20. 1. 2021 10:13 − 2359× − 1

Kr. Zpěvák: Táta mne od rally držel dál, ale nepovedlo se.

Jablko nepadá daleko od stromu – o tom se přesvědčili i u Zpěváků ve Žlutavě.

Jelikož jedním z nových jezdců, kteří se v minulé sezoně objevili na tratích rychlostních zkoušek, byl Kryštof Zpěvák. Mladý jezdec se zúčastnil Opel Adam Cupu a na sedadlo vedle něj usedl Martin Fabián. Spolu s Kryštofem jsme se ohlédli za premiérovou sezonou a neodolali jsme položit pár otázek také jeho otci, kterým není nikdo jiný, než zkušený závodník Daniel Zpěvák.

Můžeš se nám krátce představit?

„Studuji střední školu v Kroměříži se zaměřením na automobily, letos mne čeká maturita, a tak se věnuji hlavně přípravě. Jinak se většinou „hrabu“ v autech a pořád něco montuji. Ať už to jsou veteráni nebo i soudobé auta, je to moje vášeň. Dost času trávím v posilovně a snažím se intenzivně pracovat na fyzické přípravě, která je při závodění důležitá. V neposlední řadě trávím hodně času s přítelkyní, snažíme se cestovat (když to v dnešní době jde) a užívat si života.“

Jak jsi se dostal k rally? Dělal jsi před automobilovými závody nějaký jiný sport?

„Moje cesta do rally nebyla úplně snadná, být to na mě, začal bych aspoň o tři roky dříve (smích). Závody jsem miloval od dětství, jezdili jsme fandit taťkovi a já jsem se už jako malý víc a víc utvrzoval, že jednou chci závodit. Doma ale rodiče měli jiné plány, snaha odklonit mě od závodů byla velká, a tak jsem se dlouhou dobu věnoval veslování, což mi dalo dobrý fyzický základ pro automobilové soutěže. Ale v šestnácti letech už moje touha po závodech byla neudržitelná a s rodiči jsme se dohodli, že zkusíme rallycross. Byl to pro mne ideální start a možnost co nejvíc se naučit a odkoukat od těch zkušenějších, navíc se jede v relativně bezpečném prostředí. První rok jsem jel jen vybrané podniky s půjčenou Felicií. Přes zimu jsme postavili Škodu Favorit a já jsem začal trénovat, nakonec z toho bylo těsně 2. místo v nejobsazenější třídě v rallycross cupu. Po vydařené sezóně jsem začal pomýšlet na rally a za zády rodičů jsem plánoval, jak svého Favorita přestavím na rally soutěže a když seženu peníze tak si občas půjčím Nissana Micru. Když se to taťka omylem dozvěděl, měli jsme spolu asi tří hodinový rozhovor. Nakonec jsme se po „bouřlivé“ debatě domluvili, že tomu zkusíme dát směr a ať to co děláme, má smysl. A tak přišel nápad startovat v Opel Adam Cupu.“

Tvůj otec je známý závodník (Daniel Zpěvák), podporuje tě, abys šel v jeho stopách? Radí ti?

„Teď už je situace jiná než před čtyřmi lety, kdy byl proti mému závodění. Dneska mne podporuje jak může, většinou je ten první za kým jdu, když vystoupím v servisu z auta. Jen díky němu můžu jet s Opelem a mám možnost využívat takové zázemí. Hlavně jsem rád za to, že když jsem potřeboval, seděl vždycky vedle mne. Jak při tvoření prvního rozpisu, tak v desítkách dalších situací, kdy mi radil a předával zkušenosti. Taťka většinou stojí s mamkou a bráchou někde u rychlostní zkoušky, kde mě i soupeře sleduje a pak spěchá do servisu, aby mi předal důležité poznatky.“

Závodil jsi s vozem Opel Adam Cup, je to podle tebe ideální vůz pro začínající jezdce? A proč?

„Podle mne je to vůbec to nejlepší, co může na začátek být. Já jsem strašně rád, že jsem se k tomuto autu dostal. Je to závoďák se vším všudy – velké brzdy, sekvenční převodovka, hydraulická ruční brzda a další věci jak ve velkém Áčku. Jediné co tak trochu chybí, je výkon. Ale to mi zatím vůbec nevadí, důležité je naučit se auto plně ovládat a cítit ho a až potom přidávat na výkonu.“

Máš za sebou první sezonu, jak ji hodnotíš?

„Rozhodně byla dost zajímavá, každá soutěž mi přinesla hromadu zážitků a zkušeností. Premiérový start v Příbrami jsem jel s velkou dávkou respektu a nervozity, ale v průběhu soutěže to ze mě spadlo a do cíle jsem dojížděl šťastný, že si konečně plním sen. Další podniky jsem si už vyloženě užíval. K tomu dost přispěl fakt, že se nám podařilo navázat spolupráci s úspěšným slovenským Jantar teamem v čele s velkým závodníkem a skvělým člověkem Janom Miloňom.

Měli jsme ale i pár nepříjemných momentů. Například když nám na Valašce odešla spojka a my jsme přes půl soutěže skoro nemohli zastavit a do RZ jsme startovali s vypnutým motorem a zařazenou jedničkou. Nebo když jsme ve Vyškově šli do kukuřice a další rychlostky jsme jeli s opravdu mizerným výhledem přes hodně rozbité čelní sklo. Naštěstí se nic horšího nestalo a beru to jako dobrou zkušenost. Z každé soutěže jsem si hodně odnesl a sezónu, i když byla podstatně zkrácena, považuji za úspěšnou.“

Jaké máš cíle v rally? Chtěl by jsi to třeba dotáhnout až do S2000 jako tvůj táta?

