zkusili odjet druhý průjezd RZ 12 Klínovice, kdy nám navíc stříkal špatným těsněním benzín do motoru, ale dál pokračovat už nemělo cenu. Nakonec jsme až doma zjistili, že šlo pouze o vadnou zapalovací svíčku. I to je prostě rallye. Tak alespoň máme na příští rok motivaci se do Pačejova vrátit a konečně si poprvé sjet ty vyhlášené Čečelovice.

Na závěr bychom chtěli upřímně poděkovat všem, kteří dokáží v této nejisté době uspořádat tak náročnou akci, jakou je automobilová soutěž. Před všemi pořadateli smekáme. A také děkujeme našim rodinám, týmu mechaniků rodině Faltysových a sponzorům, kterými jsou ASSA ABLOY Opening Solutions CZ s.r.o. ; Autosklo-servis Rychnov n. K., s.r.o. a RENOVAK Kostelec nad Orlicí.