Svoji motoristickou kariéru začal Miroslav Kruntorád z Loučeně počátkem sedmdesátých let více jak padesátkou startů v soutěžích BOAS převážně ve středočeské kraji – Průmyslovácká rallye, Polabská rallye, Rallye Nymbursko, Autospray, Čelákovická rallye, Rallye Černého a zeleného zlata nebo Čelákovický okruh – to byly první zkušenosti za volantem "závodního" vozu.

V roce 1977 se poprvé posadil na horké sedadlo ve voze Škoda 110 LS vedle Františka Maršíka a strávili spolu tři sezóny. Při navigaci používali tzv. kvaltový rozpis, tedy při průjezdech zatáček uvedení rychlostních stupňů s upřesněním, například trojka plná, nebo ubraná. Původní „á jedničku“ přestavěli do třídy A2 1150 a ve své nejvydařenější sezóně 1980 pak startovali se Škodou 110 RC. V poměrně početné konkurenci se jim nejvíce dařilo při Rallye Lužické hory, kde skončili absolutně pátí, bodovali i v Pačejově a v Železném Brodě. Pro technickou závadu odstoupili v Lovosicích a spolupráci ukončila velká havárie při Rallye Varnsdorf 1980. „Těžká rána, ve velké rychlosti. Byl jsem v bezvědomí, potlučený, ale od ještě větších následků nás zachránil klecový rám, který byl v té době pouze doporučený, ale my ho tak naštěstí měli.“

Od roku 1978 se Miroslav Kruntorád objevoval v závodech do vrchu ve třídě A1 Škoda s vozem Škoda 110 LS, premiérovým závodem byla Zruč nad Sázavou. „Byla to třída určená sériovým vozům Škoda různých typů, nebyl zde povinný ani ochranný rám. Ale byl tu také největší prostor pro technické podvody… A startoval zde největší počet jezdců, někdy i okolo padesáti.“ Starty na dnes již převážně neexistujících tratích, například ve Zruči nad Sázavou, Pelhřimově, Týně nad Vltavou, Kamýku nad Vltavou, Luce nad Jihlavou nebo Žacléři, začaly, stejně jako úspěchy, přibývat.

„V roce 1983 nastal problém, že nám z kalendáře v oblasti A vypadlo hned několik závodů. Napadlo mě, že na silnici mezi obcemi Loučeň – Mcely, je sice krátký, ale pěkný technický úsek. A tak se dá říct, že závod do vrchu Loučeň je něco jako moje dítě. A dodnes jsem rád, že se nám závody podařilo organizačně docela dobře připravit. Nakonec se konaly tři ročníky, více nám nepovolil jeden papaláš, který měl u silnice chalupu a automobilovým závodům vyloženě nefandil.“

A právě na domácím závodě se v roce 1985 Miroslav Kruntorád představil s legendární Škodou 130 RS. Jak se ukázalo, jednalo se nakonec o jednorázový start. „Dohodl jsem se s kolegou Vladimírem Slavíkem, který si eresu postavil, ale skončila jí homologace(na kopcích mohla závodit), že mi ji půjčí. A já mu na oplátku na okruhové závody zapůjčím svoji Škodu 120 LS. O lepší výsledek mě připravila tréma na startu. Nedomáčkl jsem jedničku, odmávli mě a já zůstal stát…“

V osmdesátých letech byl asi největší rozmach závodů do vrchu a během jedné sezóny bylo na území tehdejší ČSSR v termínovém kalendáři více jak třicet závodů. Jaké tratě Vám nejvíce seděly?

„Jednoznačně to byla pěkná technická trať v Kamýku nad Vltavou a rád jsem jezdil i na Moravu na Hambalky. Poslední pohár jsem získal na Záskalí se Škodou 1000 MB upravenou pro skupinu H. S tisícovkou jsem absolvoval i okruhy ve Dvoře Králové, Hořicích nebo na Štramberské trůbě.“

Po kopcích přišly ke slovu zase soutěže…

„K rallye jsem se alespoň epizodně vrátil s elesou při Rallye Hradec Králové v roce 1988 jako jezdec, ale cíl jsme nespatřili. V soutěži legend jsem pak v roce 2015 navigoval na Rally Bohemia Jiřího Hanilce. A v posledních letech si dělám radost při startech v soutěžích rallye pravidelnosti seriálu Historic – Rallye Jizera, Krkonoše nebo Želiv jako spolujezdec Petra Kováře v jeho Škodě 110L.“

Za své největší úspěchy Miroslav Kruntorád považuje v soutěžích přední umístění na Rallye Lužické hory 1980 a při závodech do vrchu 1. místo na domácí trati v Loučeni 83, v Berouně 95, Záskalí 96 a také celkové prvenství v roce 1995 ve skupině H. V pomyslné síni tradic nechybí ani trofeje za druhá nebo třetí místa, například z Libeře, Bíliny nebo Kamýku.

Foto: Archiv Miroslava Kruntoráda