Tomáši Štuksovi je teprve 16 let (na konci října oslaví 17. narozeniny), ale už má na kontě 19 startů v rally a spoustu zkušeností nasbíral i v jiných disciplínách motoristického sportu. Rozhovor pořídil Vojta Konopištský, fotografiemi jej doplnil Honza Sekuj.

Jak dlouho se pohybuješ v motorsportu, a co už máš za sebou?

V motorsportu se pohybuji vlastně už od mala, kdy jsem jezdil jako prcek s tátou na závody a dělal mu takového mini mechoše. Sám jsem poprvé okusil volant a pedály v osmi letech, kdy jsem se svezl s buggy 160. To mě ohromně bavilo a doma bylo jasno. Koupili jsme buggynu a vyrazili na první závody.

Začal jsem tedy v osmi letech v autokrosu v kategorii 160. Po asi dvou letech jsem se posunul do 125 a současně s tím do mistrovství republiky. Pak následoval postup zase do silnější třídy 250, kde jsem strávil asi dva roky. Současně s autokrosem jsme už jezdili i rallycross u Jirky Matějky, a to asi v 10 letech, kde jsem si poprvé zkusil normální auto. Po pár závodech s autem bylo jasné, že moje další kroky budou směřovat do disciplíny mého táty, rally.

V mých 13 letech jsem poprvé startoval na závodech Amater Rally v Milovicích u Milana Blahouta, kde jsem získal obrovské zkušenosti, co se týče závodění ne se soupeři, ale pouze s časem, a také jsem se naučil základy rozpisu. O rok později, tedy v mých 14 letech, jsme ukončili kariéru v autokrosu a vrhli se do aut.

Vedle autokrosu, rallycrossu a rally jsem zkusil také okruhy, motokáry, závody do vrchu a slalomy, které mi daly velké zkušenosti, a dokonce jsem se ve 14 letech v první sezoně MČR slalomů stal mistrem ČR ve třídě junior. Zkusil jsem tedy asi vše, co vlastně jde a bylo jasno. Jdeme na plno do rally.

Jak bys srovnal autokros a rally?

Mně vyhovuje závod s časem, kde každá chyba je pouze vaše. Nikdo mě v první zatáčce nevyřadí. Rally je dost náročná, nejede se zde na oči, ale na rozpis, který hraje ve výsledku obrovskou roli. Takže zkráceně řečeno, rally je čistější, neodjíždíte domu naštvaní po všech vyhraných rozjíždkách a posledním místu ve finále. Mně osobně tedy rally a čistý sport vyhovuje více než autokros. Ten má ale zase své kouzlo, kdy jedete a přes brýle plné bláta sotva vidíte na ty davy lidí před sebou.

S jakým vozem teď závodíš?

Moje kariéra tedy pokračuje jen v rally, kde jezdím tam, kde mě pustí. Ze začátku jsem jezdil s tátovou áčkovou feldou, ale teď již druhým rokem jedu s vozem Opel Adam Cup, což je opravdový závoďák s parádním podvozkem, sekvencí a 140 koňmi pod kapotou.

Letos to bylo se závody hodně nejisté. Věřil jsi na jaře, že se ještě pojede?

Moc jsme toho v tomhle roce neodjeli a asi už ani bohužel neodjedeme. Na začátku roku to vypadalo hodně bledě, ale pak se alespoň přes to léto závodilo. To je další důvod, proč se ještě více těšíme na další sezonu. Doufáme, že už vše bude v pořádku a zazávodíme si konečně plnohodnotnou sezonu v MČR ve sprintech a v Opel Adam Cupu. Naším hlavním cílem je sbírat cenné zkušenosti, postupně se posouvat dál a postupně zrychlovat. Za rok už bychom chtěli kupovat vůz kategorie R2, což je zase silnější třída.

Tvůj táta Marek taky pořád závodí. Radí ti? A bereš jeho rady?

Můj táta závodí už opravdu dlouho, což v poslední době musel hodně omezit kvůli mým závodům. Teď když jezdíme sprinty, je to opravdu jak časově, tak finančně náročné. Takže to skloubit dohromady moc nešlo. Jeho rady jsem samozřejmě poslouchal a táta mě učil už od mala například rozpisu, jak jezdit zatáčky, jak si připravit auto. Bez jeho rad by moje začátky opravdu nešly. I dnes nějaké dostanu, ale už se snažím poslouchat rady i od zkušených pilotů v silnějších autech, co toho mají odjeto nespočet.

Tvoji spolužáci vědí, že závodíš?

Ano, spolužáci a asi všichni mí kamarádi ví, že závodím. I učitelé. A většinou nechápou, jak můžu řídit auto bez řidičáku na velké auto. Většinou k tomu dostávám spoustu otázek typu jak to, že vůbec umíš řídit, a jak to, že smíš řídit na silnici? Od kolika jezdíš? Se školou to zatím stíhám dobře a rally mi ve studiu nijak nebrání.

Co všechno jsi potřeboval k tomu, abys mohl v 16 letech jezdit Opel Adam Cup v rally?

Jak jsem již popsal mou cestu v motorsportu, tak to bylo vše hezky postupně, žádné zběsilé skoky o několik tříd výše. K tomu abych teď mohl jezdit to, co jezdím, jsem potřeboval hlavně zkušenosti v rally a v rozpisu, které jsem sbíral už od 13. Také umět výborně ovládat takový závoďák. A v neposlední řadě mít zázemí, tým a především finanční prostředky, bez kterých závodit zkrátka nejde.

Tímto bych chtěl poděkovat spoustě lidem. Těm, u kterých jsem začínal a učil se, těm, co mi dali opravdu cenné zkušenosti, našemu závodnímu týmu, Ondrovi Krajčovi za cennou sezonu, mému spolujezdci Ondrovi Novákovi, který si ke mně sedal už ve 13, což chtělo mít určitou dávku odvahy, a hlavně mému tátovi, který mě k tomuto krásnému sportu dovedl a celou dobu podporoval, jak finančně, tak jako táta. Bez něj bych nebyl nikde.