Sébastien Loeb po dvou letech strávených za volantem i20 Coupé WRC už podruhé opouští svět klasických rally a hodlá se více věnovat těm dálkovým. Teď už ale nikoliv v barvách francouzské značky Peugeot, nýbrž v kooperaci s britským Prodrive a jejich novým projektem BRX. První společné vystoupení čeká tuto alianci už za několik dnů na Dakaru. Yves Loubet takových úspěchů jako jeho mladší krajan na mezinárodní půdě nedosáhnul. V rally působil od konce sedmdesátých let, kdy byl k vidění výhradně za volantem vozů Opel. Od roku 1982 byl věrný vozům italské značky Alfa Romeo a Alfetta GTV6 jej dovezla až k titulu francouzského vicemistra sezóny 1985. Mistrem se tehdy stal jistý Guy Fréquelin, který paradoxně vyhrál s Opelem. O dvě dekády později se ale postaral o počátek veleúspěšné éry Citroënu v MS. Loubet se na mezinárodní půdě nejvýrazněji prosadil v roce 1989, když s Lancií Delta Integrale italské stáje Grifone opanoval mistrovství Evropy.

V barvách tovární Lancie se Loubet ukázal i při několika světových soutěžích, a to samozřejmě hlavně na domácí korsické půdě. Na ostrově se v roce 1958 ostatně narodil a tak tamní cesty dokonale zná. V roce 1987 se dostal v první etapě korsické rally do čela, ale hned v první ranní zkoušce druhé etapy o něj kvůli defektu přišel. Ve zbytku soutěže už na BMW Bernarda Béguina nestačil a musel se spokojit s druhým místem. V následující sezóně hned na jejím monackém startu Loubet znovu usednul do Lancie v tradičních barvách Martini a s týmovým kolegou Brunem Sabym předváděl úchvatný souboj o vedení. V RZ 14 ale Loubet chyboval a po havárii musel odstoupit. Chuť si chtěl spravit o tři měsíce později na domácí Korsice a po první etapě se znovu vyhříval ve vedení. Následující den hned z rána ale přišly znovu problémy a tentokrát Loubetovi nepomohlo ani to, že v poslední etapě vyhrál úplně všechny rychlostní zkoušky. Na vítězného Didiera Auriola ve Fordu Sierra RS Cosworth stáhnul tři minuty, ale to byla jen polovina jeho původní ztráty. Zase druhé místo. V roce 1989 se Loubet věnoval Evropě a na Tour de Corse se s Lancií Delta Integrale 16V vrátil o rok později. Defekt ve třetím testu jej znovu odsoudil do role stahovače velké ztráty. Technika ale byla proti, problémy s poloosou a diferenciálem jej ve třetí etapě vyřadily ze hry. Kuriózní nehoda pak Loubeta připravila o patrně poslední možnost konečně dosáhnout na korzický triumf v sezóně 1991. V průběhu třetí zkoušky se mu uvolnila sedačka a jezdec vyvedený z koncentrace poslal Lancii mimo trať. Diváci jej sice vrátili zpátky na silnici, ale mezitím uběhlo skoro deset minut. Ač byl Loubet tolikrát velmi blízko, žádný podnik MS nakonec ve své kariéře vyhrát nedokázal.

Další velký krok k úspěchu na světové scéně udělal v roce 1996, když počal svého syna Pierra-Louise. Pokračovatel rodu v roce 2015 dosáhnul plnoletosti a pouhé dva měsíce po narozeninách odstartoval do své první rally. V Rallye Lyon-Charbonniéres Rhone s Citroënem DS3 R3T obsadil šestou příčku v nabité třídě R3. Nebyl čas ztrácet čas a tak mladý Loubet o měsíc později vyrazil do světa. Světový debut nemohl dopadnout lépe. Tedy přesněji řečeno mohl dopadnout lépe jen o jednu příčku. Mezi juniory totiž v Portugalsku dojel druhý. Na konci roku se body sečetly a mladému Francouzovi vynesly solidní šestou pozici v hodnocení JWRC. Tím si odbyl rozjezd ve dvoukolce a další rok už seděl ve voze R5. Sezónu ve WRC2 za volantem Citroënu DS3 R5 dokončil na konci elitní desítky. I to bylo ale o pozici lepší, než jak dopadnul jeho soupeř z předešlé sezóny a úřadující juniorský mistr Quentin Gilbert. Ten s tím samým vozem sesbíral o dva body méně než Loubet. O rok později se karta obrátila a duel obou Francouzů v rámci WRC2 dopadnul lépe pro Gilberta. Korsičan v sezóně 2017 sice žádný výrazný výsledek nezajel, ale sesbíral nové zkušenosti a vyzkoušel si i novou techniku v podobě Fordu Fiesta R5.

