15. 11. 2020 21:48 − 3849× − 2

Mistrem světa na jedenáct dní

Závěr úchvatné éry skupiny B vzhledem k událostem roku 1986 zrovna velkolepý nebyl, zato celkem skandální rozhodně.

Už to, že se poslední soutěž, na které se ve světovém šampionátu objevily silné speciály této skupiny, odehrála ve Spojených státech amerických, je dost nezvyklá věc. Nelze říct, že by motorsport v této světové velmoci nebyl oblíbený, to naopak. Ale automobilové soutěže Američanům nikdy moc k srdci nepřirostly a to se v podstatě nezměnilo ani za těch několik desítek let od doby, kdy byla tamní soutěž zařazena do světového kalendáře. Poprvé se něco takového podařilo michiganské pořadatelské skupině kolem Press-on-Regardless Rally v roce 1973. Zájem Evropanů ale tato rally zrovna nevyvolala a vítězství tehdy získal Kanaďan Walter Boyce s Toyotou Corolla Levin TE 27. O rok později se na této rally už sešla zajímavější skupina evropských jezdců a bojovalo se tam opět o body do hodnocení značek, což byla tehdy jediná klasifikace MS. Šampionát jezdců se v tehdejší době ještě nevypisoval. Prakticky celá noční část druhé etapy byla v roce 1974 zrušena a soutěž tím přišla o třetinu ze své z dnešního pohledu neskutečné kilometráže. Necelá sedmdesátka startujících se musela i tak vypořádat s takřka pěti sty ostrými kilometry. Nejlépe se s náročnou šotolinovou tratí tehdy vypořádal Jean-Luc Thérier na Renaultu 17 Gordini. Druhý dojel do cíle Markku Alén ve Fiatu 124 Abarth Rallye a právě o něm bude ještě řeč. A spojení Fina a druhé příčky v tom bude hrát podstatnou roli.

Press-on-Regardless Rally se jezdila v dalších letech už jen v rámci amerického mistrovství a pod tímto názvem se naposledy uskutečnila v roce 1993. Od následující sezóny už soutěž s centrem v Houghtonu nesla jméno Lake Superior Pro Rally. Letos se poprvé v historii kvůli pandemii koronaviru nekonala, ale místo v kalendáři seriálu ARA pro příští sezónu má jisté. Teď se ale vraťme zpátky do osmdesátých let. Na konci roku 1985 nic nenasvědčovalo tomu, že by se světový seriál měl do USA vrátit a všichni očekávali kalendář s dvanácti tradičními podniky. Ostatně v Americe měla mezinárodní statut jedině nevadská Carson City International Rally, kterou v roce 1984 opanoval Hannu Mikkola v Audi Quattro Sport. Tehdejší prezident FISA Jean-Marie Balestre byl ovšem velký taktik, který si chtěl naklonit americké pořadatele na svou stranu. A tak se zničehonic zrodilo spojení takřka neznámé OIympus Rally a MS. Takřka je třeba zdůraznit, protože rok předtím v této rally zanechal stopu evropského rallysportu Hannu Mikkola, když tam s brutálním Audi Quattro Sport E2 porazil místního miláčka Johna Buffuma v Audi Quattro A1 a vyhrál. Soutěž byla v roce 1986 zařazena na závěr sezóny a po událostech, které se v tehdejším roce staly, měla udělat smutnou tečku za fenomenálními vozy skupiny B. O titulu ve značkách bylo rozhodnuto už před touto pouze do klasifikace jezdců zařazenou rally ve prospěch Peugeot Talbot Sportu a žádný z továrních týmů to do Ameriky zrovna netáhlo.

Nejpočetnější sestavou se tak mohla pochlubit Toyota Team Europe s trojicí Celic Twincam Turbo v rukou Björna Waldegarda, Larse-Erika Torpha a Steva Millena. U Peugeotu sice měli jistý značkový titul, ale po ostudě v Rally Sanremo už to tak nebylo v klasifikaci jezdců. Z italské soutěže byly všechny jejich 205 Turbo 16 E2 vyloučeny pro nepovolené aerodynamické prvky na bocích a Juha Kankkunen tak ještě potřeboval svést závěrečný boj. Do Olympus Rally, která v těchto chvílích píše svůj třicátý ročník, tedy v roce 1986 odstartovala pouze dvojice brutálních továrních čtyřkolek. S Kankkunenem bojoval o titul pilot tovární Lancie Delta S4 Markku Alén. Začínalo se v noci a na tratích, které jezdci přirovnávali k Walesu a Novému Zélandu, měl lehce na vrch Fin v Peugeotu. Jeho snažení trochu znehodnotili mechanici, když zapomněli vyměnit baterii ve voze a posádka dorazila pozdě na start další zkoušky. Na konto jim přibyla minutová penalizace. Alén zbrzděný v prvních testech porouchaným posilovačem se sice dostal do čela, ale tempu svého krajana nestíhal a jeho náskok se postupně začal tenčit. Soutěž se v další etapě přesunula z úzkých a klikatých cest na rychlejší, zlepšilo se i počasí a to Lancii začalo vyhovovat. Rázem ztrácel půdu pod nohama Kankkunen, kterého ještě o dalších třičtvrtě minuty připravil defekt. Alén se sice poslední den ráno trochu ztrácel v mlze, ale pak svůj náskok navýšil až na konečné tři a půl minuty. Na cílové rampě 7. prosince 1986 stanul jako vítěz Olympus Rally a novopečený mistr světa.

Moc velkou radostí ale neoplýval. První krok, ten jediný, který mohl sám ovlivnit, zvládnul dobře. Musel ale ještě čekat na to, co se odehraje v zákulisí. Dva Finové Alén a Kankkunen, oba skvělí piloti, tak nakonec byli jen figurkami ve velké italsko-francouzské mocenské válce. Francouzský Peugeot zůstal vyloučen na italské půdě a triumf tam tehdy získal Alén zastupující domácí Lancii. Druhé kolo této války se pak odehrálo na francouzské půdě FISA, ke které se zástupci Peugeotu odvolali. 18. prosince padnul finální verdikt, a to ve prospěch Francouzů. Vyloučení speciálů 205 bylo shledáno neoprávněným a výsledky Rally Sanremo 1986 se anulovali, respektive se jezdcům odečetly získané body. Alén tak po jedenácti dnech o získaný titul mistra světa zase přišel a stal se historicky nejkratší dobu titul vlastnícím jezdcem. V historických tabulkách už je na věky zapsáno jen jméno jeho krajana Kankkunena, který k tomuto titulu přidal ještě tři další. Alén bohužel nakonec nemá ani jeden.

Komentářů celkem: 2
16. 11. 2020 07:52
0 0
Dovolil bych si podotknout, že tovární auta tam byla ve skutečnosti 3, Alessandriniho Delta S4 byla tovární auto s továrním servisem, ale startovala v jeho červenobílých barvách a ne Martini.
18. 11. 2020 21:58
0 0
To byla doba. Škoda, že už nenísmajlík

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama