I přes pesimistické hlasy některých skeptiků, kteří označovali jeho tým za bandu finských vesničanů bez šance na úspěch, se výsledky dostavily prakticky okamžitě. Jari-Matti Latvala nový Yaris WRC dovezl hned na jeho první soutěži v Monte Carlu do cíle na druhém místě. O tři týdny později už Toyota ve Švédsku slavila první vítězství po návratu do mistrovství světa. Jakoby těch sedmnáct let mezitím ani neexistovalo a japonská značka plynule navázala na tehdejší úspěchy Corolly WRC. Latvala se navíc po vítězném Švédsku stal lídrem klasifikace jezdců. Nebyl by to ale nový speciál, aby netrpěl dětskými nemocemi. Ty se dostavily ve třech prázdninových soutěžích v Polsku, Finsku a Německu a finského pilota připravily o možnost dál bojovat o světový titul. Na domácí půdě ale finská stáj díky Esapekkovi Lappimu o triumf nepřišla. O rok později týmovou sestavu rozšířil Ott Tänak. V dubnu Argentině vyválčil pro Yaris WRC třetí titul, ale na drsných soutěžích v Portugalsku a na Sardinii doplácel na křehkost malého vozu.

Že je kombinace Tänak – Toyota bez technických potíží nezastavitelná, to Estonec předvedl svou fenomenální letní show. Tři vítězství v řadě ve Finsku, Německu a Turecku ho vrátily zpátky do hry o titul. Bohužel ve Walesu opět úřadovala technika a šance na výhru v šampionátu tím vzaly za své. Toyota ovšem bez titulu nezůstala, i díky bodům zbylých dvou jezdců Latvaly a Lappiho vyválčila titul ve značkách. Rok na to sice díky zrušené závěrečné rally v Austrálii o možnost obhajoby v týmu přišli, ovšem pro změnu jim titul zajistil Tänak. Během celé sezóny předváděl neskutečnou rychlost, ale často doplácel na technické závady a i to jej přimělo odnést si titul mistra světa k novému zaměstnavateli, kterým se stala jiná asijská značka Hyundai. Toyota neprodloužila smlouvu zbylým dvěma jezdcům Latvalovi a Meekovi a na konci roku 2019 měl Mäkinen hodně práce s tím dát dohromady nové jezdecké složení. Dost jim v tom pomohl konkurenční Citroën svým odchodem ze scény. Sébastien Loeb byl v podobné situaci už na konci roku 2016, kdy skončil Volkswagen, ale tehdy námluvy u japonské značky k úspěšnému cíli nevedly. Yaris WRC se francouzskému jezdci nezdál dostatečně konkurenceschopný, což se během tří následujících let změnilo a tentokrát už si v Toyotě s Francouzem plácli.

Z M-Sportu se podařilo finsko-japonskému uskupení přetáhnout Elfyna Evanse a už po Monte Carlu věděli, že to rozhodně nebyla špatná volba. Evans s Ogierem si nedarovali ani metr trati a srdnatě celé čtyři dny bojovali o vítězství. To jim sice v poslední etapě vyfouknul Thierry Neuville, třetí jezdec tohoto krásného souboje, ale i tak mohli být spokojení. A to byl teprve začátek. Následující Švédsko se odehrálo v hodně atypických málo zimních podmínkách, ovšem to nikterak nezbrzdilo velšskou hvězdu. Evans předvedl parádní výkon a na druhý pokus už svého týmového kolegu ověnčeného šesti tituly mistra světa rozdrtil. Navíc se přidal do party minima „jezdců z jihu“, kteří dobyli skandinávskou baštu. A také se ujal vedení v šampionátu. Při čištění trati v Mexiku za to asi moc rád nebyl, Toyota ale uspěla i tam. Ogier ve Švédsku podlehnul oběma svým týmovým kolegům, na oblíbené americké soutěži ale vyhrál už pošesté a jediný triumf jej dělí od odpoutání se od věčného rivala Seba Loeba v historických tabulkách. Jelikož se ale letos Rally Mexico nejede a příští rok už Ogier další účast v MS neplánuje, zřejmě tento rekord nezíská.

Po několikaměsíční pandemické pauze mistrovství zavítalo do Estonska a tam Toyoty zcela deklasoval konkurenční Huyndai. Duel Ogiera s Evansem ale pokračoval a znovu z něj vítězně vyšel Francouz. Karta se obrátila v Turecku, kde své slovo řekla technika a porucha motoru Francouze nemilosrdně vyřadila v předposledním testu ze hry. Evans si na tamních těžkých cestách připsal druhé vítězství v sezóně. Na Sardinii sice musel čistit trať a tempu týmového kolegy se nepřiblížil, ovšem v cíli ho to zase tolik mrzet nemuselo. Ogier doplatil na své snad již tradiční prokletí sardinské Power Stage. Stejně jako v roce 2018 tam prohrál krásný duel s Neuvillem a vloni kromě Belgičana podlehnul i Danímu Sordovi. Body bral tedy jen za třetí příčku, zatímco jeho velšský kolega skončil čtvrtý. Na závěrečnou soutěž na Monze tedy Evans odjížděl jako lídr mistrovství a největší favorit na zisk titulu. Tým Toyoty mohlo těšit i to, že druhým největším favoritem v boji o titul byl jejich druhý jezdec Ogier, zatímco duo Hyundaie už mělo velkou bodovou ztrátu.