„Zatím je můj hlavní cíl posunout svoje závodění na hranice a vědět, že do toho dávám maximum. Když se mi při tom podaří potrápit „větší“ kluky, budu moc rád. Kdybych měl v budoucnu možnost usednout do silného auta a bavit u toho sebe i diváky, budu ten nejšťastnější. Nedělám si nějak velké iluze o závodění s „esdvoutisícovkou“, jak kvůli finanční stránce, tak z důvodu, že bohužel už dávno není konkurenceschopná. Ale když bude možnost se svést a připomenout si uřvanou atmosféru, tak nebudu váhat ani vteřinu. To je ale dost vzdálená budoucnost.“

Co máš v plánu do nadcházející sezony?

„Zatím přemýšlíme nad dvěma variantami na letošní rok. Buď zůstaneme u rally a pojedeme s naším Opelem všechny sprinty a k tomu několik dvoudenních závodů. Nebo se zaměříme na závodění na okruzích se silnějším autem, kde je možnost svézt se i po Evropě. Beru to jako výzvu a hlavně velkou zkušenost. Navíc návyky, které bych si po sezóně na okruhu přinesl zpátky do rally, jsou podle mě téměř nenahraditelné. Ale zatím je vše otevřené a uvidí se až na jaře, jakou cestou se vydáme.“

Vzkaz fanouškům, poděkování…

„Chtěl bych moc poděkovat všem, kteří nás podporují. Díky celému týmu, sponzorům a všem bez kterých by závodění nešlo. Zejména svým nejbližším, což jsou rodiče, brácha, přítelkyně a celá rodina, která mi při každém mém startu drží doma palce. Velké díky patří samozřejmě také fanouškům za obrovskou podporu nejen podél RZ. Vyzdvihnout bych chtěl skvělé fanoušky z Ostravy. Doufám, že se co nejdřív všichni uvidíme u tratí rychlostních zkoušek.“

Jelikož je Kryštof synem úspěšného závodníka Daniela Zpěváka (54 startů na svém kontě, závodil s vozy Honda Civic VTI, Suzuki Ignis S1600, Peugeot 208 R2, Škoda fabia S2000), nemohli jsme opomenout také jeho názor na synovo závodění…

Dane, jaké to je, když vlastní syn dělá sport, který jsi několik let sám provozoval? Jsi pyšný na Kryštofa nebo spíš máš o něj strach?

„Je to zvláštní pocit, vidět na bočním okně závodního auta jméno Zpěvák a vědět, že nepatří vám, ale synovi. Vrací se vzpomínky před 23 lety, kdy tam jméno bylo poprvé a bylo vaše. Přemýšlíte nad tím, jak to strašně uteklo…

Každý rodič musí být pyšný, když se mu povede vychovat potomka, za kterého se nemusí stydět. A je jedno jestli je závodník nebo kominík. Strach jsem měl, ale pochopil jsem spoustu věcí a dnes už se nebojím. Ale raději měl být ten kominík, to bych byl klidnější (smích).“

Jak prožíváš závody svého syna z tvého pohledu?

„Myslel sem si, že až nebudu závodit, začnu se chodit dívat k trati na ty „cvoky“ v autech. Dám si klobásku, pivko a budu dělat rozbor s odborníky okolo, jakou jedou všichni plíseň… ale to byl omyl. Večer sleduji, jaké bude počasí, jestli bude tvrdá směs lepší než ta střední. Brzo ráno jedu do servisu a netrpělivě přešlapuji, jak se asi vyspali kluci, jak jim to půjde, jestli mají dobrý rozpis a tak dále. Pak většinou sedím v servisu a kontroluji, jestli jsou v pořádku po každé RZ. Ale je toho samozřejmě kolem daleko víc, ale to by bylo na delší povídání.“

Kryštof má za sebou první sezonu v rally, jak jeho působení hodnotíš?

„Myslím, že se kluci nemají za co stydět. Odjeli první sezónu bez havárie, a to je nejdůležitější. Nevím kolik jezdců tohle může říct, snad jen Dan Vladyka, ale to není člověk, ten totiž neboural nikdy. Kryštof se spolujezdcem Martinem Fabiánem potřebují nasbírat zkušenosti, ale myslím, že postup byl každým závodem znát a i když jsem očekával v posledním závodě největší posun, tak opak byl pravdou. Ale tak už to někdy chodí. Pevně věřím, že letošní rok se podaří klukům nahlédnout na nějakou tu bednu, ale to všechno ukáže čas.“

Komentářů celkem: 1
22. 1. 2021 01:06
Upraveno 01:07
1 0
Hezké oba rozhovory! smajlík Je to nový a zvláštní pocit, když můj téměř vrstevník už vypráví o závodění svého syna...na tátu jsem se jakožto externí člen Rallysportu Příluky chodil dívat jak závodí, jednou mě vezl dívat se Stopu (v autě bylo tehdy spoustu dětských sedaček, některá zřejmě Kryštofova), pak jsme se po jeho závodní pauze a při mé jezdecké premiéře potkali při jednom startu ve Sparrow Racing teamu (kterému jsme s odstupem devíti let každý zničili jednu Hondu smajlík), no a pak jsem tátu sledoval, jak se propracoval až k S2000. A teď zase k otcovskému dohledu na synem. Jojo, letí to ten život, ale letí to docela hezky! smajlík
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!