V trendu co sezóna, to jiný vůz, pokračoval Loubet i v roce 2018, kdy své jméno poprvé spojil s korejskou značkou. S i20 R5 to rozjel na dvou frontách. Když jej ale nespolehlivá technika zradila jak na Azorech, tak na Kanárských ostrovech, snu o napodobení svého otce a zisku titulu mistra Evropy se musel vzdát. Síly mladý Francouz upřel na WRC2, ale delší světové soutěže byly pro Hyundai ještě větším oříškem a výsledek sezóny byl katastrofální. Loubet se nevešel ani do top ten. I v dalším roce se ale mohl spolehnout na silné partnery Qatar a francouzského prodejce náhradních dílů Oscaro. Na Hyundai už ovšem spoléhat nechtěl a nově se na scéně objevil se Škodou Fabia R5. Úvod sezóny v evropském šampionátu ale dopadnul hodně podobně jako předešlá anabáze s i20. Technika jej vyřadila ze hry už na Azores Rallye a pak jej výrazně zpomalila i na Rally Islas Canarias. Ve zbytku roku se Loubet věnoval výhradně WRC2 a oproti předešlým rokům předvedl obrovský krok kupředu. Na domácí Korsice mu ještě štěstí nepřálo, ovšem v Portugalsku už to byla úplně jiná písnička. Záhy potom na Sardinii následoval druhý triumf v hodnocení WRC2 a k tomu pak francouzský junior přidal ještě druhou příčku ve Walesu. Kajetan Kajetanowicz jej už nebyl schopný dohnat, finále v Austrálii se nakonec ani nejelo, a jméno Loubet se konečně zapsalo do kolonky světových šampiónů. Zatím tedy v hodnocení WRC2.

Po takovém úspěchu už cesta vzhůru vedla do jediné kategorie. Speciálů WRC je v soukromých rukou jako šafránu a francouzské stáji 2C Competition se dostalo privilegia umístit do svých garáží dva exempláře Hyundaie i20 Coupé WRC. Loubet s ním měl původně odjet polovinu kalendáře, ale koronavirus postavil celý kalendář vzhůru nohama. Francouzský mladík tak začal sžívání s novou technikou dvěma italskými starty a na světové půdě provětral WRC až v Estonsku. V průběhu rally se mu podařilo po úpravách nastavení vozu stlačit ztrátu pod sekundu na kilometr. Držel se však na chvostu pole elitní kategorie a za jeho zády se nacházel jedině Gus Greensmith s Fordem. Cíle se však Loubet kvůli poruše řízení v RZ 13 nedočkal. V Turecku jej čekaly drsné podmínky a ty mu tolik neseděly. Opět bojoval s Greensmithem o post nejpomalejšího WRC a tentokrát tahal za kratší konec. Stopku mu však na začátku poslední etapy opět vystavila technika. Co se přesně Loubetovi tou dobou honilo hlavou, těžko říct, ale vzpomínky na trápení s Hyundaiem v kategorii R5 dva roky předtím asi dost ožily. Do konce jeho sezóny ale ještě zbýval jeden světový start a tam si Korsičan spravil chuť. Sardinské cesty mu sice častokrát byly hodně úzké a účet za ztracené aerodynamické prvky vozu zkoušku po zkoušce narůstal, ale výsledek se dostavil. Loubet dorazil zdárně až do cíle a získal body za sedmou příčku. Bohužel neměl žádného bližšího soupeře, se kterým by se porovnal, když mu Greensmith s Katsutou odpadli. Na tovární elitu stačit zatím nemůže a tak sedmá příčka zároveň znamenala pozici těsně před nejlepšími posádkami ve vozech Rally2.

Každým rokem se mladý Loubet posouvá kousek výš a vlastně nikdy neusedal dva roky po sobě do stejného vozu. Příští sezóna by v tomto ohledu měla být výjimkou. Nedávno testoval i20 Coupé WRC před nasazením do Monte Carla a včera oznámil, že se hodlá zúčastnit všech soutěží světového šampionátu 2021. Roste zde nový Francouz, na kterého si konkurenti budou muset dát pozor?