Evans do ACI Rally Monza vstoupil menší chybou v shakedownu, která mu aspoň připomněla, že to v těch náročných podmínkách bude hlavně o obezřetnosti. V první etapě však nic neponechal náhodě a v klidu se držel hned za svým kolegou a hlavním soupeřem. V sobotu ale posádky vyrazily do hor nad Bergamem na tu jedinou opravdovou soutěžáckou etapu závěrečného dějství mistrovství světa. Prosincové počasí se nikterak nestydělo posypat tamní cesty sněhem a právě husté sněžení silně ovlivnilo odpolední sekci. Úvodní zkouška byla zrušena po haváriích Guse Greensmitha a Ole Christiana Veibyho a ta poslední naopak pro nesjízdnost cest. Odjel se jediný test, jedenáctý v pořadí celé rally. Nejkratší z horských zkoušek neměla výrazněji promlouvat do průběhu rally. Nakonec se ale právě tam rozhodnulo o mistru světa 2020. Evans v jedné pravotočivé zatáčce nedaleko od cíle chyboval a Toyota mu sklouzla ze stráně. Cesty zpátky už nebylo a Velšanovi zbyly jen oči pro pláč. Ogier ještě musel dojet do cíle rally a získat potřebné body, což se mu málem nepovedlo už na Evansově smolném místě. Tedy nebýt férového varování od stájového kolegy. Chtělo by se říct, že Francouz svůj sedmý titul získal zkušenou jízdou, ale nebyla by to tak úplně pravda. Už první den totiž na jedné ze zkoušek přímo na okruhu chyboval. Měl štěstí, dopadnul do měkkého a mohl pokračovat. Evanse asi bude chyba mrzet ještě hodně dlouho.

O to víc, že i díky tomu Toyota nakonec neporazila Hyundai v hodnocení značek. Dlužno dodat, že za to ale jde stejným způsobem vinit třeba Ogiera, že na Sardinii nedokázal oba Hyundaie v závěru porazit. Jednou však jde o tým a tak na úspěchu i neúspěchu nese svůj podíl každý. Každopádně se stalo něco, co mistrovství světa patrně nepamatuje. Tým, jehož jezdci obsadili obě první místa v konečném pořadí, na titul ve značkách nedosáhnul. V konkurenční stáji hodně těžili z úspěchů týmových trojek, které se během sezóny několikrát prostřídaly. Třetí Yaris WRC naopak pilotoval po celý rok jeden a ten samý jezdec, Kalle Rovanperä. Rozhodně však nejde říct, že by si počínal špatně. V první řadě se mladý Fin prezentoval až nezvyklou spolehlivostí, jaká u něho v předešlých letech tolik typická nebyla. Havárie jej zastavila na jedné jediné soutěži, na Sardinii. Jinak všech šest ostatních rally dokončil a nikdy nedopadnul hůře než pátý. Hned ve Švédsku si dokázal poradit i se slavným týmovým kolegou Ogierem. Hodně rychle jel Rovanperä i na estonských, jeho rodnému Finsku hodně podobných cestách. Defekt a pak ještě minutová penalizace ale jeho snažení o první triumf v mistrovství světa zhatily. Následovala dvojice rozbíječek, které Finovu stylu tolik nevyhovují a na Monze první rok s WRC zakončil na pátém místě. Právě pátou příčku Rovanperä obsadil i v konečném pořadí šampionátu a za čtvrtým Neuvillem nakonec zaostal jen o sedm bodů.

V letošní sezóně si budou muset soupeři na mladého Fina dávat daleko větší pozor. V kalendáři se vyskytuje hned dvojice jeho domácích soutěží a nechybí v něm ani Estonsko, které mu vloni tolik šlo. S tratí Arctic Rally Finland má Rovanperä už zkušenosti, když se jí zúčastnil v loňském roce. V monackém úvodu nové sezóny finský mladík předvedl formu zkušeného mazáka a nebýt defektu, mohl vystoupat až na pódium. I bez něho však měla Toyota na pódiu největší zastoupení. Ogier si do cíle své domácí rally dojel pro rekordní osmý triumf a vykročil tak skvěle za obhajobou titulu. Lehké to ale mít nebude a znovu si bude muset dávat velký pozor na stájového kolegu. Velšan sice na zasněžených a zledovatělých cestách přímý souboj s Francouzem prohrál stejně jako vloni, nicméně to rozhodně nebylo o parník. Ještě před soutěží se musel Ogier svému novému nadřízenému, někdejšímu stájovému kolegovi, ale také nesmiřitelnému soupeři, omlouvat za nehodu při testech. Po absolvování soutěže ale Latvala musí všechny své svěřence jedině chválit, protože mu zajistili opravdu komfortní vstup do nové pozice. Volba Latvaly na tento post byla hodně překvapivá a málokdo asi tipoval, že se do mistrovství světa vrátí zrovna tímto způsobem. O Finově přístupu k nové manažerské pozici nejlépe vypovídá, co Fina před podepsáním kontraktu zajímalo jako první: „Ano, budu rád týmovým principálem. Ale budu stále moct závodit s mojí starou Celicou?“